33 C 255/2007

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalované b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalované oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalobkyně, žalobce a žalované zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti nabídky na prodej bytu do vlastnictví

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že nabídka žalovaného učiněná žalobcům a) a b) na prodej bytové jednotky [číslo] která se nachází v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu [adresa] a pozemku [parcelní číslo] a pozemku [parcelní číslo] o velikosti id. [číslo], to vše v k. ú. [část obce], obec Brno ze dne 11. 6. 2007 za částku 5 800 000 Kč, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náklady řízení ve výši 61 834,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 8 544 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se svojí žalobou domáhají vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že nabídka žalovaného učiněná přípisem ze dne 11. 6. 2007 na prodej bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], včetně spoluvlastnického podílu na pozemku za cenu 5 800 000 Kč je neplatná. V žalobě dále uvedli, že žalovaný je občanské sdružení, které vzniklo v roce 2002 a jeho jediným účelem byla spravedlivá privatizace, tj. převod domu, respektive bytových jednotek z vlastnictví města do vlastnictví jeho tehdejších nájemců. Podmínkou členství byl nájemní vztah, podání přihlášky a úhrada základního příspěvku ve výši 3 000 Kč. Žalobci jako nájemci bytu [číslo] podali řádně přihlášku do sdružení dne 18. 5. 2007 a uhradili základní příspěvek. V lednu 2004 uhradili další příspěvky ve výši 8 044 Kč. V říjnu se stali majiteli předmětné bytové jednotky, rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 8. 4. 2007 bylo jejich nabytí jednotky prohlášeno za neplatné a dál jsou nájemci předmětné bytové jednotky. Sdružení naplnilo svůj účel, pro který bylo založeno, bytové jednotky byly jednotlivým nájemníkům prodány za ceny, které byly schváleny členskou schůzí ze dne 5. 6. 2003, kdy u bytu žalobců byla schválena cena 821 468 Kč. Dle názoru žalobců po převodu bytu do osobního vlastnictví jednotlivých nájemníkům, došlo z jejich strany k podání výpovědi a zániku členství ve sdružení. Tuto výpověď však nepodal údajný předseda sdružení pan [jméno] [příjmení], aby mohl využít svého údajného výhradního členství za účelem získání osobního prospěchu, nabídkou ke koupi v částce 5 800 000 Kč, jež učinil žalobcům. Nabízená kupní cena je více než šestinásobná proti cenám schváleným členskou schůzí ze dne 5. 6. 2003, je přemrštěná, v rozporu s dobrými mravy. Žalobci jsou tak znevýhodňováni vůči ostatním bývalým nájemníkům. Dále žalobci odkázali na stanovy Sdružení, které spojují hlasovací právo jednání a schvalování činnosti členskou schůzí výhradně s nájemním vztahem. Zmocniteli žalovaného nesvědčí žádný nájemní vztah, je zřejmé, že všechny jeho úkony ve věci jsou absolutně neplatné. Z toho důvodu i plná moc předložená advokátkou, je pro žalovaný právní úkon nepoužitelná. Žalobci měli a mají zájem koupit bytovou jednotku za cenu 821 468 Kč, jež byla schválena členskou schůzí dne 5. 6. 2003.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalovaný učinil žalobcům nabídku na převod bytu do osobního vlastnictví dle ust. § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato nabídka měla všechny náležitosti uvedené v § 6 odst.

1. Pokud se týká námitky žalobce ohledně přemrštěné ceny, tuto žalovaný odmítá, neboť jako vlastník bytu realizuje právo prodat předmětnou bytovou jednotku v souladu s možnostmi danými zákonem a v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR č. j. IV.ÚS96/01 ze dne 18. 10. 2011. Zákonem č. 72/1994 Sb. je chráněn nájemní poměr žalobců, pokud byt koupit nechtějí, jejich práva vyplývající z nájmu nejsou nějak dotčena, ochrana upravená zákonem směřuje k možnosti koupě, nikoliv k jejich podmínkám. Námitka žalobců, že ostatní bývalí nájemci bytu v domě nabyli tyto byty do vlastnictví za zlomek nabídkové ceny je bezpředmětná, neboť žalobci tuto možnost měli také, nicméně ji nevyužili. Podmínkou vzniku členství bylo nejen podání přihlášky a zaplacení základního členského vkladu ve výši 3 000 Kč, ale také zaplacení dalšího vkladu ve výši odpovídající podílu bytu toho, kterého nájemce na kupní ceně budovy. Vzhledem k tomu že žalobci tento další vklad zaplatit odmítli, je zřejmé, že o členství ve Sdružení a o nabytí vlastnictví k bytu za členskou schůzí stanovených podmínek, neměli zájem. Naopak je pravdou, že se pokusili předmětný bytu získat do vlastnictví na úkor ostatních členů Sdružení podvodným způsobem za pouhou 1 Kč, čemuž učinil přítrž až rozsudek Městského soud v Brně č. j. 47 C 383/2004-146 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2007 č. j. 26Co 797/2006-166.

