34 C 102/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč společně s - úrokem z prodlení ve výši 4 404,60 Kč - úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 13.12.2019 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč -) úrok ve výši 3 502 Kč -) paušální náklady na upomínání ve výši 900 Kč -) úrok z prodlení ve výši 985,59 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 27. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané splátky a vůči původnímu věřiteli mu vznikl dluh ve výši, který je předmětem této žaloby. S účinností ke dni 12. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem postupitelem a žalobcem jako postupníkem.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 29. 1.0. 2020, doručeným soudu dne 3. 11. 2020, v tom smyslu, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalobního nároku, když uvedl, že od zesplatnění půjčky uplynuly 3 roky, dle zákona je tak půjčka promlčená i s případnými nedoplatky.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2016, obchodních podmínek Smlouvy o úvěru a výpisu z bankovního účtu původního věřitele soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel poskytla dne 14. 6. 2016 žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, dne 21. 6. 2016 pak došlo k navýšení poskytnuté částky jistiny na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 24 488 Kč jednorázovou platbou do 14. 7. 2016. Tuto povinnost však žalovaný řádně a včas nesplnil, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Ve smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že v případě nezaplacení poskytnuté částky, je žalovaný dle smlouvy o úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z nezaplacené částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 soud zjistil, že s účinností ke dni 12. 12. 2019 společnost [právnická osoba], jako původní věřitel, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 7. 1. 2020. Žalovaný byl ze strany původního věřitele na dluh upozorněn a byl vyzván k jeho zaplacení upomínkou ze dne 28. 7. 2016, 14. 8. 2016 a 27. 8. 2016. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 pak byl žalovaný ze strany právního zástupce žalobce opětovně vyzván k úhradě dluhu.

5. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

6. Soud v projednávané věci aplikoval zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“). Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

8. V posuzované věci však žalobce přes přímý dotaz soudu neuvedl (tím spíše nedoložil), že by původní věřitel jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. že sám aktivně zjišťoval osobní a finanční situaci žalované.

9. Žalobce sice uvedl, že schopnost žalovaného splácet úvěr ověřil původní věřitel v jemu dostupných registrech, avšak na podporu svých tvrzení ničeho nepředložil. Původní věřitel neprovedl jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. sám aktivně nezjišťoval osobní a finanční situaci žalovaného, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného a ani si nevyžádal doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba přihlédnout i k tomu, že původní věřitel se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného a náhledem do příslušných registrů bez toho, aby údaje jakkoliv ověřoval.

10. Žalobce tak nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 11. Soud tedy uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 20 000 Kč. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] žalobce dne 23. 3. 2017 uplatnil předmětnou pohledávku přihláškou. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], se podává, že předmětná pohledávka žalobce jako insolvenčního věřitele byla uspokojena ve výši 985,59 Kč. Žalobci proto vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 406,16 Kč (částka 5 390,19 Kč uplatněná v žalobě ponížená o uspokojení věřitele v rámci insolvenčního řízení ve výši 985,59 Kč) a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl (výrok II.).

13. K námitce promlčení žalobního nároku vznesené žalovaným soud nepřihlédl. Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 14. 7. 2016 (splatnost). Dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá promlčení lhůta 3 roky. Jelikož se v tomto případě jedná o právo, které je vymahatelné u soudu, počala promlčení lhůta ve smyslu § 619 odst. 1 občanského zákoníku běžet 15. 7. 2016. Dne 13. 1. 2017 v 14:05 bylo insolvenčním návrhem podaným žalovaným spojeným s návrhem na povolení oddlužení zahájeno u Krajského soudu v [obec] insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Dle § 109 odst. 1 písm. a) má zahájení insolvenčního řízení za následek nemožnost uplatnění pohledávek a jiných práv týkajících se majetkové podstaty žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Původní věřitel ([právnická osoba]) pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, přihlásil do insolvenčního řízení dne 23. 3. 2017, tedy ve lhůtě stanovené usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 20. 2. 2017, č.j. [insolvenční spisová značka], kterým byl, mimo jiné, zjištěn úpadek dlužníka (žalovaného) a povoleno oddlužení, a kterým insolvenční soud vyzval dlužníkovy věřitele k přihlášení pohledávek do 30 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Dle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona lhůty k plnění práv, které lze podle § 109 odst. 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží, za předpokladu, že taková přihláška byla podána ve lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku (§ 173a insolvenčního zákona). Dle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona pak má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Jelikož byla žalobcem dne 23. 3. 2017 řádně a včasně podána přihláška předmětné pohledávky do insolvenčního řízení, došlo ve smyslu § 109 odst. 3 insolvenčního zákona ke stavění běhu promlčení lhůty, a to ke dni 13. 1. 2017, tedy ke dni, kdy bylo insolvenční řízení zahájeno. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2017, č.j. [insolvenční spisová značka], insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka (žalovaného) a současně prohlásil na jeho majetek konkurs, který byl projednáván jako konkurs nepatrný. Dle § 312 odst. 1 insolvenčního zákona zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu s výjimkou účinků, u kterých je možné jejich navrácení do stavu před prohlášením konkursu. V dané věci účinky prohlášení konkursu dlužníka (žalovaného) zanikly dne 8. 6. 2019 nabytím právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], o zrušení konkursu. Zrušením konkursu tak odpadla překážka (insolvenční řízení), která měla za následek stavění běhu promlčecí lhůty. Promlčecí lhůta počala běžet 15. 7. 2016 (dnem následujícím po splatnosti pohledávky), dne 13. 1. 2017 po uplynutí 183 dnů však došlo k jejímu stavění z důvodu zahájení insolvenčního řízení. Po dobu 877 dní (tj. od 13. 1. 2017 do 8. 6. 2019, kdy byl zrušen konkurz dlužníka (žalovaného)) pak promlčecí lhůta neběžela. Běh promlčecí lhůty pokračoval ode dne 8. 6. 2019. Řízení v této věci bylo zahájeno žalobou podanou dne 27. 8. 2020. Od pokračování běhu promlčecí lhůty, tj. ode dne 8. 6. 2019, do podání žaloby uplynulo 446 dnů, v součtu s promlčecí lhůtou uběhlou před zahájením insolvenčního řízení v délce 183 dnů, činila promlčecí lhůta 629 dnů. Jak již bylo uvedeno výše, promlčecí lhůta činí tři roky, což odpovídá 1 095 dnům. K námitce promlčení vznesené žalovaným tak nelze přihlédnout, když nárok žalobce uplatněný v žalobě dosud promlčen nebyl.

14. Závěrem soud podotýká, že k tomu, aby žalobu bylo možné projednat po věcné stránce, je nutné splnění podmínek řízení, a to beze zbytku. S ohledem na insolvenční řízení dlužníka (žalovaného) vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] se soud zabýval otázkou, zda seznam přihlášek není překážkou bránící projednání věci v rámci nalézacího řízení poté, co došlo ke zrušení konkursu. V předmětné věci však dospěl k závěru, že seznam přihlášek nezakládá překážku věci rozsouzené. Soud se přitom plně ztotožnil se závěrem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 265/2001 (který je plně použitelný i za současné právní úpravy), dle kterého:„ Seznam přihlášek ve smyslu zákona o konkursu a vyrovnání nepředstavuje překážku, jež by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci.“ a dále pak také usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 2780/2000, dle kterého:„ Exekučním titulem dle § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je seznam přihlášek. Jde o veřejnou listinu, která však nepředstavuje překážku, jež by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobce i žalovaného je takřka stejný.