31 C 271/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 9 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci 5 000 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 4 208 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 28. 9. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 208Kč s příslušenstvím, a to z titulu toho, že žalobce uzavřel se žalovanou distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace 5. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dle které byl žalované poskytnut úvěr 5 000 Kč bankovním převodem na číslo účtu dle smlouvy. Žalovaná měla uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 1 000 Kč z titulu pokrytí nákladů se zpracováním, vyhodnocením, schválením žádosti o čerpání úvěru. Žalovaná měla povinnost zaplatit z peněžních prostředků, které byly žalobcem poskytnuty, úrok 20 % měsíčně. Tento úrok ve výši 20 % se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu, když výše takto dohodnutého úroku měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru činí 2 845 Kč. Žalovaná nezaplatila na úhradě revolvingového úvěru ničeho. Podle bodu 6.5 smlouvy se celý dluh stává splatným a žalobce je oprávněn požadovat zaplacení dlužné částky v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti úvěru neuhradil a je od 1. 6. 2021 v prodlení. Žalobci vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny 5 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, úroků ve výši 2 845 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, na což nereagovala.

2. Žalované byla zaslána výzva, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce poskytl souhlas přímo v žalobě, zatímco žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Je tedy zřejmé, že v případě žalobce se jedná o obchodní korporaci podnikající v oblasti poskytování úvěrů.

4. Žalobce uzavřel se žalovanou jako úvěrující s klientem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] z obsahu této smlouvy bylo zjištěno, že úvěr mohl být poskytnut až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobce vyplynulo, že dne 5. 2. 2021 žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč formou bankovního převodu na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutou jistinu úvěru hradit ve výši minimální splátky 1/5 dluhu k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce s minimální výší 300 Kč. Žalované byly dle bodu 4.5 smlouvy zasílány výpisy z úvěru s aktuální výší dluhu, minimální splátkou a datem splatnosti, žalovaná se zavázala dle bodu 5.1 smlouvy uhradit poplatek 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 1 000 Kč. Úrok byl sjednán v článku 6.1 smlouvy ve výši 20 % měsíčně! od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Úrok vyčíslený ke konci každého kalendářního měsíce se stal dle ujednání ve smlouvě součástí jistiny dluhu žalovaného, když takto vypočtený úrok činí v kapitalizované výši 2 845 Kč. Dále pak byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta v bodu 6.3 smlouvy pro případ prodlení žalované s placením dluhu či jeho části ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná nezaplatila na svém dluhu nic. Podle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává dluh splatným a žalobce je oprávněn požadovat zaplacení dlužné částky. Po připočtení účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč žalobce požaduje z titulu úvěru v souhrnné výši částku 9 208 Kč, tato částka též vyplývá jako celková dlužná částka z výpisu k revolvingovému účtu za měsíc červenec roku 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru měl žalobce k dispozici 3 výplatní pásky žalované, dle kterých dosahovala příjmu cca 16 790 Kč měsíčně a fotokopii jejího občanského průkazu.

5. Závěrem tedy lze shrnout, že žalobce odvíjí uplatnění svého nároku z titulu revolvingového úvěru, který byl žalované poskytnut, žalovaný čerpal na revolvingovém úvěru částku 5 000 Kč, k čemuž měla uhradit poplatek 1 000 Kč a kapitalizované dohodnuté úroky 2 845 Kč. K úhradě dluhu zbývá z titulu úvěru 8 845 Kč a na účelně vynaložených nákladech 363 Kč, což v součtu znamená žalobcem požadovanou částku 9 208 Kč.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje, schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů, výdajů spotřebitele a plněním dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, neboť jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen, bez ohledu na příjmy, splácet spotřebitelský úvěr.

7. Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, které odporuje zákonu, či narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo ve smyslu § 1721 a násl. OZ distančním způsobem k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ, kdy tímto typem smlouvy se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele ale také z veřejně dostupných zdrojů, databází dlužníků za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o možnostech spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soud konstatuje, že nejprve se z úřední povinnosti (SDEUC -679/18 OPR-FINANCE) zabýval tím, zda žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, protože je zřejmé, že úvěrová smlouva v rámci revolvingového úvěru měla být uzavřena z titulu spotřebitelských vztahů dle § 419 OZ i s ohledem na charakter žalobce, který podniká právě v oblasti poskytování úvěru. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel má tuto povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka z informací, které získal od dlužníka a z dalších databází. Je nutno uvést, že s ohledem na připojené listinné důkazy žalobce tuto povinnost nesplnil řádně, protože se spokojil pouze s výplatními páskami žalované a neměl k dispozici vůbec žádný výpis z jejího účtu předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Žalobce nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila před uzavřením smlouvy, aniž by tyto jakkoliv ověřil. Za dané situace, kdy žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, pak ovšem nemohl nijak posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

