33 C 93/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 997,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 050 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení:  částky ve výši 2 947,41 Kč  kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 294,33 Kč,  kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 103,62 Kč,  úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 997,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení,  úroku z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 18 997,41Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 997,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru č. hodnota. Věřitel na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnila, splátky ve sjednané výši neplatila a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovanou pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.

2. Žalovaná se k nároku žalobce nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.

4. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 14. 2. 2023, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 2. 2023, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 včetně podacího lístku ze dne 27. 2. 2025, informace o zpracování osobních údajů ze dne 21. 10. 2025, výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku, rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 31. 7. 2020, č. j. spisová značka a výpisu z OR žalobce ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 14. 2. 2023 byla mezi společností právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy věřitel žalované poskytnul částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 19 282 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč a pojistným ve výši 3 339 Kč, tj. celkem 48 285 Kč, ve 21 měsíčních splátkách ve výši 2 300 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaná uhradila 3 950 Kč, jak plyne z tabulky umoření.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 14. 2. 2023 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, jako bydlení uvedla, že žije s rodiči. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 8 648 Kč z mateřské dovolené a další příjmy domácnosti 26 400 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 1 244 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobce ověřeny ze složenek.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byly pohledávky s účinností k 21. 10. 2025 postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována přípisem ze dne 21. 10. 2025, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Přípis byl podaný k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 21. 11. 2025.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k úhradě. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 16. 1. 2026, jak vyplynulo z podacího lístku.

9. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

19. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

20. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. spisová značka, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.

21. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr na mateřské dovolené s příjmem 8 648 Kč a dalším příjmem domácnosti ve výši 26 400 Kč, které nijak neověřoval. Uvedla další výdaje ve výši 1 244 Kč, které věřitel nijak neověřoval. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalované na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalované byly stanoveny na částku 1 244 Kč, tedy částce pod úrovní životního minima jednoho člověka. Další pochybnosti vyvolává skutečnost, že žalovaná byla na mateřské dovolené, ale neuvedla žádnou vyživovanou osobu.

22. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její tvrzené příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. spisová značka, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. spisová značka).

23. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalované ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici.

24. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalované a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením a stravou důvodnou pochybnost.

25. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 16 050 Kč (poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč ponížená o úhradu žalované 3 950 Kč). V rozdílu mezi přiznanou a nárokovanou částkou soud žalobu zamítnul ve výroku II.

26. V části nároku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 103,62 Kč a dále úroku ve 12,75 % ročně z částky 18 997,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

27. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu ze smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSU je odvozena od možnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Žalobci tak nemohlo vzniknout právo na úrok z prodlení. Uvedený závěr odpovídá rovněž judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. spisová značka), podle níž nelze po věřiteli, který porušil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, připustit nárok na zákonný úrok z prodlení, neboť by tím došlo k oslabení zákonné sankce a k faktickému zachování ekonomického prospěchu z poskytnutého úvěru. Žalobci proto náleží pouze právo na vrácení nesplacené jistiny, nikoli právo na úrok z prodlení. Soud tak nárok na úrok z prodlení zamítnul.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků byl však obdobný (rozdíl do 10 %), a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.