33 C 208/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 020,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 985 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- částky ve výši 2 035,16 Kč,- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 294,80 Kč,- kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 451,13 Kč,- úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 020,16 Kč od 29. 4. 2025 do 4. 6. 2025,- úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 035,16 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 15 985 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení,- úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 18 020,16 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 276 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 22. 9. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 020,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Věřitel na základě této smlouvy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovaným pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.

2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 4. 10. 2022, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 10. 2022, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 4. 10. 2022, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 22. 5. 2025, informace o zpracování osobních údajů ze dne 28. 4. 2025, výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2025 včetně podacího lístku a rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 4. 10. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy věřitel žalovanému poskytnul částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 10 485 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 3 484 Kč a pojistným ve výši 1 908 Kč, tj. celkem 17 377 Kč, ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3 115 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaná uhradila 4 115 Kč, jak plyne z tabulky umoření.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 4. 10. 2022 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, jako bydlení uvedl nájem. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 75 976 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 15 000 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byly pohledávky s účinností k 28. 4. 2025 postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován přípisem ze dne 28. 4. 2025, kterým byl současně vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Přípis byl podaný k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 22. 5. 2025.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval ho k úhradě. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 30. 7. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.

8. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.

9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.

20. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán na pozici železobetonář s příjmem 75 976 Kč. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 15 000 Kč, při žití v nájmu, v manželství a s jednou vyživovanou osobou. Při porovnání tvrzeného příjmu a výdajů vzniká soudu pochybnost o pravdivosti tak nízkých výdajů při tak vysokém příjmu i s ohledem na výši zapůjčené částky, která by žalovanému měla při těchto výdajích zůstat každý měsíc 3 x.

21. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce postupoval čistě formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalovaného ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici.

23. Ke splnění povinnosti důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen.

24. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

25. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením a stravou vícečlenné rodiny důvodnou pochybnost.

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15 985 Kč (poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 4 115 Kč). V rozdílu mezi přiznanou a nárokovanou částkou spolu s úrokem z prodlení z tohoto rozdílu soud žalobu zamítnul.

27. V části nároku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 451,13 Kč a dále úroku ve 15 % ročně z částky 18 020,16 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

28. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za první doručenou výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno 22. 5. 2025, doručeno mu mohlo být nejdříve třetího dne po odeslání. Žalovaný je tak od 5. 6. 2025 v prodlení.

29. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z přiznaných částek od 5. 6. 2025 do zaplacení. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 294,80 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 020,16 Kč od 29. 4. 2025 do 4. 6. 2025 soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaný se do 5. 6. 2025 nedostal do prodlení s úhradou dlužných částek. Žalobce ve své žalobě nárokoval úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. V rozdílu mezi úrokem 15 % ročně a úrokem 12 % ročně tak soud nárok zamítnul. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

30. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 315 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 2 615 Kč. Žalobce byl úspěšný z 55,27 % (jistiny a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a žalovaný tak byl úspěšný z 44,73 % předmětu řízení. Žalobci tak náleží 10,54 % z 2 615 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 276 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.