32 C 102/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Sedláčkem ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Anonymizováno zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 77 028,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 77 028,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 028,92 Kč za dobu od 13. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 600 Kč, do tří dnů odprávní moci tohoto rozsudku.ISOUKIII. České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. O nákladech opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Návrhem ze dne 19. 4. 2023 se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 77 028,92 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný není od 9. 3. 2020 pojištěn na území České republiky a není od této doby ani pojištěncem žalobce. Žalovaný poté neoprávněně čerpal zdravotní služby na území České republiky, přičemž se prokázal průkazem pojištěnce, který však měl vrátit žalobci z důvodu zániku účasti na zdravotním pojištění. Regionální pobočka žalobce v Brně uhradila zdravotní péči na základě požadavku zdravotnického orgánu. Vzhledem k neoprávněnosti užití průkazu pojištěnce tak žalobci vznikla škoda. Žalovanému byla z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník, který navrhoval zamítnutí žaloby.

2. Cizí prvek je v řešené věci dán tím, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem. Pravomoc českých soudů a příslušnost zdejšího soudu je dána tím, že zde vznikla škoda, neboť předmětná částka byla uhrazena účtárnou, nacházející se v brněnské pobočce žalobce, tedy dle čl. 7odst. 2 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). K otázce deliktní a kvazideliktní odpovědnosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2013 sp. zn. , spisová značka, . Soud aplikoval ustanovení nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Vzhledem k ustanovení článku 4 odst. 1 uvedeného nařízení se užije českého práva, neboť ke škodě došlo vynaložením prostředků na území ČR.

3. Dle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že za žalovaného bylo žalobcem uhrazeno za úkony za dobu od ledna 2021 do prosince 2021 uhrazeno 30 673,94 Kč a za dobu od ledna 2022 do září 2022 46 354,98 Kč (přehled uhrazené zdravotní péče). Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě za neoprávněné čerpání zdravotní služby (výzva k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání ze dne 12. 12. 2022 + výzva k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání ze dne 23. 1. 2023 + kopie dodejek).

5. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalovaný se při čerpání zdravotní péče prokázal neplatným zdravotním průkazem, ačkoli tento byl v souladu s ustanovením § 2 odst. 1, § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. vrátit žalobci. Žalovaný tedy porušil svou zákonnou povinnost a tím žalobci způsobil majetkovou škodu, spočívají ve vyplacení částky 77 028,92 Kč. Žalobce totiž musel přistoupit k úhradě v souladu s Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a v návaznosti na čl. 3 rozhodnutí č. S9 správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41strany polského zdravotnického zařízení.

6. Jak již bylo uvedeno, žalobce nebyl oprávněn přezkoumávat, zda předmětné zdravotnické úkony byla provedeny a byl povinen přistoupit k úhradě. Nejde přitom o postup nelogický, neboť zdravotní péče je takto proplácena pouze je-li poskytnuta v zařízení, které je placeno z veřejných prostředků, nikoli v zařízení soukromém. Takovýto postup je v souladu též se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (ES) 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.

7. Pokud jde o úrok z prodlení, tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je žalovaný povinen zaplatit žalobci též úroky z prodlení v zákonné výši dle splatnosti faktury, která mu byla vystavena.

8. Žalovanému by svědčila povinnost zaplatit soudní poplatek z podané žaloby dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, neboť žalovaný v daném případě byl plně neúspěšný a žalobce byl v daném případě od platby soudního poplatku ze zákona osvobozen, avšak soud naznal, že i u žalovaného jsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a proto mu tato povinnost nebyla uložena.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení spočívající ve dvou paušálních náhradách po 300 Kč, ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy celkem 600 Kč. O nákladech opatrovnice bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku.