31 C 4/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně o zrušení práva nájmu ke společnému bytu a o vzájemném návrhu žalovaného o zrušení práva nájmu ke společnému nájmu,

I. Právo společného nájmu účastníků k bytu [číslo] I. kategorie, sestávající se ze 4 místností a kuchyně, nacházející se v 9. podlaží domu na ulici [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci [obec], k. ú. [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], založené nájemní smlouvou se ze dne 9. 5. 2001, kterou uzavřeli účastníci společně na straně nájemce se [územní celek], Městskou částí [okres], [IČO] jako pronajímatelem, se zrušuje.

II. Návrh žalobkyně, aby ji soud určil výlučnou nájemkyní bytu [číslo] I. kategorie, sestávající se ze 4 místností a kuchyně, nacházející se v 9. podlaží domu na ulici [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci [obec], k. ú. [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

III. Návrh žalobkyně, aby soud určil, že žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] I. kategorie, sestávající se ze 4 místností a kuchyně, nacházející se v 9. podlaží domu na ulici [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci [obec], k. ú. [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

IV. Výlučným nájemcem bytu [číslo] I. kategorie, sestávající se ze 4 místností a kuchyně, nacházející se v 9. podlaží domu na ulici [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci [obec], k. ú. [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], se určuje žalovaný.

V. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] I. kategorie, sestávající se ze 4 místností a kuchyně, nacházející se v 9. podlaží domu na ulici [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci [obec], k. ú. [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], do 30 dnů po zajištění náhradního bydlení žalovaným.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 1 661 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu [číslo] I. kategorie, sestávající se ze 4 místností a kuchyně, nacházející se v 9. podlaží domu na ulici [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci [obec], k. ú. [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], založené nájemní smlouvou se ze dne 9. 5. 2001, jí určil jako výlučnou nájemkyni bytu a současně žádala, aby soud uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit. Svůj návrh odůvodnila tím, že k předmětnému bytu bylo nájemní smlouvou ze dne 9. 5. 2001 založeno právo společného nájmu účastníků. Manželství účastníků zaniklo dne 17. 9. 2016 rozvodem, v předmětném bytě zůstal bydlet žalovaný, účastníci se o vypořádání práva společného nájmu k předmětnému bytu nedohodli. Předmětný byt sice v důsledku rozvratu manželství s žalovaným opustila, deklarovala však písemně, že se hodlá do předmětného bytu vrátit, že jej neopouští s úmyslem se zdržovat trvale jinde. Ke svým osobním poměrům dodala, že čelí nepříznivému zdravotnímu stavu, se kterým se pojí zvýšené náklady na stravu a výživové doplňky. V současné době bydlí na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou v nájemním bytě.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Bránil se vzájemným návrhem, kterým též žádal zrušit právo společného nájmu k předmětnému bytu, avšak žádal, aby byl určen jako výlučný nájemce on a žalobkyni byla uložena povinnost předmětný byt vyklidit. Namítal, že to byl on, kdo se zasloužil o získání předmětného bytu uzavřením dohody o výměně bytu za byt [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec], který mu byl před uzavřením manželství s žalobkyní přidělen jako byt podnikový. V předmětném bytě žije po rozvodu manželství účastníků, povinnosti nájemce vyplývající z nájemní smlouvy plní řádně a výlučně sám. Dodal, že na rozvratu manželství se výhradně nepodílel, žádné nemovitosti nevlastní. Žalobkyně se stala vlastníkem rodinného domu v obci [obec], který prodala, měla tedy prostředky k tomu, aby vyřešila svou bytovou situaci.

3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 25. 6. 1986 vydala Posádková správa [obec] rozhodnutí o přidělení bytu, kterým přidělila byt [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec], skládající se z kuchyně, tří pokojů a příslušenství žalovanému. Dne 23. 6. 1986 byla mezi Vojenskou správou a žalovaným uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy, na základě které se sjednaný obsah pracovní smlouvy dnem 1. 7. 1986 změnil tak, že pracovní poměr mezi žalovaným a vojenskou správou se uvedeným dnem změnil na pracovní poměr na dobu určitou na dobu deseti let a končil dnem 30. 6. 1996. Ke změně pracovní smlouvy došlo z důvodu, že vojenská správa dnem 1. 7. 1986 přidělila žalovanému podnikový (vojenský) byt 1+3 I. kategorie v [obec] [obec], [ulice a číslo].

