31 C 237/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 59 221,44 Kč s příslušenstvím – zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 55 288 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 7 204 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody povolených splátek.

II. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit 3 933,44 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 949,31 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1 390,35 Kč, s 11,75% úroky z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s 21,39% úroky ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 7 028,81 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 4 799,92 Kč, s 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 39 221,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s 20,88% úroky ročně z částky 39 221,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 2. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 221,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 385 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 370 Kč a úroky ve výši 20,88 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 856 Kč do 28.2. 2023. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni uhradil pouze 9 712 Kč a ke dni 21. 9. 2023 činila dlužná jistina 39 221,44 Kč, kapitalizované úroky 4 799,92 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 7 028,81 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně následně s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 806 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 278 Kč a úroky ve výši 21,39 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 348 Kč do 2. 6. 2023. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni neuhradil nic a ke dni a ke dni 21. 9. 2023 činila dlužná jistina 20 000 Kč, kapitalizované úroky 1 390,35 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 3 949,31 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

4. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč v hotovosti a žalovaný se ho zavázal spolu s poplatkem ve výši 54 255 Kč a úroky ve výši 86 % ročně splácet v 21měsíčních splátkách po 4 856 Kč. Dle zákaznické karty žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právnímu předchůdci žalobkyně předložil potvrzení o příjmu a pracovní smlouvu. V zákaznické kartě uvedl, že jeho příjem činí 24 603 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 3 950 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, dosáhl středoškolského vzdělání, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, vlastní auto a má bankovní účet. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný dne , datum, čerpal úvěr ve výši 45 000 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně splatil 9 712 Kč, přičemž poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 30. 7. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 9. 2023. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023.

5. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se ho zavázal spolu s poplatkem ve výši 26 584 Kč a úroky ve výši 88 % ročně splácet v 21měsíčních splátkách po 2 348 Kč. Dle zákaznické karty žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právnímu předchůdci žalobkyně předložil potvrzení o příjmu a pracovní smlouvu. V zákaznické kartě uvedl, že jeho příjem činí 24 977 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 3 950 Kč, splácí předchůdci žalobkyně jiný úvěr ve výši 4 856 Kč měsíčně. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, dosáhl středoškolského vzdělání, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, vlastní auto a má bankovní účet. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný dne , datum, čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně nesplatil nic. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 9. 2023. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023.

6. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu plynoucího ze obou smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024, která byla podána k poštovní přepravě dne 2. 4. 2024.

7. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

15. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením všech tří smluv o úvěru ověřoval příjmy žalovaného (potvrzení o příjmu, pracovní smlouva). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobkyně nic vytknout. Právní předchůdce žalobkyně však nijak neověřoval výdaje žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělil samotný žalovaný v listině nazvané „zákaznická karta“, aniž by je jakkoliv ověřil a podrobil racionální kritice. V případě první smlouvy č. , hodnota, se žalovaný dle tabulky umoření ocitl v prodlení s úhradou splátky již za srpen 2021, přesto mu předchůdce žalobkyně obratem následující měsíc poskytl bez dalšího další úvěr, aniž by jakkoli zohlednil prodlení žalovaného s úhradou splátek dle smlouvy č. , hodnota, . Soud zdůrazňuje, že právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalovanému měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Pokud ze sdělení o výdajích za současného postupného zadlužování žalovaného právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bez dalšího vycházel, pak zcela rezignoval na svou zákonnou povinnost zjistit majetkové poměry žalovaného a tyto ověřit a racionálně vyhodnotit. Soud proto poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména ve vztahu k jeho skutečným měsíčním nákladům a výdajům, na uvedené poučení žalobkyně reagovala sdělením, že žádné další důkazy k dispozici nemá. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně neprokázal, že by postupoval s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, protože nijak neověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích. Právní předchůdce žalobkyně měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

16. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně neprokázal, že by posoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, protože žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, neměl k dispozici žádné výpisy z jeho účtu, které by výši měsíčních výdajů žalovaného dokládaly a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet, přitom mu v krátkém časovém úseku poskytl 2 úvěry, z toho úvěr ze smlouvy č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut v době, kdy již byl v prodlení se splácením úvěru dle smlouvy č. , hodnota, , tímto docházelo k postupnému zadlužování žalovaného bez ověření, zda je schopen své závazky plnit. Uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, jsou proto absolutně neplatné s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 45 000 Kč dle smlouvy č. , hodnota, byla právnímu předchůdci žalobkyně ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 9 712 Kč, jak vyplynulo z tabulky umoření, jistina úvěru ve výši 20 000 Kč dle smlouvy č. , hodnota, nebyla právnímu předchůdci žalobkyně ze strany žalovaného vrácena, jak vyplynulo z tabulky umoření. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 55 288 Kč (45 000 – 9 712 + 20 000). Pro úplnost soud dodává, že pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, která je tak oprávněna ji vymáhat. Žaloba byla s ohledem na výše uvedené odůvodnění zamítnuta v rozsahu požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení a úroků pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, .

19. Při plnění z neplatné smlouvy je obecně nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, proto vyšel při určování splatnosti dluhu ve výši 55 288 Kč z absolutně neplatných smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, a dovodil, že pokud se smlouvou č. , hodnota, měl žalovaný úmysl zavázat k úhradě splátek ve výši 4 856 Kč měsíčně a smlouvou č. , hodnota, měl žalovaný úmysl se zavázat k úhradě splátek ve výši 2 348 Kč měsíčně, pak je odpovídající jeho možnostem uhradit dosud nevrácenou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách právě v této souhrnné výši 7 204 Kč až do úplného zaplacení.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v rozsahu částky 55 288 Kč a žalovaný byl ve věci procesně úspěšný v rozsahu jistiny ve výši 3 933,44 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 949,31 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 390,35 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 7 028,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 799,92 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do 6. 10. 2025 ve výši 4 764,38 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 21,39 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do 6. 10. 2025 ve výši 8 673,20 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 39 221,44 Kč od 28. 9. 2023 do 6. 10. 2025 ve výši 6 758,98 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 39 221,44 Kč od 28. 9. 2023 do 6. 10. 2025, je tedy zřejmé, že procesní neúspěch žalobkyně byl vyšší než její procesní úspěch, byla by proto povinna žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.