3. Soud prvého stupně ve věci rozhodl, po provedeném dokazování, žalobu zamítl. Žalobci v zákonné lhůtě podali proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, Krajský soud rozsudek I. stupně zrušil s tím, že v dalším řízení je třeba objasnit, kdo byl oprávněn za žalovaného jednat, zda byl řádně zvolen statutární orgán, který byl oprávněn udělit plnou moc advokátce JUDr. [jméno] [příjmení] k podání nabídky na prodej bytu ze dne 11. 6. 2007, dále uložil soudu I. stupně řešit otázku výše ceny, učiněné nabídkou žalovaného k prodeji bytu.

4. V dalším řízení soud I. stupně po provedeném dokazování ve věci rozhodl tak, že určil, že nabídka učiněná žalovaným žalobcům, je neplatná. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání v zákonné lhůtě. Krajský soud v Brně usnesením rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, kdy se neztotožnil se závěry soudu I. stupně.

5. Po doplnění dokazování soud I. stupně ve věci rozhodl tak, že žalobu zamítl, proti rozsudku podali žalobci odvolání, odvolací soud rozsudek I. stupně zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení, kdy soudu I. stupně uložil, posouzení dle hledisek uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 92/2012, které otázky byly již závazně (pravomocně) rozhodnuty a které otázky byly naopak posouzeny jako otázky předběžné, jimiž soud v projednávané věci vázán není.

6. V průběhu celého řízení soud provedl důkaz listinami a to výpisem z katastru nemovitostí pro obec Brno, k. ú. [část obce] ohledně bytové jednotky [číslo] zapsané na [list vlastnictví], výpisem z registru ekonomických subjektů žalovaného, nájemní smlouvou o nájmu bytu uzavřenou mezi [územní celek] a ing. [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] ze dne 12. 3. 2001, přípisem adresovaným žalobcům ze dne 11. 6. 2007 – věc: nabídka na prodej bytu do osobního vlastnictví dle zákona č. 72/1994 Sb., k tomu plnou mocí udělenou žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 5. 2007, stanovami žalovaného ze dne 30. 9. 2002, 16. 9. 2003, 26. 3. 2007 a 19. 7. 2013. Dále zápisy z členské schůze žalovaného ze dne 5. 6. 2003 – stanovení ceny jednotlivých jednotek dle počtu pronajatých m2 vypracovaný předsedou [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 4. 2003, zápisy z členské schůze žalovaného ze dne 17. 4. 2007, 26. 3. 2007, 19. 7. 2013, 25. 2. 2014, zápisem z ustavující schůze Sdružení ze 30. 9. 2002, ze dne 17. 11. 2002, přihlášky do Sdružení ze dne 30. 6. 2004 – [jméno] [příjmení], zápisem z členské schůze žalovaného ze dne 14. 7. 2004, 6. 12. 2004, 2. 12. 2010, dohodou o skončení nájmu garáže uzavřené mezi žalovaným jako pronajímatelem a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] jako nájemci ze dne 13. 7. 2004, smlouvou o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví jednotky uzavřenou budoucím prodávajícím na straně jedné Sdružením [ulice a číslo] [ulice a číslo] a budoucím kupujícím na straně druhé manželi [příjmení] ze dne 3. 9. 2003, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené mezi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] jako postupiteli a [jméno] [příjmení] jako postupníkem ze dne 13. 7. 2004, příjmovým pokladním dokladem ze dne 1. 10. 2002, pokladním deníkem – seznam plateb 2002, konkrétně platbou ze dne 1. 10. 2002 – [příjmení] – 9 000 Kč, kupní smlouvou ze dne 16. 9. 2003 uzavřenou mezi Statutárním městem Brnem a Sdružením [ulice a číslo] [ulice a číslo], seznamem plateb rok 2003 ze dne 31. 10. 2003 podepsaný [příjmení]. Dále rozsudkem Městského soudu v [obec] č. j. 47 C 383/2004-146 ze dne 8. 8. 2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec] č. j. 26 Co 797/2006-166 ze dne 16. 3. 2007 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2008 č. j. 28 Cdo 192/2008-218, rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 50 C 92/2012-155 ze dne 10. 4. 2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec] č. j. 19 Co 254/2015-191 ze dne 22. 6. 2016 a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. 26 Cdo 5029/2016-237 ze dne 18. 12. 2017, dále usnesením Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 1054/18 ze dne 15. 5. 2018, usnesením Městského soudu v Brně č. j. 46 C 92/2008-75 ze dne 22. 11. 2010, prohlášením o vymezení jednotek a společných částí domu [ulice a číslo] [ulice a číslo] dle ust. § 4 zákona č. 72/1994 Sb. ze dne 22. 8. 2011. V dalším řízení pak soud doplnil dokazování a to žalobou ve věci vedené u Městského soudu v Brně sp. zn. 46 C 96/2008, dále výpovědí z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2018 dané žalobcům, dále protokolem o jednání ze dne 27. 10. 2010 ve věci vedené u Městského soudu v brně pod sp. zn. 46 C 96/2008 a dále evidenčním listem vyhotoveným Statutárním městem Brnem ze dne 8. 3. 2001 na jméno žalobců.

7. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ke dni učinění nabídky na prodej bytu ze dne 11. 6. 2007 byl žalovaný vlastníkem bytové jednotky [číslo] umístěné ve čtvrtém a pátém nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice a číslo], v [obec], včetně spoluvlastnického podílu na pozemku p. [číslo]. Jako nabývací titul a jiný podklad zápisu byl v oddíle e) listu vlastnictví [číslo] zapsán rozsudek městského soudu v Brně č. j. 47 C 383/2004-146 ze dne 8. 8. 2006. Žalobci užívali předmětný byt na základě nájemní smlouvy uzavřené se [územní celek] ze dne 12. 3. 2001 č. j. [anonymizováno]. Dle tvrzení žalobců přílohou předmětné nájemní smlouvy byl evidenční list ze dne 8. 3. 2001. V textu nájemní smlouvy je uvedeno, že předmětem smlouvy je byt I. kategorie [číslo] o počtu místností 4+1, ve čtvrtém podlaží domu [adresa], v ulici [ulice a číslo] s odkazem, že přesný rozsah vybavení a zařízení tohoto bytu je uveden v evidenčním listě tvořícím součást smlouvy. V evidenčním listě ze dne 8. 3. 2001 je označen byt [číslo] kategorie druhé, s počtem obytných místností čtyři, ve čtvrtém podlaží, smlouva [číslo]. Součet ploch v m2 bytu činí dle výše uvedeného evidenčního listu 123,40 m2. Sestává z kuchyně o výměře 12,80 m2, předsíně o výměře 6 m2, pokoje o výměře 21,70 m2, WC o výměře 1,30 m2, koupelny o výměře 3,30 m2, pokoje o výměře 10 m2, koupelny o výměře 2 m2, předsíně o výměře 1,50 m2, pokoje o výměře 48,50 m2 a pokoje o výměře 16,30 m2 Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, nájemci se zavázali platit nájemné, které je„ stanoveno v souladu se zvláštními cenovým předpisy ve znění platném v době sjednání smlouvy a to v době zvlášť pro původní část bytu sloužící k tomuto účelu, již před podpisem této smlouvy o výměře 45,1 m2 (zejména § 5 a § 5a) vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb) a zvlášť pro nově vybudovanou část bytu vlastním nákladem nájemce o výměře 73,3 m2 dle protokolu (zejména § 12 odst. 2 vyhl. Ministerstva financí č. 176/1993 Sb.) s ohledem na skutečnosti rozhodné pro jejich stanovení v evidenčním listu vydávaném každoročně správou domu“ a„ služby (zálohy na ně), které jsou určeny v souladu s cenovými předpisy platnými v době sjednání této smlouvy s ohledem na skutečnosti rozhodné pro jejich stanovení v evidenčním listu vydávaném každoročně správou domu“ s tím, že„ nájemné pro nově vybudovanou část bytu, nebude nájemce hradit po dobu třiceti let z důvodu jeho vlastních nákladů do stavby jednotky. Tímto zbavením povinnosti nájemce, platit nájemné, hradí pronajímatel nájemci celkové náklady na úpravu pronajatých prostor dle protokolu čl. IV. nájemní smlouvy o výstavbě a budoucí nájemní smlouvě ze dne 16. 12. 1998, který tvoří přílohu smlouvy“. Jako maximální základní nájemné bylo stanoveno ve výši 813,63 Kč, snížení základního nájemného pro nižší kvalitu bytu 24, 409 Kč a maximální měsíční nájemné celkem 828 Kč. Ceny jsou specifikovány u každé služby, kde je uvedena částka za ni, jsou specifikovány místnosti a u každého je vedena celková plocha, započitatelná plocha a nájemné za ni, kdy u některé je uvedena nula, u některé částka.

