33 C 168/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 5 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 5 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení poskytnutého žalovanému na základě smlouvy ze dne datum. Žalobu odůvodnil tím, že výše uvedeného dne byla uzavřena smlouva číslo o připojení a poskytování služeb internetu. Žalobce žalovanému předal funkční internetovou přípojku a zapůjčil anténu pro příjem internetu anonymizována tři slova. Žalovanému dal žalobce výpověď smlouvy dne datum, kdy výpovědní lhůta skončila ke dni datum. Dle bodu 7.7 všeobecných podmínek, byl žalovaný povinen vrátit do 7 dnů od ukončení poskytování služeb technické zařízení, v případě, že tak neučiní dle všeobecných podmínek, má žalobce právo vyúčtovat mu smluvní pokutu až do výše 15 000 Kč. Žalobce žalovanému vyúčtoval přípisem ze dne datum se splatností datum smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, žádný z účastníků se k nařízenému jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se jako příjemce s žalobcem jako poskytovatelem dne datum dohodl o připojení a poskytování služeb internetu a to na základě smlouvy číslo. Název služeb byl sjednán anonymizováno, linka 16 Mbps/2 Mbps na adrese v obec, ulice a číslo. Z předávacího protokolu z téhož dne soud zjistil, že žalovanému mělo být zapůjčeno zařízení bezdrátové pojítko spisová značka a kabel FTP. Ze všeobecných podmínek služeb elektronických komunikací sítě wosa.cz platných od datum soud zjistil, že v případě nevrácení poskytovateli jeho technické zařízení po skončení poskytování služeb do 7 dnů ode dne ukončení poskytování služeb, má poskytovatel právo vyúčtovat mu smluvní pokutu až do výše 15 000 Kč. Z přípisu žalobce ze dne datum soud zjistil, že žalobce měl dát žalovanému výpověď smlouvy o připojení k internetu číslo na adrese ulice a číslo v obec, k této listině však nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že předmětná výpověď byla žalovanému odeslána a doručena. Z přípisu ze dne datum a zálohového listu vydaného pod číslem ZLV číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácené zařízení a současně ho vyzval k úhradě do 7 dnů. Z dodejky na jméno žalovaného soud zjistil, že tento zásilku převzal proti podpisu dne 26. 1. 2017.

5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb veřejně dostupných elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, kdy se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit poplatky. V rozsahu neupraveném v rámci speciální úpravy zákona o elektronických komunikacích, jsou plně aplikovatelná ustanovení o smluvních závazcích dle § 1721 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

6. Žalobce dle žalobních tvrzení požaduje po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené zařízení. V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 občanského zákoníku. Žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku, přičemž se jednalo o formulář včetně všeobecných obchodních podmínek předložených žalovanému ze strany žalobce. Zákon v § 1800 o. z., klade zvýšený důraz na to, aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo ve smlouvě samotné, ale bylo součástí všeobecných podmínek. Všeobecné podmínky nebyly žalovaným podepsány, z ničeho tak nevyplývá, že by s těmito byl řádně seznámen, popřípadě, zda bylo ujednání o smluvní pokutě učiněno jinou, než písemnou formou. Pokud jde o samotný odkaz na všeobecné podmínky a zde uvedenou smluvní pokutu, kdy je možno tuto požadovat až do výše 15 000 Kč, má soud za to, že i pokud by žalovaný byl seznámen s tímto obsahem všeobecných podmínek, jednalo by se o ujednání neurčité. Smluvní pokuta musí být vždy ujednána konkrétním způsobem a to buď konkrétní výši, nebo způsobem, jakým bude vypočtena. Soud rovněž odkazuje na názor Ústavního soudu, který byl vysloven v nálezu ze dne datum sp. zn. I.ÚS 3512/11-1, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu, zásadně nemohou být součástí takzvaných všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis).

7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že k ujednání o smluvní pokutě nedošlo, výše smluvní pokuty uvedená ve všeobecných podmínkách je neurčitá. Rovněž platí, že odkaz na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, jsou platné jenom, pokud byla slabší strana s doložkou s jejím významem seznámena, či pokud význam doložky slabší strana musela znát. Žalobce neprokázal, že by s významem doložky byl žalovaný jako slabší strana seznámen, či znal obsah všeobecných podmínek, které mohou žalovanému způsobit újmu. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by měl úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).