33 C 160/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky Anonymizováno sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 27 712 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- částky ve výši 5 200 Kč- částky ve výši 6 512 Kč- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 200 Kč od 25. 3. 2024 do 5. 2. 2025,- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 6. 5. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 27 712 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 2. 2024 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalovaný se zavázal, že částku splatí do 24. 3. 2024 spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč. Žalobce dále nárokuje poplatky za upomínání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 512 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to výpisu z účtu, výzvy ze dne 30. 1. 2025 včetně podacího lístku, smlouvy o úvěru ze dne 23. 2. 2024, všeobecných obchodních podmínek žalobce, dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 23. 2. 2024, upomínky ze dne 31. 3. 2024, ze dne 7. 4. 2024, ze dne 14. 4. 2024, ze dne 23. 4. 2024 a ze dne 8. 5. 2024, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobce předložil soudu žalovaným fyzicky nepodepsaný návrh smlouvy o zápůjčce, na základě které měl poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 24. 3. 2024. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím zadání PIN kódu 7367. Stejný kód je na Všeobecných obchodních podmínkách žalobce. Dle dodatku ke smlouvě došlo k navýšení zapůjčených prostředků na částku 16 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč do 24. 3. 2024. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím zadání PIN kódu , Anonymizováno, . Z výpisu z účtu vyplynulo, že žalobce zaslal dne 23. 2. 2024 částku 10 000 Kč a 6 000 Kč na účet žalovaného. Žalobce výše uvedenými upomínkami upozorňoval žalovaného na nezaplacenou částku. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 30. 1. 2024 se splatností do 3 dnů. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 30. 1. 2024. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím webové stránky resp. , jméno FO, přes sms byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil a svou činností na smlouvu připojil svůj, byť prostý, elektronický podpis. Smlouva není žalovaným fyzicky podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení osoby, která měla uvedený PIN kód ke smlouvě připojit. Důvod pochybovat o podpisu smlouvy vzbuzuje rovněž skutečnost, že úplně stejný kód se nachází na podpisové doložce všeobecných obchodních podmínek žalobce. Ke splnění povinnosti důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen.

11. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

12. Nutnost blíže zkoumat prosté elektronické podpisy vyplývá již z jejich povahy – jakýchkoliv dat připojených ke smlouvě, které účastník používá k podpisu. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze sms a jeho uvedení v elektronickém dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním). Z nařízení eIDAS rovněž vyplývá, že by i u prostého elektronického podpisu měl být zvolen způsob, který podepisující používá k podepisování – tedy dle výkladu soudu běžně se tímto způsobem podepisuje. Soud se nedomnívá, že sms kód generovaný žalobcem a nikoliv žalovaným, který by žalovaný opsal žalobci a žalobce jej připojil k neurčitému počtu dokumentů, splňuje podmínku běžného používání tohoto způsobu žalovaným jako podpisu.

13. Kopie občanského průkazu, sms, inkaso, zaslání platby z účtu žalované ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby, která smlouvu měla přepsáním sms kódu stvrdit. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy14. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 16 000 Kč, neboť předestřené smlouvy nebyly ze strany žalovaného řádně podepsány (akceptovány) a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětných smluv. Žalobce poskytl žalovanému dne 23. 2. 2024 peněžní prostředky prospěch bez právního důvodu. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 16 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce prokazatelně vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky výzvou ze dne 30. 1. 2025 se splatností do 3 dnů. Žalovaný se tak v souladu s ust. § 573 OZ ocitnul v prodlení dne 6. 2. 2025. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. V rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení a přiznaným úrokem z prodlení soud žalobu zamítnul ve výroku II.

15. Co se týče nároku na poplatky za poskytnutí zápůjčky, poplatky za upomínání a smluvní pokutu, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byla smlouva uzavřena a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

16. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro úroky ve výši rozporné s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Účastníci měli ve věci úspěch srovnatelný (rozdíl do 5 %). Soud tak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.