31 C 258/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 437,86 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy k 15. dni v měsíci, pod ztrátou výhody povolených splátek.

II. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 3 437,86 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 2 470 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 750 Kč, 15% úroky z prodlení ročně z částky 15 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a 18,18% úroky ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení., se zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 30. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 437,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, poplatek ve výši 5 478,24 Kč a úroky ve výši 60 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v minimální měsíční platbě, a to vždy do doby, dokud žalovaný neuhradí celkovou dlužnou částku, přičemž informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je žalovaný povinen předchůdci žalobkyně hradit, bude žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ bude žalovanému dostupný online na účtu , Anonymizováno, . Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni neuhradil ničeho a ke dni 30. 4. 2024 činila dlužná jistina 15 000 Kč a dlužný poplatek částku 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smlouva byla uzavřena elektronicky, identita žalovaného byla ověřena fotografií žalovaného a současně občanským průkazem. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, a žalovaný se ho zavázal spolu s poplatkem ve výši 5 478,24 Kč a úroky ve výši 60 % ročně splácet v minimální měsíční splátce, a to vždy do doby, dokud žalovaný neuhradí celkovou dlužnou částku, přičemž informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je žalovaný povinen předchůdci žalobkyně hradit, bude žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ bude žalovanému dostupný online na účtu , Anonymizováno, . Dle standardních informací o spotřebitelském úvěru předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a následným poskytováním úvěru posoudí úvěruschopnost zákazníka na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od zákazníka, a pokud je to nezbytné, z databáze předchůdce žalobkyně nebo třetích stran umožňující posouzení úvěruschopnosti zákazníka. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaný dne , datum, čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně nesplatil nic. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 9. 2023. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023.

6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

14. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Pro prokázání uvedených skutkových tvrzení označil smlouvu o úvěru a smluvní podmínky. V uvedených listinách a ani v žádných jiných žalobkyní předložených však není jediná zmínka o tom, že by předchůdce žalobkyně jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného, že by prováděl jakoukoli jím tvrzenou lustraci v interních databázích nebo v externích registrech a s jakým výsledkem, není zde jediný údaj, který by o osobě žalovaného získal, ať už o jeho příjmu, výdajích, finanční situaci a majetkových a sociálních poměrech (zda je žalovaný zaměstnán a s jakým příjmem, o bydlení, rodinném stavu, počtu vyživovaných osob, o výdajích), není zde jediný podklad (potvrzení o příjmu, výplatní páska, výpis účtu), který by na ověření příjmů nebo výdajů od žalovaného získal. Není tedy zřejmé, z jakých konkrétních dat týkajících se žalovaného předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela, jak je ověřila a jak je vyhodnotila. Soud proto uzavírá, že z provedených důkazů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Uzavřená smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je proto absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru č. , hodnota, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 15 000 Kč nebyla právnímu předchůdci žalobkyně ze strany žalovaného vrácena, jak vyplynulo z přehledu plateb. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, který je tak oprávněna ji vymáhat. Žaloba byla s ohledem na výše uvedené odůvodnění zamítnuta v rozsahu požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení a úroků pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

17. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného a při určování splatnosti dluhu ve výši 15 000 Kč nemohl ani vyjít z absolutně neplatné smlouvy č. , hodnota, , protože v této listině není uvedena konkrétní splátka, kterou měl žalovaný v úmyslu měsíčně splácet. S vědomím naprosté absence jakýchkoli relevantních informací o žalovaném soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku ve výši 15 000 Kč splácet ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, tuto výši splátky soud považuje za přiměřenou, ať už jsou majetkové poměry žalovaného a jeho možnosti jakékoli.

18. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud II. výrokem zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně na úhradu části jistiny, úroků z prodlení a úroků19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v rozsahu částky 15 000 Kč a žalovaný byl ve věci procesně úspěšný v rozsahu částky 20 389,27 Kč (3 437,86 Kč, 2 470 Kč, 4 750 Kč, 4 497,08 Kč - 15% úroky z prodlení ročně z částky 15 600 Kč od 28. 9. 2023 do 28. 8. 2025 a 5 237,33 Kč - 18,18% úroky ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do 28. 8. 2025), procesní úspěch žalovaného byl tedy vyšší a měl by proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, nicméně dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.