33 C 195/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 213 275,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 105 254,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 105 254,31 Kč od 4. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- částky 108 021,20 Kč- kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 18 047,20 Kč,- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 973,34 Kč,- úroku z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 209 704,51 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 209 704,51 Kč od 1. 8. 2025 do 3. 8. 2025,- úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 104 450,20 Kč od 4. 8. 2025 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 105 254,31 Kč od 4. 8. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 213 275,51 s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobce na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 259 878 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnila, splátky ve sjednané výši neplatila a žalobce přistoupil k vyčíslení dluhu. Dluh se skládá z jistiny ve výši 209 704,51 Kč a poplatků ve výši 3 571 Kč. Žalobce dále nárokuje kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 18 047,20 K, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17 973,34 Kč a další úrok z úvěru a úrok z prodlení z jistiny od 1. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobce neuhradila.

2. Žalovaná se k nároku žalobce nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to posouzení úvěruschopnosti klienta, výpisu z účtu za 1/2021, za 3/2021, za 11/2020, za 4/2021, za 2/2021 a za 12/2020, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 23. 6. 2021, smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2021, ceníku žalobce, všeobecných obchodních podmínek žalobce, výpisu z úvěrového účtu za období 29. 6. 2021 až 31. 8. 2022, výpisu z úvěrového účtu za 6/2021 až 12/2021, za 2022 a za 2023, výzvy ze dne 30. 10. 2024, přípisu ze dne 1. 12. 2024, podkladů pre súdne konanie, předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil následující skutečnosti:

4. Dne 23. 6. 2021 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované žalobcem poskytnuta částka 259 878 Kč, ze které částka 159 878 Kč byla použita na konsolidaci úvěrů a částka 100 000 Kč převedena na účet žalované. Žalovaná se zavázala celkovou částku vrátit spolu s úrokem 12,99 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce, v měsíčních splátkách ve výši 4 152 Kč.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 23. 6. 2021 vyplněna žádost o poskytnutí úvěrového produktu. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije sama ve vlastním domě. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 10 364 Kč. Jako měsíční výdaje uvedla 0 Kč. Úvěr žádala ke konsolidaci úvěru ve výši 20 000 Kč. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta žalobce počítal s výdaji žalované ve výši 5 622 Kč vypočítané dle ekonomického modelu žalobce. U žalobce měla celkem , hodnota, úvěry – kontokorent ve výši 5 000 Kč s teoretickou splátkou 150 Kč měsíčně, revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč se splátkou 1 000 Kč měsíčně a úvěr ve výši 146 159 Kč se splátkou 2 663 Kč měsíčně. Po schválení úvěru by splátková povinnost žalované činila 4 302 Kč měsíčně, když by úvěrem došlo ke konsolidaci splátek výše uvedeného revolvingového úvěru a úvěru ve výši 146 159 Kč. Úvěrové zatížení žalované by činilo 41,51 %. Z výpisů z účtu vyplynulo, že v posledním půl roce před poskytnutím úvěru žalovaná měla většinu měsíců vyšší výdaje než příjmy, po celou dobu byla v kontokorentu, několikrát překročila úvěrový rámec kontokorentu, její příjem ze zaměstnání činil mezi 9 087 Kč a 11 182 Kč měsíčně, měla další měsíční příjmy neznámého zdroje, mezi její pravidelné výdaje spadalo pojištění ve výši celkem 953 Kč měsíčně, splácela úvěr splátkami ve výši 2 663 Kč a 600 Kč měsíčně a vybírala minimálně 7 000 Kč měsíčně.

6. Z výpisů z úvěrového účtu a podkladů pre sudne konanie vyplývalo, jak žalovaná úvěr čerpala, jak úvěr splácela, jak žalované byly účtovány poplatky. Žalovaná se poprvé dostala do problému se splácením v září roku 2022.

7. Žalobce výzvou ze dne 30. 10. 2024 vyzval žalovanou k zaplacení dlužných splátek ve výši 14 287 Kč pod pohrůžkou zesplatnění. Přípisem ze dne 1. 12. 2024 vyzval žalovanou k uhrazení celého dluhu, když mělo dojít dne 1. 12. 2024 ke zesplatnění.

8. Předžalobní výzvou odeslanou dne 24. 7. 2025 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení.

9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují. Žalovaná na svůj dluh zaplatila méně jak polovinu zapůjčené jistiny a do prodlení se dostala po cca 3 letech splácení při době splatnosti cca 9 let a 8 měsíců.

20. V posuzované věci žalovaná sdělila žalobci informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr osobou s příjmem cca 10 000 Kč. Tento příjem byl ověřený z předložených výpisů z účtu a pohyboval se v rozmezí 9 087 Kč a 11 182 Kč měsíčně. Ohledně výdajů nezjišťoval žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalované na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby apod.) i když při zkoumání muselo být žalobci jasné, že modelové příjmy 5 622 Kč měsíčně nemusí odpovídat skutečnosti. Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že sama žalovaná uvedla výdaje ve výši 0 Kč, tedy v rozdílu 100 % oproti modelu žalobce, ve výpisech z účtu nebyl vykazován žádný kladný měsíční zůstatek a žalovaná své úspory naopak rozpouštěla, vždy byla v kontokorentu, platila si pojistné, které ve svých výdajích neuvedla a vybírala daleko vyšší částky, než žalobce odhadnul jako výdaje. O relativní nemožnosti splácení svědčí i skutečnost, že i při průměrných výdajích 5 622 Kč měsíčně a úvěrovém zatížení 4 302 Kč měsíčně by při zohlednění skutečných příjmů ze zaměstnání v měsících 11/2020, 12/2020 a 3/2021 byla ve ztrátě. I když z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná měla mít i jiný pravidelný měsíční příjem, sama žalovaná ho neuvedla a žalobce jej dle obsahu dokumentu posouzení úvěruschopnosti klienta také do svých výpočtů nezapočítal ani žalovanou nevyzval k vysvětlení.

21. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , spisová značka, ). Nutnost pečlivě zkoumat úvěruschopnost žalované v daném případě vyplývá zejména z velmi vysokého úvěrového zatížení žalované 41,51 %, dlouhé splatnosti úvěru a na poměry příjmu žalované vysoké jistině úvěru.

22. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalované a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií, jídla či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 105 254,31 Kč (poskytnutá jistina ve výši 259 878 Kč ponížená o úhradu žalované tvrzené žalobcem ve výši 154 623,69 Kč). Ve zbylé části jistiny 108 021,20 Kč soud návrh žalobce ve výroku II. zamítl.

24. V nároku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 18 047,20 Kč a dále úroku ve 12,75 % ročně z částky 209 704,51 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

25. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu ze dne 21. 7. 2025, u které jediné bylo prokázané, že byla žalované doručena, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno 24. 7. 2025, doručeno ji mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání (ust. § 573 OZ), tj. 27. 7. 2025. Dne 28. 7. 2025 žalované počala běžet sedmidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 3. 8. 2025 a žalovaná je od 4. 8. 2025 v prodlení.

26. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z přiznaných částek od 4. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce ve své žalobě nárokoval úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 973,34 Kč a rozdílu mezi přiznaným a nárokovaným úrokem z prodlení soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaná se do 4. 8. 2025 nedostala do prodlení s úhradou dlužných částek. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož byla žalovaná ve sporu úspěšnější, náležela by ji náhrada poměrné části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto ji soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.