33 C 220/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o výživného zletilého dítěte

I. Výživné žalovaného pro žalobkyni určené naposledy rozsudkem Okresního soudu v [obec] ze dne 16. 12. 2010 č. j. 0 P 298/2006-81 částkou 600 Kč měsíčně, se od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2021 zvyšuje na částku 4 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 3. 2021 do 31. 1. 2022 na částku 4 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2022 na částku 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 25. dne v měsíci.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dluh na výživném za období od 1. 9. 2020 do 30. 6. 2022 v částce 72 800 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

III. Řízení se do částky 2 000 Kč měsíčně za období od 1. 2. 2022 do budoucna, zastavuje.

IV. Žaloba se za období od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2021 do výše 500 Kč měsíčně, za období od 1. 3. 2021 do 31. 1. 2022 do výše 1 000 Kč měsíčně, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 736 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, dle kterého by soud rozhodl o zvýšení výživného na její osobu na částku 5 000 Kč měsíčně od měsíce září 2020. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému jako otci byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 600 Kč rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2010. Žalobkyně žije se svou matkou, bydlí na Vysokoškolských kolejích ve [obec], za které hradí 3 500 Kč měsíce, za jídlo 2 000 Kč, v souvislosti se studiem si byla nucena zakoupit notebook a pomůcky do školy. Její zdravotní stav není dobrý, trpí vážným onemocněním a to Crohnovou chorobou, dále má astma, alergie a psychické problémy. V průměru na léky doplácení 700 Kč měsíčně. Otec ji nad stanovené výživné ničím nepřispívá, neprojevuje o ni zájem, otce neviděla 10 let. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že od 1. 2. 2022 v souvislosti se zjištěným zdravotním stavem žalovaného, uplatňuje zvýšení výživného na částku 3 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že jeho majetkové poměry mu umožňují hradit výživné ve výši 1 000 Kč. Od roku 2018 je zaměstnanec [právnická osoba], jeho průměrný měsíční výdělek od 1. 9. 2020 do 25. 1. 2020 činil přibližně 20 000 Kč. Od 26. 1. 2021 je žalovaný v dlouhodobé pracovní neschopnosti z důvodu těžkého onemocnění Covid-19. Současná výše příjmu žalovaného v dlouhodobé pracovní neschopnosti je 15 500 Kč. Má další vyživovací povinnost k synu [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému 11. 9. 2004, kdy od 1. 9. 2020 bylo zvýšeno výživné na tohoto syna na částku 3 500 Kč měsíčně. V dubna 2020 se oženil, s manželkou se dělí napůl o náklady na bydlení v celkové výši 12 500 Kč. Na léky hradí v průměru 700 Kč měsíčně.

3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.

4. Z rodného listu žalobkyně a rozsudku Okresního soudu v [anonymizováno] č. j. 0 P 298/2006-81 ze dne 16. 12. 2010 soud zjistil, že žalovaný je otcem žalobkyně. S účinností od 1. 11. 2010 bylo žalovanému stanoveno výživné na žalobkyni ve výši 600 Kč měsíčně. V době rozhodnutí soudu byla žalobkyně žačkou základní školy, kdy navštěvovala 4. třídu. Z potvrzení o studiu pro rok 2020 2021, pro rok 2021 2022 a zprávy [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] ze dne 2. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně od 14. 7. 2020 studuje Fakultu aplikované informatiky na [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec]. V současné době je žalobkyně studentkou 2. ročníku prezenční formy studia. Škola je veřejnou vysokou školou, studium není zpoplatněno, náklady na stravu, dopravu a ostatní náklady spojené se studiem (skripta, výpočetní technika, kurzy a další studijní materiály) lze těžko vyčíslit, záleží na individuálních potřebách. Ze smlouvy o ubytování ze dne 22. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně je ubytována na Vysokoškolské koleji ve [obec], za ubytování hradní 3 300 Kč měsíčně. Z lékařské zprávy žalobkyně ze dne 22. 10. 2018, 19. 6. 2020, 8. 3. 2022 a výpisu ze zdravotní dokumentace ze dne 14. 2. 2022 soud zjistil, že trpí onemocněním Crohnovou chorobou, má astma, alergie a psychické problémy. Z lékařské zprávy matky žalobkyně ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že tato se v současné době léčí s onkologickým onemocněním.

5. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného pro období 9/ 2020 až 1/ 2021 soud zjistil, že v tomto období činil jeho průměrný výdělek 21 120 Kč. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného soud zjistil, že tento byl v období od 26. 1. 2021 do 25. 3. 2021 a ode dne 29. 3. 2021 do 4. 3. 2022 v pracovní neschopnosti. Z výpisu z účtu manželky žalovaného ze dne 2. 6. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo Českou správou sociálního zabezpečení v období od února 2021 do ledna 2022 vyplácena nemocenská v průměru cca 18 660 Kč měsíčně. Z oznámení o podpoře v nezaměstnanosti vydaného Úřadem práce ČR – krajská pobočka v [obec] ze dne 29. 3. 2022 soud zjistil, že žalovanému byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 5. 3. 2022 a to po dobu prvních dvou měsíců ve výši 13 054 Kč, po dobu dalších dvou měsíců ve výši 10 041 Kč a po zbývající podpůrčí dobu ve výši 9 037 Kč s tím, že podpora v nezaměstnanosti se přiznává po podpůrčí dobu pěti měsíců. Z posudku o invaliditě vydaného Okresní správou sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 2. 2. 2022 soud zjistil, že posudkovou komisí byl posuzován zdravotní stav a pracovní schopnost žalovaného z důvodu žádosti o invalidní důchod, kdy posudkový závěr zněl, že v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaného, se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Žalovaný je schopen po vzniku invalidity prvého stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Z rozhodnutí [obec] [anonymizována tři slova] ze dne 8. 6. 2022 soud zjistil, že žalovanému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od 5. 3. 2022 ve výši 8 854 Kč měsíčně. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 9. 2021 soud zjistil, že výživné stanovené žalovanému naposledy rozsudkem Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne 16. 12. 2010 pro nezletilého [jméno] ve výši 500 Kč měsíčně, se zvyšuje s účinností od 18. 6. 2018 do 31. 8. 2020 na částku 3 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 9. 2020 do 25. 1. 2021 na částku 3 500 Kč měsíčně, s účinností od 26. 1. 2021 nadále na částku 2 500 Kč měsíčně. Žalovanému byla současně uložena povinnost uhradit dlužné výživné ve výši 96 889 Kč ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně. Účastníci činili nesporným, že předmětný rozsudek nabyl právní moci.

6. Na základě výše provedeného dokazování lze shrnout, že byl zjištěn následující skutkový stav věci. Žalobkyně je dcerou žalovaného, počínaje studijním rokem 2021, tato zahájila studium na Fakultně [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec]. V současné době je studentkou 2. ročníku prezenčního studia. Zdravotní stav žalobkyně není dobrý, léčí se Crohnovou nemocí, trpí astma a alergiemi. [ulice] výdaje za léky činí cca 700 Kč. Žalobkyně má současné výdaje s ubytováním na kolejích ve výši 3 300 Kč. Zvýšené výdaje má rovněž, pokud jde o stravu s ohledem na její zdravotní stav. Žalovaný v období od září 2020 do ledna 2021 dosahoval průměrného měsíčního výdělku 21 120 Kč. Od ledna 2021 do ledna 2022 byl žalovaný v pracovní neschopnosti, pobíral nemocenskou v průměru 18 660 Kč měsíčně. Od března 2022, byla žalovanému přiznána podpora v nezaměstnanosti po dobu pěti měsíců, kdy první dva měsíce pobíral podporu ve výši 13 054 Kč, další dva měsíce 10 041 Kč a poslední měsíc 9 037 Kč. Od 5. 3. 2022 byl žalovanému přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 8 854 Kč. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %, je schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Žalovaný má další vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému 11. 9. 2004, kdy výživné na nezletilého syna bylo zvýšeno počínaje dnem 1. 9. 2020 do 25. 1. 2021 na částku 3 500 Kč měsíčně a od 26. 1. 2021 na částku 2 500 Kč měsíčně.