12. Takovéto prověřování poměrů klientů v případě spotřebitelských úvěrů jsou dány do jisté míry historickým vývojem spotřebitelsko-úvěrových vztahů, což má za následek negativní celospolečenské dopady a vede ke vzniku tzv. dluhových spirál v rámci předlužování spotřebitelů včetně toho, že spotřebitel a osoby na něm případně závislé spadnou do veřejné sociální sítě. Soud rovněž považuje za nutné zmínit i případné narušování rodinných sociálních vztahů z titulu toho, že spotřebitelé si berou úvěry formou dálkového vstupu, což má za následek vyšší úvěrovou míru zadlužení, než by ten který klient byl schopen splácet (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu aplikace právních předpisů i zákona o spotřebitelského úvěru nelze pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i duch zákona včetně zásad uznávané demokratickými státy (Nález ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 523/07). Tento nález řeší problematiku zásady rovnosti a ochrany slabší strany, jehož projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úprav spotřebitelských vztahů. Lze přisvědčit tomu, že žalovaná sice zřejmě smlouvu uzavřela prostřednictvím dálkového elektronického vstupu, na základě čehož mu byl úvěr 5 000 Kč poskytnut. Nelze však rovněž tolerovat i to, co žalobce tvrdí v rámci zmiňovaného článku 6.1 a násl. smlouvy o úvěru, kdy žalované touto smlouvou, resp. dle tohoto článku vznikla povinnost zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobcem poskytnuty, úrok 20 % měsíčně!, když takto kapitalizovaný úrok ke konci každého měsíce se v případě nesplacení stává součástí jistiny a je nadále úročen, když se fakticky i právně jedná o nepřípustné úročení úroku, byť v dohodnuté výši. Nelze se rovněž nezmínit o systematickém porušení a obcházení zákona ze strany obdobných poskytovatelů úvěru dle zásady pacta sunt servanda s tím, že spotřebitele přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí KS Praha, sp. zn. 27 Co 221/2019). Žalobce vycházel pouze a toliko z údajů tvrzených dlužníkem, když však jeho výdělkové, majetkové, osobní a další důležité poměry nebyly ani žalobcem tvrzeny, ani doloženo, jakým způsobem bylo toto získáno. Nelze se spokojit pouze s uvedením nacionálií jako jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo dokladu totožnosti, číslo mobilu a číslo účtu, kdy z písemného vyhotovení úvěrové smlouvy nevyplývá, že by žalovaná blíže ozřejmila své majetkové, výdělkové a osobní poměry. Nebylo ani zjištěno, zda žalovaná nemá vícero dluhů u obdobných společností apod. Konkrétními výdaji na straně žalované se žalobce nezabýval. Žalobce tedy poměry žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a příslušné ustanovení, jak je výše uvedeno, nijak blíže nezkoumal, výdaje a majetkový a finanční stav žalovaného nijak nebyl zkoumán, kdy nebylo tedy zjištěno, zda je žalovaná solventní s ohledem na možné další závazky, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a hradit dohodnuté splátky včetně, podle názoru soudu, nezákonných dohodnutých úroků 20 % měsíčně, které se po každém určitém období stávají součástí jistiny a jsou dále úročeny.

13. Žalobce se tedy měl podrobněji zabývat prověřením zjištěného stavu ohledně osobních, majetkových, výdělkových poměrů žalovaného, kdy žalobce toto nečinil. Formálně se spokojil pouze s údaji uvedenými ve smlouvě a z výplatních pásek, ty ovšem bez výpisů z účtu nevypovídají vůbec nic o majetkové situaci žalované. Z údajů obsažených ve výplatní pásce nelze v žádném případě zjistit finanční a jiné poměry účastníka mající vliv na jeho schopnost či neschopnost poskytnutý a čerpaný úvěr splácet. Žalobce tak dostatečně neprověřil výdaje a příjmy žalované, nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu, kdy jí bez dalšího na základě elektronického vstupu byl úvěr v tvrzené výši poskytnut. Soud proto dospěl k závěru, že tímto způsobem uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, dílem pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele dle § 580 odst. 1 OZ, ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když je nutno rovněž poukázat na příkrý rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 OZ, s přihlédnutím Nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V tomto případě se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jedná se tedy o neplatnost absolutní, kdy ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by měl žalovaný neplatnost namítat dle § 588. Úvěrová smlouva byla soudem shledána za neplatnou i pro dodržování zájmu na uchování veřejného pořádku, tedy zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu práv spotřebitele má na mysli i judikatura ÚS ČR, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, kdy koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nesouladná s českým ústavním pořádkem a konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a především právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle je korigována zásadou ochrany fakticky slabší strany smlouvy o úvěru. Žalobce poskytl žalované s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění 5 000 Kč, když žalovaný měl zaplatit i poplatek za úvěr 1 000 Kč, celkem tedy 8 845 Kč. Soud dospěl k závěru, že z titulu bezdůvodného obohacení žalovaná dluží žalobci částku 5 000 Kč, kterou je povinna mu uhradit. Soud proto ve výroku I. z titulu nevrácení bezdůvodného obohacení, neboť se jednalo o plnění bez právního důvodu, resp. z neplatného právního úkonu, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno. Žalovaná je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, když byl žalobcem vyzývána k úhradě dluhu, jak vyplývá z předžalobní upomínky.

14. Ve zbytku uplatněného nároku (výrok II.) byla žaloba včetně příslušenství zamítnuta, a to s ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy, kdy ze všech těchto důvodů částku zahrnující poplatek 1 000 Kč, úroky 2 845 Kč a účelně vynaložené náklady 363 Kč byla zamítnuta, když žádný zákonný podklad pro přiznání uplatněného nároku nebyl shledán.

15. Soud rozhodl o nákladech řízení na základě aplikace dikce § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na úspěch žalobce vůči úspěchu žalovaného byl žalobce ve sporu úspěšnější, nicméně se dá uzavřít, že úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl víceméně stejný. Soud proto ve III. výroku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

16. Lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.