33 C 61/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 500 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené dlužné částky za odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný, a které bylo dne 13. 10. 2020 odtaženo z ulice [ulice] v [obec], za účelem blokového čištění.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z protokolu o provedení (zahájeného) technického úkonu/zpětného odtahu v místě č. 12100001 soud zjistil, že dne 13. 10. 2020 v 8:50 hodin bylo odtaženo vozidlo [registrační značka], [značka automobilu] [anonymizováno] z ulice [ulice] v [obec] z důvodu údržby komunikace (blokové čištění). Poplatek za technický úkon/zpětný odtah v místě byl stanoven ve výši 1 500 Kč. Z výpisu z centrální evidence vozidel soud zjistil, že žalovaný je veden jako vlastník a provozovatel vozidla [značka automobilu], [registrační značka] od 9. 5. 2016. Z pověření primátora města Brna č. j. MMB/264901/2016 ze dne 30. 6. 2016 a příkazní smlouvy [číslo] ze dne 8. 6. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], je oprávněna v rámci výkonu pověření – správy pozemních komunikací na území statutárního města Brna, rovněž zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zákona č. 13/1997 Sb.. Z výpisu Usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že za technický úkon se považuje příjezd odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo, kde je stání vozidla povoleno, složení vozidla a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a jeho následné složení zpět do místa odtahu. Cena za technický úkon – zpětný odtah v místě byla stanovena ve výši 1 500 Kč. Z fotodokumentace odtahu vozidla soud zjistil, že dne 13. 10. 2020 došlo k odtahu vozidla z důvodu blokového čištění ulice [ulice] v [obec]. Z výzvy k zaplacení nákladů za odstranění vozidla ze dne 2. 12. 2020 a doručenky na jméno žalovaného s datem uložení dne 4. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, je vlastníkem dálnic a silnic první třídy, stát. Vlastníkem silnic druhé a třetí třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí.

6. Dle ustanovení § 19a odst. 1 zákona, silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice, nebo na její části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby, nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. Dle odstavce 2, dočasně zakázat nebo omezit stání, nebo zastavení silničních vozidel na pozemních komunikacích podle odstavce 1, lze také opatřením obecné povahy vydaným na návrh, který musí kromě obecných náležitostí podání, obsahovat vymezení zákazu nebo omezení, zastavení nebo stání, jeho předpokládanou délku a popis skutečnosti prokazujících naplnění důvodu podle odstavce 1.

7. Podle ustanovení § 19b odst. 1 téhož zákonného ustanovení, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, podle § 19a je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodné místo. Po pominutí důvodu po odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Dle odstavce 2, náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla nese jeho provozovatel.

8. Po zhodnocení takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního vozidla [registrační značka], způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, kdy dne 13. 10. 2020 probíhalo na ulici [ulice] v [obec] blokové čištění. V důsledku toho došlo k odtahu vozidla a k jeho zpětnému odtahu, v důsledku čehož je povinen uhradit poplatek za technický úkon při blokovém čištění stanovený Usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tak přes výzvu neučinil, se svým plněním se dostal do prodlení, žalobce tak má právo v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku na úhradu úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, a dále v paušální náhradě a to za dva úkony po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 376/12. U žalobce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Náklady právního zastoupení tak nelze považovat za účelně vynaložené.