33 C 149/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupení advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení vyživovací povinnosti na zletilé děti I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému 1. se ke dni 24. 9. 2025 zrušuje.II. Návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti nebo snížení výživného k žalovanému 2. se zamítá.III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. je žalobce povinen zaplatit žalovanému 2. na náhradě nákladů řízení částku 9 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2.

1. Žalobce se svým žalobním návrhem podaným dne 24. 9. 2025 domáhal snížení nebo zrušení vyživovacích povinností vůči žalovaným. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 8. 10. 2008 mu byla určena vyživovací povinnost vůči žalovanému 1. ve výši 5 000 Kč měsíčně a vůči žalovanému 2. ve výši 3 000 Kč měsíčně, když soud vycházel z teoretických příjmů žalobce ve výši 50 000 Kč měsíčně. Od rozhodnutí soudu se příjmy žalobce zásadně změnily, když přišel o své podnikání, dostal se do finanční tísně, dostal se do insolvence, která mu následně byla pro porušení zákona zrušena. Žalobce je v sociální nouzi a není schopen vydělávat. Dále žalobci onemocněla matka závažným onemocněním rakovinou, kdy její stav je vážný a potřebuje neustálou péči třetí osoby. Žalobce uzavřel pracovní smlouvu s firmou , Anonymizováno, na rozvozy potravin, však tyto rozvozy může vykonávat v omezené míře pouze tehdy, kdy je o matku zajištěna péče. Žalobce má nad rámec žalovaných dvě další vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem ve výši 2 x 2 000 Kč. Oba žalovaní jsou již plnoletí. Žalovaný 1. studuje vysokou školu. Žalovaný 2. dodělává střední školu. Mohou se tak živit sami.

2. Žalovaní s návrhem žalobce nesouhlasili. Oba žalovaní se soustavně a cílevědomě připravují na své budoucí povolání studiem. Žalovaný 1. získal v roce 2024 bakalářský titul v oboru bezpečnostní management a aktuálně studuje v navazujícím oboru na soukromé vysoké škole , Anonymizováno, . Žalovaný 2. studuje Střední školu , adresa, – , Anonymizováno, . Žalovaní žijí u matky, která hradí nájem a služby spojené s užíváním bytu a ostatní výdaje žalovaných. Ke svým výdajům uváděli výdaje na dopravu, na telefony, na kulturu a rekreaci a jiné volnočasové aktivity, zvýšené výdaje za soukromou školu a autoškolu. Na brigády mohou chodit jen příležitostně během prázdnin. Žalobce stanovené výživné nehradí a je v exekuci. Na jejich výživu ničeho nepřispívá. Výživné nebylo zvyšováno od roku 2008 i přes to, že nároky žalovaných se zvýšily. Žalobce by mohl dosahovat daleko vyšších příjmů a argument péče o matku neobstojí, neboť péči o matku mohou zajistit i jiní členové rodiny.

3. Žalobce dále uvedl, že matka má jednoho invalidního bratra, který má několik dospělých dětí, které se však o matku nemohou starat, protože mají své problémy a rodiny. Na péči o matku nijak nepřispívají. Žalobce je vyučený instalatér, ale oborem se neživí. Aktuálně nemůže pracovat ani jako rozvoz potravin, když mu byl exekučně zabavený řidičský průkaz. V roce 2025 měl průměrný výdělek 18 000 Kč měsíčně a výdaje cca 16 000 Kč měsíčně. Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty. Matce byl přiznán příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč.

