33 C 192/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 2 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 2 000 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, právní předchůdce žalobce, právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V rámci smlouvy byl rovněž sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně MODEM anonymizováno 5 slov. Žalovaný neplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy, kdy nehradil dlužné částky za poskytnuté služby, právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy a vyzval žalovaného k vrácení funkčního zařízení, které byl povinen vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy. Pro případné vrácení zařízení byla v rámci smlouvy sjednána smluvní pokuta.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, nepožádali o odročení.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný jako příjemce s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, jako poskytovatelem, se dne datum na základě smlouvy dohodli o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu WIFI anonymizována dvě slova. Výše uvedené zařízení bylo žalovanému právním předchůdcem žalobce dodáno dne datum na adresu adresa. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi titul. jméno příjmení a žalovaným ze dne datum soud zjistil, že výše uvedená pronajala byt na výše uvedené adrese na dobu určitou od datum do datum žalovanému. Nedílnou součástí smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací právnická osoba pro domácnost. Dle všeobecných podmínek účinných ke dni datum byl žalovaný povinen vrátit do 7 dnů po ukončení smlouvy pronajaté zařízení právnímu předchůdci žalobce. Dle článku 7.6 VOP byl oprávněn právní předchůdce žalobce v případě nevrácení pronajatého zařízení, naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku. Ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne datum v dolní části pod písmenem f) je dále uvedeno, že účastník se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Žalobce dále k důkazu doložil přípis ze dne datum, na základě kterého měla právnická osoba, odstoupit od smlouvy uzavřené s žalovaným. Dále přípis ze dne datum, kterým měla právnická osoba vyzvat k úhradě dluhu a současně k uložení povinnosti uhradit smluví pokutu v případě, že nevrátí žalovaný do 7 pracovních dnů od skončení smlouvy pronajaté zařízení. K těmto listinám žalobce však neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že předmětné listiny byly odeslány a doručeny žalovanému. Z přípisu právního zástupce žalobce ze dne datum a podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobcem ze dne datum soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce.

5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen smlouva) dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, dle kterého se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit poplatky. V rozsahu neupraveným v rámci speciální úpravy zákona o elektronických komunikacích, jsou plně aplikovatelná ustanovení o smluvních závazcích dle § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.

6. Žalobce dle žalobních tvrzení požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácené zařízení. V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Právní předchůdce žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Právní předchůdce žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem dle § 1798 a násl. o. z., přičemž se jednalo o formulář (včetně ceníku a všeobecných obchodních podmínek), předložených žalovanému ze strany žalobce. Zákon v § 1800 o. z., klade zvýšený důraz na to, aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Avšak ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě samotné pouze obecně, a co se týče její výše či způsobu jejího určení, pak smlouva odkazovala na ceník žalobce. Poznámka o tom, že součástí smlouvy je ceník a všeobecné podmínky (ani jeden z těchto dokumentů není žalovaným podepsán), je uveden v dolní části smlouvy extrémně malým a velmi obtížně čitelným písmem. Tento odkaz na ceník a všeobecné smluvní podmínky navíc tyto dokumenty blíže nespecifikuje, neuvádí, kde přesně se lze s nimi seznámit, přičemž odkaz na domovskou stránku žalobce se nejeví dostatečným, neboť takto jsou tyto dokumenty na internetových stránkách žalobce obtížně dohledatelné, a dále nejsou tyto dokumenty blíže specifikovány, například datem jejich účinnosti. Za dané situace se soud zcela ztotožnil s názorem Ústavního soudu, který byl vysloven v nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I.ÚS 3512/11-1, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí takzvaných všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listina, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis).

7. Soud shrnuje, že doložka obsažená ve smlouvě uzavřená adhezním způsobem, může být platná pouze tehdy: za a) lze-li ji číst bez zvláštních obtíží, za b) jedná se o doložku, která je pro člověka průměrného rozumu srozumitelná, za c) nepůsobí slabší straně újmu či prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Zároveň platí, že doložky ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, které odkazují na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, jsou platné, jen pokud byla slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena, či pokud význam doložky slabší strana musela znát. Ve smyslu citovaných podmínek, soud posoudil doložkovou povinnost zaplatit smluvní pokutu jako neplatnou, neboť se jedná o doložku téměř nečitelnou, žalobce neprokázal, že by s významem doložky byl žalovaný jako slabší strana seznámen, či znal její obsah a tato doložka působí žalovanému jako slabší straně újmu. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by měl úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu, však žalovanému žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).