31 C 87/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobců:a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované o 584 280 Kč s příslušenstvím – nájemné

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 584 280 Kčs 0,5% úroky z prodlení denně z částky 18 000 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 174 240 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacen,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 12. 2023 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 12. 2024 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení,s 0,5% úroky z prodlení denně z částky 21 780 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 123 328,04 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se podaným návrhem domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jim 584 280 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnili tím, že s žalovanou uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu prostor sloužícího k podnikání, jednalo se o nájem skladových a montážních prostor pro nehlučný provoz na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2026. Nájemné bylo sjednáno v měsíční výši 18 000 Kč s DPH, které bylo v souladu se smlouvou splatné vždy k 25. dni v měsíci předem. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že nájemné za měsíce leden až březen 2023 bude po slevě činit dohromady pouze 18 000 Kč s DPH a stane se splatné dne 10. 11. 2023. Současně byla dohodnuta splatnost nájemného za období od 1. 4. 2023 do 30. 11. 2023 v souhrnné výši 174 240 Kč včetně DPH rovněž dne 10. 11. 2023. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli platby dle výše označené nájemní smlouvy si strany dohodly smluvní úroky z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná užívala předmět nájmu od ledna 2023 do června 2025, za uvedené období žalovaná zaplatila sjednané nájemné pouze za prosinec 2023 a za ostatní měsíce žalobcům nájemné dluží. Celkový dluh na nájemném tak činí 584 280 Kč včetně DPH.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobci nájemné vyčíslili chybně, a nadto v průběhu nájemního vztahu nezapočítali do vyčíslení nájemného některé platby, které žalovaná navíc uhradila. Dle jejího názoru je ujednání o splatnosti nájemného nejasné a v části odporuje zákonu. Nejasnost spatřovala v ujednání, kdy v článku VI., bodu 6 smlouvy je uvedeno, že nájemné za období od 1. 1. 2023 do 30. 11. 2023 je splatné dne 10. 11. 2023 jednorázově, zatímco v článku V., bodu 4 smlouvy je uvedeno, že nájemné je splatné měsíčně předem. Není proto možné určit okamžik, od kterého měla být žalovaná v prodlení s úhradou nájemného. Dále se bránila argumentací, že faktické užívání pronajatých prostor probíhalo pouze do 31. 8. 2024, kdy nájemní vztah byl stranami ukončen, nicméně žalobci předmět nájmu účelově nepřevzali, odmítli podepsat předávací protokol, aby mohli žalované dále účtovat nájemné, přestože předmět nájmu byl řádně vyklizen. Po 31. 8. 2024 žalovaná předmět nájmu neužívala, žalobcům vrátila klíče, v té době už sídlila na jiné adrese. Jednání, kdy žalobci brání řádnému předání předmětu nájmu a současně dále účtují žalované nájemné za období po jeho faktickém předání, označila za jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem a za zneužití práva. Nakonec namítala, že smluvní úrok z prodlení v denní výši 0,5 %, tedy roční výši 182,5 % je příliš vysoký, takto sjednaná výše odporuje zásadě poctivého obchodního styku.

3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi žalobci jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem v pozici podnikatele byla dne , datum, uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Předmětem nájmu se staly skladové a montážní prostory pro nehlučný provoz, které se nacházejí v západní části budovy bez čísla evidenčního i čísla popisného postavené na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zapsané na LV. č , Anonymizováno, . Pronajatý prostor se skládal ze 4 místností včetně garáže a sociálního zařízení o celkové rozloze 183,73 m2, účelem nájmu bylo provozování podnikatelské činnosti žalované. Doba trvání nájemní smlouvy byla dohodnuta od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2026. Nájemné bylo sjednáno ve výši 18 000 Kč a DPH měsíčně. Dle článku V., bodu 4 smlouvy je nájemné splatné měsíčně vždy k 25. dni v měsíci předem na měsíc následující. Dále se žalovaná v článku VI., bodu 1 smlouvy zavázala hradit zálohy na vodné a stočné ve výši 500 Kč měsíčně a na elektřinu ve výši 2 000 Kč měsíčně. V článku VI., bodu 6 smlouvy si strany sjednaly odlišnou výši i splatnost nájemného za období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023, kdy nájemné za uvedené období dle dohody činilo pouze 18 000 Kč včetně DPH a stalo se splatné do 10. 11. 2023. Splatnost nájemného za období od 1. 4. 2023 do 30. 11. 2023 v souhrnné výši 174 240 Kč včetně DPH byla v uvedeném článku rovněž sjednána odlišně, a to do 10. 11. 2023. Pro případ prodlení žalované s placením jakékoli platby dle této smlouvy, vyjma platby peněžité jistoty, si smluvní strany sjednaly úroky z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně za každý den prodlení. Smlouva nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2023. Protokol o převzetí nebytových prostor pak dokládá převzetí předmětu nájmu žalovanou dne 30. 12. 2022.