8. Přípisem ze dne 11. 6. 2007 učinil žalovaný nabídku na prodej bytu do vlastnictví dle zákona č. 72/1994 Sb. dne § 22 odst. 1 a to bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě na ulici [ulice a číslo], Brno, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu na pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo] za kupní cenu 5 800 000 Kč. Byt byl označen o velikosti 186 m2, umístěný ve čtvrtém a pátém nadzemním podlaží. Ke dni učinění nabídky na prodej bytu, byl žalovaný vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se ve čtvrtém a pátém nadzemním podlaží domu [adresa], na ulici [ulice a číslo], v Brně, včetně spoluvlastnického podílu, na pozemku p. [číslo]. Jako nabývací titul a jiný podklad zápisu je v oddíle e) listu vlastnictví [číslo] zapsán rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 47 C 383/2004-146 ze dne 8. 8. 2006.

9. K otázce námitky žalobců ohledně platnosti učinění nabídky na prodej bytu, kdy v době učinění této nabídky žalovaný neměl řádného zástupce – statuární orgán, který by byl oprávněn za žalovaného jednat, tuto otázku již řešil v této věci Krajský soud v Brně usnesením č. j. 49 Co 89/2015-260 ze dne 9. 3. 2016, kdy soud I. stupně je tímto právním názorem vázán. Odvolací soud dospěl k závěru, pokud jde o posouzení platnosti plné moci udělené JUDr. [příjmení] dne 25. 5. 2007 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že existoval statutární orgán žalovaného, tj. výbor Sdružení, který byl platně zvolen a jako takový byl za žalovaného oprávněn jednat, přičemž plnou moc v souladu se stanovami za žalovaného podepsal předseda výboru [jméno] [příjmení] a členka výboru [jméno] [příjmení]. Uvedl, že [jméno] [příjmení] podal přihlášku do žalovaného [příjmení] dne 30. 6. 2004, tj. v době, kdy členství ve Sdružení vznikalo po podání přihlášky po zaplacení členských příspěvků, tj. zaplacení nevratného členského příspěvku ve výši 3 000 Kč (pokud jsou členi oba manželé pak 1 500 Kč) a dalšího příspěvku ve výši schválené členskou schůzí. Z provedených důkazů vyplývá, že manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], byli zakládajícími členy žalovaného [příjmení] a jako takoví dne 1. 10. 2002 zaplatili nevratný základní příspěvek, v celkové výši 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že [jméno] a [jméno] [příjmení] byli nájemci jak bytu, tak garáže v domě [ulice a číslo] [ulice] lze považovat za věrohodné tvrzení žalovaného, že z takto zaplacené částky 9 000 Kč byla částka 6 000 Kč základním příspěvkem připadajícím na manželé [příjmení] jako nájemce bytu a garáže. A částka 3 000 Kč byla základním příspěvkem jejich syna [jméno] [příjmení], který měl v úmyslu stát se v budoucnu též členem žalovaného [příjmení]. Za situace, kdy [jméno] [příjmení] dne 30. 6. 2004 podal přihlášku do žalovaného [příjmení], základní nevratný členský příspěvek 3 000 Kč za něj dne 1. 1. 2002 zaplatili jeho rodiče [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří rovněž zaplatili další příspěvek vztahující se k jednotce [číslo] – garáži ve výši 79 883 Kč, stal se [jméno] [příjmení] nejpozději dne 14. 7. 2004 členem žalovaného [příjmení]. Lze tedy uzavřít, že pokud byl na členských schůzích žalovaného dne 6. 12. 2004 a následně též dne 6. 12. 2006 zvolen výbor žalovaného [příjmení] ve složení předseda výboru [jméno] [příjmení], místopředseda výboru [jméno] [příjmení] a člen výboru [jméno] [příjmení], byl výbor žalovaného [příjmení] zvolen řádně z jeho členů.

