33 C 97/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v nároku na zaplacení: - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 944,58 Kč, - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 805 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 13. 1. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o zápůjčce č. hodnota. Věřitel na základě této smlouvy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovaným pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.

2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.

4. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 22. 8. 2022, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 8. 2022, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 2. 2024, informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 1. 2024, výzvy k plnění ze dne 12. 12. 2025 včetně podacího lístku a rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 22. 8. 2022 byla mezi společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce č. hodnota. Na základě této smlouvy věřitel žalovanému poskytnul částku 15 000 Kč. Smlouva byla bezúročná. Žalovaný se zavázal celkovou částku vrátit v 5 měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč. Na dluh ze smlouvy o zápůjčce žalovaný uhradil 2 000 Kč, jak plyne z tabulky umoření.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce byla dne 22. 8. 2022 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, jako bydlení uved, že žije s rodiči. Měsíční příjem ke dni žádosti o zápůjčku činil 42 704 Kč z podnikání. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 4 802 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobce ověřeny z živnostenského listu, faktur a výpisů z účtu.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byly pohledávky postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován přípisem ze dne 29. 1. 2024, kterým byl současně vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Přípis byl podaný k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 20. 2. 2024.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 12. 2025 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval ho k úhradě. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 12. 12. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.

9. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle ust. § 2394 OZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o zápůjčce.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Dané povinnosti se vztahují i na bezúročné zápůjčky poskytované v rámci podnikatelské činnosti.

22. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.

23. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o zápůjčku a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný byl v době žádosti o zápůjčku podnikatelem s příjmem 42 704 Kč, aniž by tato výše byla jakkoliv ověřována i s ohledem na náklady na podnikání. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 4 802 Kč, tedy v částce blížící se životnímu minimu, při žití u rodičů a k výdajům a nárokované částce poměrně vysokými příjmy. Při porovnání tvrzeného příjmu a výdajů vzniká soudu pochybnost o pravdivosti tak nízkých výdajů při tak vysokém příjmu i s ohledem na výši zapůjčené částky, která by žalovanému měla při těchto výdajích zůstat každý měsíc 2 x.

24. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce postupoval čistě formálně a do žádosti o zápůjčku uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalovaného ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici.

26. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměla být zápůjčka žalovanému vůbec poskytnuta, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením a stravou důvodnou pochybnost. Částka životního minima nemůže být použita jako směrodatný či dostatečný podklad pro určení průměrných životních nákladů běžného člověka.

27. Životní minimum je podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, normativní veličinou sloužící výhradně k určení hranice hmotné nouze, tedy stavu, kdy osoba již není schopna zajistit své základní životní potřeby z vlastních prostředků. Jedná se o částku odrážející minimální společensky uznanou míru potřeb, nikoli reálné nebo průměrné výdaje jednotlivce či domácnosti. Samotný zákonodárce výslovně koncipuje životní minimum jako minimální referenční částku, jejímž účelem je ochrana před sociálním vyloučením na nejnižší únosné hranici, nikoli popis běžných životních podmínek populace.

28. Částka životního minima proto nevystihuje skutečné náklady spojené s obvyklým způsobem života, neboť nezahrnuje řadu pravidelných výdajů, které většina osob vynakládá – zejména náklady na bydlení (řešené samostatně prostřednictvím normativních nákladů na bydlení), dopravu, provoz domácnosti, účast na společenském a pracovním životě či další náklady typické pro standardní životní úroveň v české společnosti. Jeho výše je navíc stanovena politickým rozhodnutím, nikoli průběžnou aktualizací na základě statistických šetření životních nákladů obyvatel.

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 13 000 Kč (poskytnutá jistina ve výši 15 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 2 000 Kč). V rozdílu mezi přiznanou a nárokovanou částkou spolu s úrokem z prodlení z tohoto rozdílu soud žalobu zamítnul.

30. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu ze smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 ZoSU je odvozena od možnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Žalobci tak nemohlo vzniknout právo na úrok z prodlení. Uvedený závěr odpovídá rovněž judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262), podle níž nelze po věřiteli, který porušil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, připustit nárok na zákonný úrok z prodlení, neboť by tím došlo k oslabení zákonné sankce a k faktickému zachování ekonomického prospěchu z poskytnutého úvěru. Žalobci proto náleží pouze právo na vrácení nesplacené jistiny, nikoli právo na úrok z prodlení. Soud tak nárok na úrok z prodlení zamítnul.

31. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 315 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 2 615 Kč. Žalobce byl úspěšný z 65,4 % a žalovaný tak byl úspěšný z 34,6 % předmětu řízení. Žalobci tak náleží 30,8 % z 2 615 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci po zaokrouhlení náklady řízení ve výši 805 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.