34 C 1/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO , sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , narozena datum bytem adresa žalované a žalované . 2) celé jméno žalované , narozena datum bytem adresa žalované o zaplacení 1 121 820 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

I. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 121 820 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 1 121 820 Kč od 1.9.2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 27.12.2018 se žalobce domáhal původně po obou žalovaných solidárně zaplacení částky ve výši 1 121 820 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 1 121 820 Kč od 1.9.2017 do zaplacení a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Brno; součet výměr těchto pozemků činí celkem 8 013 m2 (dále též„ předmětné pozemky“). Na pozemku p. [číslo] se nachází montovaná hala, přístřešek a garáže ve vlastnictví žalovaných, pozemek je zpevněn asfaltem či panely. Na pozemcích p. [číslo] jsou umístěny garáže ve vlastnictví žalovaných. Pozemek p. [číslo] zastavěn není, je zpevněn asfaltem a nachází se před vstupem do budovy ve vlastnictví žalovaných [adresa]. Na pozemcích p. [číslo] stojí stavby ve vlastnictví žalovaných ([adresa] a bez č.p. i č.e.) - dílny, kanceláře. Předmětné pozemky tvoří součást uzavřeného areálu na ulici [ulice a číslo] v [obec], kde žalované coby právní nástupkyně Ing. [jméno] [příjmení], zemřelého dne 7.9.2012 provozovaly obchodní činnost podniku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - [anonymizována dvě slova]. Právní předchůdce žalovaných - Ing. [jméno] [příjmení] - byl na základě kupní smlouvy uzavřené dne 3.3.1993 vlastníkem dopravního střediska se všemi součástmi a příslušenstvím nacházejícím se mimo jiné i na výše uvedených pozemcích ve vlastnictví žalobce. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná nájemní či jiná smlouva, kterou by bylo upraveno užívání pozemků a žalované tak užívaly předmětné pozemky v době od 1.1.2016 do 31.12.2016 bez právního důvodu, a to ať již proto, že jsou na nich umístěny stavby ve vlastnictví žalovaných či proto, že slouží právě k provozování výše uvedeného podniku. Žalobce s žalovanými o vydání bezdůvodného obohacení za předchozí období vede u zdejšího soudu i další dosud neukončené spory v řízeních pod sp. zn. 29 C 247/2005, 55 C 161/2007, 218 C 2/2009, 249 C 192/2010, 263 C 255/2011 a 42 C 115/2012, 16 C 323/2014, 49 C 242/2016. Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], [číslo] 2016 ze dne 29.4.2016, který určil výši obvyklého ročního nájemného v letech 2014 až 2016 částkou 140 Kč za m2. Žalobce žalované vyzval k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 1 121 820 Kč v přípise ze dne 3.7.2017, a to do 31.8.2017. Žalované však žalobci bezdůvodné obohacení nevydaly.

2. S ohledem na výsledek řízení o dědictví, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 60 D 876/2012 vzal žalobce žalobu vůči žalované 2) zpět a soud řízení v této části usnesením č.j. 34 C 1/2019-70 ze dne 19.10.2020 zastavil.

3. Žalovaná 1) se k nároku žalobce vyjádřila tak, že důvodný není, neboť nárok měl být jako pohledávka uplatněn v probíhajícím dědickém řízení. Žalovaná není pasivně legitimována, neboť předmětné pozemky v rozhodném období neužívala, podnik Ing. [jméno] [příjmení] - [anonymizována dvě slova] neprovozovala. Pozemky užíval a provozoval v rámci správy dědictví po zemřelém Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] coby správce dědictví. Žalovaná se sice stala nakonec dědicem podniku po Ing. [jméno] [příjmení], nicméně v rozsahu vlastnického práva, které na ni přešlo k nemovitostem zapsaným na č. [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], obec Brno. Jsou-li nemovitosti užívány jinými subjekty, pak mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na jejich straně, nikoliv na straně žalované. Výše bezdůvodného obohacení je nepřiměřeně vysoká, znalec totiž nezohlednil veškeré rozhodné skutečnosti, které jsou rozhodné a které výši snižují; žalovaná proto navrhla vyhotovení revizního znaleckého posudku a dále odkázala i na ostatní řízení vedená mezi účastníky u zdejšího soudu.