4. Z předložených listinných důkazů, a to vyrozumění účastníka správního řízení ze dne 13. 11. 2025, objednávky ze dne 1. 10. 2025, faktury č. , Anonymizováno, , přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalobce za rok 2025, rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 19. 11. 2025, č. j. , RČ, /, Anonymizováno, , diplomu ze dne 29. 5. 2024, potvrzení o studiu ze dne 15. 9. 2025, výpisu známek ze dne 11. 5. 2026, rozvrhu - léto 2026, dohody o provedení práce ze dne 23. 3. 2026, vysvědčení za školní rok 2025/2026 žalovaného č. , hodnota, , přehledu vyhledaných plateb , právnická osoba, , přehledu vyhledaných plateb za období 19. 3. 2026 až 9. 6. 2025, přehledu vybraných plateb za období 3. 6. 2025 do 8. 4. 2025, účtenky ze dne 24. 9. 2024, ze dne 18. 7. 2024, ze dne 10. 1. 2024, ze dne 8. 2. 2024, ze dne 13. 2. 2025, ze dne 24. 9. 2024, ze dne 5. 5. 2026, ze dne 5. 2. 2025 a ze dne 15. 10. 2024, přehledu vyhledaných plateb za období 15. 4. 2026 až 15. 4. 2025, evidenčního listu platného od 1. 5. 2026, potvrzení o návštěvě školy ze dne 12. 9. 2025, přehledu vyhledaných plateb za období 2. 3. 2023 až 5. 9. 2022, přehledu vyhledaných plateb za období 11. 10. 2022 až 27. 12. 2025, přehledu vyhledaných plateb za období 15. 4. 2025 až 15. 12. 2025, vyúčtování služeb ze dne 20. 12. 2025, přehledu vyhledaných plateb ze dne 14. 8. 2025, potvrzení o platbě ze dne 6. 1. 2026, faktury č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , přehledu vyhledaných plateb za období 13. 9. 2024 až 31. 12. 2025, přehledu vyhledaných plateb za období 14. 12. 2020 až 15. 12. 2025, přehledu vyhledaných plateb za období 14. 12. 2020 až 15. 12. 2025, spisu MS v Brně sp. zn. 24 P 124/2010 zejména smlouvy o dílo na č. l. 110, protokolu na č. l. 113, rozsudku na č. l. 34 a rozsudku na č. l. 85 a regionální statistiky ceny práce za rok 2025, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dle vyrozumění a rozhodnutí Úřadu práce byl matce žalobce přiznán příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč od června 2025. Matka je v druhém stupni závislosti na péči třetích osob, přičemž v rozhodnutí je vypsáno, které činnosti sama nezvládá.

6. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2025 soud zjistil, že žalobce za rok 2025 vykázal hrubé příjmy ve výši 280 000 Kč, od kterých odečetl paušální výdaje 168 000 Kč. Daň byla počítána ze základu 112 000 Kč. Dle objednávky ze dne 1. 10. 2025 a faktury č. , Anonymizováno, žalobce měl u společnosti rohlík v říjnu 2025 obdržet za kurýrní služby částku 15 181 Kč.

7. Ze spisu MS v Brně sp. zn. , spisová značka, vyplynulo, že žalobci bylo naposledy určeno výživné rozsudkem na č. l. 85 spisu na 5 000 Kč měsíčně pro žalovaného 1. a 3 000 Kč pro žalovaného 2. Soud vycházel z příjmu žalobce 581 158 Kč za rok a 3 vyživovacích povinností, kdy měl žalobce ještě vyživovací povinnost k nezl. , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč. V rozsudku na č. l. 34 spisu soud vycházel z teoretického příjmu žalobce jako OSVČ 50 000 Kč měsíčně. Žalobce se živil jako zprostředkovatel pojištění. Ze smlouvy o dílo na č. l. 110 spisu vyplynulo, že žalobce se příležitostně živil jako lyžařský instruktor. Z protokolu na č.l. 113 spisu vyplynulo, že v roce 2024 měl mít vyživovací povinnosti k nezl. , Anonymizováno, a nezl. , Anonymizováno, ve výši 2 x 2000 Kč měsíčně. V zimě pracuje jako lyžařský instruktor, jinak má brigády v dělnických profesích, třeba na stavbách nebo montování nábytku. Byl v exekuci a má dluhy z podnikání asi 4, 5 miliónů Kč.

