33 C 245/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 360 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 360 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 27. 3. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 47 583,70 Kč a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 18 000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 360 000 Kč s příslušenstvím z titulu dohody rodičů v rámci Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 13. 6. 2016, kdy v jejím článku VI. je konstatování, že částka 600 000 Kč je majetkem nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že 3/5 této částky patří [celé jméno žalobce] a 2/5 [jméno] [příjmení] a dále, že uvedené částky patřící nezletilým dětem bude v zájmu nezletilých dětí spravovat jejich otec [celé jméno žalovaného]. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce finanční prostředky odmítl vydat.

2. Žalovaný proti výše uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podal odpor, kde ve svém písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že žalobce není aktivně legitimovaný, plnění, kterého se dožaduje, se mu již v minulosti dostalo a jeho domnělý nárok je obecně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný dále uvedl, že z textu dohody je možné pouze dovodit, že žalovaný má část prostředků, které získává dohodou o vypořádání SJM do výlučného vlastnictví a má je použít ve prospěch dětí účastníků dohody. Mimořádné výdaje žalobce nad rámec výživného byly saturovány z části právě z žalovaných prostředků, které bývalí manželé pro tento účel vyčlenili. Žalovaný dále uvedl, že žalobce byl až do své zletilosti ve výlučné péči otce, do září 2020 u něj bydlel, matka na něj k rukám otce hradila výživné 1 800 Kč měsíčně. Nad rámec výživného bylo dle vyjádření žalovaného od roku 2015 do konce roku 2020 uhrazeno ve prospěch žalobce 366 405 Kč. Dle názoru žalovaného žalobce nevede řádný život, chová se zcela nezodpovědně a jakékoliv vyplacené prostředky by promrhal.

3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým zjištěním.

4. Ze Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 13. 6. 2016 zjistil, že v čl. VI je uvedeno, že účastníci této smlouvy shodně konstatují, že z úspor patřících do SJM manželů [příjmení] v celkové výši 2 400 000 Kč, je částka 600 000 Kč majetkem nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení], s tím, že 3/5 této částky patří [celé jméno žalobce] a 2/5 patří [jméno] [příjmení]. Uvedené částky patřící nezletilým dětem bude v zájmu nezletilých dětí spravovat jejich otec [celé jméno žalovaného].

5. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 21. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce byl žákem denního studia ve školním roce 2020 [číslo].

6. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 18. 3. 2021, s dodejkou na jméno žalovaného s datem doručení 19. 3. 2021, bylo zjištěno, že se jedná o předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o.s.ř.

7. Z přípisu zástupkyně žalovaného ze dne 29. 3. 2021, které je vyjádřením k předžalobní výzvě, vyplývá nesouhlas s výplatou finanční částky v žalované výši.

8. V přehledu plateb a jednotlivých úhrad žalovaného ve prospěch žalobce zpracovaný žalovaným z období od 10. 7. 2015 do 8. 12. 2020 jsou uvedeny položkově jednotlivé úhrady žalovaného ve prospěch žalobce. K tomuto zástupce žalobce uvedl, že tento její obsah nepotvrzuje a neuznává její správnost ani autentičnost uvedených údajů.

9. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 23 P 115/2016 byl sdělen podstatný obsah a to rozsudku č.j. 23 Nc 69/2015-90 ze dne 25. 2. 2016 ve spojení s usnesením č.j. 23 Nc 69/2015-94 ze dne 17. 3. 2016 a potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 21. 10. 2015, soud zjistil, že žalobce a jeho nezletilá sestra [jméno], [datum narození], se pro dobu do i po rozvodu svěřují do péče otci. Matce byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalobce částku 1 800 Kč měsíčně a na nezletilou [jméno] v částce 1 200 Kč měsíčně, splatnými vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce, a to pro dobu do rozvodu počínaje dnem 2. 7. 2015 a pro dobu po rozvodu počínaje dnem právní moci výroku rozsudku o rozvodu. Nedoplatek výživného za dobu od 2. 7. 2015 do 29. 2. 2016 pro nezletilého [jméno] v částce 10 800 Kč a pro nezletilou [jméno] v částce 2 850 Kč je matka povinna doplatit k rukám otce ve lhůtě 12 měsíců od právní moci rozsudku. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného ze dne 11. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný měl v roce 2015 průměrný čistý příjem 89 319 Kč a za leden 2016 pak 77 592 Kč čistého.

10. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 20 C 166/2015, konkrétně z rozsudku č. j. 20 C 166/2015-27, ze dne 11. 10. 2016 soud zjistil, že manželství žalovaného a [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], uzavřené dne 24. 9. 1999 před ÚMČ [obec] [část obce] se rozvádí.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobce) soud zjistil, že tato uzavřela se svým bývalým manželem, žalovaným, dohodu o vypořádání společného jmění, ve které byla vyjádřena společná vůle obou manželů, kdy se prostředky ve výši 600 000 Kč rozdělí mezi nezletilé děti, nebudou tedy součástí společného jmění manželů a bude je mít ve správě žalovaný. Svědkyně dále uvedla, že část prostředků byla ze stavebního spoření dětí a část byla spoření manželů. Návrh opatrovnickému soudu ke schválení dohody nebyl podán.

12. Další navržené důkazy žalovaného, konkrétně provedení důkazu listinami ze stavebního spoření, soud již neprováděl, neboť tyto by na závěrech soudu nemohly ničeho změnit, nepřinesly by žádné relevantní skutečnosti. Soud si opatřil dostatek skutkových zjištění pro své rozhodnutí.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

14. Žalovaný a jeho bývalá manželka [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 13. 6. 2016 Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu (dále jen„ dohoda“), kdy v jejím článku VI. bylo společnou vůlí obou účastníků, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], založena dohoda, kdy z úspor patřící do společného jmění manželů [příjmení] v celkové výši 2 400 000 Kč je částka 600 000 Kč majetkem nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení], s tím, že 3/5 této částky patří [celé jméno žalobce] a 2/5 patří [jméno] [příjmení], a dále, že uvedené částky patřící nezletilým dětem bude v zájmu nezletilých dětí spravovat jejich otec [celé jméno žalovaného]. Z připojených spisů Městského soud [obec] bylo prokázáno, že manželství žalovaného [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno rozsudkem č. j. 20 C 166/2015-27, ze dne 11. 10. 2016. Soud dále vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Brně č.j. 23 Nc 69/2015-90 ze dne 25. 2. 2016 ve spojení s usnesením č.j. 23 Nc 69/2015-94 ze dne 17. 3. 2016, kdy byly nezletilé děti, tedy žalobce se svoji sestrou svěřeny do péče svého otce, žalobce a matce [jméno] [příjmení] byla stanovena povinnost hradit výživné na nezletilé děti a to ve výši, která zohledňovala její příjem, konkrétně tedy pro žalobce ve výši 1 800 Kč měsíčně a pro nezletilou [jméno] 1 200 Kč. Z výše uvedeného rozsudku nevyplývá, že by žalobou napadené finanční prostředky, dle dohody, měly být jakkoliv zohledněny do stanovené výše výživného nebo, že by měly být jakkoliv spotřebovány.

15. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo dále prokázáno, že návrh opatrovnickému soudu k vyslovení souhlasu soudu k právnímu jednání, tedy konkrétně k přijetí daru ve výši 360 000 Kč ve smyslu ust. § 898 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., nebyl podán. Aktivní legitimace žalobce tak vychází z ust. § 737 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kdy je zde žalobce, v rámci uzavřené dohody, v postavení věřitele, kterému byl vyčleněn majetek ze společného jmění manželů. Předmětný závěr má oporu v komentáři PSUTKA, Jindřich. § 737 (Ochrana práv třetích osob před důsledky vypořádání). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 307–308, marg. č. 2:„ Je třeba si uvědomit, že manželé mohou (a to i po zániku SJM – § 736) se svým majetkem nakládat v podstatě neomezeně, zejména je-li zde dán souhlas obou manželů. Ujednají-li, a to případně i do dohody o vypořádání SJM, že část jejich majetku získává třetí osoba (např. společný potomek), jde z jejich strany o projevenou vůli zmenšit část společné majetkové podstaty a převést ji na jinou osobu. O majetek, který byl převeden na třetí osobu, se zmenšuje rozsah vypořádávaného společného jmění. Osoba, která majetek nabyla, musí s takovou majetkovou dispozicí pochopitelně souhlasit, tedy musí jasně projevit vůli, že majetek do svého vlastnictví přijímá.

