32 C 55/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Sedláčkem ve věci žalobců: ; a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce ; b) celé jméno žalobce , narozená dne datum bytem adresa žalobce ; c) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátem jméno příjmení anonymizováno . sídlem adresa , anonymizována tři slova číslo , příjmení příjmení , anonymizováno číslo , anonymizováno . proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované, žalované a žalovaného ; 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalované, žalované a žalovaného ; 3. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované, žalované a žalovaného všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o určení vlastnictví

I. Určuje se, že vlastníky pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], o výměře 1 m2, který vznikl dle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] z 12. 9. 2017 (který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí) z původního pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], zaps. na [list vlastnictví] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Brno - město, jsou: žalobce a) [celé jméno žalobce], [anonymizováno], v rozsahu id. 1/4 žalobkyně b) [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 1/8 žalobce c) [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 1/8

II. Řízení se co do části, ve které bylo navrhováno, aby bylo určeno, že vlastníkem pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], o výměře 1 m2, který vznikl dle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] z 12. 9. 2017 z původního pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], zaps. na [list vlastnictví] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Brno – město je [jméno] [příjmení] v rozsahu id. ¼, zastavuje.

III. Žalovaní 1, 2, 3 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a, b, c společně a nerozdílně na nákladech řízení částku ve výši 18 670,80 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců a, b, c.

IV. Žalovaní 1, 2, 3 jsou povinni zaplatit České republice Městskému soudu v Brně společně a nerozdílně na soudním poplatku částku 5 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 15. 7. 2020 se žalobci domáhali vůči žalovaným určení, že žalobce a) co do ideální 1/4, žalobkyně b) co do ideální 1/8 a žalobce c) co do ideální 1/8 jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], o výměře 1 m2, který vznikl dle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] z 12. 9. 2017 z původního pozemku p. [číslo]. Žalobci se stali podílovými spoluvlastníky na základě restitučního nároku dle zákona o půdě, který byl potvrzen rozhodnutím zdejšího soudu č. j. 52C 191/2016-259 ze dne 16. 11. 2017. Na podkladě citovaného rozhodnutí soudu se žalobci domáhali zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, avšak byli oslyšeni s odůvodněním, že uvedené soudní rozhodnutí není závazné pro osoby, v jejichž prospěch je dosud vlastnické právo zapsáno. Žalobci upozornili, že neobchází restituční předpisy, neboť v restitučním řízení byli úspěšní. Namítali, že žalovaní nemohli platně nabýt vlastnické právo, neboť JUDr. [jméno] [příjmení] - správkyně konkursní podstaty úpadce [příjmení] cihelny, s. p. věděla o vzneseném restitučním nároku, přesto dotčený pozemek bez předchozího schválení konkursním soudem zpeněžila prodejem na právního předchůdce žalovaných [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]. Tato kupní smlouva je však absolutně neplatná dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neboť odporuje právu, zejm. § 5 odst. 3 zákona o půdě, § 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání. Vlastnické právo žalobců má proto přednost a mají tak naléhavý právní zájem na jeho určení.

2. Žalovaní potvrdili, že jsou zapsání v katastru nemovitostí coby podíloví spoluvlastníci pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Namítali však, že vlastnické právo žalovaných nebylo obnoveno, neboť se žalovaní neúčastnili řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 52C 191/2016. Navíc, dle jejich názoru nejsou zapsání coby vlastníci v rozporu se skutečným právním stavem. Právní předchůdce žalovaných (Ing. [obec] [celé jméno žalovaného]) nabyl předmětný pozemek od správkyně konkursní podstaty úpadce [příjmení] cihelny, s. p. z majetku zapsaného do konkursní podstaty. Žalovaní též zpochybnili, že by předmětný pozemek spadal pod režim zákona o půdě. Poukazovali rovněž na skutečnost, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 777/2006 má restituent právo pouze na vydání zpeněženého výtěžku z konkursní podstaty. Zdůraznili, že žádný z žalobců nepodal vylučovací žalobu, a proto se správkyně konkursní podstaty oprávněně rozhodla pozemek zpeněžit s tím, že k tomuto byl pravomocně udělen souhlas konkursním soudem. Skutečnost, že souhlas byl udělen až po uzavření kupní smlouvy, nemá za následek její absolutní neplatnost, vlastnické právo pro právního předchůdce žalovaných bylo bez problémů vloženo. Žalovaní zdůraznili, že v tomto řízení nelze přezkoumávat pravomocné rozhodnutí konkursního soudu ze dne 9. 3. 2000 a naopak je třeba toto rozhodnutí respektovat. Pro případ že by soud přesto dospěl k názoru, že kupní smlouva ze dne 26. 11. 1999 je neplatná, vznesli žalovaní námitku vydržení vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalovaných byl v dobré víře, že pozemek nabyl po právu a došlo tak k vydržení, neboť ani žalovaní neměli po smrti svého předchůdce (20. 12. 2005) žádný důvod o svém vlastnictví pochybovat.