8. Dle diplomu žalovaný 1. získal dne 29. 5. 2024 titul bakalář v oboru Bezpečnostní management na vysoké škole , Anonymizováno, . Dle potvrzení o studiu ze dne 15. 9. 2025 žalovaný 1. studuje navazující magisterské studium v kombinované formě ve studijním programu Bezpečnostní management na vysoké škole , Anonymizováno, . Dle výpisu známek má studijní průměr 2,35. Dle rozvrhu na léto 2026 žalovaný 1. měl vyučovací hodiny za celý letní semestr pouze v únoru a březnu v rozsahu 2 x 7 dnů, z čehož 7 dnů připadlo na soboty a neděle. Žalovaný 1. uvedl, že v podzimním semestru 2025 měl vyučovací hodiny obdobné. Z dohody o provedení práce vyplynulo, že žalovaný 1. má uzavřenou dohodu na provádění práce pomocná síla ve skladu nepravidelně v období 23. 3. 2026 až 30. 6. 2026 s odměnou 479 Kč za hodinu. Z předložených faktur vyplynulo, kolik žalovaný 1. zaplatil za studium na vysoké škole , Anonymizováno, .

9. Z potvrzení o návštěvě školy a vysvědčení soud zjistil, že žalovaný 2. studuje ve školním roce 2025/2026 střední školu , adresa, -, Anonymizováno, s dostatečným prospěchem.

10. Z předložených účtenek vyplynulo, kolik žalovaní měli v období od 10. 1. 2024 do 5. 5. 2026 vydat za oblečení a sportovní potřeby. Z přehledu vyhledaných plateb na účtu vedeném na jméno žalovaného 2. vyplynulo, že žalovaný 2. pravidelně hradí MHD ve výši cca 275 Kč měsíčně, zaplatil na autoškole částku 17 000 Kč dne 14. 8. 2025. Z přehledu vyhledaných plateb na účtu vedeném na jméno žalovaného 1. vyplynulo, že žalovaný 1. pravidelně hradí MHD ve výši cca 4 750 Kč ročně a platí za mobil cca 500 Kč měsíčně.

11. Z přehledu vyhledaných plateb , právnická osoba, bylo zjištěno, že průměrný příjem matky žalovaných činil cca 26 000 Kč měsíčně. Z přehledu vyhledaných plateb na účtu vedeném na její jméno, evidenčního listu a vyúčtování služeb vyplynulo, že matka žalovaných platí nájemné v aktuální výši 7 861 Kč, zálohy na služby ve výši 3 000 Kč, posílá pravidelné platby v řádu stovek až tisíců na účty žalovaných, platí za stravné na škole žalovaného 2. částku 900 Kč měsíčně, platí za telefony přes pana , jméno FO, částku cca 1 000 Kč.

12. Dle regionální statistiky ceny práce za rok 2025 provedené k důkazu v souladu s ust. § 120 odst. 2 o.s.ř., když ze spisu vyplynula nutnost zjistit průměrné výdělky povolání v rozhodném období byl v Jihomoravském kraji v roce 2025 medián pro povolání uklízeči částka 27 386 Kč, pomocní manipulační pracovníci částka 32 879 Kč, pomocní pracovníci údržby budov částka 34 039 Kč, řidiči osobních automobilů částka 40 915 Kč, stavební pomocníci částka 32 871 Kč, pracovníci ostrahy a bezpečnostních agentur částka 34 337 Kč, odborní pracovníci v bezpečnosti částka 44 826 Kč a obecně pracovníci v oblasti ochrany a ostrahy částka 53 780 Kč.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

14. Dle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Dle ust. § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit..

16. Dle ust. § 913 odst. 1 a 2 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

17. Dle ust. § 915 OZ Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Dle ust. § 916 OZ neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

19. Na základě provedeného dokazování a po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že je žaloba částečně důvodná. Ve věci se jednalo o návrh na snížení či zrušení výživného pro změnu poměrů na straně žalobce, který tvrdil, že od posledního určení výživného se jeho výdělky značně změnily, stará se o svoji nemocnou matku a nemůže tak vydělávat tolik, jako kdysi. Žalovaní jsou už zletilí, žalovaný 1. je na vysoké škole, žalovaný 2. dokončuje střední školu a mohou se tak živit sami.

20. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby, kdy uvedli, že se studiem i s ohledem na svůj věk mají zvýšené náklady, výživné bylo určeno v roce 2008 a od té doby jejich náklady jen rostly.

21. Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je institutem rodinného práva, jehož účelem je zajistit dětem hmotné a kulturní podmínky nezbytné pro jejich řádný vývoj a zapojení do společnosti. Tato povinnost zásadně trvá do doby, než je dítě schopno se samo živit, přičemž dosažení zletilosti není samo o sobě důvodem pro její zánik.

22. U zletilých dětí je třeba existenci vyživovací povinnosti posuzovat vždy individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Rozhodujícím kritériem je zejména to, zda je zletilé dítě objektivně schopno se vlastními silami živit, tedy zda má reálnou možnost získat prostředky k úhradě svých životních potřeb. Tato schopnost se posuzuje nejen podle faktického výkonu výdělečné činnosti, ale i vzhledem k dosaženému vzdělání, pracovní zkušenosti, zdravotnímu stavu, situaci na trhu práce a rovněž s přihlédnutím k tomu, zda se dítě připravuje na budoucí povolání.

23. Soustavná příprava na budoucí povolání zpravidla odůvodňuje trvání vyživovací povinnosti i po dosažení zletilosti, neboť taková příprava omezuje možnost dítěte plně se zapojit do pracovního procesu. Musí se však jednat o přípravu skutečnou, systematickou a účelnou, směřující k získání kvalifikace, která dítěti následně umožní samostatné uplatnění. Nestačí pouhé formální setrvání ve studijním poměru či účelové prodlužování studia bez odpovídající studijní aktivity. Obecné soudy proto posuzují zejména, zda studium je přípravou na budoucí povolání (uplatnění) a také zda z časového (i jiného) hlediska vylučuje, aby dítě při studiu získávalo formou přivýdělku alespoň částečně prostředky na svoji obživu (viz např. JIRSA, Jaromír. Student věčný, vděčný a nevděčný (malá úvaha k vyživovací povinnosti mezi rodiči , právnická osoba, ). Online. In: Právní prostor, 13. 11. 2014. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/student-vecny-vdecny-a-nevdecny-mala-uvaha-k-vyzivovaci-povinnosti-mezi-rodici-a-detmi [citováno 2026-06-08]).

24. Zletilé dítě je zároveň povinno vyvíjet přiměřené úsilí k tomu, aby se stalo ekonomicky soběstačným. Nelze po rodičích spravedlivě požadovat, aby vyživovací povinnost nesli neomezeně v situaci, kdy dítě bez vážného důvodu nevyužívá své schopnosti, vyhýbá se práci nebo studiu, případně své studijní povinnosti plní pouze formálně či nedostatečně.

25. Při rozhodování o rozsahu vyživovací povinnosti soud současně přihlíží k oprávněným potřebám zletilého dítěte i k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům povinného rodiče. Vyživovací povinnost má být stanovena tak, aby odpovídala zásadě spravedlivé rovnováhy mezi těmito hledisky a aby nepředstavovala pro povinného nepřiměřenou zátěž. Jde-li o samotnou interpretaci ustanovení § 913 odst. 2 OZ, je např. Ústavní soud názoru, že má postihovat ty situace, kdy je rodič, resp. povinný bez prostředků, vyhýbá se práci, a (proto) nemůže a vlastně ani nechce plnit vyživovací povinnost (viz např. usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 1303/11 – 1 ze dne 16. 6. 2011).

26. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný 1. je studentem soukromé vysoké školy v kombinovaném studiu bezpečnostního managementu. Získal již vysokoškolský titul Bc. v oboru bezpečnostního managementu a aktuální studium na tento titul navazuje. Dle rozvrhu studia za léto 2026 do školy docházel v únoru asi 7 dnů a v březnu asi 7 dnů, z čehož polovina byla tvořena víkendy. Soud konstatuje, že pojem „soustavná příprava na budoucí povolání“ nutně zahrnuje prvek pravidelnosti, kontinuity a časové náročnosti, která reálně omezuje možnost výkonu výdělečné činnosti v rozsahu odpovídajícím plnému pracovnímu úvazku. Soustavnost přitom nelze redukovat pouze na formální status studenta, nýbrž je třeba ji hodnotit podle skutečného rozsahu a organizace studijních povinností.

27. V posuzovaném případě je rozsah organizované výuky výrazně omezený a rozprostřený do několika ojedinělých bloků během semestru. Takto koncipovaná výuka postrádá průběžnou, každodenní či alespoň pravidelnou týdenní studijní strukturu typickou pro denní studium. Skutečnost, že podstatná část výuky probíhá o víkendech, navíc svědčí o tom, že studijní režim je přizpůsoben osobám, které současně vykonávají pracovní činnost, nikoli naopak.

28. Soud dále zdůrazňuje, že samotná existence individuální samostudia mezi jednotlivými výukovými bloky nemůže bez dalšího vést k závěru o soustavné přípravě. Samostudium není školou organizováno ani kontrolováno v takové intenzitě, aby bylo možno dovodit srovnatelnou časovou náročnost jako u prezenční formy studia.

29. Za těchto okolností soud uzavírá, že kombinované studium v uvedeném režimu nepředstavuje soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání, neboť postrádá potřebnou míru pravidelnosti, kontinuity a časové intenzity, jež jsou pro takovou přípravu charakteristické. Jedná se spíše o formu studia doplňující či rozšiřující kvalifikaci při současném výkonu zaměstnání, nikoli o hlavní činnost studenta.

30. Při zohlednění skutečnosti, že se jedná o soukromou vysokou školu, že žalovaný 1. již má vysokoškolský titul a minimální povinnou docházku, soud dospěl k závěru, že se u žalovaného 1. nejedná o soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání, která by z časového hlediska vylučovala, aby žalovaný při studiu získával formou přivýdělku alespoň částečně prostředky na svoji obživu. S ohledem na předložený rozvrh by měl být žalovaný schopen nejméně tříčtvrtečního pracovního úvazku.

31. S ohledem na již vystudovaný obor bezpečnostního managementu a medián mzdy pracovníků ostrahy a bezpečnostních agentur v Jihomoravském kraji za rok 2025 ve výši 34 337 Kč (soud zvolil, s ohledem na nezkušenost žalovaného v oboru, menší výdělečný potenciál žalovaného 1., když přicházel v úvahu medián odborných pracovníku v oblasti bezpečnosti s ohledem na vysokoškolský titul žalovaného 1.) by měl být žalovaný více než schopný pokrýt své uvedené náklady. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému 1. tak zanikla.

32. Žalovaný 2. se studentem posledního ročníku střední školy s dostatečným prospěchem. Dle provedeného dokazování se dosud plně věnuje soustavné a cílevědomé přípravě na budoucí povolání, když dosud nedokončil středoškolské vzdělání. Žalobce je tak povinen podílet se na jeho výživě alespoň tak, aby životní úroveň dítěte byla zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Dokázané životní náklady žalovaného 2. při započítání třetiny nájmu a záloh na energie, ceny za mobilní služby, MHD, průměrné částky cca 1 500 Kč na ošacení, průměrné částky cca 1 500 Kč na kulturu a odhadované částky za jídlo cca 4 000 Kč za měsíc podle průměru Českého statistického úřadu soud shledal jako náklady průměrné s ohledem na zájmy, životní úroveň a věk žalovaného 2.