5. Dle oddacího listu účastníci řízení uzavřeli dne 7. 12. 1991 sňatek.

6. Dne 26. 3. 2001 uzavřel žalovaný se [územní celek] dohodu o přistoupení k závazku, na základě které se žalovaný zavázal zaplatit pohledávku, kterou má [stát. instituce] za panem [jméno] [příjmení] v celkové výši 27 245 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a záloh na služby poskytované s nájmem bytu v domě [ulice a číslo] za období od srpna 2000 do prosince 2000 Smluvní strany se dohodly, že v souvislosti s dohodou o výměně bytu mezi panem [celé jméno žalovaného] a panem [příjmení] splní dluh uvedený v bodě I této dohody za pana [příjmení] pan [celé jméno žalovaného]. Dle stvrzenky D4349346 žalovaný dne 28. 3. 2001 uhradil 27 245 Kč.

7. Dne 9. 5. 2001 byla mezi pronajímatelem, [územní celek], městskou částí [okres] a oběma účastníky uzavřena nájemní smlouva, na základě které jim byl přenechán do nájmu byt [číslo] I. kategorie, sestávající se ze čtyř místností, nacházející se v 9. podlaží domu [adresa] na ulici [ulice] č. or. 13 v [obec] Nájemní smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 5. 2001 na dobu neurčitou.

8. Dne 7. 2. 2015 žalobkyně napsala žalovanému doporučený dopis, ve kterém mu sdělila, že pro konflikty v domácnosti opouští společnou domácnost a tíživou životní situaci hodlá vyřešit přechodným pronájmem jiného bytu, nicméně zdůraznila, že do bytu se chce vrátit a neopouští tak trvale společnou domácnost. Žalobkyně v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 213/2015 vypověděla, že si manžela (žalovaného) nebrala z lásky, ale bylo to z důvodu, že byla v sedmém měsíci těhotenství se synem. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 63 C 213/2015-25 ze dne 25. 7. 2016, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2016, bylo manželství účastníků rozvedeno. Ohledně příčin rozvratu manželství účastníků soud uzavřel, že příčiny rozpadu manželství spatřuje v oboustranné ztrátě schopnosti partnerů hledat s úmyslem nalézat smírná a kompromisní řešení problémů v manželství vznikajících, které se v daném případě týkaly zejména způsobu vedení rodinného života. Manželé si zřejmě již při vstupu do manželství neudělali dostatečně jasno v tom, co mohou jeden od druhého a od společného života očekávat, na jakých principech a prioritách bude jejich rodinný život postaven. Pokud manželka vytýkala manželovi jeho neochotu přijmout další dítě, má soud za to, že manžel svůj postoj dostatečně vysvětlil svou obavou o schopnost vychovávat a zabezpečovat dítě po potřebnou dobu ve vztahu k věku manžela.

9. Doporučeným dopisem z 24. 5. 2018 sdělila žalobkyně žalovanému, že si hledá s dcerou [jméno] pronájem bytu1+1, jelikož si větší nemohou dovolit. I jednopokojový byt má vyšší nájemné, než jejich společný byt, na který žalovaný pobírá příspěvky. Dne 25. 9. 2018 žalobkyně a její dcera [jméno] uzavřely s pronajímatelem [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu na dobu neurčitou s účinností od 1. 10. 2018, jejímž předmětem se stal nájem bytu [číslo] o velikosti 85 m2, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Výše nájemného byla sjednána dohodou na 10 300 Kč měsíčně. Dále se nájemkyně zavázaly hradit zálohu na služby spojené s poskytováním bydlení ve výši 2 700 Kč měsíčně, celkem se zavázaly platit měsíčně 13 000 Kč.

10. Dle evidenčního listu pro výpočet nájemného z bytu na [příjmení] [číslo] platného od 1. 9. 2020 platí žalovaný měsíční úhradu za užívání tohoto bytu 11 964 Kč. Dle platebního dokladu SIPO žalovaný za únor 2021 uhradil za nájemné 11 204 Kč. Dle rozpisu plateb činí záloha za plyn 670 Kč měsíčně. Ze zprávy pronajímatele ze dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že dle aktuálního evidenčního listu k předmětnému bytu je v současné době evidována na služby pouze jedna osoba, a to žalovaný. Žalobkyně byla odhlášena ze služeb 1. 6. 2015 společně s dcerou [jméno] [celé jméno žalobkyně]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] byl odhlášen ze služeb 1. 11. 2020. Nájemné a služby k uvedenému bytu jsou plně a řádně hrazeny a pronajímatel předmětného bytu nepreferuje žádného z účastníků sporu, jelikož ani jeden z nich nepečuje o nezletilé děti. Ze zprávy Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město pro osobu žalovaného nejsou v katastru nemovitostí evidována vlastnická ani jiná věcná práva.

