33 C 168/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 5 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 5 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení poskytnutého žalovanému na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že výše uvedeného dne byla uzavřena smlouva [číslo] o připojení a poskytování služeb internetu. Žalobce žalovanému předal funkční internetovou přípojku a zapůjčil anténu pro příjem internetu [anonymizována tři slova]. Žalovanému dal žalobce výpověď smlouvy dne [datum], kdy výpovědní lhůta skončila ke dni [datum]. Dle bodu 7.7 všeobecných podmínek, byl žalovaný povinen vrátit do 7 dnů od ukončení poskytování služeb technické zařízení, v případě, že tak neučiní dle všeobecných podmínek, má žalobce právo vyúčtovat mu smluvní pokutu až do výše 15 000 Kč. Žalobce žalovanému vyúčtoval přípisem ze dne [datum] se splatností [datum] smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, žádný z účastníků se k nařízenému jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se jako příjemce s žalobcem jako poskytovatelem dne [datum] dohodl o připojení a poskytování služeb internetu a to na základě smlouvy [číslo]. Název služeb byl sjednán [anonymizováno], linka 16 Mbps/2 Mbps na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Z předávacího protokolu z téhož dne soud zjistil, že žalovanému mělo být zapůjčeno zařízení bezdrátové pojítko [spisová značka] a kabel FTP. Ze všeobecných podmínek služeb elektronických komunikací sítě wosa.cz platných od [datum] soud zjistil, že v případě nevrácení poskytovateli jeho technické zařízení po skončení poskytování služeb do 7 dnů ode dne ukončení poskytování služeb, má poskytovatel právo vyúčtovat mu smluvní pokutu až do výše 15 000 Kč. Z přípisu žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce měl dát žalovanému výpověď smlouvy o připojení k internetu [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec], k této listině však nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že předmětná výpověď byla žalovanému odeslána a doručena. Z přípisu ze dne [datum] a zálohového listu vydaného pod číslem ZLV [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácené zařízení a současně ho vyzval k úhradě do 7 dnů. Z dodejky na jméno žalovaného soud zjistil, že tento zásilku převzal proti podpisu dne 26. 1. 2017.

5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb veřejně dostupných elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, kdy se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit poplatky. V rozsahu neupraveném v rámci speciální úpravy zákona o elektronických komunikacích, jsou plně aplikovatelná ustanovení o smluvních závazcích dle § 1721 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

6. Žalobce dle žalobních tvrzení požaduje po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené zařízení. V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 občanského zákoníku. Žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku, přičemž se jednalo o formulář včetně všeobecných obchodních podmínek předložených žalovanému ze strany žalobce. Zákon v § 1800 o. z., klade zvýšený důraz na to, aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo ve smlouvě samotné, ale bylo součástí všeobecných podmínek. Všeobecné podmínky nebyly žalovaným podepsány, z ničeho tak nevyplývá, že by s těmito byl řádně seznámen, popřípadě, zda bylo ujednání o smluvní pokutě učiněno jinou, než písemnou formou. Pokud jde o samotný odkaz na všeobecné podmínky a zde uvedenou smluvní pokutu, kdy je možno tuto požadovat až do výše 15 000 Kč, má soud za to, že i pokud by žalovaný byl seznámen s tímto obsahem všeobecných podmínek, jednalo by se o ujednání neurčité. Smluvní pokuta musí být vždy ujednána konkrétním způsobem a to buď konkrétní výši, nebo způsobem, jakým bude vypočtena. Soud rovněž odkazuje na názor Ústavního soudu, který byl vysloven v nálezu ze dne [datum] sp. zn. I.ÚS 3512/11-1, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu, zásadně nemohou být součástí takzvaných všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis).

7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že k ujednání o smluvní pokutě nedošlo, výše smluvní pokuty uvedená ve všeobecných podmínkách je neurčitá. Rovněž platí, že odkaz na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, jsou platné jenom, pokud byla slabší strana s doložkou s jejím významem seznámena, či pokud význam doložky slabší strana musela znát. Žalobce neprokázal, že by s významem doložky byl žalovaný jako slabší strana seznámen, či znal obsah všeobecných podmínek, které mohou žalovanému způsobit újmu. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by měl úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.