33 C 112/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 235 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 499 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení částky 2 501 Kč, úroku z úvěru 27,57 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025, úroku z úvěru 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do 6. 3. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 501 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, částky 2 029 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč, částky 1 409 Kč,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 658 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 14. 4. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 35 235 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2024 poskytl distančním způsobem žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatky a úrokem z úvěru ve výši 27,57 % ročně formou 36 měsíčních splátek ve výši 1 234 Kč. Žalovaný splátky řádně neplatil a žalobce úvěr zesplatnil ke dni 27. 2. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny 30 000 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 029 Kč, poplatků ve výši 300 Kč za upomínky, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za prodlení s placením měsíční splátky a smluvní pokuty ve výši 1 409 Kč představující smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to výpisu z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru ze dne 11. 6. 2024, výpisu z OR žalobce ze dne 2. 9. 2024, posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení samostatného zprostředkovatele ze dne 26. 11. 2024, detailu pohybu ze dne 7. 10. 2024, čestného prohlášení – závazky spotřebitele ze dne 26. 11. 2024, čestného prohlášení – výdaje spotřebitele ze dne 26. 11. 2024, výplatní pásky za období 10/2024, 9/2024 a 8/2024, potvrzení o platbě ze dne 12. 11. 2024, ze dne 6. 9. 2024, ze dne 7. 10. 2024 a ze dne 8. 8. 2024, lustrace Sokordia, výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 26. 11. 2024, úvěrové a platební historie žalovaného ze dne 26. 11. 2024, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 11. 2024, úvěrových podmínek žalobce, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2024, emailu schválení úvěru bez data vyhotovení, potvrzení o provedení transakce ze dne 27. 11. 2024 v počtu 3 kusů, bonity smlouvy, tabulky umoření, upomínky ze dne 25. 12. 2024 a ze dne 26. 1. 2025 včetně podacích archů a čestných prohlášení a zesplatnění a předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2025 včetně podacího lístku, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobce předložil soudu žalovaným fyzicky nepodepsanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 11. 2024, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku ve výši 27 500 Kč. Žalovaný měl splatit poskytnutou částku s úrokem ve výši 27,57 % ročně a s poplatky za poskytnutí ve výši 2 500 Kč a dalšími poplatky dle sazebníku. Žalovaný měl úvěr vrátit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1 234 Kč. Žalovaný se měl rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení s měsíční splátkou, a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení se splácením a dojde k zesplatnění úvěru. Žalovaný měl smlouvu podepsat verifikační platbou na účet žalobce, kterou dle potvrzení o provedení transakce uskutečnil dne 27. 11. 2024. Žalobce poskytnul dle potvrzení o poskytnutí transakce dne 27. 11. 2024 žalovanému částku 27 500 Kč. Žalobce zesplatnil úvěr přípisem ze dne 27. 2. 2025 pro nezaplacení splátky a vyzval žalovaného k jeho zaplacení do 7 dnů od odeslání. Zásilka byla dána k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025. Dle bonity smlouvy žalovaný na smlouvu uhradil 1 Kč. Dle posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení samostatného zprostředkovatele ze dne 26. 11. 2024, čestného prohlášení – závazky spotřebitele ze dne 26. 11. 2024, čestného prohlášení – výdaje spotřebitele ze dne 26. 11. 2024, výplatní pásky za období 10/2024, 9/2024 a 8/2024, potvrzení o platbě ze dne 12. 11. 2024, ze dne 6. 9. 2024, ze dne 7. 10. 2024 a ze dne 8. 8. 2024, lustrace , Anonymizováno, , výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 26. 11. 2024 a úvěrové a platební historie žalovaného ze dne 26. 11. 2024 měl žalovaný mít příjem 74 500 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč, další zjištěné výdaje 5 100 Kč a další úvěry ve výši 33 334 Kč. Byla ověřená platba na nájem ve výši 10 000 Kč. Byl ověřený příjem žalovaného ve výši od 68 970 Kč do 76 327 Kč. Žalovaný neměl žádné exekuce ani nebyl v insolvenci. Dle prohlášení zprostředkovatele neměl žalovaný mít žádné měsíční splátky a další měsíční výdaje ve výši 5 100 Kč. Z úvěrové a platební historie žalovaného vyplynulo, že má žalovaný otevřený úvěr ve výši 25 334 Kč, který řádně hradí, a mikroúvěr v mimosoudním vymáhání ve výši 8 352 Kč. Historicky měl další tři mikroúvěry, ve kterých se žalovaný dostal do prodlení a úvěry byly vymáhány.

5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva distančním způsobem, na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný s uzavřením smlouvy souhlasil a podepsal ji. Smlouva není žalovaným fyzicky podepsána, pouze obsahuje text o tom, že jí měl žalovaný podepsat verifikační platbou. I když je soudu známa zákonná úprava, která upravuje tzv. prostý elektronický podpis (data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která osoba používá k podepsání dle čl. 3 odst. 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu), není daná verifikační platba nijak propojena ani logicky spojena s daty smlouvy a nesplňuje tak podmínky pro prostý elektronický podpis. Břemeno důkazní v tomto případě bylo na straně žalobce jako subjektu dovolávajícího se pravosti a platnosti předložené smlouvy. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , spisová značka, , které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žalobce tak neprokázal, že by došlo k uzavření předložené smlouvy.

12. Na dálku fyzicky podepsána smlouva umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost určení osoby akceptující obsah smlouvy. K jednoznačnému určení vůle jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

13. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu, případně zaplacení verifikační platby s uvedeným VS smlouvy toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a verifikační platba nevypovídá sama o sobě o obsahu smlouvy, kterou měl touto platbou potvrdit, když není se smlouvou nijak spojena.

14. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel tak měl poskytnout žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu, a to v částce celkem 27 500 Kč. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani nedokazoval žádné rozhodné skutečnosti. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 27 500 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 1 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 499 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 27. 2. 2025 se splatností 7 dnů od odeslání. K odeslání došlo stejného dne. Žalovaný se tak dle § 573 OZ ocitnul v prodlení dne 7. 3. 2025. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. V rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení a úrokem přiznaným pak soud žalobu ve výroku II. zamítnul.

15. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky z úvěru/poplatky, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok.

16. Co se týče nároku na smluvní pokutu, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byly jednotlivé smlouvy uzavřeny a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

17. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (Ověřený měsíční příjem žalovaného byl 74 500 Kč a jeho tvrzené výdaje činily 17 100 Kč, přesto si musel zapůjčit částku 30 000 Kč, kterou měl splácet 3 roky, a měl v minulosti spousty jednorázových zápůjček po splatnosti a v prohlášení poskytovatele neuvedené úvěry. Tyto rozpory měly na straně žalobce vézt k důkladnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které však žalobce neučinil a spokojil se s údaji tvrzenými žalovaným. Ke zkoumání úvěruschopnosti viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smlouvy mohla přicházet v úvahu.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 410 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za dva a půl úkonu právní služby učiněné do podání žaloby po 700 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů za úkony učiněné do podání žaloby po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, prostá výzva k plnění (půl úkonu), písemné podání soudu ve věci samé – žaloba a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 430,50 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 3 890,50 Kč. Žalobce byl úspěšný z 71,31 % (jistina a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a žalovaný tak byl úspěšný z 28,69 % předmětu řízení. Žalobci tak náleží 42,62 % z 3 890,50 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 1 658 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných (např. 20 C 304/2024, 44 C 300/2024, 47 C 250/2024 apod.).