5. Fakturou VS , var. symbol, ze dne , datum, vyúčtovali žalobci žalované cenu nájemného za sklad za měsíce leden až březen 2023 ve výši 18 000 Kč včetně DPH a cenu nájemného za měsíce duben až listopad 2023 ve výši 144 000 Kč, celkem ve výši 192 239,96 Kč včetně DPH. Faktura se stala splatnou dne 12. 11. 2023.

6. Fakturou VS , var. symbol, ze dne , datum, vyúčtovali žalobci žalované cenu nájemného za sklad za měsíce leden až srpen 2024 ve výši 174 240 Kč včetně DPH. Faktura se stala splatnou dne 22. 8. 2024.

7. Fakturou VS , var. symbol, ze dne , datum, vyúčtovali žalobci žalované cenu nájemného za sklad za měsíc září 2024 ve výši 21 780 Kč včetně DPH. Faktura se stala splatnou dne 25. 9. 2024.

8. Fakturou VS , var. symbol, ze dne , datum, vyúčtovali žalobci žalované cenu nájemného za sklad za měsíce říjen až prosinec 2024 ve výši 65 340 Kč včetně DPH. Faktura se stala splatnou dne 31. 12. 2024.

9. Fakturou VS , var. symbol, ze dne , datum, vyúčtovali žalobci žalované cenu nájemného za sklad za měsíce leden až únor 2025 ve výši 43 560 Kč včetně DPH. Faktura se stala splatnou dne 25. 2. 2025.

10. Fakturou VS , var. symbol, ze dne , datum, vyúčtovali žalobci žalované cenu nájemného za sklad za měsíc březen 2025 ve výši 21 780 Kč včetně DPH. Faktura se stala splatnou dne 25. 2. 2025.

11. Fakturou VS , var. symbol, ze dne , datum, vyúčtovali žalobci žalované cenu nájemného za sklad za měsíce duben až červen 2025 ve výši 65 340 Kč včetně DPH. Faktura se stala splatnou dne 3. 6. 2025.

12. Předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2025 žalobci vyzvali žalovanou k úhradě částky 518 939,96 Kč a ve výši 10 000 Kč z titulu dlužného nájemného do 10 dnů od doručení této výzvy. Dle potvrzení o dodání datové zprávy do datové schránky byla předžalobní výzva žalované doručena dne 22. 4. 2025.

13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná převzala za účelem výkonu své podnikatelské činnosti dne 30. 12. 2022 na základě smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne , datum, skladové a montážní prostory pro nehlučný provoz, které se nacházejí v západní části budovy bez čísla evidenčního i čísla popisného postavené na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zapsané na LV. č , Anonymizováno, . V souladu s označenou smlouvou žalované vznikl závazek zaplatit za měsíce leden až březen 2023 nájemné v celkové výši 18 000 Kč do 10. 11. 2023 a nájemné za duben až listopad 2023 nájemné v souhrnné výši 174 240 Kč do 10. 11. 2023, dále pak byla žalovaná povinna platit měsíčně nájemné ve výši 18 000 Kč a DPH vždy k 25. dni v měsíci předem na měsíc následující. Žalovaná zůstala žalobcům dlužna nájemné za období od ledna do března 2023 ve výši 18 000 Kč, za období od dubna do listopadu 2023 ve výši 174 240 Kč, za celý rok 2024 ve výši 261 360 Kč a za leden až červen 2025 ve výši 130 680 Kč, celkem 584 280 Kč.

14. Podle § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“, ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobci jako pronajímateli a žalovanou jako nájemkyní byla platně uzavřena v písemné formě smlouva o nájmu prostor k podnikatelské činnosti podle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku. Předmětnou smlouvou se žalobci jako pronajímatelé zavázali přenechat žalované jako nájemci s účinností od 1. 1. 2023 na dobu určitou do 31. 1. 2026 k dočasnému užívání předmět nájmu – skladové a montážní prostory pro nehlučný provoz, které se nacházejí v západní části budovy bez čísla evidenčního i čísla popisného postavené na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, , uvedenému závazku žalobců odpovídal závazek žalované platit za užívání předmětu nájmu žalobcům dohodnuté nájemné.