16. Tento právní úkon založený dohodou manželů nebyl do doby„ souhlasu“, resp. jeho projevu vůle, přijmout nabývaný majetek (nezanedbatelné hodnoty) zletilého žalobce perfektním. Perfektním se stal až žádostí žalobce, aby mu žalovaný finanční prostředky vydal. Soud k tomuto vychází z komentáře k ust. § 898 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ŠMÍD, Ondřej, HRUŠÁKOVÁ, Milana. § 898 (Souhlas soudu). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 989-990, marg. č. 3 a 4: Jednání, ke kterému soud nedal souhlas, se může stát perfektním poté, kdy dítě nabude plné svéprávnosti a vysloví s tímto jednáním souhlas (analogicky § 553 odst. 2). Tento názor vyplývá z dosavadní judikatury, a je dle našeho názoru plně aplikovatelný i na právní úpravu obsaženou v komentovaném ustanovení. Uvedené je třeba považovat za výjimku z pravidla, že co je zdánlivé, nemůže konvalidovat. Pokud by tato výjimka neplatila, byl by popřen smysl a účel komentovaného ustanovení (§ 2) a v praxi by mohlo docházet k situacím, kdy rodiče za dítě v otázce jeho jmění jednali v době, kdy bylo plně nesvéprávné a poté v průběhu řízení, v němž mělo být právní jednání schvalováno, dítě dosáhlo plné svéprávnosti. V takovém případě by nebylo možné jednání v řízení péče soudu o nezletilé (§ 466 ZŘS) schválit a vydat meritorní rozhodnutí. Nadto ani zákon nestanoví lhůtu, do kdy musí být jednání schváleno či do kdy musí rodiče zahájit řízení, v němž má být právní jednání schváleno. Dalším argumentem na podporu našeho závěru je skutečnost, že zákonodárce konstrukcí podmínky souhlasu s právním jednáním chrání dítě, které nemůže v daných věcech samo pro nedostatek svéprávnosti samostatně jednat. Poté, co dítě nabude plné svéprávnosti, nic nebrání tomu, aby mohlo samo právní jednání odsouhlasit, neboť by si mělo uvědomovat veškeré následky (vyhodnotit veškeré přínosy a rizika), které konkrétní právní jednání pro ně přináší.

17. Z listinného důkazu - přehledu plateb a jednotlivých úhrad žalovaného ve prospěch žalobce zpracovaný žalovaným z období od 10. 7. 2015 do 8. 12. 2020, které mají dokazovat spotřebu finančních prostředků, jsou svojí povahou výživným, jak vyplývá z jednotlivých položek označených žalovaným – školné, platby za telefonní služby, kapesné, lyžařský výcvik, jízdné, pracovní oděv, školní pomůcky a ojedinělé položky jako grafické karty/herní pad. Vzhledem ke skutečnosti, kdy byl žalobce v péči žalovaného, a matce byla výše uvedeným rozhodnutím stanovena povinnost přispívat na výživu žalobce, měl tak otec, dle dohody, s péčí řádného hospodáře pečovat o jmění dítěte a„ neubírat“ z něj na výživné nezletilého, jak ostatně vyplývá i z výše uvedených rozhodnutí připojených spisů, že by měly být předmětné finanční prostředky spotřebovány na výživné. Z odůvodnění rozsudku sp. zn. 23 P a Nc 360/2015 - 90 je zřejmé, jaké byly osobní a majetkové poměry otce - průměrná čistá měsíční mzda 89 319 Kč. Přičemž od doby rozhodnutí nedošlo ke změně výše výživného, lze tedy předpokládat, že se osobní a majetkové poměry obou rodičů nezměnily. Soud toliko obiter dictum dodává, že je to rodič, který svým způsobem svému nezletilému dítěti určuje mantinely a učí ho jakým způsobem hospodařit s finančními prostředky, tak jak to vychází z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 650/15.

18. Ze všech shora uvedených důvodů soud k obraně žalovaného nepřihlédl a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v odměně za právní zastoupení a to za 3 úkony právní pomoci po 9 740 Kč (převzetí, sepis žaloby, účast u jednání dne 14. 4. 2022), dále odměna za 1 úkon ve výši ½ po 4 870 Kč (předžalobní výzva), 4x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhrada za ztrátu času 10 půlhodin po 100 Kč, cestovné za účast u jednání osobním automobilem Praha, [obec] a zpět při ujetých 420 km, průměrné spotřebě 7 l [číslo] km za účast u jednání dne 14. 4. 2022, ceně pohonných hmot 36,10 Kč, paušální náhradě 4,70 Kč, tj. cestovné úhrnem 3 035,34 Kč. Dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% z odměny za zastoupení advokátem, z hotových výdajů a z paušální částky.

20. Výrok o povinnosti žalovaného uhradit soudní poplatek je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy byl žalobce v řízení od poplatku osvobozen, jeho žalobě bylo vyhověno, povinnost tak přechází na neúspěšného žalovaného.