34 C 10/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím - koncesionářské poplatky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 10. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná (dále jen jako„ žalovaný“) zavázána zaplatit žalobci 675 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný se jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě stal v srpnu 2019 rovněž i televizním poplatníkem, když žalobci neoznámil opak a nereagoval na výzvu ze strany žalobce. Žalovanému vznikla povinnost platit poplatek dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný dluží poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 (celkem 5 měsíců) ve výši 135 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce výslovně, žalovaný pak za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu s tímto postupem soudu souhlasili).

4. Soud provedl dokazování výzvou k přihlášení poplatníka ze dne 23. 4. 2019, oznámením o zařazení do evidence plátců televizního poplatku ze dne 28. 8. 2019, potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020, a žalobcem předloženým výpočtem úroku z prodlení. Z uvedených důkazů poté soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného ke sdělení, z jakého důvodu není přihlášen jako poplatník televizních poplatků, když je odběratelem elektrické energie. Jelikož žalovaný na výzvu žalobce nereagoval, zařadil jej žalobce do seznamu poplatníků televizních poplatků. Žalovaný se tak ode dne 1. 9. 2019 stal poplatníkem televizních poplatků, avšak za období od září 2019 do ledna 2020 žalobci na televizních poplatcích neuhradil ničeho. Za 5 měsíců vznikl žalovanému dluh v celkové výši 675 Kč, když výše měsíčního poplatku činila 135 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobce na výši dluhu písemně upozorněn a byl vyzván k jeho zaplacení.

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o RaTP“).

6. Podle ust. § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systému (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

7. Podle § 3 odst. 2 výše cit. zák. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] rozhlasu nebo [anonymizováno] (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Podle § 7 odst. 2 zákona o RaTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

9. Podle § 10 zákona o RaTP nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

10. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoliv se stal držitelem televizního přijímače, nezaplatil za období od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatek a vznikl mu tak dluh v celkové výši 675 Kč. Soud proto žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovanou k úhradě tohoto plnění v celkové výši 675 Kč. Správnost stanovené výše pojistného žalovaný nijak nerozporoval. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2012 Sb.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč určených dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za dva úkony spočívající ve výzvě k plnění a návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.