7. Dle ustanovení § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

8. Dle ustanovení § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Dle ustanovení § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

10. Po zhodnocení provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je z větší části oprávněný. Při stanovení výživného soud vycházel z výdělku a příjmů žalovaného v rozhodném období, kdy jeho průměrný měsíční výdělek od září 2020 do ledna 2021, činil 21 120 Kč, za toto období tak žalovanému uložil platit žalobkyni výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně. V období od února 2021 do února 2022 žalovaný pobíral nemocenskou ve výši cca 18 660 Kč, soud tak žalovanému uložil povinnost přispívat v období od 1. 3. 2021 do 31. 1. 2022 ve výši 4 000 Kč měsíčně. S účinností od 1. 1. 2022 pak soud žalovanému uložil povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, tj. ve výši, kterou žalobkyně po částečném zpětvzetí uplatňovala. V tomto rozhodném období žalovaný jednak pobíral od 1. 2. 2022 invalidní důchod ve výši 8 854 Kč, a dále od března 2022 podporu v nezaměstnanosti. Při stanovení výše výživného soud přihlédl k odůvodněným potřebám žalobkyně, kdy od stanovení výživného žalovanému pro žalobkyni ve výši 600 Kč měsíčně, ke kterému došlo v roce 2010, kdy žalobkyně byla žačkou 4. třídy základní školy, je nutno přihlédnout k tomu, že se podstatně změnily poměry a okolnosti, kdy žalobkyně je studentkou vysoké školy, došlo k nárůstu jejích potřeb, jak v souvislosti se studiem, tak rovněž i s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu. Výše výživného, jak byla soudem stanovena, je rovněž v souladu s materiálem Ministerstva spravedlnosti nazvaným„ Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti,“ dle něhož výživné ve věku žalobkyně by mělo činit 19 % až 25 % čistého příjmu výživou povinného rodiče.

11. Za období od 1. 9. 2020 do 30. 6. 2022 vznikl žalovanému dluh na výživném pro žalobkyni ve výši 72 800 Kč. Žalovaný pravidelně hradil stanovené výživné ve výši 600 Kč měsíčně, za období září 2020 do června 2022 uhradil na výživném 13 200 Kč. Výživné, jak bylo stanoveno soudem, v období od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2021 činí 27 000 Kč, za období od 1. 3. 2021 do 31. 1. 2022 činí částku 44 000 Kč a za období od 1. 2. 2022 do 30. 6. 2022, částku 15 000 Kč, tj. úhrnem 86 000 Kč. Po odečtení uhrazeného výživného ve výši 13 200 Kč, činí tak dluh 72 800 Kč. S ohledem na poměry žalovaného soud stanovil lhůtu k úhradě dlužného výživného do šesti měsíců od právní moci rozsudku. V rozsahu částečného zpětvzetí a to do částky 2 000 Kč měsíčně od 1. 2. 2022 do budoucna, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., zastavil. Pokud se žalobkyně domáhala stanovení výživného od 1. 9. 2020 do 31. 1. 2022 ve výši 5 000 Kč, soud žalobu částečně zamítl tak, jak shora ve výroku IV. uvedeno.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci žalobkyně byla úspěšná do výše 67,66 %, po odečtení neúspěchu ve výši 32,34 %, ji náleží náhrada nákladů řízení ve výši 35,32 % Náklady řízení žalobkyně představují náklady za právní zastoupení a to za tři úkony právní pomoci po 9 500 Kč dle ustanovení § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy punktum činí částku 300 000 Kč, dále 3x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času a to za čtyři hodiny po 100 Kč + DPH ve výši 21 % - 6 258 Kč, náklady řízení žalobkyně tak činily 36 058 Kč. Z této částky 35,32 % činí 12 736 Kč. Při stanovení procentní úspěšnosti soud vycházel právě z punkta ve výši 300 000 Kč (5 000 Kč x 12 x 5), kdy žalobkyni byla přiznána za pětileté období částka 203 000 Kč, což právě představuje úspěch ve výši 67,66 %.