33 C 223/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno .M. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 117 339,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 98 734 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 167,49 Kč a dalším úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98 734 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- částky 18 605,85 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 17 123,16 Kč,- úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 115 446,99 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 183,84 Kč,- úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 605,85 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 308 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 25. 3. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 117 339,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobcem prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, později 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky a smluvními pokutami. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil a žalobce přistoupil k vyčíslení dluhu. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 13. 1. 2023, úvěrových podmínek žalobce, potvrzení o ověření bonity klienta ze dne 25. 3. 2024, posouzení úvěruschopnosti klienta bez data, dokumentu – Váš bonus za první rok, výpisu čerpání splátek a úhrad, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 10. 2023 včetně podacího archu, předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 11. 2023 včetně podacího archu, dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 18. 4. 2023, potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, úvěrové zprávy, přehledu pohybů na účtech za období 17. 10. 2022 až 11. 1. 2023, výňatku ze znaleckého posudku č. 063408/2024 ze dne 22. 8. 2024, dohledání informací činností klienta ze dne 29. 4. 2025 a ze dne 5. 5. 2025 a kopie OP žalovaného, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Z výše uvedené smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč a žalované se je zavázal splácet společně s poplatky a úrokem ve výši 25,90 % ročně formou měsíčních splátek ve výši minimálně 2 342 Kč. Žalovaný se dále zavázal platit pojistné ve výši 8,9 % minimální splátky. Smlouva byla podepsána kódem, který odpovídá dohledání informací činností klienta ze dne 5. 5. 2025. Žalovaný zároveň poskytl žalovanému fotografii svého občanského průkazu platného od 5. 12. 2013. Dle předloženého znaleckého posudku ve zkráceném znění je zřizování a čerpání služeb žalobce evidováno důvěryhodným způsobem umožňujícím znalecké zkoumání. Následně účastníci uzavřeli dodatek úvěrové smlouvy kde došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 120 000 Kč a navýšení minimální měsíční splátky na 3 514 Kč. Smlouva byla podepsána kódem, který odpovídá dohledání informací činností klienta ze dne 29. 4. 2025.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta v obou případech vyplynulo, je žalobce bral v potaz příjem žalovaného ve výši 40 000 Kč, jako zdroj příjmu podnikání a jako měsíční výdaje domácnosti částku 18 000 Kč. MLS žadatele pak mělo činit částku 4 860 Kč na životní minimum, splátky ve výši 4 468 Kč a výše splátky schvalovaného úvěru 2 342 Kč. MLS domácnosti pak mělo činit mimo výše uvedených splátek 12 771 Kč jako normativní náklady na bydlení a 4 860 Kč jako životní minimum všech členů domácnosti. Úvěrová zpráva potvrzuje výši zjištěných splátek úvěrů. Z přehledu pohybu na účtech vyplynulo, že žalovaný měl za období 17. 10. 2022 až 11. 1. 2023 příjem 47 023,93 Kč a výdaje 47 229,65 Kč. Za měsíc prosinec měl ověřené příjmy (Bolt, SUMUP) ve výši 7 475,68 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jakým způsobem žalobce ověřuje úvěruschopnost klienta.

6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný čerpal dne 16. 1. 2023 částkou 80 000 Kč a dne 18. 4. 2023 částku 40 000 Kč. Žalovaný na úvěr celkově zaplatil částku 21 266 Kč.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 10. 2023 vyplynulo, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení celé částky se lhůtou splatností do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla podána k poštovní přepravě následující den, jak vyplynulo z příslušného poštovního podacího archu. Žalobce vyzýval žalovaného uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou.

8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. Soud neprovedl důkaz výpisy od mobilních operátorů, když s ohledem ke zjištěnému skutkovému stavu měl tyto důkazy za nadbytečné.

9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Nejdříve se soud zabýval otázkou, zda byla smlouva mezi účastníky prostředky komunikace na dálku řádně uzavřena. Smlouva byla opatřena prostým elektronickým podpisem.

19. Nutnost blíže zkoumat prosté elektronické podpisy vyplývá již z jejich povahy – jakýchkoliv dat připojených ke smlouvě, které účastník používá k podpisu. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze sms a jeho uvedení na začátku elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).

20. Na základě předložených důkazů ohledně zaslání a přijetí sms a alespoň částečného splácení úvěru žalovaným soud dospěl k závěru, že s největší pravděpodobností to byl právě žalovaný, kdo smlouvu předmětným kódem podepsal. Zejména částečné splácení úvěru dává, byť nepřímo, logický základ akceptace smlouvy žalovaným. Kódy v sms a na smlouvách pak vzájemně odpovídaly.

21. Dále se soud z úřední činnosti zabýval platností předmětných smluv o úvěru s ohledem na ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobcem. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

22. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobci informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr příjem cca 40 000 Kč, což mělo být ověřeno výpisem z účtu žalovaného. Z tohoto výpisu však vyplynulo, že žalovaný měl příjem okolo 7 000 Kč měsíčně, resp. 47 000 Kč za období cca tří měsíců, tedy ani přibližně ve výši tvrzené žalovaným. Ohledně výdajů nezjišťoval žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby apod.). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny, kromě paušálně určených nákladů na bydlení, jako životní minimum.

24. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 98 734 Kč (poskytnutá jistina ve výši 120 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 21 266 Kč). Ve zbylé části jistiny 16 712,99 Kč soud návrh žalobce ve výroku II. zamítl.

27. V části nároku žalobce na zaplacení poplatků 892,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (oba nároky v součtu s jistinou), kapitalizovaného úroku ve výši 17 123,16 Kč, úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 115 446,99 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích, poplatcích a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

28. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat výzvu k zaplacení celého úvěru, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 14 dnů od vyhotovení. Výzva byla žalovanému zaslána 12. 10. 2023 a vyhotovena byla 11. 10. 2023. 4trnáctidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu tak skončila dne 25. 10. 2023 a žalovaný je od 26. 10. 2023 v prodlení.

29. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznaných částek od 26. 10. 2023 do zaplacení. Žalobce nárok na úrok z prodlení za období od 26. 10. 2023 do 25. 10. 2023 kapitalizoval na částku 7 351,33 Kč. Jelikož z přiznaných částek činí kapitalizovaný úrok za toto období částku 6 167,49 Kč, soud žalobci přiznal tuto částku kapitalizovaného úroku z prodlení a v rozdílu žalobu zamítnul. Žalobci pak náleží další úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98 734 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení. V rozdílu mezi tímto úrokem z prodlení a úrokem z prodlení nárokovaným žalobcem, tedy úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 605,85 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení pak soud nárok žalobce zamítl. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

30. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 694 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za pět úkonů právní služby po 5 820 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč a dvě náhrady po 450 Kč po novele účinné pro úkony po 1. 1. 2025, dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, účast u jednání dne 7. 4. 2025 a 19. 5. 2025 a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 6 489 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 42 083 Kč. Žalobce byl úspěšný z 67 % (jistiny a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a žalovaný tak byl úspěšný z 33 % předmětu řízení. Žalobci tak náleží 34 % z 42 083 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 14 308 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.