33. I když na straně žalobce došlo od posledního rozhodnutí o výživném ke změně spočívající zejména ve změně zaměstnání a v povinnosti starat se o nemohoucí matku, nejedná se dle soudu o takovou změnu, která by odůvodňovala snížení nebo dokonce zrušení vyživovací povinnosti.

34. Soud učinil závěr, že žalobce bez důležitého důvodu nenaplňuje svůj výdělečný potenciál v souladu s ust. § 913 odst. 2 OZ. I když matka žalobce je ve druhém stupni závislosti na péči třetích osob, není žalobce jediný příbuzný, který by byl potenciálně schopný péči poskytnout. Matka žalobce má dle tvrzení více rodinných příslušníků, kteří by měli být, i přes své vlastní rodinné situace a problémy, schopni do určité míry se podílet nebo přispět na péči matky žalobce, zvláště za situace, kdy sám žalobce má dle jeho tvrzení těžkou sociální, finanční a rodinnou situaci a má z vlastní vůle a životních rozhodnutí rodičovskou odpovědnost k pěti dětem, z toho ke dvěma nezletilým. Péče v druhém stupni závislosti navíc nevyžaduje neustálou péči a žalobce by měl být schopen tuto péči ve spolupráci s ostatními příbuznými či využití přiznaného příspěvku na péči zajistit tak, aby ji mohl vykonávat při plném zaměstnání.

35. Sám žalobce jako své hlavní zaměstnání uvádí kurýrního řidiče i přes aktuálně zabavený řidičský průkaz. Dle statistik byl medián platu řidičů osobního automobilu v roce 2025 v Jihomoravském kraji 40 915 Kč. Tuto částku tak soud považoval za potenciální hrubý výdělek žalobce. Pokud by soud přihlédl ke ztrátě řidičského oprávnění, za potenciální výdělek by pak považoval medián pomocných pracovníků údržby budov ve výši 34 039 Kč nebo stavebních pomocníků ve výši 32 871 Kč s ohledem na žalobcem v minulosti tvrzeným zaměstnáním, které vykonával.

36. S ohledem na změnu životních nákladů a životní situace žalovaného 2. je výživné ve výši 3 000 Kč určené při spodní hranici možného uvažovaného výživného i s ohledem na další vyživovací povinnosti žalobce, i když tyto ani přes výzvu soudu žalobce nijak neprokázal. Při započtení neprokázaných tvrzených nákladů žalobce, dalších neprokázaných vyživovacích povinností žalobce, a při zohlednění skutečnosti, že vyživovací povinnost vůči žalovanému 1. již zanikla, zde není důvod pro snížení, natož pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému 2. nehledě na kteroukoliv z výše uvedených částek potenciálního výdělku žalobce.

37. Co se náhrady nákladů řízení týče, bylo ji třeba rozdělit dle jednotlivých žalovaných, jelikož ve sporu stáli jako samostatní účastníci řízení i přes to, že měli společného právního zástupce. Vůči žalovanému 1. byl žalobce plně úspěšný a měl by tak v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce však náhradu nákladů nenárokoval, a proto soud rozhodnul tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

38. Naopak žalovaný 2. byl plně úspěšný a v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalovaného 2. spočívají v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). V této odměně bylo třeba zohlednit společné zatupování žalovaných právním zástupcem dle ust. § 12 odst. 4 AT. Jelikož advokátovi za prvního zastupovaného náleží plná odměna, soud ke zkrácení odměny nepřistoupil a počítal jen úkony učiněné zástupcem žalovaných ve prospěch žalovaného 2. Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 7 AT za použití § 9 odst. 2 AT činí 1 500 Kč, žalovaný má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 450 Kč. Zástupce žalovaného v řízení učinil pět úkonů právní služby – příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci – vyjádření k žalobě a podání ze dne 13. 5. 2026, účast u jednání dne 30. 4. 2026 a dne 8. 6. 2026. Celkové náklady žalovaného 2. činí 9 750 Kč. Žalobce je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit tuto částku přímo právnímu zástupci žalovaných, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).