4. Soud ve věci rozhodoval dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalované 1), která se k jednání dne 14.10.2021 - ač řádně předvolána - nedostavila, žádost o odročení ani omluvu soudu nezaslala.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 31.12.2016 soud zjistil, že k uvedenému dni byl Ing. [jméno] [příjmení] evidován jako vlastník nemovitostí: pozemek p. [číslo] na němž stojí stavba [adresa], pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] budova [adresa], v k.ú. [část obce], obec Brno, ([list vlastnictví]). Jako nabývací titul je zde uvedena kupní smlouva ze dne 3.3.1993. Z výpisu rovněž plyne, že budova [adresa] stojí na pozemcích p. [číslo] dále, že na pozemku p. [číslo] stojí stavba bez č.p. a č.e. rovněž ve vlastnictví Ing. [jméno] [příjmení].

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 31.12.2016 soud zjistil, že k uvedenému datu byl žalobce evidován jako vlastník předmětných pozemků.

8. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 49 C 242/2016 a též z protokolu o jednání ze dne 9.3.2021 se podává, že stejná situace panovala ohledně vlastnictví výše uvedených nemovitostí žalobce a právního předchůdce žalované 1) i roce 2014 a 2015, což bylo navíc oběma stranami učiněno nesporným.

9. Z usnesení zdejšího soudu č.j. 60 D 876/2012-55 ze dne 5.10.2012 a též přípisu notáře ze dne 4.2.2004 se podává, že soud ustanovil žalovanou 1) správkyní části dědictví, a to podniku zůstavitele se všemi právy a povinnostmi a věcmi sloužícími podnikateli k jeho činnosti.

10. Z přípisu notáře ze dne 11.6.2015 se podává, že následně byl správcem dědictví ustanoven Mgr. [jméno] [příjmení], advokát.

11. Z usnesení zdejšího soudu č.j. 60 D 876/2012-2656 ze dne 13.3.2020, které nabylo právní moci dne 18.3.2020 bylo zjištěno, že v řízení o dědictví po Ing. [jméno] [příjmení] nabyla dědictví pozůstalá dcera [celé jméno žalované], tj. žalovaná 1). Součástí dědictví je i podnik zůstavitele (obchodní závod), kdy zůstavitel podnikal jako fyzická osoba pod obchodním jménem Ing. [jméno] [příjmení] - [anonymizována dvě slova] s místem podnikání [adresa žalované], předměty podnikání se všemi právy a povinnostmi a věcmi sloužícími podnikateli k jeho činnosti a to zejména též budovou p. [číslo] budovou bez č.p., č.e na pozemku p. [číslo] dále pozemky p. [číslo].

12. Z výpisu z obchodního rejstříku (obsahem spisu sp. zn. 49 C 242/2016) soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] uvedenou obchodní firmu provozoval jako fyzická osoba - podnikatel, že předmětem podnikání byla původně nákladní a osobní autodoprava, autoopravárenství, nákup a prodej náhradních dílů (do 31.5.1996), později„ opravy motorových vozidel a silniční motorová doprava nákladní“. Sídlo bylo po celou dobu evidováno na adrese [ulice a číslo] v [obec], tzn. v areálu pozemků, za něž se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení.

13. Ze znaleckého posudku [číslo] 2016 ze dne 29.4.2016 vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] na stanovení obvyklého nájemného za užívání pozemků p. [číslo] pro rok 2014 až 2016 podle stavu ke dni 29.4.2016 bylo zjištěno, že znalec použil ke stanovení obvyklého nájemného srovnávací metodu s ohledem na dostatek srovnávacích realizovaných pronájmů. Na základě srovnání obvyklých realizovaných nájmů s přihlédnutím k místním podmínkám polohy stanovil jednotkový obvyklý nájem předmětných pozemků pro roky 2014 - 2016 ve výši 140 Kč/m2/rok; výše bezdůvodného obohacení za předmětné pozemky o výměře celkem 8 013 m2 tak činí právě 1 121 820 Kč.

