32 C 9/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Janem Sedláčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 41 079,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 079,74 Kč s úrokem ve výši 3 814,18 Kč za dobu od 14. 9. 2020 do 31. 1. 2022, úrokem ve výši 22,68% ročně z částky 41 079,74 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 2. 5. 2022, s úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 41 079,74 Kč za dobu od 3. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 41 079,74 Kč za dobu od 1. 2. 2022, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 16 551,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se žalobou ze dne 3. 5. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 41 079,74 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytl revolvingový úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, žalovaný však neplnil podmínky splácení, a proto žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy. Dluh žalovaného nyní činí 39 959,91 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, 519,83 Kč na pokutách a 3 814,18 Kč na úrocích. Podáním ze dne 10. 5. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do úroku a řízení bylo v této části usnesením ze dne 11. 5. 2022 zastaveno. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, bylo mu doručováno na evidovanou adresu pobytu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 14. 9. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb (rámcová smlouva [číslo]). Žalovaný dne 18. 9. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč s úrokovou sazbou 22,68% (smlouva o revolvingovém úvěru + sazebník + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru + kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu + souhlas se zpracováním osobních údajů + produktové podmínky + všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdce žalobce prověřoval situaci žalovaného (informace o bonitě + předdotazy + dotazy do negativního Solusu). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil podmínky úvěrové smlouvy (přehled úvěru na jméno žalovaného), právní předchůdce žalobce dne 27. 12. 2021 odstoupil od smlouvy (odstoupení od smlouvy [číslo] + poštovní podací arch). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (rámcová smlouva + smlouva o postoupení pohledávky + potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení) a tato skutečnost byla oznamována žalovanému (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu (výzva k úhradě z 3. 3. 2022 + poštovní podací arch z 4. 3. 2022). Pokud jde o pravomoc českých soudů, tato vyplývá z ustanovení čl. 17 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný je sice slovenské státní příslušnosti, avšak zdržoval se na území České republiky, když ostatně zde i uzavřel předmětnou smlouvu (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). Soud postupoval dle českého práva v souladu s ustanovením čl. 6 nařízení Řím

I. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný coby úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalovaný však vyčerpanou částku nezaplatil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úvěrové poplatky a úroky dohodnuté v předmětné smlouvě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 NOZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení je den po splatnosti dlužné částky dle sjednaných splátek, resp. následně po odstoupení od smlouvy (zesplatnění). Výše úroku pak je v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění od 24. 4. 2020. Úvěrovaný je povinen zaplatit dlužný peníz ze smlouvy o úvěru, přičemž úvěrujícímu náleží též úrok a úrok z prodlení. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., nejde o poskytnutí úvěru osobě, která nebyla žalobci známa, nýbrž osobě, která měla u žalobce další finanční produkty. Nelze proto učinit závěr, že by toto zkoumání bylo nedostatečné. Soud má tedy za to, že žalobce postupoval s náležitou péčí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce měl pouze nepatrný neúspěch v části příslušenství, ohledně které vzal žalobu částečně zpět. Náklady řízení spočívají v soudním poplatku ve výši 1 644 Kč, čtyřech úkonech právní pomoci po 2 780 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., čtyřech režijních paušálech po 300 Kč dle §13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, dvakrát podání soudu). Celkem tedy včetně 21% DPH dle § 137 o.s.ř. 16 551,20 Kč.