17. Výše nájemného a jeho splatnost se stala v řešené věci skutečností spornou, kdy žalovaná namítala, že výše nájemného a jeho splatnost je ve smlouvě upravena nejednoznačně. Uvedenou námitku žalované soud nesdílí. Je třeba vzít zřetel na skutečnost, že předmětná smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání od 1. 1. 2023 na dobu určitou do 31. 1. 2026. Obecně je výše a splatnost nájemného po dobu trvání smlouvy upravena v článku V., bodu 1 a 4 smlouvy, dle uvedených ustanovení se žalovaná zavázala platit nájemné měsíčně ve výši 18 000 Kč a k tomu DPH, tedy 21 780 Kč vždy do 25. dne v měsíci předem. Článek VI., bod 6 smlouvy představuje výjimku, speciální ujednání, které odlišně od článku V., bodu 1 a 4 smlouvy určuje výši a splatnost nájemného za období od 1. 1. 2023 do 30. 11. 2023. Uvedená smluvní ujednání nejsou ve vzájemném rozporu a nejsou nejasná. Jednoznačně z nich pro žalovanou vyplývá smluvní povinnost zaplatit žalobcům nájemné za užívání předmětu nájmu za období od 1. 1. 2023 do 30. 11. 2023 v souhrnné výši 192 240 Kč do 10. 11. 2023. Následně od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2026 měla žalovaná v souladu s článkem V., bodem 1 a 4 smlouvy povinnost platit žalobcům měsíčně nájemné v souhrnné výši 21 780 Kč (po připočtení DPH) vždy do 25. dne v měsíci předem.

18. Žalovaná se dále v řízení bránila argumentací, že nájemné je v žalobě vyčísleno chybně, protože žalobcům uhradila více plateb nájemného, než žalobci v žalobě uvádí. K této argumentaci žalované soud uvádí, že žalovaná netvrdí, kdy a v jaké výši měla žalobcům uhradit nájemné a kolik tedy měla činit správná výše dlužného nájemného. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, proto nemohla být soudem poučena dle § 118a odst. 1 o. s. ř., že je povinna doplnit právně významná skutková tvrzení, kdy a v jaké výši, za které měsíce, zaplatila žalobcům nájemné a kolik tedy, dle jejího tvrzení, měla činit správná výše dlužného nájemného. Současně nemohla být žalovaná poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalovaná dále nemohla být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je pro prokázání doplněných skutkových tvrzení povinna označit důkazy a o následcích nevyhovění výzvě. Za dané situace soud uzavírá, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení, že uhradila žalobcům více plateb nájemného, než je v žalobě tvrzeno, nadto břemeno důkazní v uvedeném směru.

19. V řízení bylo předmětnou smlouvou ze dne , datum, , jejím článkem IV., bodem 1 prokázáno, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání od 1. 1. 2023 do 31. 21. 2026. Žalovaná se brání tvrzením, že nájemní vztah založený předmětnou smlouvou byl ukončen již k datu 31. 8. 2024, že faktické užívání pronajatých prostor probíhalo pouze do 31. 8. 2024, že žalobci předmět nájmu účelově nepřevzali, odmítli podepsat předávací protokol a že žalovaná v té době už sídlila na jiné adrese. Žalobci tato tvrzení žalované popřeli. K této obraně žalované soud uvádí, že přestože předmětná smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání do 31. 1. 2026, není vyloučeno, aby byla ukončena již před uplynutím sjednané doby jejího trvání jiným způsobem, např. za splnění podmínek § 2308 a 2309 občanského zákoníku, okamžitou výpovědí podle § 2201 až § 2234 občanského zákoníku nebo dohodou stran smlouvy. Žalovaná však v rámci své obrany netvrdí, jakým konkrétním způsobem měl existující právní vztah založený předmětnou smlouvou zaniknout, přičemž soud zdůrazňuje, že případné faktické ukončení užívání předmětu nájmu ze strany nájemce samo o sobě nemá právní význam. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, nemohla být proto soudem poučena dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti absentující právně významná skutková tvrzení o konkrétním způsobu zániku předmětné smlouvy doplnit a o následcích nesplnění výzvy. Současně žalovaná nemohla být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je povinna právně významná skutková tvrzení o zániku předmětné smlouvy k datu 31. 8. 2024 prokázat a o následcích nevyhovění výzvě. Za dané situace soud uzavírá, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení o konkrétním způsobu zániku předmětné smlouvy k 31. 8. 2024 a rovněž neunesla břemeno důkazní v tomto směru. Žalovaná rovněž neunesla břemeno důkazní o jí tvrzené skutečnosti, že žalobci účelově brání převzetí předmětu nájmu od 31. 8. 2024, nicméně uvedená skutková tvrzení jsou právně bezvýznamná za situace, kdy žalovaná netvrdí ani neprokazuje, že předmětná smlouva měla k uvedenému datu zaniknout.