11. Dle výpisu z Katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], okres [okres], prokazující stav evidovaný k datu 19. 1. 2018 byla žalobkyně vlastníkem pozemku parc. č. st. 18 o výměře 256 m2, zastavěná plocha a nádvoří, kdy součástí uvedeného pozemku je stavba [adresa], objekt k bydlení. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k uvedené nemovitosti darovací smlouvou ze dne 1. 7. 2015 Darovací smlouvou z 10. 1. 2018 byly uvedené nemovitosti převedeny na dceru žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], následně proběhl zpětný převod nemovitosti na žalobkyni. Mezi žalobkyní a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] byla 30. 10. 2019 uzavřena kupní smlouva, na základě které byly výše označené nemovitosti prodány a předány do vlastnictví manželů [příjmení] jako kupujících za kupní cenu 1 360 000 Kč.

12. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že v rodinném domě v [obec] nemohla zůstat z důvodu, že se jedná o malou vesničku, kde neměli obchod, autobus tam zajíždí 3-4x denně a žalobkyně nejezdí autem. Lékaře má v [obec] a navštěvuje ho velmi často. Navíc dům by musel projít velkou rekonstrukcí, aby se v něm dalo bydlet. Bez auta byla nucena si vzít z [obec] několikrát taxíka nebo jezdila stopem, aby se do něj dostala. Bylo by pro ni nemožné bydlet v [obec] a chodit po lékařích v [obec] nebo nakupovat. V současné době bydlí na ulici [ulice], nájemní smlouvu má uzavřenou na dobu neurčitou, nicméně pronajímatel jí naznačoval, že o byt má zájem jedna rodina a avizoval, že by bylo vhodné, aby si byt vyměnila. Uvedla, že má zvýšené náklady v souvislosti s léčbou. Musí se kvalitně stravovat a bere doplňky stravy, které jsou velmi nákladné.

13. Z posudku o invaliditě ze dne 2. 3. 2016 bylo zjištěno, že u žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 % a den vzniku invalidity nastal 1. 7. 2015. Dle zprávy ČSSZ ze dne 3. 1. 2017 je žalobkyně příjemkyní invalidního důchodu I. stupně ve výši 5 309 Kč měsíčně. Dle pracovní smlouvy ze dne 27. 8. 2019 je žalobkyně s účinností od 1. 9. 2019 zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako asistentka prodeje. Ze zpráv o ambulantním vyšetření ze dne 25. 6. 2021, 31. 3. 2021, 11. 1. 2021 a 18. 12. 2020 vyplývá, že u žalobkyně byla diagnostikována rakovina prsu a podstupuje léčbu chemoterapií.

14. Dopisem ze dne 3. 12. 2020 oznámil právní zástupce žalobkyně žalovanému, že s ohledem na současnou situaci na trhu nemovitostí projevila žalobkyně vůli vrátit se do společného bytu a oznámil záměr žalobkyně domáhat se zrušení společného nájemního práva k předmětnému bytu, aby ho tak dále mohla užívat. Uvedený dopis byl dle poštovního podacího archu podán k poštovní přepravě 4. 12. 2020.

15. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že se o rodinu vždycky staral, jak mohl. Pokud kupříkladu vyrazil někam na motorce ven, bylo to z důvodu, že žalobkyně neměla zájem trávit společný čas dohromady. [jméno] [celé jméno žalovaného] syn účastníků uvedl, že v roce 2020 od května do listopadu bydlel v bytě u otce a potvrdil, že oba rodiče o děti pečovali rovnocenně. Dcera účastníků [jméno] [celé jméno žalobkyně] uvedla, že jí matka vychovávala prakticky sama a že se jí věnovala. S otcem má vztah horší a nestýká se s ním.

16. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že pokud si pamatuje, rodina účastníků fungovala vždy zcela běžně, ale k věci nevypověděl nic podstatného, co by mělo vliv na rozhodnutí. Otec žalobkyně pan [jméno] [příjmení] starší písemně dne 16. 1. 2016 uvedl, že rodinný dům v [obec] [číslo] daruje žalobkyni z důvodu, že syn [jméno] [příjmení] nedodržel slib, že se o něj postará. Přestal se o něj starat a navštěvovat ho od jara 2015. Dalším důvodem je, že ho okradl o 50 000 Kč během jeho hospitalizace ve [obec]. [jméno] [celé jméno žalovaného] vyjádřením z 19. 7. 2021 uvedl, že za posledních 15 let s rodinou nenavštívil [jméno] [příjmení]. Připustil, že v dětství u něj trávil týden prázdnin. Dále uvedl, že do bytu na [příjmení] 13 za rodinou účastníků nikdy nepřijel. Rodinu nenavštívil ani na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Dcera účastníků [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyjádřením z 16. 7. 2021 uvedla, že [jméno] [příjmení] ml. rodinu účastníků v bytě na [příjmení] 13 nikdy nenavštívil, dojížděl za nimi pouze děda. [jméno] [příjmení] viděla párkrát na společné oslavě nebo u dědy, předtím než o okradl o peníze. Ing. [jméno] [příjmení] podáním z 16. 7. 2021 uvedl, že se s žalobkyní seznámil na jaře 2014, hledala byt pro sebe s své děti, a protože pronajímal byt studentům, nabídl jí k pronájmu byt na ul. [ulice a číslo] v [obec] na začátku léta 2015. Byt jí pronajímal po dobu tří let, než se do bytu chtěl nastěhovat jeho syn. S žalobkyní udržoval pouze v přátelský vztah a žalobkyně nikdy v jeho domě ve [obec] na ul. [příjmení] [číslo] kde bydlí s maminkou a syny, nebydlela a ani zde nikdy nebyla.

17. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 25. 6. 1986 [příjmení] správa [obec] přidělila žalovanému podnikový byt [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec], skládající se z kuchyně, tří pokojů a příslušenství. Účastníci řízení uzavřeli dne 7. 12. 1991 sňatek. Podnikový byt [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec] byl dohodou o výměně bytů uzavřené mezi žalovaným a panem [příjmení] vyměněn za byt [číslo] I. kategorie, sestávající se ze čtyř místností, nacházející se v 9. podlaží domu [adresa] na ulici [ulice] č. or. 13 v [obec] Nájemní smlouva k bytu na ulici [ulice] byla mezi [územní celek], městskou částí [okres] a oběma účastníky uzavřena s účinností od 1. 5. 2001 na dobu neurčitou. Žalobkyně dne 7. 2. 2015 opustila společnou domácnost s žalovaným pro neshody a konflikty, nicméně zdůraznila, že do bytu se chce vrátit a neopouští tak trvale společnou domácnost, manželství účastníků bylo rozvedeno dne 17. 9. 2016. Žalovaný v současnosti bydlí v předmětném bytě sám, nájemné a všechny předepsané zálohy na služby spojené s užíváním bytu řádně hradí, měsíčně celkem 11 204 Kč, žalobkyně bydlí v současné době v třípokojovém bytě na ulici [ulice a číslo] v [obec], nájemní smlouvu uzavřela dne 25. 9. 2018 současně se svou dcerou [jméno] na dobu neurčitou, úhrada nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu činí měsíčně 13 000 Kč. V současné době žije žalobkyně v bytě sama.

18. Dle § 768 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „občanského zákoníku“, zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.

19. Dle § 768 odst. 2 občanského zákoníku, rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řešené věci existují všechny předpoklady pro to, aby postupem podle § 768 odst. 1 občanského zákoníku rozhodl o návrhu žalobkyně (a vzájemném návrhu žalovaného) na zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému bytu a o povinnosti byt vyklidit v závislosti na bytové náhradě. V řízení bylo prokázáno, že účastníkům vzniklo za trvání jejich manželství s účinností od 1. 5. 2001 právo společného nájmu předmětného bytu, že manželství účastníků zaniklo k datu 17. 9. 2016 rozvodem, že existovala v okamžiku rozvodu manželství v předmětném bytu rodinná domácnost účastníků a že účastníci nevypořádali své vztahy ke společnému bydlení dohodou. K otázce existence rodinné domácnosti v okamžiku rozvodu manželství soud pro úplnost dodává, že přes opuštění rodinné domácnosti žalobkyní s úmyslem žít jinde nedošlo k zániku jejího práva společného nájmu předmětného bytu, protože v řízení bylo dopisem ze dne 7. 2. 2015 prokázáno, že žalobkyně svým odchodem z rodinné domácnosti v únoru 2015 řešila krizi vztahu a konflikt mezi účastníky, měla však zájem se do bytu vrátit a nájemní právo k bytu zachovat. Žalobkyně uzavřela nájemní smlouvu na dobu neurčitou k bytu na ulici [ulice a číslo] v [obec] až dne 25. 9. 2018, tedy po zániku manželství rozvodem. Soud proto právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu zrušil (I. výrok).

