33 C 80/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových IČO , sídlem adresa státního zastupitelství pro doručování: adresa státního zastupitelství , obec o zaplacení částky 560 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 560 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 30. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 652 989 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, spočívající v nákladech na obhájce, vzniklé v důsledku nezákonného trestního řízení, a to v souladu s ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), a nároku na přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou závažnou nemajetkovou újmu, v souladu s ust. § 31a zákona Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 28. 11. 2016 [číslo jednací] RH a týkalo se úvěrového podvodu podle ust. § 211 odst. 1, 5 písm.c) trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2019 č.j. [spisová značka] byla žalobkyně podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby pro všechny skutky, které jí byly kladeny za vinu, neboť v obžalobě označené skutky nebyly trestným činem. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020 č.j. [spisová značka] bylo ve vztahu k žalované pravomocně rozhodnuto tak, že odvolání státního zástupce bylo podle ust. § 256 trestního řádu zamítnuto. Trestní řízení trvalo cca 3 roky a 4 měsíce. Žalobkyně podáním ze dne 29. 9. 2020 uplatnila u Ministerstva spravedlnosti předmětné nároky. Ministerstvo spravedlnosti v zákonné lhůtě šesti měsíců předmětné nároky žalobkyně neproplatilo, ani věcně nevyřídilo.

2. Usnesením č.j. 33 C 80/2021-42 ze dne 2. 9. 2021 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 92 989 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět podáním ze dne 27. 8. 2021, s poukazem na zaplacení žalovanou po podání žaloby dne 21. 6. 2021. Předmětné zpětvzetí se týkalo nároku na náhradu škody, spočívající v nákladech na obhájce. Předmětem řízení tak zůstala částka 560 000 Kč s příslušenstvím jako nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou závažnou nemajetkovou újmu.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, neboť se jí nepodařilo vyžádat předmětný trestní spis vedený u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka] a nemohla se tak k němu kvalifikovaně vyjádřit. Podáním ze dne 24. 6. 2021 žalovaná uvedla, že požadavek žalobkyně na náhradu škody – obhajného byl uznán částečně důvodným, a to co do částky 90 084,50 Kč, a požadavky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy nebyly uznány důvodnými, a to ani částečně, z důvodu promlčení. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že trestní stíhání bylo pravomocně ukončeno k datu 24. 2. 2020, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2019, č.j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020, č.j. [spisová značka]. Žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy byla doručena Ministerstvu spravedlnosti dne 29. 9. 2020, tedy po více než 6-ti měsících od pravomocného skončení daného trestního řízení a tedy po marném uplynutí zákonné promlčecí lhůty zakotvené v § 32 odst. 3 zákona. Stejně tak i žaloba byla podána po marném uplynutí zákonné promlčecí lhůty, když žaloba byla soudu doručena 30. 3. 2021. S ohledem na výše uvedené žalovaná vznesla námitku promlčení na náhradu nemajetkové újmy a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 27. 8. 2021 uvedla, že vznesenou námitku promlčení považuje za nedůvodnou, respektive takové vznesení považuje za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, přičemž poukázala na vyšší moc, která žalobkyni znemožnila právo uplatnit – nouzový stav na území České republiky od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že ke skončení trestního řízení došlo doručením rozhodnutí odvolacího soudu ke dni 1. 4. 2020. Navíc žalobkyně sama v průběhu srpna 2020 onemocněla onemocněním COVID-19, kdy toto onemocnění žalobkyni právě v předmětné době znemožnilo efektivně uplatňovat svá subjektivní práva.

5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým zjištěním.

6. Z přípisu zástupce žalobkyně ze dne 29. 9. 2020 adresovaný žalované soud zjistil, že byla uplatněna náhrada škody a přiměřené zadostiučinění, spočívající v nákladech obhájce a nároku na přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou závažnou nemajetkovou újmu, která vznikla v důsledku nezákonného trestního řízení, a to v souladu s ust. § 31a zákona. Žalobkyně požadovala zaplacení zadostiučinění v penězích v celkové výši 560 000 Kč.

