31 C 22/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 41 367,17 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 298 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 6 880 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy k 15. dni v měsíci, pod ztrátou povolených splátek až do úplného zaplacení.

II. Zamítá se žaloba v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení částky 13 069,17 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 10 599,83 Kč, s úroky ve výši 2 7379,85 Kč, s 7,05% úroky z prodlení ročně z částky 14 099,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s 19,98% úroky ročně z částky 14 099,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 16 615,86 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 44 219,75 Kč, s 7,05% úroky z prodlení ročně z částky 22 101,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s 19,98% úroky ročně z částky 22 101,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 884,32 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 10 563,88 Kč, s 7,05% úroky z prodlení ročně z částky 5 166,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s 19,98% úroky ročně z částky 5 166,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky v souhrnné výši 412 367,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 900 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč a úroky ve výši 19,98 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 306 Kč do 26. 8. 2013. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni uhradila pouze 8 874 Kč, ke dni 21. 9. 2023 činila dlužná jistina 5 166,67 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne datum další smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 958 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 5 890 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 068 Kč a úroky ve výši 19,98 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 949 Kč do 13. 11. 2013. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni uhradila pouze 16 338 Kč, ke dni 21. 9. 2023 činila dlužná jistina 22 101,31 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne datum další smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 3 041 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč a úroky ve výši 19,98 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 490 Kč do 27. 2. 2014. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni uhradila pouze 3 490 Kč, ke dni 21. 9. 2023 činila dlužná jistina 14 099,19 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

4. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se ho zavázala spolu s poplatkem ve výši 8 360 Kč a úroky ve výši 19,9753 % ročně splácet v 60týdenních splátkách po 306 Kč. Smluvní úroky z úvěru byly součástí článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce. Dle zákaznické karty žalovaná při uzavírání smlouvy o půjčce právnímu předchůdci žalobkyně předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. V zákaznické kartě uvedla, že její příjem činí 10 000 Kč, její další příjmy činí 6 000 Kč a další příjem domácnosti činí 20 000 Kč, její běžné měsíční výdaje činí celkem 15 200 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, důvodem žádosti o půjčku jsou neočekávané výdaje, že již má předcházející půjčku u právního předchůdce žalobkyně, v roce 2005 se jí narodilo nezaopatřené dítě, vlastní auto a pracuje na částečný pracovní úvazek.

5. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 31 000 Kč v hotovosti a žalovaná se ho zavázala spolu s poplatkem ve výši 25 916 Kč a úroky ve výši 19,9753 % ročně splácet v 60týdenních splátkách po 949 Kč. Smluvní úroky z úvěru byly součástí článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce. Dle zákaznické karty žalovaná při uzavírání smlouvy o půjčce právnímu předchůdci žalobkyně předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výměr podpory a nájemní smlouvu. V zákaznické kartě uvedla, že její příjem činí 8 000 Kč, její další příjmy činí 6 000 Kč a další příjem domácnosti činí 22 000 Kč, její běžné měsíční výdaje činí celkem 22 200 Kč, přičemž měsíčně splácí půjčky/výživné ve výši 6 000 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, důvodem žádosti o půjčku je rekonstrukce, že již má předcházející půjčku u právního předchůdce žalobkyně, v roce 2005 se jí narodilo nezaopatřené dítě, vlastní auto a pracuje na částečný pracovní úvazek.

6. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 16 000 Kč v hotovosti a žalovaná se ho zavázala spolu s poplatkem ve výši 13 377 Kč a úroky ve výši 19,98 % ročně splácet v 60týdenních splátkách po 490 Kč. Smluvní úroky z úvěru byly součástí článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce. Dle zákaznické karty žalovaná při uzavírání smlouvy o půjčce právnímu předchůdci žalobkyně předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výměr podpory a nájemní smlouvu. V zákaznické kartě uvedla, že její příjem činí 8 000 Kč, její další příjmy činí 6 000 Kč a další příjem domácnosti činí 22 000 Kč, její běžné měsíční výdaje činí celkem 22 200 Kč, přičemž měsíčně splácí půjčky/výživné ve výši 6 000 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, důvodem žádosti o půjčku je rekonstrukce, že již má předcházející půjčku u právního předchůdce žalobkyně, v roce 2005 se jí narodilo nezaopatřené dítě, vlastní auto a pracuje na částečný pracovní úvazek.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 9. 2023. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023.