21. Soud při rozhodování o určení, který z rozvedených manželů bude byt dále užívat, přihlédl ke konkrétním okolnostem případu. V řešené věci nebylo možné o této otázce rozhodnout na základě dvou prioritních hledisek, a to zájmu nezletilých dětí a stanovisku pronajímatele, protože po rozvodu manželství nebyly žádnému z účastníku svěřeny do výchovy jejich děti, tyto byly k datu rozvodu manželství již zletilé. V řízení vyšlo najevo, že po rozvodu manželství žila žalobkyně s dcerou [jméno], u žalovaného bydlel syn [jméno]. Pronajímatel zprávou ze dne 9. 6. 2021 sdělil, že nepreferuje žádného z účastníků sporu. Soud proto zvážil příčiny rozvratu manželství účastníků, současné sociální a majetkové poměry účastníků, jejich zdravotní stav a přihlédl k tomu, který z rozvedených manželů se zasloužil o získání předmětného bytu. Dle odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 63 C 213/2015-25 ze dne 25. 7. 2016, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2016, leží příčiny rozvratu manželství účastníků na obou rozvedených manželích stejně. Dále vzal v úvahu, že v současné době oba rozvedení manželé žijí v nájemních bytech sami, hradí více méně stejnou částku na nájemném a zálohách na služby spojené s užíváním bytu, oba mají smlouvy o nájmu uzavřené na dobu neurčitou. Na straně žalobkyně byla prokázána existence nepříznivého zdravotního stavu, který s sebou přináší zvýšené nároky na výživu žalobkyně, která je částečně invalidní a současně je zaměstnána. Soud se přiklonil na stranu žalovaného ze dvou důvodů. Jednak bylo v řízení prokázáno, že to byl žalovaný, kdo se zasloužil o získání předmětného bytu (výměnou za podnikový byt [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec]) a dále má soud za to, že žalobkyni je třeba klást k tíži značnou časovou prodlevu s uplatněním nároku na zrušení práva společného nájmu k předmětnému bytu. Žalobkyně opustila rodinnou domácnost v roce 2015 a věděla, že se nejedná o přechodné řešení manželské krize, když manželství účastníků směřovalo k rozvodu. Nic jí nebránilo již v té době bytovou otázku řešit s pronajímatelem žádostí o byt, případně uplatněním nároku na zrušení práva společného nájmu bytu u soudu ihned po rozvodu manželství. Nadto měla žalobkyně příjem z prodeje nemovitostí, měla tedy k dispozici finanční obnos, aby vyřešila bydlení vlastní. Přesto nic z uvedeného neučinila a faktický stav, který nastal po jejím odchodu z rodinné domácnosti a po rozvodu manželství s žalovaným, nechala plynout po dobu šesti, resp. pěti let. Po tak dlouhé době má soud za to, že není již účelné, aby byla žalovanému uložena povinnost předmětný byt opustit, když je to on, kdo po tak dlouhou dobu nerušeně o byt pečoval a plnil si své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu výlučně sám.

22. Z výše uvedených důvodů soud dovodil, že to bude žalovaný, kdo bude určen výlučným nájemcem předmětného bytu (IV. výrok) a návrh žalobkyně v tomto směru zamítl (II. výrok).

23. Soud současně s určením žalovaného jako výlučného nájemce zamítl návrh žalobkyně o povinnosti žalovaného předmětný byt vyklidit, jedná se o nedělitelný výrok s výrokem o určení výlučného nájemce předmětného bytu (III. výrok) a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit po zajištění náhradního bydlení žalovaným (V. výrok). Soud uložil žalovanému povinnost zajistit žalobkyni náhradní bydlení z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, lhůta 30 dnů určená k vyklizení předmětného bytu je zcela dostačující s ohledem na okolnost, že žalobkyně má v předmětném bytě uloženo minimum zbytných osobních věcí.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně procesně úspěšný jak ohledně nároků uplatněných žalobkyní, tak ohledně jím uplatněných vzájemných návrhů, měl by proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný se však svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení nárok (VI. výrok).

25. Výrok o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení, je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má dle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát platil svědečné [jméno] [celé jméno žalovaného] ve výši 631 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 1 030 Kč (VII. výrok).