31 C 246/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 537,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 970,55 Kč s 14,75% úroky z prodlení ročně od 18. 4. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 9 566,82 Kč s 14,75% úroky z prodlení ročně z částky 19 537,37 Kč od 22. 3. 2024 do 17. 4. 2024 a s 14,75% úroky z prodlení ročně z částky 9 566,82 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 19 537,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19 537,37 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku spolu s úroky právnímu předchůdci žalobce nejpozději do 21. 3. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný, ačkoliv byl písemně upomínán, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE,2. CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly dne , datum, poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , jak vyplývá z přehledu plateb a výběrů. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr v částce 10 000 Kč spolu s úroky ve výši 7 959,74 Kč nejpozději do 21. 3. 2024. Smlouvě o úvěru ze dne , datum, předcházela žádost žalovaného o tento úvěr, z informací o žádosti o úvěr vyplývá, že původní věřitel měl před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici údaje o příjmu žalovaného, nicméně není známo, jaké výše měly příjmy žalovaného dosahovat, z jakých údajů původní věřitel při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházel a že by jakkoli vůbec jeho úvěruschopnost ověřoval, nadto hodnotil. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, byl účtem žalovaného. Dle přehledu plateb a výběrů žalovaný dne , datum, čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč a ke dni 20. 3. 2024 dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 9 970,55 Kč, na poplatcích 1 060,55 a na úrocích 8 506,27 Kč. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve znění dodatku č. , hodnota, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 4. 2024 původního věřitele pohledávky, kterým byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky 19 537,37 Kč do tří dnů, oznámení bylo podáno k poštovní předpravě téhož dne. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

13. Žalobce se v žalobě omezil na kusá a zcela nekonkrétní tvrzení, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl jistinu úvěru po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, nicméně neuvedl, z jakých konkrétních údajů vycházel ani jak je vyhodnotil s tím, že ke svému skutkovému tvrzení neoznačil jediný důkaz. Zmínku, že právní předchůdce žalovaného měl mít k dispozici údaje o příjmu žalovaného, je možné vypátrat z informací o žádosti o úvěr, nicméně z žádných podkladů nevyplývá, jaký měl být příjem žalovaného ani jaké měly být jeho měsíční prokazatelné výdaje, aby původní věřitel mohl učinit závěr, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Ze skutkových tvrzení žalobce je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na svou povinnost řádně prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy o úvěru, protože si nevyžádal od žalovaného vůbec žádné údaje ani podklady, např. podrobné výpisy z účtu za období několika měsíců, které předcházely žádosti žalovaného o úvěr, pracovní smlouvu či smlouvu o nájmu bytu, ze kterých by bylo možné získat reálnou představu o příjmech a výdajích žalovaného a utvořit kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru splácet.

14. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřil jeho příjmy ani výdaje a nemohl proto věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru ze dne , datum, je tedy neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno přehledem plateb a výběrů, že žalovaný ke dni 20. 3. 2024 dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 9 970,55 Kč, na poplatcích 1 060,55 a na úrocích 8 506,27 Kč a že tuto částku které však žalovaný žalobci dosud neuhradil. Žalobce pro neplatnost smlouvy o úvěru nemá nárok na sjednané poplatky a úroky z úvěru. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku, byť jen z části uhradil. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté jistiny ve výši 9 970,55 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 9 970,55 Kč a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 11. 4. 2024 obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky, do tří dnů od doručení výzvy. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 14. 4. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 18.4. 2024 (I. výrok).

15. V rozsahu požadavku žalobce na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 060,55 Kč a úroku z úvěru ve výši 8 506,27 Kč s úroky z prodlení a v rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení od 22. 3. 2024 do 17. 4. 2024 a přiznaným úrokem z prodlení od 18. 4. 2024 soud proto žalobu zamítnul (II. výrok).

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., procesní úspěch, resp. neúspěch žalobce i žalovaného je víceméně stejný, proto soud žádnému z účastníku právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení nepřiznal.