20. Žalovaná dále v řízení namítala, že výše sjednaného smluvního úroku z prodlení 0,5 % z dlužné částky denně je v rozporu s poctivým obchodním stykem. K námitce žalované o nemravnosti výše sjednané sazby smluvního úroku z prodlení soud uvádí, že podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku je úprava úroku z prodlení dispozitivní. Umožňuje smluvně sjednat jeho výši a pro případ, že výše úroku z prodlení sjednána nebude, stanoví, že se za ujednanou považuje výše určená nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ostatně i z důvodové zprávy k občanskému zákoníku vyplývá, že právní úprava prodlení vychází z pojetí v obchodním zákoníku a co do myšlenkového základu ji přejímá (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 89/2012 Sb., zvláštní část k § 1968 až 1979). Platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 občanského zákoníku, a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Tento korektiv tedy zjevně lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje.

21. V případě výše úroků z prodlení sjednané podle § 1970 občanského zákoníku je tedy třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu, či ze srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou stanovenou nařízením vlády, neboť obecně (bez přihlédnutí k okolnostem projednávané věci) nelze stanovit paušální „hraniční sazbu nemravnosti“ úroků z prodlení.

22. Sazba úroku z prodlení stanovená nařízením vlády, jež se považuje za ujednanou v případě, že výše úroku z prodlení nebyla stranami sjednána, sice prezentuje určitou představu zákonodárce o tom, jaká výše úroku z prodlení je obecně způsobilá plnit jeho funkci sankčně-motivační a reparační (kompenzační), tj. přimět dlužníka ke včasné úhradě dlužné částky a případně alespoň částečně nahradit újmu, jež věřiteli jejím včasným neuhrazením vzniká (srov. § 1971 občanského zákoníku), je však zjevné, že s ohledem na různorodost smluvních vztahů taková představa zákonodárce nemusí vždy odpovídat jejich konkrétní realitě a z rozličných důvodů mohou být sjednávány úroky z prodlení v jiné výši. Pouze takové ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. Výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády tedy může být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě však (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená.

23. S ohledem na různorodost smluvních vztahů nelze předem obecně určit veškeré okolnosti, k nimž by měl soud při posouzení souladu konkrétního ujednání o úrocích z prodlení s dobrými mravy přihlížet, lze však vymezit určitý okruh okolností, které by soud zpravidla neměl opomenout při posouzení, zda se konkrétní ujednání o výši úroku z prodlení příčí dobrým mravům. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že lze z povahy věci, vzhledem k tomu, že jde o posuzování souladnosti či rozporu ujednání s dobrými mravy, přihlédnout jen k těm okolnostem, které existovaly v době, kdy k tomuto ujednání došlo (tj. v době uzavření smlouvy). Primárně je přitom třeba hodnotit důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, a to ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Právě skutečnost, zda konkrétní výše úroku ještě plní sankčně-motivační či kompenzační funkci, určuje, zda ji lze považovat za adekvátní či zda se již příčí dobrým mravům. Bude tedy namístě se zabývat například rizikovostí obchodu vzhledem k předchozímu chování dlužníka či k jeho tehdy aktuální situaci, neboť jinou výši úroku z prodlení lze akceptovat v případě bezproblémového prověřeného dlužníka, kterého není třeba příliš motivovat k řádnému plnění, oproti případu dlužníka, který byl v minulosti často v prodlení se svými závazky. Rozhodnou okolností může být též rámcový rozsah očekávatelných škod na straně věřitele v případě, že dlužník řádně a včas nesplní, neboť v případě vyšších hrozících škod lze akceptovat vyšší úrok z prodlení než v případě, kdy při prodlení dlužníka na straně věřitele žádné vyšší škody nebylo možné očekávat. Lze přitom přihlédnout i k tomu, jaký byl předpoklad vývoje škod během času (zda byla očekávatelná škoda jednorázová či postupně se navyšující), a též k tomu, jaký význam měl případný nesplacený dluh pro věřitele a jaká byla míra pravděpodobnosti vzniku takových předpokládaných škod (například vzhledem ke zkušenostem z dřívější obchodní praxe věřitele či vzhledem k jeho celkové ekonomické situaci). Relevantní může být též další obsah posuzované smlouvy a skutečnost, zda současně s úroky z prodlení byla sjednána i jiná sankce za prodlení plnící obdobné funkce (například smluvní pokuta) či zda byla pohledávka věřitele zajištěna a jakým způsobem. Nezanedbatelné mohou být i obchodní zvyklosti stran a samotné okolnosti sjednávání, tedy například skutečnost, zda již byla obdobná výše úroků z prodlení mezi stranami sjednávána v minulosti a zda takovou výši vzhledem ke své vlastní obchodní praxi považoval za adekvátní sám dlužník. Důležitou okolností mohou být též majetkové poměry účastníků v době uzavření smlouvy a případně též vědomost o jejich očekávaných budoucích poměrech. V případě drobných podnikatelů může plnit sankčně-motivační funkci jiná výše úroku z prodlení než v případě velkých finančně zajištěných společností, naopak v případě menších podnikatelů může i nižší hrozící škoda způsobit značné následky na jejich činnosti, kterým může hrozba úroku z prodlení zamezit. Při úvahách o tom, zda je sjednaná výše úroku z prodlení ještě souladná s dobrými mravy, lze také zohlednit skutečnost, že ve vztazích mezi podnikateli, kteří vystupují jako profesionálové, je obecně vnímání hranice jednání, které již není z pohledu dobrých mravů akceptovatelné, odlišné od vztahů nepodnikatelských, typicky od vztahů spotřebitelských.

