33 C 98/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 835,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v nároku na zaplacení částky 19 835,29 Kč s úrokem ve výši 1 409,34 Kč úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 19 835,29 Kč od 13. 2. 2024 do 13. 5. 2024, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 835,29 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 835,29 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení,zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou na soud dne 11. 4. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 835,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 24. 7. 2020 s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“), smlouvu o povoleném debetu. Věřitel na základě této smlouvy žalovanému poskytl úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatky a úrokem ve výši 21,9 % ročně. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, překročil úvěrový limit a věřitel přistoupil k zesplatnění celého dluhu ke dni 20. 11. 2023. Své pohledávky za žalovaným pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce. Žalobce nárokuje jistinu ve výši 19 835,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 409,34 Kč, další úrok z úvěru od 13. 2. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení od 13. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobce.

2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ceníku věřitele, smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 22. 6. 2018 včetně příloh, všeobecných obchodních podmínek věřitele, zpracování osobních údajů pro účely registrů, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 7. 2020, údajů klienta ze dne 22. 6. 2018, výpisu z účtu žalovaného za období 1. 1. 2000 až 5. 3. 2024, prohlášení k úvěruschopnosti věřitele ze dne 20. 3. 2024, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, CBL ze dne 23. 3. 2024, produktových podmínek věřitele, akceptace návrhu ze dne 24. 7. 2020, smlouvy o povoleném debetu ze dne 24. 7. 2020, výpisu z povoleného debetu, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 20. 11. 2023 včetně podacího archu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2024 včetně podacího archu, rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 13. 12. 2023 včetně dodatku ze dne 15. 2. 2024, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024 včetně přílohy, smlouvy o postoupení pohledávek za dne 5. 3. 2024 včetně přílohy a předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2024 včetně podacího archu, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dle smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb včetně příloh, všeobecných obchodních podmínek věřitele formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek věřitele, smlouvy o povoleném debetu a akceptace návrhu věřitel s žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronických komunikací způsobem smluveným ve smlouvě o poskytování bankovních a dalších služeb a všeobecných podmínkách věřitele smlouvu o úvěru, na základě které věřitel žalovanému zřídil na jeho běžném účtu č. 11100429/5500 kontokorent s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky ve výši 21,9 % ročně a poplatky dle ceníku věřitele. Pravidelné splátky stanoveny nebyly. Celková vyčerpaná částka nesměla překročit povolený debet. Věřitel byl oprávněn proti úvěrovému rámci započítávat své pohledávky za žalovaným.

5. Z prohlášení k úvěruschopnosti věřitele a protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že věřitel při posuzování úvěruschopnosti měl vycházet z deklarovaného příjmu žalovaného 23 000 Kč, sumy měsíčních splátek 4 654 Kč, regionálních nákladů 7 051 Kč, příjmu žalovaného v době nápočtu 27 997,46 Kč a zpětně dopočteného příjmu 28 003,76 Kč.

6. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný na svém běžném účtu v období od pravidelné výplaty k pravidelné výplatě neuchovával dostatek peněžních prostředků. Od červnové do červencové výplaty byl v zisku cca 650 Kč a jen díky mimořádnému příjmu. Od květnové výplaty do červnové výplaty byl pak žalovaný ve ztrátě 6 895 Kč. Pravidelný příjem za toto období činil cca 23 000 Kč. Výpis z účtu následně ukazuje, jak žalovaný zasílal peníze na běžný účet a jak je čerpal. Nelze z něj však jednoznačně identifikovat. které platby šly na vrub kontokorentu a které na vrub kladného zůstatku na účtu klienta.

7. Z výpisu z povoleného debetu vyplynulo, že k datu 15. 11. 2023 měla činit výše nesplacené jistiny 19 835,29 Kč a nesplacený úrok z úvěru 1 409,34 Kč.

8. Prohlášením o okamžité splatnosti věřitel zesplatnil celý úvěr ke dni 20. 11. 2023 z důvodu prodlení placení řádných úroků z kontokorentu.

9. Smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh byly pohledávky postupně postoupeny přes I, Anonymizováno, na žalobce. Všechna tato postoupení byla žalovanému oznámena příslušnými oznámeními o postoupení pohledávky.

10. Předžalobní výzvou ze dne 15. 4. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval ho k úhradě.

11. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

12. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování měl soud za prokázané, že mezi účastníky byla prostředky elektronických komunikací způsobem smluveným ve smlouvě o poskytování bankovních a dalších služeb a všeobecných podmínkách věřitele uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. OZ.

19. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

20. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.

22. V posuzované věci nebylo prokázáno, jaké konkrétní údaje žalovaný věřiteli při posuzování úvěruschopnosti sdělil. Údaje uvedené v protokole, který byl vyhotoven až několik let poté, co měla být úvěruschopnost posuzována (dokument vyhotovila stejná osoba jako prohlášení o úvěruschopnosti věřitele s pozicí „Late Collection Specialist“ a lze očekávat, že byl vyhotoven ke stejnému datu 20. 3. 2024, protokol obsahuje „zpětně dopočtený příjem“, který indikuje, že k datu poskytnutí úvěru ještě spočítán nebyl), jsou uvedeny věřitelem a nikde v návrhu smlouvy či jiných dokumentech se nenachází údaje vyplněné žalovaným, které by odpovídaly údajům uvedeným v protokole. Tomu odpovídá i údaj „regionální náklady“ a žádný údaj o skutečných nákladech žalovaného. Z výše uvedených dokumentů soudu vyplývá, že úvěruschopnost byla věřitelem posuzována čistě dle údajů, které měl o žalovaném k dispozici z jeho běžného účtu (tomu dopovídají i položky „Příjem klienta v době nápočtu nabídky“ a „Zpětně dopočtený příjem“). Tento postup by sám o sobě nebyl v rozporu s povinností řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v případě, kdy by z údajů ve výpise vyplývalo, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků na hrazení předmětného úvěru. Z výpisu z účtu však soud zjistil, že žalovaný neměl nejméně dva měsíce před uzavřením smlouvy dostatečný pravidelný příjem a dokonce byl ve značné ztrátě oproti příjmu. Tento výsledek sám o sobě nevyvolává závěr o negativním posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale měl by vyvolat u věřitele nutnost bližšího zkoumání výdajů žalovaného. Věřitel se však dle obsahu protokolu výdaje žalovaného nijak dále nezkoumal a použil údaj o regionálních výdajích.

23. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje bez toho, aniž by dostatečně ověřil výdaje žalovaného, ačkoliv uvedené údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalovaného ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici.

25. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovanému a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Z provedených důkazů však nebylo možné bez dalšího zjistit, zda k datu vyhlášení rozsudku vůbec došlo k bezdůvodnému obohacení a v jaké výši toto bezdůvodné obohacení k datu vyhlášení rozsudku bylo. Z výpisu z povoleného debetu lze sice zjistit stav jistiny před zesplatněním, ale s ohledem na to, že se jednalo o kontokorent, na který si věřitel mohl započítávat své pohledávky za žalovaným, které nemusely být s ohledem na neplatnost smlouvy vůbec vzniknout, nelze tuto částku brát bez ničeho jako výši aktuálního bezdůvodného obohacení. Z mimořádného výpisu z účtu tato skutečnost rovněž není zjistitelná, když nelze oproti výpisu z povoleného debetu ani rozeznat, které platby šly na vrub kontokorentu a které na vrub kladného zůstatku na účtu klienta.

27. Ke splnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti a ohledně výše bezdůvodného obohacení nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen.

28. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

29. S ohledem na výše uvedené závěry tak soudu nezbylo nic jiného než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.