33 C 24/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení částky 134 700 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 134 700 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení od 25. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by byl žalovaný povinen poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 134 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě usnesení Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, první oddělení [číslo jednací] – [číslo] [číslo] ze dne 22. 6. 2015 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního zákona. Dne 1. 7. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání rovněž i proti otci žalobce ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a to pro spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry. Dne 14. 9. 2018 byla podána Krajským státním zastupitelstvím v [obec] pod č. j. [číslo jednací] obžaloba. Trestní stíhání bylo vedeno v prvním stupni u Městského soudu v Brně pod spisovou značkou [spisová značka]. V průběhu trestního stíhání otec žalobce dne 10. 12. 2018 zemřel a řízení proti němu bylo zastaveno. Dne 26. 6. 2019 byl vydán odsuzující rozsudek Městským soudem v Brně, který byl usnesením Krajského soudu v Brně dne 7. 11. 2019 zrušen. Následně dne 26. 6. 2020 byl vydán opětovně odsuzující rozsudek Městským soudem v Brně, proti kterému žalobce podal odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2020 vydaným pod č. j. [číslo jednací] byl odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby. Nemajetkovou újmu uplatňuje z důvodu jednak povahy trestního řízení, kdy původně byl stíhán pro zločin zpronevěry ve formě spolupachatelství, byl ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou v rozpětí 2 až 8 let. Následně byl trestně stíhán pro zločin zpronevěry, kterého se měl dopustit jako účastník trestného činu ve formě pomocníka. Dalším důvodem žalobce pro uplatnění nemajetkové újmy je délka trestního řízení, které bylo zahájeno dne 22. 6. 2015 a až dne 17. 12. 2020, kdy nabyl rozsudek krajského soudu právní moci, byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Trestní stíhání bylo proti němu vedeno celkem 2005 dní, tj. bezmála 5 let a 6 měsíců. Pokud jde o následky způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozeného, za jeden z nejvážnějších následků způsobených trestním řízením, pociťuje žalobce úmrtí svého otce. Stran úmrtí svého otce žalobce poukazuje na skutečnost, že tento již v roce 2009 onemocněl závažným onkologickým onemocněním a žalobce je přesvědčen, že stres, který jeho otec prožíval v důsledku trestního stíhání vedeného proti němu samotnému, tak i stres spojený se zahájením trestního stíhání žalobce, otec prožíval a zcela určitě neprospěl jeho špatnému zdravotnímu stavu. Žalobce na základě výše uvedeného, požaduje poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena v důsledku trestního řízení, které proti němu bylo vedeno a které neskončilo jeho odsouzením a dále přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena v důsledku vedení nepřiměřeně dlouhého trestního řízení. Bližší specifikaci, jak dospěl k výši požadované nemajetkové újmy, žalobce specifikoval v žalobě.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření, navrhl zamítnutí žaloby, kdy vznesl námitku promlčení žalovaného nároku, neboť má zato, že žaloba byla podána po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dále žalovaný uvedl, že žalobcovo podání, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., obdržel žalovaný dne 22. 7. 2021. Žalobce byl vyzván přípisem žalovaného ze dne 1. 2. 2022 ke sdělení, jaká část požadované částky ve výši 134 700 Kč, je požadována jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním a jaká část z dané částky je požadována jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání. V podání ze dne 14. 2. 2022 žalobce uvedl, že uplatněná částka přiměřeného zadostiučinění byla vyčíslena s přihlédnutím k celkové délce trestního řízení, které žadatel považuje za nepřiměřeně dlouhé a to ovšem i vzhledem ke skutečnosti, že samotné trestní stíhání žadatele bylo nezákonné. Dále doplnil i tvrzení ohledně dopadu trestního stíhání do svého života, rozdělení požadované částky mezi tyto dva tituly, však žalobce ani na výzvu žalovaného, neprovedl. V rámci mimosoudního projednání věci, žalovaný ve svém stanovisku ze dne 24. 2. 2022 nárok žalobce zamítl, z důvodu promlčení. Žalovaný poukázal na ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Žalovaný činí nesporným průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 36/2019 i tu skutečnost, že dne 17. 12. 2020 se konalo veřejné zasedání o odvolání žalobce a rozsudek byl téhož dne vyhlášen pod sp. zn. 9 To 337/2020-6308, kdy žalobce byl zproštěn obžaloby. Téhož dne rozsudek nabyl právní moci. Žalobce i jeho obhájce byli vyhlášení zprošťujícího rozsudku přítomni.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím dílčím skutkovým závěrům.

