33 C 209/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 39 691,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 000 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- částky 7 415 Kč,- částky 3 276,82 Kč,- úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 415 Kč od 17. 5. 2023 do 1. 4. 2024,- úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 415 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 36 415 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 247 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 21. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 39 691,82 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2023 poskytl distančním způsobem žalovanému úvěr v celkové výši 29 000 Kč. Žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil, i když byl splatný nejpozději dne 16. 5. 2023. Dlužná částka se skládá z jistiny 29 000 Kč a dalších poplatků ve výši 7 415 Kč. Žalobce se také domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kapitalizované částkou 3 276,82 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to přípisu , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2025, všeobecných obchodních podmínek žalobce, sazebníku žalobce, souhlasu se zpracováním osobních údajů, dokumentu – obecné principy posuzování úvěruschopnosti a filozofie společnosti, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 4. 2023, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024, včetně podacího lístku, autorizace ověření totožnosti ze dne 16. 4. 2023, výpisu bank ID, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, identifikovaných příjmů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a předsmluvních informací, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobce předložil soudu žalovaným fyzicky nepodepsanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 16. 4. 2023, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku až do výše 29 000 Kč. Žalovaný měl splatit poskytnutou částku s úrokem a s poplatky ve výši 7 415 Kč, tedy v celkové výši roční procentní sazby nákladů 1410,33 %. Žalovaný se měl dle čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Žalobce poskytnul dle přípisu , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2025 a přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dne 17. 4. 2023 částku 29 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 24. 3. 2024, která byla podána k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 24. 3. 2024, se splatností do tří dnů. Dle výpisu bank ID měla být totožnost žalovaného ověřena přes bankovní identitu. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalobce ověřil výši čistého příjmu žalovaného na částku 33 423 Kč a jeho výdaje na částku 8 335 Kč.

5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva distančním způsobem, na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný s uzavřením smlouvy souhlasil a podepsal ji. Smlouva není žalovaným fyzicky podepsána, pouze obsahuje text o tom, že jí měl žalovaný podepsat. I když je soudu známa zákonná úprava, která upravuje tzv. prostý elektronický podpis (data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která osoba používá k podepsání dle čl. 3 odst. 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu), nelze z daného dokumentu ani jiných žalobcem předložených dokumentů určit, kdo tento dovětek na smlouvu připojil, ani že by žalovaný tento dovětek používal k podepsání (ze slova používal vyplývá jistá stálost a opakovanost používání daných dat k podpisu žalovaným). Břemeno důkazní v tomto případě bylo na straně žalobce jako subjektu dovolávajícího se pravosti a platnosti předložené smlouvy. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žalobce tak neprokázal, že by došlo k uzavření předložené smlouvy.

12. Na dálku fyzicky podepsána smlouva umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost určení osoby akceptující obsah smlouvy. K jednoznačnému určení vůle jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

13. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).

14. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel tak měl poskytnout žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu, a to v částce celkem 29 000 Kč. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani nedokazoval žádné rozhodné skutečnosti. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 29 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 29 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 24. 3. 2024 se splatností tři dny. Žalovaný se tak dle § 573 OZ ocitnul v prodlení dne 2. 4. 2024. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. V rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení a úrokem přiznaným pak soud žalobu ve výroku II. zamítnul.

15. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky z úvěru/poplatky, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok.

16. Co se týče nároku na smluvní pokutu, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byly jednotlivé smlouvy uzavřeny a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

17. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (Ověřený měsíční příjem žalovaného byl 33 423 Kč a jeho výdaje 8 335 Kč. Žalovaný měl za jeden měsíc zaplatit částku 36 415 Kč, která převyšuje jeho čistý příjem. Ke zkoumání úvěruschopnosti viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro nepřiměřený zisk žalobce k poskytnutému plnění žalovanému (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), které by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.377 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby po 500 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů za úkony učiněné do podání žaloby po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 378 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 3 766 Kč. Žalobce byl úspěšný z 66,55 % (jistina 25.000 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a žalovaný tak byl úspěšný z 33,45 % předmětu řízení. Žalobci tak náleží 33,1 % z 3 766 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 1 247 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných (např. 20 C 304/2024, 44 C 300/2024, 47 C 250/2024 apod.).