14. Z fotografií přiložených k posudku, jakož i z kopie katastrální mapy a ortofotomapy a též kopie map na č.l. 7 se podává, že se předmětné pozemky se nacházejí v oploceném, tj. uzavřeném areálu, kde předchůdce žalované 1) Ing. [jméno] [příjmení] provozoval do roku 2012 svůj podnik.

15. S ohledem na skutečnost, že žalovaná 1) je dědicem po zemřelém Ing. [jméno] [příjmení], v řízení byla po jistou dobu ustanovena správcem dědictví, s ohledem na vyjádření žalované při jednání soudu dne 9.3.2021 a 22.6.2021 v rámci řízení sp. zn. 49 C 242/2016 (tj. že podnik je provozován ve stále stejném rozsahu), s ohledem na vyjádření znalce v posudku o nevpuštění do areálu, kde se nacházejí předmětné pozemky, má soud za prokázáno, že v roce 2016 žalovaná 1) i nadále provozovala podnik po svém otci.

16. Z výzvy ze dne 3.7.2017 a připojené doručenky se podává, že žalobce žalovanou 1) vyzval k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků, za dobu od 1.1.2016 do 30.12.2016, ve výši 1 121 820 Kč, a to do 31.8.2017 17. Z výzvy ze dne 27.9.2017 a připojené doručenky z datové schránky se podává, že žalobce žalovanou 1) opětovně vyzval k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků, za dobu od 1.1.2016 do 30.12.2016, ve výši 1 121 820 Kč, a to do 10 dnů od doručení výzvy, čemuž došlo dne 6.10.2017.

18. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost či pravdivost provedených listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

19. K prokázání výše bezdůvodného obohacení žalobce předložil znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] (opatřený totiž doložkou dle § 127a občanského soudního řádu). S ohledem na zpracování, použité podklady a rozsah posudku, neměl soud důvodu zde uvedeným závěrům znalce nevěřit, resp. z posudku vycházet, když jeho závěry nebyly v rozporu s pravidly logického myšlení, ani obecně známými skutečnostmi. Je zřejmé, že tržní ceny nájemného - zde z pozemků - nelze stanovit tzv. na korunu a že vždy půjde jen o odborný odhad, vycházející z určité hladiny cen v tom kterém období. Žalovaná pouze obecně namítala, že posudek správný není, aniž uvedla, v čem přesně a jakou konkrétní skutečnost znalec nevzal v potaz. S ohledem na tuto obecnou povahu námitek soud tedy zpracovatele posudku nevyslýchal a ani nenařizoval revizní znalecký posudek, neboť zde nebyla žádná nesprávnost či rozpor, které by bylo nutno revizním znaleckým posudkem odstraňovat.

20. Podle § 1721 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

21. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2999 odst. 1 věty první občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

24. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

27. Měla-li žalovaná 1) v době od 1.1.2016 do 31.12.2016 umístěnu svoji stavbu [adresa] na pozemku p. [číslo] stavbu bez č.p. a č.e na pozemku p. [číslo] tj. na pozemcích žalobce, aniž by měla pro to jakýkoliv právní titul, pak se jí na úkor žalobce dostalo bezdůvodného obohacení, totiž majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu. Žalovaná 1) je tedy povinna žalobci toto bezdůvodné obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), s ohledem na povahu obohacení formou úhrady peněžité náhrady ve výši obvyklého nájemného za pronájem obdobného pozemku (§ 2999 odst. 1 občanského zákoníku). K užívání pozemků žalobce ze strany žalované 1) docházelo v rozhodné době tím, že na nich měla a má umístěny svoje stavby; už jen tím totiž dochází k užívání pozemku a vzniku bezdůvodného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 2155/2012 či 28 Cdo 672/2012). Současně je žalovaná 1) povinna vydat žalobci i bezdůvodné obohacení za užívání ostatních pozemků, ať již zastavěných stavbami neevidovanými v katastru nemovitostí či nezastavěných, neboť v době od 1.1.2016 do 31.12.2016 tyto pozemky užívala v uzavřeném areálu k provozování zděděného podniku. Výše bezdůvodného obohacení se pak podává z výsledku dokazování - znaleckého zkoumání.