4. Z usnesení Policie ČR Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality – prvního oddělení v [obec], [číslo jednací] – [číslo] ze dne 22. 7. 2015 soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1 odst. 4 písm. b), d) trestního zákoníku formou spolupachatelství. Krajské státní zastupitelství v Brně dne 14. 9. 2018 č. j. [číslo jednací] podalo proti žalobci obžalobu pro spáchání zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1,4 písm. d) trestního zákoníku a to jako účastník – pomocník. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2019 vydaným pod č. j. 88 T 36/2019-5958 byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry ve formě účastenství. Na základě odvolání žalobce, byl výše uvedený rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2020 vydaným pod č. j. 88 T 36/2019-6240 byl žalobce uznán vinným, ze spáchání přečinu zpronevěry ve formě účastenství. Z protokolu o veřejném zasedání Krajského soudu v Brně dne 17. 12. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. 9To 337/2020, kdy předmětem jednání bylo rozhodnutí o odvolání obžalovaného (žalobce) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2020 č. j. 88 T 36/2019-6240 soud zjistil, že byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek Městského soudu v Brně v celém rozsahu zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že obžalovaný (žalobce) se dle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný ve výroku, neboť v žalobním návrhu označený skutek, není trestným činem. Z uvedeného protokolu soud dále zjistil, že vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Brně dne 17. 12. 2020 byl přítomen žalobce a jeho obhájce JUDr. [jméno] [příjmení], osobně. Písemné vyhotovení zprošťujícího rozsudku bylo vydáno pod č. j. 9 To 337/2020-6308 a obhájci žalobce bylo doručeno do datové schránky dne 4. 2. 2021.

5. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 22. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88T 36/2019, kdy dne 22. 6. 2015 bylo trestní stíhání proti žalobci zahájeno, trestní stíhání skončilo rozsudkem vydaným Krajským soudem v Brně dne 17. 12. 2020, kdy žalobce byl zproštěn obžaloby. Proti žalobci tak byla vydána nezákonná rozhodnutí a to usnesení Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2015, následně rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 88 T 36/2019-5958 ze dne 26. 6. 2019 a odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 88 T 36/2019-6240 ze dne 26. 6. 2020. Nemajetkovou újmu uplatnil žalobce u žalovaného ve výši 134 700 Kč. Přípis byl doručen žalovanému dne 22. 7. 2021 do datové schránky. Přípisem ze dne 26. 7. 2021 žalovaný potvrdil žalobci, že dne 22. 7. 2021 bylo doručeno podání žalobce týkající se právní věci, projednávané před policií ČR, [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec], KS [obec]. Žalobce byl rovněž v uvedeném podání žalovaného poučen o tom, že po dobu mimosoudního projednávání jeho nároku, nejdéle však po dobu šesti měsíců, se zastavuje běh promlčecích lhůt. Z přípisu žalovaného ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že výzva žalovaného k tomu, aby rozdělil požadovanou částku ve výši 134 700 Kč mezi nároky, kdy uplatňuje nemajetkovou újmu, jednak z titulu nezákonného trestního stíhání a jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Z přípisu žalobce ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný oznámil žalobci výsledek mimosoudního projednání s tím, že nelze žádosti žalobce vyhovět a to ani částečně, neboť žalobce se dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy dne 17. 12. 2020, nárok na náhradu nemajetkové újmy však žalobce uplatnil u žalovaného až dne 22. 7. 2021, tedy po uplynutí šesti měsíční promlčecí lhůty dle § 32 odst. 32 zák. č. 82/1998 Sb. a jeho nárok je tak promlčen.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání dne 22. 6. 2015 pro spáchání zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2019, dále ze dne 30. 7. 2020 byl žalobce uznán vinným. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 9To 337/2020-6308, který byl vyhlášen dne 17. 12. 2020 byl žalobce zproštěn obžaloby v celém rozsahu, neboť v žalobním návrhu označený skutek, není trestným činem. Vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Brně dne 17. 12. 2020 byl jak žalobce, tak jeho obhájce přítomen. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2020 byl obhájci žalobce doručen dne 4. 2. 2021. Žalobce přípisem ze dne 22. 7. 2021, doručeným téhož dne žalovanému, požádal o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 36/2019, kdy uplatňoval nemajetkovou újmu ve výši 134 700 Kč. Žalovaný přípisem ze dne 26. 7. 2021 potvrdil, že dne 22. 7. 2021 mu bylo doručeno podání týkající se výše uvedené věci. Současně byl poučen o tom, že po dobu mimosoudního projednávání jeho nároku, nejdéle však po dobu šesti měsíců, se zastavuje běh promlčecích lhůt. Přípisem ze dne 24. 2. 2022 žalovaný žalobci sdělil, že jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy nevyhovuje a to z důvodu promlčení nároku. Žalobce uplatnil u zdejšího soudu nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním, žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 1. 2022.