7. Z plné moci udělené obhájci Mgr. [jméno] [příjmení], advokátovi, [příjmení] [ulice a číslo], [obec], k zastoupení v trestním řízení, soud zjistil, že tato byla udělena 29. 11. 2016.

8. Z přípisu žalované ze dne 17. 6. 2021, adresované žalobkyni, bylo zjištěno stanovisko k odškodnění k podání žalobkyně ze dne 29. 9. 2020 k trestnímu řízení vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], a to ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy, tak, že mu nelze vyhovět a to ani částečně, když tento byl dle ust. § 32 odst. 3 zákona promlčen. Trestní stíhání žalobkyně bylo pravomocně skončeno k datu 24. 2. 2020, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v brně ze dne 10. 9. 2019, č.j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020, č.j. [spisová značka]. Žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy byla žalované doručena dne 29. 9. 2020.

9. Ze schvalovací doložky plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění ze dne 18. 6. 2021, vyplývá, že žalovaná proplatila žalobkyni částku 90 084,50 Kč z titulu mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění podle zákona.

10. Z připojeného spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka], konkrétně z usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2016 bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 10. 9. 2019, soud zjistil, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby neboť skutky uvedené v obžalobě nejsou trestnými činy. Z protokolu o veřejném zasedání konaného u Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020, č.j. [spisová značka], o odvolání státního zástupce, soud zjistil, že žalobkyně a její obhájce byli na tomto zasedání osobně přítomni. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020, č.j. [spisová značka] soud zjistil, že odvolání státního zástupce, směřující do zprošťujícího výroku napadeného rozsudku podle ust. § 256 trestního řádu, bylo zamítnuto.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

12. Usnesením Policie ČR ze dne 28. 11. 2016 [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin úvěrového podvodu podle ust. § 211 1, 5 písm. c) trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2019 č.j. [spisová značka] bylo ve vztahu k žalobkyni rozhodnuto tak, že žalobkyně byla podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby pro všechny skutky, které jí byly kladeny za vinu, neboť v obžalobě označené skutky nebyly trestným činem. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020 č.j. [spisová značka] bylo ve vztahu k žalobkyni pravomocně rozhodnuto tak, že odvolání státního zástupce bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Z protokolu o veřejném zasedání konaného u Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020, č.j. [spisová značka], o odvolání státního zástupce, soud zjistil, že žalobkyně a její obhájce byli na tomto zasedání osobně přítomni a dozvěděli se k tomuto datu o vzniklé nemajetkové újmě. Dne 29. 9. 2020 žalobkyně u žalované uplatnila nárok na náhradu škody- nákladů trestního řízení a nároku na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky řízení ve výši 60 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního řízení ve výši 500 000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Ve vztahu k nároku na náhradu škody-nákladů trestního řízení bylo řízení částečně zastaveno usnesením soudu č.j. 33 C 80/2021-42 ze dne 2. 9. 2021.

13. Při posuzování nároku na náhradu škody v režimu zákona je nutné posoudit splnění všech podmínek, s nimiž zákon spojuje přiznání náhrady škody a tím jsou porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedenými komponenty.

14. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy byla doručena žalované dne 29. 9. 2020 (trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne 24. 2. 2020), tedy po šestiměsíční lhůtě uvedené v ust. § 32 odst. 3 zákona. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vznesla námitku promlčení, tak k této námitce soud přihlédl.

17. Zákon č. 82/1998 Sb. obsahuje zvláštní úpravu promlčení, která se týká zejména počátku a délky lhůt, ale nemění nic na obecné podstatě promlčení tak, jak je upraveno v § 609 a násl. ObčZ, které účastníku, v jehož neprospěch byla uplatněna námitka promlčení, přináší nepříznivý důsledek v podobě zániku nároku (vynutitelnosti subjektivního občanského práva věřitele), nikoliv práva samotného. In (BIČÁK, Vít. § 32 (Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem). In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 376, marg. č. 4).

18. Uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud žalobu na náhradu škody zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za škodu či prokázána výše škody. In (BIČÁK, Vít. § 32 (Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem). In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 380, marg. č. 21).