10. Dne 29. 8. 2003 uzavřel žalovaný s žalobci smlouvu o budoucí smlouvě o převodu jednotky za cenu 821 468 Kč, kdy podlahová plocha bytu byla uvedena ve výši 189,10 m2, byt byl označen jako byt ve čtvrtém nadzemním podlaží, sestávající z pokojů o výměře 21,70 m2 a 41 m2, pracovny o výměře 18 m2, kuchyně o výměře 12,80 m2, komory o výměře 25 m2, předsíně o výměře 6 m2, chodby o výměře 8 m2, koupelny o výměře 3,3 m2, WC o výměře 1,30 m2 a dvou balkónů, dále z pokoje o výměře 29 m2, předsíně o výměře 8,2 m2, koupelny o výměře 4,8 m2, kdy k bytu náleží sklep v prvním podzemním podlaží o výměře 8 m2. Dne 3. 2. 2004 došlo k prohlášení o vymezení jednotek a společných částí domu Sdružení [ulice a číslo] [ulice], v [obec] dle ust. § 4 zákona č. 72/94 Sb., kdy bytová jednotka [číslo] byla označena jako byt ve čtvrtém a pátém nadzemním podlaží, o velikosti 3 + 1 a podlahové ploše 167,13 m2, kdy byt sestává z pokoje se schodištěm o výměře 62,80 m2, pokoje o výměře 26,32 m2, pokoje o výměře 15,58 m2, kuchyně o výměře 12,87 m2, předsíně o výměře 7,55 m2, předsíně o výměře 6,53 m2, komory o výměře 23,76 m2 a příslušenství o výměře 1,12 m2 WC, koupelny o výměře 3,54 m2, koupelny s WC o výměře 7,06 m2, kdy k bytu náleží terasa a sklepní kóje.

11. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008 a žaloby ve věci u zdejšího soudu pod sp. zn. 46 C 96/2000 soud má za prokázáno, že žalovaný dal žalobcům písemně výpověď z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008, kdy žalobci ve shora uvedeném řízení výslovně potvrdili, že ji„ obdrželi dne 28. 3. 2008“ Ve výpovědi byl uveden jako důvod nesplnění povinnosti oznámit pronajímateli veškeré změny v počtu osob, které žijí s nájemcem v bytě a to nahlásit pobyt syna žalobců a dále důvod, že ani na opětovnou výzvu neprovedli opravu terasy náležející k bytu, čímž začalo zatékat do prádelny pod touto terasou, začaly praskat zdi a odloupávat se omítka, s výpovědní dobou tři měsíce a s poučením o právu podat k soudu žalobu na určení neplatnosti této výpovědi. Z žaloby a protokolu o jednání ze dne 27. 10. 2010 a usnesení zdejšího soudu č. j. 46 C 96/2008-75 ze dne 22. 10. 2010 vzal soud za prokázáno, že žalobci podali u soudu ve lhůtě dle občanského zákoníku žalobu na určení neplatnosti této výpovědi z nájmu bytu. V průběhu řízení při jednání žalovaný uvedl, že„ odstupuje“ od výpovědi. Žalobci na to reagovali tak, že vzali žalobu zpět. Řízení tak bylo zastaveno, a usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Následně žalobci a žalovaní již další nájemní smlouvu neuzavřeli, což shodně uvedli k dotazu soudu u jednání. Nájem bytu tak skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby dne 30. 6. 2008.

12. Z rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 50 C 90/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 254/2015-191 a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. 26 Cdo 5029/2016-237 ze dne 18. 12. 2017 a usnesením Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1054/18 ze dne 15. 5. 2018, soud zjistil, že jako předběžná otázka byla řešena platnost výpovědi nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008. V tomto řízení dospěly soudy všech stupňů, včetně ústavního soudu, kdy se zabývaly i otázkou platnosti nájemní smlouvy, že i pro případ, že by smlouva o nájmu bytu ze dne 12. 3. 2001 byla platná, tak žalovaný dal žalobcům výpověď nájmu bytu. Výpovědí ze dne 18. 3. 2008, doručenou žalobcům dne 28. 3. 2008, kdy žalobci sice podali žalobu o neplatnost této výpovědi, ale žalobě nebylo vyhověno, neboť řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno, účinky této výpovědi nastaly a nájem bytu uplynutím výpovědní doby tak skončil dne 30. 6. 2008.

13. Dle ust. § 685 odst. 1 věta první občanského zákoníku účinného do 30. 3. 2006 nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Dle § 686 odst. 1 téhož občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006 nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství a rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu. Dle § 696 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006 způsob výpočtu nájemného, úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, způsob jejich placení, jakož i případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a v něm další podmínky nájemní smlouvy, stanoví zvláštní právní předpis.

14. Dle ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 30. 6. 2006 právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.

15. Dle ust. § 710 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí.

16. Dle ust. § 711 odst. 1 občanského zákoníku pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodu uvedených v zákoně. Dle ust. § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu: jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu dle § 686a) odst.

3. Dle odst. 3 písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do 60-ti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona přísluší bytová náhrada závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Dle odst. 5 nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě 60-ti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. Dle § 710 odst. 2 občanského zákoníku v písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit. Výpovědní lhůta nesmí být kratší než tři měsíce, musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníkovi.

17. Dle ust. § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. platí, že v případě převodu vlastnictví k bytu, jehož nájemcem je fyzická osoba, má dosavadní vlastník bytu popřípadě vlastník budovy, povinnost nabídnout převod bytu tomuto nájemci. Nepřijme-li nájemce tuto nabídku do šesti měsíců od dne, kdy mu byla doručena, může být byt převeden jiné osobě.

18. Dle ustanovení § 22 odst. 8 zákona č. 72/1994 Sb., lhůty uvedené v odstavcích 1, 2, 6 neběží po dobu řízení o určení platnosti či neplatnosti nabídky.

19. Po zhodnocení výše uvedených skutkových zjištění a jeho právním posouzení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdce žalovaného (Statutární město Brno) jako pronajímatel a žalobci jako nájemci uzavřeli písemně nájemní smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednali evidenční list, kterou se pronajímatel zavázal dát nájemci do užívání byt a to na dobu neurčitou. Soud dospěl k závěru, že tato smlouva, je však neplatná. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3074 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 nájem se řídí občanským zákoníkem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Ve smyslu § 35 odst. 2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy, je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též dle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým, projevem. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3030 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 i na práva a povinnosti, která se posuzují dle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Soud dospěl k závěru, při výkladu smlouvy, že jsou mezi textem smlouvy a textem evidenčního listu rozpory uvedené shora v dokazování, které způsobily, že smlouva je nedostatečně určitá v ujednání o své podstatné náležitosti dle zákona způsobu výpočtu nájemného a úhrady služeb, nebo jejich výše, kdy neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem. Nájemní smlouva je označena č. j. [spisová značka] [číslo], přitom v evidenčním listu ze dne 8. 3. 2001 byl označen smlouvou [číslo]. Soud rovněž zvážil popis bytové jednotky pronajaté žalobcům, kdy v této je uvedena výměra 123,40 m2, byt je označen jako byt č. 7, II. kategorie. Naopak v nájemní smlouvě je předmět smlouvy uveden jako byt č. 15 I. kategorie. Výměra bytové jednotky je zcela v rozporu s prohlášením vymezení jednotek a společných částí domu ze dne 3. 2. 2004, kdy bytová jednotka je označena jako bytová jednotka 3+1, o podlahové ploše 167,13 m2, přičemž z dokazování nevyplynulo, že by po uzavření nájemní smlouvy ze dne 12. 3. 2001 byly prováděny jakékoliv úpravy či rozšíření bytové jednotky. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 50 C 90/2012 žalobci dokládali k důkazu evidenční list z 9. 10. 2002, který měl být dle jejich tvrzení nedílnou součástí nájemní smlouvy ze dne 12. 3. 2001. V tomto evidenčním listě je uvedeno, že tento je účinný od 11/ 2002, týká se bytu č. 7, II. kategorie, podlaží 4, o velikosti 3+1 v předmětném domě. Mezi smlouvou a evidenčním listem ze dne 8. 3. 2001 i ze dne 9. 10. 2002, (kde je uvedena plocha bytu byla 149,90 m2) jsou rozpory v uvedení bytu, kterého se ta, která listina týká, uvedení kategorie bytu, jeho plochy, označení smlouvy. Uvedení původní (nerozšířené) části bytu a nové (rozšířené) části bytu, které způsobují, že smlouva ze dne 12. 3. 2001 je nedostatečně určitá v ujednání o způsobu výpočtu nájemného a úhrady služeb nebo jejich výše. Neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem. Ke stejnému závěru dospěl zdejší soud i v řízení vedeném pod sp. zn. 50 C 90/2012.

