33 C 84/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o zaplacení 2 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 860 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 5. 3. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 2 100 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 5. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení 2 960 Kč z titulu neuhrazeného pojistného.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti podnikatelů. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 2 960,01 Kč s četností placení ročně. Pojistná smlouva zanikla ke dni 4. 3. 2019 a žalobce se domáhá pojistného za období 13. 11. 2018 do 4. 3. 2019.

3. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 12. 11. 2018 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o pojištění podnikatele – žalovaného. Roční pojistné bylo sjednáno na částku 2 960 Kč a smlouva byla sjednána s účinností od 13. 11. 2018.

6. Z přípisu žalobce ze dne 12. 11. 2018 – vyúčtování pojistného bylo zjištěno, že za pojistný rok 13. 11. 2018 – 12. 11. 2019 žalobce vyúčtoval žalovanému pojistné 2 960 Kč.

7. Z přípisu žalobce ze dne 11. 1. 2019 – upomínky, ze dne 20. 4. 2019 – informace o nedoplatku pojistného, ze dne 16. 3. 2019 – informace o zániku pojistné smlouvy se podává, že žalobce žalovaného upomenul k zaplacení splatného pojistného a upozornil žalovaného, že v případě neuhrazení pojistného smlouva ke dni 3. 3. 2019 zanikne. Následně žalobce žalovaného vyrozuměl, že pojištění k 3. 3. 2019 pro neplacení zaniklo.

8. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 10. 12. 2020 – předžalobní výzvy a podacího archu ze dne 11. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud zjistil, že žaloba je zčásti důvodná.

10. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti podnikatele v souladu s § 2758 a násl. o.z., přičemž žalobce v tomto právním vtahu vystupoval jako pojistitel a žalovaný jako pojištěný. Žalovaný porušil svůj závazek hradit pojistné, proto pojištění dne 3. 3. 2019 zaniklo nezaplacením pojistného za pojistné období dle ustanovení § 2804 o. z.

11. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že mu náleží pojistné za pojistnou dobu, ačkoli pojištění zaniklo dříve pro nezaplacení pojistného. Podle § 2782 o. z. má žalobce právo na pojistné za dobu trvání pojištění, což je v tomto případě 13. 11. 2018 – 3. 3. 2019. Současná právní úprava, na rozdíl od právní úpravy předchozí obsažené v § 13 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, neumožňuje sjednat smluvní odchylku umožňující pojistiteli požadovat pojistné za jinou dobu než je doba trvání pojištění. Judikatura k současné právní úpravě dosud není k dispozici, nicméně soud při právním hodnocení věci vycházel z judikatury k právní úpravě účinné ještě před přijetím zákona o pojistné smlouvě, tedy z judikatury k § 803 obč. zák., který měl stejné znění jako současný § 2782 o. z. Tak tedy v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. 30 Cdo 391/2006 je uveden jednoznačný závěr, že zaniklo-li pojištění podle § 801 obč. zák. proto, že jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců od jeho splatnosti, náleží pojistiteli pojistné jen do zániku pojištění ve smyslu ustanovení § 803 odst. 1 obč. zák. a pojistník tak není povinen hradit pojistné v plné výši. Stejný závěr lze pak nalézt také například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2005 sp. zn. 33 Odo 1038/2003. Ostatně i v judikatuře k § 13 zákona o pojistné smlouvě lze najít závěry, které neumožňují pojistiteli požadovat pojistné i za dobu, kdy pojištěnému není pojistná ochrana poskytována, a to s ohledem na korelativ dobrých mravů (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2010 sp. zn. 14 Co 401/2009)

12. Soud má na základě výše uvedených úvah za to, že žalobce jako pojistitel není oprávněn požadovat celé roční pojistné i přes to, že pojištění zaniklo dříve pro nezaplacení pojistného. Proto žalobě vyhověl jen částečně, přičemž žalobci přiznal částku 860 Kč představující pojistné za období skutečného trvání pojištění, tedy za dobu od 13. 11. 2018 do 3. 3. 2019 a ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že je soud přiznal v souladu s žalobním návrhem ode dne 5. 3. 2019. Dále je příslušenství představováno náklady s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč ve smyslu § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch jen částečný.