28. S ohledem na uvedené tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.).

29. Protože žalovaná 1) ač vyzvána, svůj dluh řádně a včas nesplnila (neuhradila žalobci na jeho výzvu bezdůvodné obohacení), dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle nařízení vlády č. 351/2012 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši, jak se blíže podává z výroku I. tohoto rozsudku, a to ode dne následujícího po posledním dni lhůty dané žalované straně k plnění. Bezdůvodné obohacení bývá splatné k výzvě oprávněného účastníka (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku), přičemž nic věřiteli nebrání požadovat z včas nevráceného bezdůvodného obohacení úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 2895/99).

30. Pokud jde o námitky žalované 1), s nimiž se soud nevypořádal již shora, pak tyto nejsou důvodné: -) Ing. [jméno] [příjmení] zemřel v roce 2012, před účinností zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 292/2013 Sb., dědické právo i řízení o dědictví se tak řídí dosavadními právními předpisy, tj. zákonem č. 40/1964 Sb. a § 175a a.n. občanského soudního řádu (srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb. a čl. II bod 3 zákona č. 293/2013 Sb.). Dědické řízení - svojí povahou nesporné - dle uvedené právní úpravy nesloužilo (a ani nyní neslouží) k řešení sporných nároků věřitelů zůstavitele, navíc zde šlo o nároky, které vznikly až po jeho smrti, v roce 2016, nárok na vydání bezdůvodného obohacení tedy byl žalobcem správně uplatněn v občanském soudním řízení sporném. Dědictví se dle § 460 zákona č. 40/1964 Sb. nabývalo smrtí zůstavitele, byť o něm bylo třeba následně nutno rozhodnout v dědickém řízení. -) nabyla-li dle výše uvedených ustanovení zákona žalovaná 1) coby jediný dědic vlastnické právo k celému podniku po Ing. [jméno] [příjmení], včetně budov [adresa] na pozemku p. [číslo] bez č.p. a č.e na pozemku p. [číslo] pak je ohledně užívání pozemků žalobce p. [číslo] pasivně legitimována, tedy nositelkou hmotně právního závazku, jak uvedeno výše, již z titulu samotného umístění staveb. Žalovaná 1) byla sama jistou dobu správcem dědictví, poté se jím stal Mgr. [jméno] [příjmení], advokát. K tomu je třeba uvést, že správce dědictví z povahy věci nejedná„ pro sebe“ nýbrž na vrub spravovaného majetku, tedy ve prospěch dědiců. Těm také vzniká případné bezdůvodné obohacení, nikoliv správci dědictví. Z výsledků dokazovaní plyne, že žalovaná 1) provozovala podnik (obchodní závod) i v roce 2016, tedy užívala i pozemky p. [číslo] umístěné v uzavřeném areálu tohoto podniku, podnik nabyla dědictvím celý, jak se podává z usnesení č.j. 60 D 867/202-2656, tj. nikoliv jen ve vztahu k pozemkům zapsaným na [list vlastnictví] -) žalovaná 1) neuvedla, jaké jiné případné subjekty mimo ni samotné v roce 2016 areál případně užívaly. K jednání soudu se žalovaná nedostavila, nemohla být tedy ani případně poučena dle § 118a občanského soudního řádu k doplnění těchto skutkových tvrzení a označení důkazů k nim. Je však nutno připojit, že v řízení sp. zn. 49 C 242/2019 žalovaná 1) uplatnila ve vztahu k letům 2014 až 2015, stejnou námitku; přes výzvu soudu však žádné takové jiné uživatele neuvedla a ani jejich užívání nedoložila. Stejně tak - odkazovala-li žalovaná 1) na své další námitky uplatněné v ostatních řízeních - přes výzvu soudu v řízení sp. zn. 49 C 242/2019 nedoplnila skutečnosti a ani důkazy ke svému tvrzení, že se stala, resp. její právní předchůdce, vlastníkem předmětných pozemků žalobce.

31. Soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalované 1), neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené na uplatnění svého práva činí 600 Kč a představují paušální částku náhrad hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., konkrétně za: jedno podání ve věci samé (podání žaloby) a účast na jednání soudu dne 14.10.2021.