20. Při výkladu soud zvažoval i vůli stran smlouvy při jejím uzavření. Tuto vůli nebylo možno spolehlivě zjistit, když z obsahu tohoto spisu ani z výše uvedeného řízení nelze spolehlivě dovodit, jaký strany přikládaly význam při uzavření smlouvy ujednání o nájemném a úhradě za služby, když žalobci jako strana smlouvy v řízeních tvrdí a předkládají různé evidenční listy jako součást smlouvy. Soud proto posuzoval smlouvu tak, jako by ji posuzoval každý, kdo není stranou smlouvy. Je pravdou, že v případě smluv o nájmu bytu uzavřených mezi [územní celek] a fyzickou osobou, má text smlouvy a evidenčního listu specificky standartizovaný vzhled a jejich návrh vyhotovuje obec. Fyzické osobě však nic nebrání dostatečně se seznámit s jejich textem, rozpoznat rozpory mezi nimi a navrhnout opravu nebo změnu, popřípadě návrh jako každý jiný, návrh smlouvy neakceptovat. Při výkladu soud zvažoval také zásady občansko-právních vztahů, kdy do popředí nutně vystupuje zásada právní jistoty, kdy i v jiném řízení byla posouzena předběžná otázka, zda tato smlouva je neplatná či nikoliv, názor je již ustálen tak, že pro v zásadě tytéž rozpory, které byly zjištěny v tomto řízení, je nájemní smlouva nedostatečně určitá v ujednání o způsobu o výpočtu nájemného a úhradě služeb nebo jejich výše, označení bytu, rozpory ohledně výměry bytu a č. j. smlouvy, je proto neplatná. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobci nejsou řádnými společnými nájemci předmětného bytu.

21. I kdyby snad dospěl soud k jinému závěru, žaloba by byla zamítnuta i z jiného důvodu a to z toho důvodu, že žalobcům nájemní právo zaniklo v důsledku písemné výpovědi ze dne 18. 3. 2008. Dle tvrzení žalobce tato výpověď byla žalobcům doručena dne 28. 3. 2008, žalobci podali v zákonem stanovené lhůtě žalobu na určení neplatnosti této výpovědi. Toto řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 46 C 96/2008 však bylo pro zpětvzetí žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu zastaveno. Žalovaný v tomto řízení jako pronajímatel sdělil žalobcům, že„ odstupuje“ od výpovědi z nájmu z bytu, na což právě žalobci reagovali tak, že vzali žalobu zpět. Zákonná konstrukce je založena na tom, že výpověď buď svými účinky ukončí nájemní vztah, nebo nájemci uspějí se žalobou na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 711 odst. 4 občanského zákoníku a úspěšná žaloba tak účinky výpovědi odvrátí. Vzetí návrhu na určení neplatnosti výpovědi zpět a zastavení řízení, neznamená, že výpověď je neplatná, účinky výpovědi nijak odvrátit nemůže a z toho důvodu nastaly účinky výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008 jejím doručením žalobcům dne 28. 3. 2008, kdy odstoupení od výpovědi nemohlo odvrátit její účinky a nájemní vztah uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty skončil ke dni 30. 6. 2008.