7. Žalobou uplatněný nárok, soud podřadil pod zákonná ustanovení č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Z žalobcova podání se podává, že žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou trestním stíháním a nepřiměřenou délkou trestního stíhání.

8. Dle ust. § 8 odst. 1 citovaného zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Dle ust. § 13 odst. 1,2 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Dle ust. § 31a) odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona, též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Dle § 31a) odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva, by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Dle ust. § 32 odst. 3 zákona, se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

13. Po provedeném dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v daném případě nejsou dány podmínky pro vyhovění žaloby a to z důvodu promlčení nároku žalobce, kdy žalovaný v průběhu řízení, vznesl námitku promlčení. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání dnem 22. 6. 2015, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, vydaným Krajským soudem v Brně jako odvolacím soudem dne 17. 12. 2020, kdy k tomuto datu nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalovaného, až dne 22. 7. 2021, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR počíná v případě zastavení trestního stíhání soudem, běžet promlčení lhůta od okamžiku vyhlášení rozhodnutí, kterému byl obviněný přítomen. Vyhlášením v přítomnosti účastníka, nabývá v trestním řízení právní moci rozsudek odvolacího soudu, neboť proti němu není přípustné odvolání. V trestním řízení je právní moc rozsudku, kdy rozsudek již nelze napadnout opravným prostředkem v žádné jeho části, upravena v § 139 odst. 1 trestního řádu. Proti rozsudku odvolacího soudu, zákon nepřipouští odvolání a tudíž nabývá právní moci dnem vyhlášen (§ 259 odst. 3 ve spojení s § 245 odst. 1 trestního řádu acontrario). Tímto okamžikem je otázka trestního procesu definitivně vyřešena a řízení před soudy pravomocně skončeno. Subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Promlčecí doba dle § 32 odst. 3 věty první začala tedy plynout dne 18. 12.2020 a skončila dne 18. 6. 2021. Žalobce však uplatnil svůj nárok u žalovaného, až dne 22. 7. 2021. Jestliže žalovaný v průběhu řízení vznesl námitku promlčení, nelze tento nárok soudním rozhodnutím přiznat, neboť je promlčen. Stran námitek žalobce, že vznesená námitka promlčení ze strany žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, dále, že se žalobce nacházel v situaci, kdy mu okolnosti bránily, uplatnit svůj nárok na nemajetkovou újmu včas, neboť se vypořádával s úmrtím svého otce, a s dalšími trestními řízeními, probíhajícími ve vztahu k rodinným příslušníkům, soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze tyto okolnosti posuzovat jako takové, které by mu bránily, aby uplatnil své právo včas. Nutno podotknout, že je pravdou, že došlo k úmrtí jeho otce, ovšem k tomuto došlo dne 10. 12. 2018 (dle tvrzení žalobce), přičemž k vyhlášení zprošťujícího rozsudku, došlo dne 17. 12. 2020, tedy až po dvou letech. Otázku dobrých mravů řešila rovněž již několikrát judikatura Nejvyššího soudu ČR, kdy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dobrým, mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky, by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace, zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby, byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem, jím uplatňovaného práva a z důvodu, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 5495/2017). Jak soud vyložil výše, šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl, o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv. Vědomost o vzniku nemajetkové újmy v sobě nezahrnuje vědomost o všech následcích zásahu do práv poškozeného. V případě nemajetkové újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním, vzniká nemajetková újma, již v průběhu trestního stíhání, neboť právě to zasahuje do různých práv stíhané osoby a již v průběhu trestního stíhání, se tak poškozený o vzniku nemajetkové újmy dozvídá tím, že trestní stíhání své osoby vnímá. Nemůže tak obstát námitka žalobce, že tento obdržel zprošťující rozsudek až dne 4. 2. 2021, neboť doručením zprošťujícího rozsudku obhájci žalobce se nic nemění na běhu promlčecí lhůty ode dne vyhlášení odvolacím soudem. Doručení takovéhoto rozsudku nemá na běh promlčecí doby dle ust. § 32 odst. 3 věty první, zákona č. 82/1998 Sb. žádný účinek. Nelze rovněž opomenout, že žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem, který byl rovněž přítomen vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Ze všech shora uvedených důvodů, soud žalobu zamítl, kdy dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v paušální náhradě za tři úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.