19. Soud se na základě obrany žalobkyně ke vznesené námitce promlčení zabýval počátkem běhu subjektivní lhůty a dospěl k závěru, a to i s oporou v komentářové literatuře, že s ohledem na skutečnost, kdy žalobkyně a její obhájce byli osobně přítomni při veřejném zasedání u Vrchního soudu v Olomouci dne 24. 2. 2020, tak tento běh započal právě dnem vyhlášení rozhodnutí„ U nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, kde zákon vyžaduje jako podmínku odpovědnosti, aby rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno (§ 8), je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty stanoven v návaznosti na okamžik, kdy je tato podmínka odpovědnosti splněna, tedy k okamžiku, kdy poškozenému bylo zrušovací rozhodnutí doručeno, případně oznámeno, například vyhlášením. (BIČÁK, Vít. § 32 (Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem). In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 381, marg. č. 24).

20. Dále se soud zabýval obranou žalobkyně ke vznesené námitce promlčení stran dobrých mravů, kdy v době běhu subjektivní lhůty byl vyhlášen na území ČR nouzový stav, konkrétně v období od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, a žalobkyně onemocněla onemocněním COVID-19 v průběhu srpna a to dle její výpovědi na dobu 14 dnů.

21. V nálezu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1532/16 soud shledal v rozporu s dobrými mravy uplatnění námitky promlčení podle ust. § 32 odst. 3 zákona s poukazem na skutečnost, kdy písemné vyhotovení rozsudku s odůvodněním bylo doručeno obžalované až osm měsíců po právní moci rozsudku. Z argumentace ÚS v citovaném nálezu lze dovodit, že v případě doručení písemného vyhotovení konečného rozhodnutí do jednoho měsíce od pravomocného skončení řízení se prostor k úvahám o možném rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy neotvírá.

22. Dále se soud zabýval argumentací žalobkyně, kdy podle ust. § 651 zák. č. 59/2012 Sb., občanského zákoníku, neběží promlčecí lhůta po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit, a to s poukazem na nouzový stav a onemocnění žalobkyně COVID-19. Z důvodové zprávy k zákonu č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen„ lex COVID“) dopadá na probíhající soudní řízení (civilní, trestní, exekuční, insolvenční). Jednotlivá mimořádná opatření přijatá v souvislosti s epidemií koronaviru SARS CoV-2 pamatují i na případy vyřizování neodkladných úředních záležitostí, počítaje v to i záležitosti soudní. Z komentáře Draštík, A., a kol. Zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby (Lex Covid), Praha: Wolters Kluwer, 2020 k ust. § 2, vyplývá, že situací, kdy soud promine zmeškání lhůty bude minimum, jednak proto, že mimořádné opatření omezující pohyb osob pamatuje výjimkou na případy vyřizování neodkladných úředních záležitostí a jako takový nejpravděpodobnější případ, který by mohl v souvislosti s mimořádnými opatřeními nastat, je povinná karanténa nezastoupeného účastníka nebo účastníka pozitivního na COVID-19, který nemá aktivovanou datovou schránku.

23. S poukazem na výše uvedené má soud za prokázané, že žalobkyně byla po celou dobu trestního řízení a následně i dle plné moci ze dne 29. 5. 2020, přiložené k žalobě, pro zastoupení ve věci vymáhání náhrady majetkové újmy, zastoupena totožným advokátem, který po celou dobu běhu subjektivní lhůty stanovené zákonem měl aktivovanou datovou schránku, a to mimo jiné i za účelem včasného uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění. Sama žalobkyně uvedla, že v srpnu 2020 byla ambulantně ošetřena a po dobu 14 dnů měla onemocnění COVID-19, tedy se jednalo o poměrně krátkou dobu, z celého běhu šestiměsíční subjektivní lhůty, ke které soud nepřihlédl.

24. Ze všech shora uvedených důvodů soud k obraně žalované pro námitku promlčení přihlédl a žalobu v plném rozsahu zamítl.

25. Soud přiznal dle ust. § 142 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z paušálních náhrad v celkové výši 900 Kč. Dle zák. č. 139/2015 Sb. žalované vznikl nárok na zaplacení tří paušálních náhrad v celkové výši 900 Kč dle ust. § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání dne 28. 3. 2022).