8. Soud v projednávané věci aplikoval v případě otázky uzavření smluv č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dále zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Všechny tři smlouvy pak byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 10 odst. 1 o. z., nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013.

16. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 17. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy žalované (výplatní pásky, výměr podpory). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobkyně nic vytknout. Právní předchůdce žalobkyně však nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v listině nazvané „zákaznická karta“, aniž by je jakkoliv ověřil. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Za významnou soud považuje skutečnost, že již u první smlouvy č. hodnota žalovaná uvedla, že splácí předchozí úvěr poskytnutý předchůdcem žalobkyně a tato skutečnost nebránila předchůdci žalobkyně, aby následně v krátkém časovém sledu poskytl žalované další 3 spotřebitelské úvěry, kdy poskytnutá jistota úvěrů převyšovala ve dvou případech její měsíční příjmy. Souhrn všech měsíčních splátek z výše označených smluv o úvěru činil 6 980 Kč měsíčně při příjmu žalované ve výši 8 000 Kč až 10 000 Kč a dalším příjmu ve výši 6 000 Kč. Do zákaznické karty v případě v pořadí první smlouvy o úvěru č. hodnota žalovaná uvedla, že již splácí předchůdci žalobkyně jinou půjčku, nicméně v tabulce týkající se finančních informací výši této splátky neuvedla. Předchůdce žalobkyně nevěnoval ani základní pozornost tvrzeným údajům o výdajích žalované, když této skutečnosti nevěnoval žádnou pozornost a ponechal údaj o výši měsíční splátky na již existující půjčku bez vyplnění. Stejně laxně přikročil k hodnocení finanční situace žalované i v případě hodnocení její úvěruschopnosti před uzavřením v pořadí třetí smlouvy o úvěru č. hodnota. Žalovaná před uzavřením v pořadí druhé smlouvy o úvěru č. hodnota do zákaznické karty uvedla, že výše jejích měsíčních splátek činí k datu 19. 9. 2012 6 000 Kč a poté, co jí byl na základě smlouvy č. hodnota poskytnut úvěr ve výši 31 000 Kč, kdy se zavázala k další splátce ve výši 3 796 Kč měsíčně, opět do zákaznické karty dne datum uvedla totožný údaj o výši měsíční splátky 6 000 Kč, aniž by byla zohledněna výše měsíční splátky z pořadí druhé smlouvy č. hodnota ve výši 3 796 Kč měsíčně, to vše při příjmu žalované ve výši 8 000 Kč měsíčně, resp. 14 000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované bez dalšího vycházel z jejích tvrzeních o údajích v případě všech tří smluv o úvěru, nevynaložil ani snahu o kontrolu, zda jsou žalovanou uváděné údaje v souladu s údaji, které měl k dispozici ze svého interního systému, např. výše měsíčních splátek z již existujících závazků žalované vůči předchůdci žalobkyně. Předchůdce žalobkyně pak zcela rezignoval na svou zákonnou povinnost zjistit majetkové poměry žalované a tyto ověřit a racionálně vyhodnotit. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích, neprovedl ani kontrolu, zda jí uváděné údaje souhlasí s údaji z jeho interního systému. Právní předchůdce žalobkyně měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. Listiny nazvané „zákaznická karta“ zcela vyvrací skutkové tvrzení žalobkyně, že její předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované.

18. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované ani v jednom ze tří případů řádně, protože žádným způsobem neověřil jí uváděné výdaje, neměl k dispozici žádné výpisy z jejího účtu, které by výši měsíčních výdajů žalované dokládaly a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet, zejména v situaci, kdy jí poskytoval úvěry opakovaně ve výši převyšující její vlastní měsíční příjmy a v krátkém časovém sledu. Nadto má soud za to, že předchůdce žalobkyně tím, že nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, zapříčinil postupné zadlužování žalované.

19. Argumentace žalobkyně, že všechny smlouvy o úvěru č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013, kdy neplatila sankce absolutní neplatnosti smlouvy v případě, kdy věřitel poskytl úvěr, aniž by posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, proto tyto smlouvy nemůžou být absolutně neplatné, je nesprávná. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, který danou otázku řeší a ve kterém je formulován závěr, že „V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.“ Soud s ohledem na výše uvedené přijal závěr, že smlouvy o úvěru č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota jsou absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013, protože se jedná o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu.

20. Poskytnutá jistina úvěru ze smlouvy č. hodnota ve výši 10 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobkyně ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 8 874 Kč, ze smlouvy č. hodnota ve výši 31 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobkyně ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 16 338 Kč a ze smlouvy č. hodnota ve výši 16 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobkyně ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 3 490 Kč. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení § 2991 odst. 1 o. z. ve výši 28 298 Kč (10 000 – 8 874 + 31 000 – 16 338 + 16 000-3 490). Pro úplnost soud dodává, že pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, který je tak oprávněna ji vymáhat.

21. Žaloba byla s ohledem na výše uvedené odůvodnění zamítnuta v rozsahu částky 13 069,17 Kč, pro absolutní neplatnost smluv o úvěru č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota žalobkyně nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky ani úroky z úvěru. Soud dále řešil otázku, zda má žalobkyně právo na zaplacení požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši. V řízení bylo prokázáno, že doručením oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu, který byl podán k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Za dané situace se výzva k úhradě dostala do dispozice žalované dne 30. 10. 2023, dluh se stal splatný dne 9. 11. 2023 a žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení dne 10. 11. 2023, nárok žalobkyně na úhradu zákonných úroků z prodlení do 8. 11. 2023 je třeba posoudit jako nedůvodný za všech okolností.

22. Nicméně nelze nevzít v úvahu, že s účinností ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přišla speciální úprava k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná je v totožném faktickém postavení jako dlužníci spotřebitelé, kteří uzavřeli absolutně neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za účinnosti § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nicméně v jejím případě právní úprava vypořádání plnění z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru chybí. S ohledem na existující mezeru v právu a na specifické postavení žalované jako spotřebitelky soud za použití analogie dle § 10 odst. 1 o. z. aplikoval na posouzení otázky prodlení žalované s úhradou nevrácené jistiny § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, proto vyšel při určování splatnosti dluhu ve výši 28 298 Kč z absolutně neplatné smlouvy č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota a dovodil, že pokud se touto smlouvou měla žalovaná úmysl zavázat k úhradě splátek ve výši 6 980 Kč měsíčně (4 x 306 Kč, 4 x 949 Kč, 4 x 490 Kč), pak je odpovídající jejím možnostem uhradit dosud nevrácenou jistinu ve výši 28 298 Kč ve splátkách, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozhodnutí.

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud II. výrokem zamítl žalobu v rozsahu částky 13 069,17 Kč (41 367,17 – 28 298 Kč) s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 10 599,83 Kč, s úroky ve výši 2 7379,85 Kč, s 7,05% úroky z prodlení ročně z částky 14 099,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s 19,98% úroky ročně z částky 14 099,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 16 615,86 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 44 219,75 Kč, s 7,05% úroky z prodlení ročně z částky 22 101,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s 19,98% úroky ročně z částky 22 101,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 884,32 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 10 563,88 Kč, s 7,05% úroky z prodlení ročně z částky 5 166,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s 19,98% úroky ročně z částky 5 166,67 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci procesně více úspěšná, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto jí právo na jejich náhradu nebylo přiznáno. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.