3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaní jsou zapsáni coby vlastníci mj. pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], každý z 1/3 (seznam nemovitostí na LV [číslo]). Správkyně konkursní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení] uvedla, že mj. pozemek p. [číslo] je dotčen restitučním nárokem žalobců (soupis konkurzní podstaty úpadce ke sp. zn. [spisová značka]), což potvrdil přípis [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne 20. 1. 1999 (přípis [stát. instituce] ohledně restitučních nároků ze dne 20. 1. 1999). Správkyně konkursní podstaty uzavřela dne 26. 11. 1999 s Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] kupní smlouvu mj. k pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] (kupní smlouva mezi Česká republika [příjmení] cihelny a Ing. [obec] [celé jméno žalovaného] ze dne 26. 11. 1999). Konkursní soud udělil souhlas s prodejem předmětného pozemku (usnesení Kr. obchodního soudu v [obec] ze dne 9. 3. 2000 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] s vyznačenou právní mocí 15. 3. 2000). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2017 byl uznán za oprávněný restituční nárok žalobců k předmětnému pozemku (rozsudek MS v [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 16.11.2017, právní moc 11. 11. 2019), avšak návrh na vklad vlastnického práva byl zamítnut (rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 9.7.2020 [číslo jednací]). Žalovaní se účastnili po svém právním předchůdci řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], u Krajského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. [spisová značka], když předmětem řízení bylo určení neplatnosti smluv mj. též k předmětnému pozemku (usnesení [anonymizováno] v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 7. 2012).

4. Podle § 985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

5. Žalobci se domáhají určení, že jsou spoluvlastníky části pozemku p. [číslo] neboť jim byl vydán v restituci dle zákona o půdě, s tím, že právní úkony, kterými povinná osoba tyto pozemky převedla na žalované, kteří jsou v katastru nemovitostí coby jejich vlastníci, jsou neplatné. Nejedná se tedy o určovací žalobu ve smyslu § 80 občanského soudního řádu (ve znění od 1. 1. 2014), není tedy nutné tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť možnost podání určovací žaloby má oporu přímo v zákoně (§ 985 o. z.). Avšak i kdyby tomu tak bylo, argumentace žalobců obstojí, neboť na určení vlastnictví k nemovitosti je vždy naléhavý právní zájem, není-li ten, kdo tvrdí, že je vlastník, jako vlastník zapsán (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2053/2009 ze dne 26. 5. 2011).

6. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Správkyně konkursní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova], s.p. sepsala do konkursní podstaty a následně převedla předmětný pozemek na Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] kupní smlouvou za situace, kdy věděla, že tento pozemek byl dotčen restitučním nárokem žalobců, resp. jejich předchůdců. Navíc tak učinila za situace, kdy neměla k tomuto postupu svolení konkursního soudu (kupní smlouva uzavřena dne 26. 11. 1999, souhlas konkursního soudu byl dán až dne 9. 3. 2000), když souhlas konkursního soudu s prodejem majetku z podstaty mimo dražbu je předpokladem platnosti takového právního úkonu, nikoliv odkládací podmínkou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 31/2004 ze dne 14. 12. 2004). Za této situace tedy nelze než dospět k závěru, že kupní smlouva ze dne 26. 11. 1999 je pro absenci předchozího souhlasu konkursního soudu dle § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Absolutně neplatný právní úkon pak ex tunc nevyvolává žádné právní následky. Ing. [obec] [celé jméno žalovaného] se tedy nestal vlastníkem tohoto pozemku a žalovaní jej po jeho smrti ani nemohli nabýt děděním. Současně je třeba kupní smlouvu ze dne 26. 11. 1999 považovat za uzavřenou v rozporu s tzv. blokačními ustanoveními zákona o půdě - § 5 odst. 3 a zákona č. 328/1991 Sb. - § 68 odst. 1, které zakazují dispozice s majetkem dotčeným restitučním nárokem (do doby, než bude případně zamítnut).

8. Namítali-li žalovaní, že vlastnické právo žalovaných nebylo obnoveno, neboť nebyli účastníky restitučního řízení před zdejším soudem, nelze tomuto názoru přisvědčit. Účastníkem restitučního řízení je povinná osoba, bez ohledu na to, zda bylo věcí, která je dotčena restitučním nárokem dle zákona o půdě po 24. 6. 1991 dále disponováno, rozhodné zde tedy je, kdo držel dotčený pozemek ke dni účinnosti zákona o půdě (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [číslo] ze dne 23. 11. 2016).