24. S ohledem na výše uvedené odůvodnění soud uzavírá, že sjednaná výše smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně může obstát jako morálně konformní, taková sazba může být platná, pokud nebyla sjednána zneužívajícím způsobem. Výrazná odchylka od zákonného úroku sama o sobě nestačí k neplatnosti, je nutné hodnotit konkrétní podmínky sjednání, zejména je třeba se zabývat kupříkladu tím, zda byla sazba sjednána transparentně a bez zneužití postavení věřitele, zhodnotit povahu a rizikovost závazku, profesionalitu účastníků (podnikatelé mají vyšší očekávanou míru odbornosti), zda úrok plní sankční a motivační funkci, nebo už má šikanózní povahu. Žalovaná se ve svém vyjádření k žalobě omezila na sdělení, že výši sjednané sazby úroků z prodlení považuje za rozpornou se zásadami poctivého obchodního styku, avšak už neuvádí proč. S ohledem na absenci žalované u jednání soud nemohl zjistit, pro kterou z právně významných skutečností žalovaná sjednanou výši sazby úroků z prodlení považuje za nemravnou, žalovaná nemohla být vyzvána k doplnění skutkových tvrzení v uvedeném směru a soud neměl dán směr, kterým by měl vést posuzování nastolené otázky. Námitku žalované, že sjednaná výše úroků z prodlení byla v předmětné smlouvě sjednána v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, soud proto posoudil jako nedůvodnou.

25. Soud uzavírá, že žalovaná neprokázala, že by žalobcům zaplatila dlužné nájemné v souladu s předmětnou smlouvou, proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům dlužné nájemné za období od 1. 1. 2023 do 30. 11. 2023 v souhrnné výši 192 240 Kč, dlužné nájemné za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 ve souhrnné výši 261 360 Kč (12 x 21 780 Kč) a dlužné nájemné za období od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 v souhrnné výši 130 680 Kč (6 x 21 780 Kč). Nezaplacením uvedeného nájemného se žalovaná dostala do prodlení. Ohledně nájemného ve výši 192 240 Kč za období od 1. 1. 2023 do 30. 11. 2023 se žalovaná dle článku VI., bodu 6 smlouvy dostala do prodlení dne 11. 11. 2023, u následných měsíčních plateb nájemného ve výši 21 780 Kč vždy 26. dne v měsíci předem. Výše sjednaných smluvních úroků z prodlení činí 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení dle § 1970 občanského zákoníku (I. výrok tohoto rozsudku).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli ve věci plně úspěšní, mají proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány:i) zaplaceným soudním poplatkem 23 372 Kč;ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby po 19 188 Kč (tarifní hodnota 584 280 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání) dle § 7 bodu 6 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.;iii) čtyřmi režijními paušály po 450 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.;iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 404 Kč;celkem tedy 123 328,04 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).