22. Žalobci se předmětnou žalobou domáhají neplatnosti nabídky ke koupi bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě, na ulici [ulice a číslo] [ulice], [obec], kterou žalobcům učinil žalovaný přípisem ze dne 11. 6. 2007. Neplatnosti se domáhají z toho důvodu, že dle jejich názoru cena uvedená v této nabídce je příliš vysoká a je v rozporu s dobrými mravy. Svůj nárok žalobci odvozují od nájemní smlouvy uzavřené ze dne 12. 3. 2001 uzavřené mezi žalobci a právním předchůdcem žalovaného Statutárním městem Brnem. Jak soud vyložil výše v tomto řízení dospěl k závěru, že nájemní smlouva je neplatná. Nejsou tak dány podmínky pro vyhovění žaloby a to z důvodu nedostatku aktivně věcné legitimace, k podání takovéto žaloby, kdy tato aktivní legitimace svědčí pouze nájemci bytu. Vzhledem k tomu, že žalobci nejsou nájemci předmětné bytové jednotky, nemohou se domáhat nároku vyplývajícího z ust. § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytu, účinného ke dni učinění nabídky. Povinnost vlastníka budovy nabídnout převod bytu podle citovaného ustanovení se uplatňuje pouze ve vztahu k nájemci bytu. Pokud žalobci podmínku nájmu nesplňují, nemají právo domáhat se dle § 22 odst. 8 zák. č. 72/1994 Sb. neplatnosti nabídky učiněné žalovaným na prodej předmětné bytové jednotky. Dle § 154 odst. 1 o.s.ř., je pro rozhodnutí soudu rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Jak uvedeno výše, ke dni rozhodnutí žalobci nájemci předmětné bytové jednotky nájemní smlouvy.

23. Pokud jde o námitku žalobců, že nájemní smlouva vznikla konkludentně, kdy žalobci se jako nájemci chovali, žalovaný se choval jako pronajímatel, dospěl soud k závěru, že nájemní smlouvu nelze považovat za řádně uzavřenou ani na základě fikce ze zákona. Ve smyslu § 2238 občanského zákoníku, užívá-li nájemce po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou (ve spojení s ust. § 3074 odst. 1 o.z.). Dle výkladu těchto zákonných ustanovení především dle jejich účelu a smyslu, kdy i v případě, kdy smlouva o nájmu bytu je neplatná, ale užívá-li domnělý nájemce byt po zákonem stanovenou dobu v dobré víře, že mu svědčí právo z nájmu, považuje se smlouva za řádně uzavřenou, tj. uplatní se fikce v zákoně. Vzhledem k tomu, že toto zákonné ustanovení § 2238 je upraveno v občanském zákoníku účinném do 1. 1. 2014 musí být podmínky zákona naplněny k 1. 1. 2014 (srovnat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3529/2016). Soud dospěl k závěru, že dle shora uvedených skutkových zjištění v rámci dokazování žalobci neužívali byt po dobu tří let v dobré víře, že jim svědčí právo nájmu. V daném případě užívali sice žalobci byt po uzavření smlouvy dlouhodobě v přesvědčení, že jim svědčí právo z nájmu, ale v okamžiku, kdy žalovaný dal v roce 2008 žalobcům výpověď z nájmu bytu, k tomuto přesvědčení tak již nebyl objektivně důvod a toto jejich dosavadní přesvědčení již muselo být výrazně nutně oslabeno. Ze všech shora uvedených důvodů, soud žalobu zamítl.

24. Ostatní důkazy provedené v průběhu řízení již soud jako irelevantní nehodnotil, neboť tyto nemohly zvrátit závěry soudu.

25. Výrok o uložení povinnosti žalobcům zaplatit náklady státu je odůvodněn ust. 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má dle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V daném případě se jedná o náklady za znalečné ve výši 8 544 Kč, kdy soud žalobce jako neúspěšné k úhradě těchto nákladů zavázal.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v odměně za právní zastoupení (§ 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a to za 16 úkonů po 2 500 Kč (převzetí, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 15. 6. 2009, vyjádření k odvolání z 10. 11. 2009, účast u jednání u Krajského soudu v Brně dne 21. 10. 2011, účast u jednání dne 1. 3. 2012, 17. 5. 2012, vyjádření ke znaleckému posudku, účast u jednání dne 25. 3. 2013, 18. 9. 2014, odvolání do rozsudku ze dne 15. 1. 2015, účast u jednání u Krajského soudu v Brně dne 2. 3. 2016, vyjádření k dovolání žalobců, účast u jednání dne 28. 5. 2018, vyjádření k odvolání ze dne 28. 8. 2018, účast u jednání dne 17. 2. 2022), za 3 úkony ve výši ½ po 1 250 Kč dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (odvolání do usnesení o ustanovení opatrovníka, účast u vyhlášení rozsudku u Krajského soudu v Brně dne 25. 9. 2014 a 9. 3. 2016), 19 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21%, a dále soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč, tj. úhrnem 61 834,50 Kč.