9. Žalovaní též namítali, že se stali vlastníky v důsledku uplynutí vydržecí lhůty. Vydržení je originární způsob nabytí vlastnického práva (§ 134 obč. zák., obdobně i § 1089 a násl o. z.), který je založen na způsobilosti předmětu vydržení. oprávněné držbě (§ 130 obč. zák.) a uplynutí desetileté vydržecí doby. Oprávněným držitelem je osoba, která je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí věc nebo právo patří. Dobrá víra oprávněného držitele musí být vždy hodnocena nikoli pouze z hlediska subjektivního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Vznikne-li pochybnost, zda držba je oprávněná či neoprávněná, platí vyvratitelná právní domněnka, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Jestliže držitel přestane být v dobré víře, stává se držba neoprávněnou a při novém vzniku oprávněné držby se běh původní vydržecí doby neobnovuje. Vydržitel si může započíst dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc rovněž v nepřetržité oprávněné držbě. K vydržení soud či jiný orgán vždy přihlíží ex offo, tedy bez ohledu na to, zda se vydržení oprávněný dovolává. Vyvratitelná právní domněnka v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná platí pouze v případě pochybností o oprávněnosti držby a neznamená tedy, že by se presumovala oprávněnost držby a držitele nestíhala důkazní povinnost ohledně průkazu tvrzené oprávněnosti držby. Oprávněný držitel věci, pokud není vlastníkem této věci, má právo pouze na takovou dispozici s věcí, při které nedochází ke změně vlastnického práva. Jestliže tedy oprávněný držitel věc např. prodá, pak může nabyvateli vzniknout jen právo oprávněné držby, nikoli právo vlastnické. [obec] víra je psychický stav, vnitřní přesvědčení subjektu, které nemůže být samo o sobě předmětem dokazování, neboť tím mohou být jenom skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek. Těmito skutečnostmi vnějšího světa jsou okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení nabyvatele o dobré víře, že mu věc patří. Existenci dobré víry musí vydržitel nejenom tvrdit, ale i prokázat v případném soudním řízení. Dobrá víra musí podle platné právní úpravy existovat po celou vydržecí dobu. Okolnosti, které budou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, budou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí a svědčící o poctivosti tohoto důvodu nabytí. Judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] z 15. 12. 2016) dovozuje, že dobrou víru držitele je možné i přes zápis v katastru nemovitostí či absenci povědomí o uplatněném restitučním nároku narušit včasnou notifikací. Dále judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3512/2013 ze dne 6. 10. 2015) dovozuje, že dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Ing. [obec] [celé jméno žalovaného] proto nemohl být již při uzavření kupní smlouvy 26. 11. 1999 v dobré víře, totiž omluvitelném omylu, že by mu převáděný pozemek mohl patřit, neboť zde nebyl předchozí souhlas konkursního soudu (jak dovozuje Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4716/2015), i přesto musela být jeho dobrá víra narušena doručením žaloby v řízení sp. zn. 14 C 52/2001 Ani samotní žalovaní nemohli být v dobré víře, že vlastníky předmětného pozemku, neboť se stali - coby právní nástupci Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] - (pravomocně ke dni 24. 10. 2007) účastníky řízení sp. zn. 14 C 52/2001, ani jim tedy (i pokud by měla být počítána od 26. 11. 1999) desetiletá vydržecí doba neuplynula.

10. Pokud jde o námitku nepodání vylučovací žaloby, její uplatnění ohledně majetku, který v konkursní podstatě sepsán není, vede nutně k zamítnutí takové žaloby. Bylo-li též namítáno, že předmětná část pozemku nespadá pod režim zákona o půdě, je tato námitka irelevantní, neboť byla pravomocně uzavřena v již uvedeném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 52C 191/2016. Poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 777/2006 ze dne 15. 6. 2006 je nepřípadný, neboť toto rozhodnutí se týká odlišného skutkového stavu.

11. Bylo-li nejprve žalobci požadováno, aby bylo určeno, že vlastníkem části předmětného pozemku je též pan [příjmení], žaloba byla v této části před zahájením jednání vzata zpět, a proto bylo řízení v této části v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. zastaveno.

12. Soud rozhodl o nákladech řízení mezi žalobci a žalovanými dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovaným, neboť tito byli převážně úspěšní. Neúspěch pak spočívá toliko ve výroku II., kdy procesní zavinění je ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. na žalobcích. Náklady řízení spočívají v nákladech právního zastoupení advokátem za 3x 4 úkony právní služby po 2 480 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, dvakrát písemné podání ve věci samé, účast na jednání soudu dne 22. 3. 2021) s tím, že původní sazba 3 100 Kč za každou ze zastupovaných osob se snižuje o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Paušální částka náhrad hotových výdajů činí 1 200 Kč (za 4 úkony po 300 Kč) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem 37 341,60 Kč. Jak bylo výše uvedeno, žalobci byli úspěšní toliko co do ¾, a proto mají nárok na zaplacení 50 % nákladů (75% úspěch – 25% neúspěch). Náklady řízení tak činí 18 670,80 Kč.

13. V souladu s ustanovením §2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. byla vzhledem k osvobození žalobců od soudních poplatků tato povinnost uložena žalovaným v návaznosti na ustanovení Položky 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.