33 C 258/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 41 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 500 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení částky 20 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 500 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení a v nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 420 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 5. 9. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 41 000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 poskytl žalované úvěr ve výši 41 000 Kč, žalovaná však dosud žalobci dlužnou částku nevrátila. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí formou měsíčních splátek ve výši 4 100 Kč společně s poplatky. K zesplatnění došlo dne 21. 8. 2024. Žalobce dále nárokuje poplatek za upomínání ve výši 1 000 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , upomínky ze dne 20. 3. 2024, emailu ze dne 20. 3. 2024, upomínky ze dne 5. 4. 2024, emailu ze dne 5. 4. 2024, detailu pohybu ze dne 29. 9. 2023 v počtu 2 ks, detailu pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 29. 9. 2023, předsmluvní informace ze dne 29. 9. 2023, předžalobní výzvy ze dne 21. 8. 2024, včetně podacího archu a podacího lístku, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobce předložil soudu žalovanou fyzicky nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které měl poskytnout žalované úvěr ve výši 41 000 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s úrokem ve výši 10 % měsíčně formou měsíčních splátek ve výši 4 100 Kč. Úvěr měl být žalované poskytnut tak, že s částka ve výši 30 303 Kč měla být použita na úhradu předchozího závazku a částka ve výši 10 697 Kč poskytnuta na účet žalované č. , č. účtu, . Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím klientského účtu a sms kódu. Sms kód je uvedený na začátku textu smlouvy. Dle dokumentu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele měl žalobce ověřit úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Vycházel při tom z výše příjmu 19 457 Kč, nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč a splátky poskytovaného úvěru ve výši 4 100 Kč. Z detailů pohybu vyplynulo, že žalobce zaslal dne 29. 9. 2023 výše uvedené částky na svůj účet a účet žalované. Že se jedná o účet žalované vyplývá z důkazu detail pohybu – okamžitá příchozí platba. Z předsmluvních informací vyplynula především tabulka umoření, ze které vyplývá, že pokud se žalovaná dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2024, musela do té doby na úvěr zaplatit částku 20 500 Kč (5 x splátka po 4 100 Kč). Žalobce výše uvedenými upomínkami a emaily upozorňoval na nezaplacené splátky. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek nejdříve výzvou ze dne 21. 8. 2024 se splatností do 4. 9. 2024. Touto výzvou zároveň zesplatnil úvěr žalované pro neplacení splátek. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 21. 8. 2024. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím klientské zóny resp. sms byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaná se smlouvou souhlasila a svou činností na smlouvu připojila svůj, byť prostý, elektronický podpis. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení osoby, která měla kód ke smlouvě připojit (Z doložky podpisu nevyplývá, o čí podpis se jedná, a smlouva žádný podpis žalobce dále neobsahuje. Může se tak jednat i o podpis žalobce.). Důvod pochybovat o podpisu smlouvy vzbuzuje rovněž skutečnost, že úplně stejný kód se nachází na podpisové doložce předsmluvních informací. Ke splnění povinnosti důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen.

11. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

12. Nutnost blíže zkoumat prosté elektronické podpisy vyplývá již z jejich povahy – jakýchkoliv dat připojených ke smlouvě, které účastník používá k podpisu. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze sms a jeho uvedení na začátku elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním). Z nařízení eIDAS rovněž vyplývá, že by i u prostého elektronického podpisu měl být zvolen způsob, který podepisující používá k podepisování – tedy dle výkladu soudu běžně se tímto způsobem podepisuje. Soud se nedomnívá, že sms kód generovaný žalobcem a nikoliv žalovaným, který by žalovaný opsal žalobci a žalobce jej připojil k neurčitému počtu dokumentů, splňuje podmínku běžného používání tohoto způsobu žalovaným jako podpisu.

13. Kopie občanského průkazu, sms, inkaso, zaslání platby z účtu žalované ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby, která smlouvu měla přepsáním sms kódu stvrdit. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy14. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 41 000 Kč, neboť předestřené smlouvy nebyly ze strany žalované řádně podepsány (akceptovány) a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětných smluv. Žalobce poskytl žalované dne 29. 9. 2023 peněžní prostředky nebo je použil v její prospěch bez právního důvodu. Žalovaná část těchto prostředků ve výši 20 500 Kč vrátila (Žalobce tvrdil, že se žalovaná dostala do prodlení až se splátkou ze dne 15. 3. 2024, z čehož logicky vyplývá, že všechny předešlé splátky musela uhradit). Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 20 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 20 500 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení celé dlužné částky výzvou ze dne 21. 8. 2024 se splatností do 4. 9. 2024. Žalovaná se tak ocitnula v prodlení dne 5. 9. 2024. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Co se týče nároku na poplatky za upomínání, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byla smlouva uzavřena a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

16. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro úroky ve výši rozporné s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Účastníci měli ve věci úspěch srovnatelný (rozdíl do 5 %). Soud tak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

18. Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 2 100 Kč. Žalobce zaplatil 1 680 Kč, zbývá mu tak doplatit 420 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku III. žalobce k doplacení soudního poplatku.