31 C 81/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: ; anonymizováno proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 74 123 Kč s příslušenstvím - nájemné

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 74 123 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 22. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 566 Kč k rukám jeho právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost, aby mu zaplatila částku 74 123 Kč. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jehož součástí je stavba – budova s [adresa], objekt k bydlení, s adresním místem [ulice a číslo]. V označeném domě žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] byt [číslo] sestávající se z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství, situovaný v 1. nadzemním podlaží výše označeného domu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobci neplatila řádně nájemné a služby spojené s užíváním bytu, žalobce smlouvu o nájmu bytu vypověděl podáním ze dne 5. 12. 2018, nájem bytu byl ukončen uplynutím výpovědní doby dne 31. 3. 2019. Žalovaná přes výzvy žalobce k vyklizení předmětného bytu užívala byt i po skončení nájemního vztahu užívala do 23. 11. 2020, žalobci nezaplatila za jeho užívání úhradu za srpen, září, říjen 2019 ve výši 3 x 5 171 Kč, listopad 2019 ve výši 2 936 Kč, leden až říjen 2020 ve výši 10 x 5 171 Kč a listopad 2020 ve výši 3 964 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že dle výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] je žalobce vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jehož součástí je stavba – budova s [adresa], objekt k bydlení. Žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 28. 5. 2018 s žalovanou jako nájemkyní smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobce pronajal žalované s účinností od 1. 5. 2018 na dobu neurčitou byt [číslo] sestávající se z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství. Byt je situován v 1. nadzemním podlaží výše označené budovy na ulici [ulice a číslo] v [obec]. V článku V nájemní smlouvy bylo dohodou stran stanoveno nájemné za užívání předmětného bytu ve výši 2 057 Kč měsíčně. Stanovené platby byly splatné do posledního dne každého měsíce. Žalobce dal žalované podáním ze dne 5. 12. 2018 výpověď z nájmu předmětného bytu pro neplacení nájemného za měsíce [číslo], 6, 7, 8, 10 a [číslo], dlužné nájemné činilo za uvedené období 27 666 Kč. Výpověď z nájmu bytu byla žalované doručena dne 13. 12. 2018, výpovědní lhůta činila 3 měsíce a začala běžet prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď žalované doručena. Dle protokolu o předání bytu žalovaná předmětný byt vyklidila až 23. 11. 2020. Podpisem listiny označené„ Uznání dluhu“ žalovaná písemně uznala vůči žalobci dluh co do důvodu i výše v celkové výši 111 844 Kč, dle přílohy uznání dluhu představující evidenci předpisu a plateb žalovaná uznala vůči žalobci dluh i za nájemné za srpen, září, říjen 2019 ve výši 3 x 5 171 Kč, listopad 2019 ve výši 2 936 Kč, leden až říjen 2020 ve výši 10 x 5 171 Kč a listopad 2020 ve výši 3 964 Kč. Z evidence předpisu a plateb za období od srpna 2019 do listopadu 2020 soud zjistil, že žalovaná žalobci nezaplatila nájemné za srpen, září, říjen 2019 ve výši 3 x 5 171 Kč, listopad 2019 ve výši 2 936 Kč, leden až říjen 2020 ve výši 10 x 5 171 Kč a listopad 2020 ve výši 3 964 Kč.

5. Dle ustanovení § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „občanského zákoníku“, zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

6. Dle ustanovení § 2295 občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

7. Dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Po právním zhodnocení žalobcem předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu dne 28. 5. 2018 na dobu určitou k předmětnému bytu na dobu neurčitou s účinností od 1. 5. 2018 dle ustanovení § 2235 a násl. občanského zákoníku. Nájem bytu zanikl výpovědí z nájmu bytu ke dni 31. 3. 2019 pro neplacení nájemného. Z uvedeného nájemního vztahu žalované vznikla povinnost v souladu s ust. § 2246 občanského zákoníku platit žalobci jako pronajímateli předmětného bytu nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu. V řízení bylo evidencí předpisu a plateb prokázáno, že žalovaná byla povinna platit s účinností nájemné ve výši 2 296 Kč měsíčně a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 2 875 Kč měsíčně, celkem 5 171 Kč měsíčně. Uznáním dluhu ze dne 23. 11. 2020 ve spojení s evidencí předpisu a plateb bylo prokázáno, že žalovaná žalobci dluží 74 123 Kč za srpen, září, říjen 2019 ve výši 3 x 5 171 Kč, listopad 2019 ve výši 2 936 Kč, leden až říjen 2020 ve výši 10 x 5 171 Kč a listopad 2020 ve výši 3 964 Kč. Žalobou uplatněný nárok žalobce vůči žalované žalovaná platně uznala v souladu s § 2053 občanského zákoníku. Z uvedeného důvodu soud shledal žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost, aby žalobci žalovanou částku zaplatila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je v prodlení s placením peněžité částky, má žalobce právo vedle žalované jistiny též na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku (I. výrok).

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., kdy soud úspěšnému žalobci, který prokázal, že nejméně 7 dnů před zahájením řízení vyzval žalovanou k plnění, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 566 Kč.

10. Náklady vynaložené na zastupování žalobce advokátem neshledal soud jako účelně vynaložené. Předmětem sporu bylo zaplacení nákladů na odtah vozidla. Po právní i skutkové stránce se nejednalo o případ složitý a vybočující z mezí běžně agendy žalobce.

11. K této problematice se vyjadřoval rovněž Ústavní soud České republiky. Dle jeho názoru„ u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy beztoho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastupování advokátem nákladem účelně vynaloženým“ (Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09-1).

12. Soud se s tímto názorem ztotožňuje. Jelikož žalobce netvrdil a neprokazoval, že neměl dostatečný odborný aparát k ochraně svých zájmů v řízení před soudem, nelze mu náhradu nákladů na zastupování advokátem přiznat. Na žalobce soud nahlížel jako na účastníka nezastoupeného.

13. Žalobci byla v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přiznána náhrada za 2 úkony (výzva k plnění, žalobní návrh) ve výši 300 Kč za úkon. Dále byla žalobci přiznána náhrada soudního poplatku.