33 C 93/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 52 428,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- částky 25 958,26 Kč,- částky 1 470,34 Kč,- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 856,27 Kč od 28. 3. 2024 do 10. 12. 2024,- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 856,27 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 16. 12. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 52 428,60 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2023 poskytl distančním způsobem žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná však dosud žalobci dlužnou částku nevrátila, i když byla splatná nejpozději dne 7. 2. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny 25 000 Kč, smluvního úroku ve výši 25 101,99 Kč a dalších poplatků ve výši 856,18 Kč. Žalobce se také domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kapitalizované částkou 1 470,34 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to výpisu z účtu žalované, informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, dokumentu „Obecné principy posuzování“, fotografie občanského průkazu, dokumentu „Identifikované příjmy“, smlouvy o úvěru č. , hodnota, , předpisu denních splátek, přehledu bankovních transakcí, dokumentu „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, emailu ze dne 27. 3. 2024, všeobecných obchodních podmínek žalobce a výzvy ze dne 4. 12. 2024 včetně podacího lístku, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobce předložil soudu žalovanou fyzicky nepodepsanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 18. 8. 2023, na základě které měl žalobce poskytnout žalované částku až do výše 30 000 Kč. Žalovaná měla splatit poskytnutou částku s úrokem ve výši 0,866 % denně a s ročním RPSN ve výši 1225,95 %. Smlouva byla opatřena prostým elektronickým podpisem ve znění „klient“. Žalovaná se měla dle čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Žalobce poskytnul dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dne 18. 8. 2023 částku 15 000 Kč, dne 4. 9. 2023 částku 5 000 Kč, dne 20. 10. 2023 částku 15 000 Kč a dne 24. 10. 2023 částku 10 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 4. 12. 2024, která byla podána k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 4. 12. 2024, se splatností do tří dnů. Dle fotografie občanského průkazu měla být ověřena totožnost žalované. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalobce ověřil výši čistého příjmu žalované na částku 47 695 Kč a její výdaje na částku 10 500 Kč, z čehož 5 000 Kč tvořily splátky úvěru, 2 500 Kč výdaje na bydlení a 3 000 Kč ostatní výdaje.

5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva distančním způsobem, na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaná s uzavřením smlouvy souhlasila a podepsala ji. Smlouva není žalovanou fyzicky podepsána, pouze obsahuje text o tom, že jí měla žalovaná podepsat. I když je soudu známa zákonná úprava, která upravuje tzv. prostý elektronický podpis (data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která osoba používá k podepsání dle čl. 3 odst. 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu), nelze z daného dokumentu ani jiných žalobcem předložených dokumentů určit, kdo tento dovětek na smlouvu připojil, ani že by žalovaná tento dovětek používala k podepsání (ze slova používal vyplývá jistá stálost a opakovanost používání daných dat k podpisu žalovanou, je velmi nepravděpodobné, že se žalovaná podepisuje slovem „klient“). Břemeno důkazní v tomto případě bylo na straně žalobce jako subjektu dovolávajícího se pravosti a platnosti předložené smlouvy. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žalobce tak neprokázal, že by došlo k uzavření předložené smlouvy.

12. Na dálku fyzicky podepsána smlouva umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost určení osoby akceptující obsah smlouvy pokud tato sama neprohlásí, že smlouvu podepsala. K jednoznačnému určení vůle jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

13. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).

14. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když předestřená smlouva nebyla ze strany žalované řádně podepsána (akceptována) a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel tak měl poskytnout žalované peněžní prostředky bez právního důvodu, a to v částce celkem 45 000 Kč. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a netvrdila ani nedokazovala žádné rozhodné skutečnosti. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 25 000 Kč, když žalobce tvrdil, že žalovaná na dlužnou částku uhradila částku 20 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 25 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 4. 12. 2024 se splatností tři dny. Žalovaná se tak dle § 573 OZ ocitnula v prodlení dne 11. 12. 2024. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. V rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení a úrokem přiznaným pak soud žalobu ve výroku II. zamítnul.

15. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky z úvěru/poplatky, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok.

16. Co se týče nároku na smluvní pokutu, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byly jednotlivé smlouvy uzavřeny a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

17. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce (ke zkoumání úvěruschopnosti viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro nepřiměřený zisk žalobce k poskytnutému plnění žalované (úrok přes 300 % ročně, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), které by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků byl přibližně obdobný (rozdíl do 5 %) a tak žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nenáleží.