33 C 53/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 664,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 268 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení: - částky 1 396,60 Kč - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 664,60 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, - úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 22 368 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 111 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 26. 11. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 664,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností Anonymizováno právnická osoba (dále jen „věřitel“), smlouvu o zápůjčce č. hodnota. Věřitel na základě této smlouvy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 74 560 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovaným pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.

2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to předběžné žádosti o úvěr ze dne 23. 12. 2021, formuláře pro standardní informace ze dne 23. 12. 2021, smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 12. 2021, produktových podmínek věřitele, sazebníku věřitele, všeobecných obchodních podmínek věřitele, protokolu o prověření úvěruschopnosti ze dne 23. 12. 2021, schválení zápůjčky ze dne 7. 1. 2022, faktury č. hodnota, výpisu splátek úvěru, odstoupení ze dne 28. 8. 2023, notářského zápisu č. j. Anonymizováno sepsaného notářem tituly před jménem jméno FO ze dne 1. 11. 2023 včetně příloh, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024 včetně podacího lístku, informace o zpracování osobních údajů ze dne 25. 11. 2024, výzvy k plnění ze dne 16. 9. 2025 včetně podacího lístku a výpisu z OR žalobce ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 23. 12. 2021 byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce č. hodnota. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla poskytnuta částka ve výši 74 560 Kč zaplacením faktury Anonymizováno. Zápůjčka byla bezúročná. Žalovaný se zavázal celkovou částku vrátit spolu s poplatky dle sazebníku věřitele, v 20 měsíčních splátkách ve výši 3 728 Kč. Na dluh ze smlouvy o zápůjčce žalovaný uhradil 52 292 Kč, jak plyne z tabulky umoření. Žalovaný splátky řádně nesplácel. Věřitel od smlouvy odstoupil přípisem ze dne 28. 8. 2023 pro prodlení se splácením dle produktových a všeobecných obchodních podmínek věřitele.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byly dne 23. 12. 2021 vyplněny v žádosti informace o žalovaném. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá děti, podniká v oblasti obchodu a služeb. Měsíční příjem ke dni žádosti o zápůjčce činil 50 000 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 8 000 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z žádného z důkazů nevyplývá, že by údaje věřitel jakkoliv ověřoval.

6. Notářským zápisem a smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny přes společnost právnická osoba. až na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován přípisem ze dne 25. 11. 2024. Přípis byl odeslán dne 25. 11. 2024.

7. Předžalobní výzvou ze dne 16. 9. 2025 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a opětovně ho vyzval k úhradě.

8. Z ostatních důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Dle ust. § 2394 OZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

20. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který úvěr řádně nesplatil a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.

22. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem cca 50 000 Kč. Předchůdce žalobce sdělenou skutečnost žádným způsobem neověřoval. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo jiné výdaje, které žalovaný má). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 8 000 Kč i přes to, že má žalovaný žít v nájmu.

23. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalovaného ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici.

25. Žalobce byl soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzýván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele. Žalobce však tvrzení nedoplnil a důkazy neoznačil. Soud tak při svém rozhodování vycházel z dosud zjištěného skutkového stavu.

26. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměla být zápůjčka žalovanému vůbec poskytnuta, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením a stravou důvodnou pochybnost u osoby s příjmy 50 000 Kč měsíčně.

27. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným vyplývající ze smluv platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 22 268 Kč (poskytnutá jistina ve výši 74 560 Kč ponížená o úhradu žalovaného 52 292 Kč). Ve zbylé části jistiny a poplatků ve výši 1 396,60 Kč soud návrh žalobce ve výroku II. zamítl.

28. V části nároku žalobce na zaplacení poplatků, kapitalizovaného úroku a dalšího úroku ze zápůjčky, soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích a poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy, navíc úroky nebyly ani ve smlouvě sjednány.

29. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu ze smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSU je odvozena od možnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Žalobci tak nemohlo vzniknout právo na úrok z prodlení. Uvedený závěr odpovídá rovněž judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262), podle níž nelze po věřiteli, který porušil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, připustit nárok na zákonný úrok z prodlení, neboť by tím došlo k oslabení zákonné sankce a k faktickému zachování ekonomického prospěchu z poskytnutého úvěru. Žalobci proto náleží pouze právo na vrácení nesplacené jistiny, nikoli právo na úrok z prodlení. Soud tak nárok na úrok z prodlení zamítnul.

30. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 947 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby učiněné před podáním žaloby po 400 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, dále za jeden úkon právní služby učiněný po podání žaloby po 2 060 Kč, dále za jednu náhradu hotových výdajů po 450 Kč, a to za tyto úkony právní služby: účast u jednání, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 810,10 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 5 557,10 Kč. Jiné náklady žalobce nenárokoval. Žalobce byl úspěšný z 51 % a žalovaný tak byl úspěšný z 49 % předmětu řízení. Žalobci tak náleží 2 % z 5 557,10 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 111 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud byl vázán vyhlášeným nárokem. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.