34 C 112/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO: osobní údaje žalobce ulice a číslo , PSČ obec , insolvenční správce dlužníka i právnická osoba , se sídlem adresa , IČO zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozen dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 000 Kč od 29.7.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 40 172 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 100 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 18.9.2020 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29.7.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že je insolvenčním správcem dlužníka i [právnická osoba], [IČO]. Z účtu dlužníka u [anonymizováno] č. [bankovní účet] byly dne 3.4.2017 a 4.4.2017 odeslány dvě platby po 1 000 000 Kč, a to na bankovní účet u [anonymizována dvě slova] č. [bankovní účet], kdy příjemcem je žalovaný, předseda představenstva dlužníka a v poznámce k platbě uvedeno„ půjčka“. Dlužník i [právnická osoba] tedy s žalovaným uzavřel smlouvy o zápůjčce, na jejichž podkladě přenechal žalovanému částku celkem 2 000 000 Kč. Jelikož zápůjčka nebyla dosud vrácena, vypověděl žalobce obě smlouvy v přípise ze dne 11.6.2020, a to ve lhůtě šesti týdnů, současně žalovaného vyzval k vrácení půjčky. Přípis byl žalovanému doručen do sféry jeho dispozice dne 16.6.2020, žalovaný však žalobce částku 2 000 000 Kč nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není důvodná, neboť společnost i [právnická osoba] měla v roce 2017 obdržet od Ministerstva průmyslu a obchodu grant ve výši 85 700 000 Kč. Pro splnění obsahu dotace potřebovala společnost i [právnická osoba] zakoupit řadu technických zařízení. Z tohoto důvodu se realizovala předmětná půjčka, užitá plně na nákup zmíněných technických zařízení. Majetek společnosti, včetně toho, který byl zakoupen z půjčky je držení žalobce coby insolvenčního správce, který by měl vyvinout úsilí na jeho rozprodej a tím pak uspokojit závazky společnosti i [právnická osoba].

3. K obraně žalovaného se žalobce vyjádřil ještě tak, že je tedy nesporným, že k poskytnutí zápůjčky došlo, nicméně chybí rozumný důvod, aby za zapůjčené finanční prostředky bylo pořízeno nějaké vybavení pro společnosti i [právnická osoba], když toto vybavení mohlo být zaplaceno přímo z účtu společnosti, aniž by bylo nutno je zasílat na soukromý účet žalovaného. Žalovaný neprokazuje, že by nějaké zařízení bylo skutečně nakoupeno. I kdyby se tak stalo, nemá to ve vztahu k poskytnuté zápůjčce žádnou relevanci.

4. Soud ve věci rozhodoval dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání dne 4.3.2021 - ač řádně předvolán - nedostavil, žádost o odročení ani omluvu soudu nezaslal.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Z usnesení Krajského soudu v [obec], č.j. [insolvenční spisová značka] a z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že na majetek společnosti i [právnická osoba], byl dnem 31.5.2018 prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

7. Z výpisu z účtu společnosti i [právnická osoba], [IČO], vedeného u UniCreditbank č. [bankovní účet] se podává, že z něj dne 3.4.2017 a 4.4.2017 byla na účet žalovaného zaslána částka 2x 1 000 000 Kč, v obou případech byl uveden jako důvod platby„ půjčka“. Uvedené podporuje i vyjádření samotného žalovaného o poskytnutí zápůjček, soud má tedy za prokázáno, že společnost i [právnická osoba] s žalovaným uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce částky 1 000 000 Kč a tuto částku mu dne 3.4.2017 poskytla a dále, že společnost i [právnická osoba], s žalovaným uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce částky 1 000 000 Kč a tuto částku mu dne 4.4.2017 poskytla.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti i [právnická osoba], se podává, že žalovaný byl od 30.4.2015 do 16.6.2020 předsedou představenstva této společnosti.

9. Z listiny s názvem„ Výpověď smlouvy o zápůjčce ….“ ze dne 11.6.2020 se podává, že žalobce vypověděl smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 3.4.2017 a 4.4.2017 a vyzval žalovaného k vrácení poskytnutích finančních prostředků.

10. Z kopie přiložené dodejky se pak podává, že výpověď byla doručena do sféry dispozice žalovaného (na adresu [adresa žalovaného] adresa pobytu žalovaného) dne 16.6.2020, což je den, kdy byla nevyzvednutá zásilka uložena na poště a žalovaný vyzván k jejímu vyzvednutí.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 28.8.2020 žalobce žalovaného opětovně vyzval k vrácení zapůjčené částky 2 000 000 Kč.

12. Mezi stranami nebylo nakonec sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalovaný žalobci zapůjčenou částku 2 000 000 Kč nevrátil.

13. Soud zhodnotil provedené listinné důkaz z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost provedených listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

14. Naproti tomu žalovaný neprokázal svoji - ne zcela pregnantně specifikovanou - obranu v řízení, tj. že by snad se společností i [právnická osoba], uzavřel smlouvu s obsahem, že zapůjčených 2 000 000 Kč použije na nákup (blíže nespecifikovaného) technického zařízení, které následně převede do vlastnictví této společnosti, že by takové nějaké zařízení skutečně pořídil a do vlastnictví společnosti jej převedl. Žalovaný sám žádný důkaz v tomto směru nenavrhl.

15. Pokud by se žalovaný k jednání dne 4.3.2021 dostavil, dostalo by se mu ze strany soudu poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby prokázal, že coby statutární zástupce uzavřel s dlužníkem - společností i [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na částku 2 000 000 Kč, ve které bylo ujednáno, že zápůjčka bude uhrazena tím způsobem, že žalovaný na dlužníka převede za zápůjčku 2 000 000 Kč pořízené strojní zařízení, aby doplnil tvrzení, kdy jakou formou a s jakým dalším konkrétním obsahem byla tato smlouva o zápůjčce uzavřena a k tomu označil důkaz, aby doplnil tvrzení, jaké konkrétní strojní zařízení za zapůjčených 2 000 000 Kč žalovaný pořídil a k tomu označil důkaz a aby označí důkaz k prokázání skutečnosti, že strojní zařízení pořízené za zapůjčených 2 000 000 Kč převedl do vlastnictví společnosti i [právnická osoba] a kdy. Poučení dle § 118a občanského soudního řádu se provádí toliko u jednání, a protože se žalovaný k jednání nedostavil, připravil o možnost takového poučení.

16. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

18. Podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smlouvy o půjčce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Žalovaný coby dlužník, resp. novou terminologií vydlužitel, z uzavřených dvou smluv o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., porušil svoji povinnost plynoucí mu z těchto smluv, když řádně (v plné výši) po uplynutí výpovědní doby (neboť splatnost půjčky nebyla jinak sjednána), nevrátil žalobci zapůjčenou částku 2 000 000 Kč. Soud proto žalovaného k tomuto plnění zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).

22. Poznamenat lze ještě toliko, že smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, vznikající předáním finančních prostředků, k čemuž dle výsledku dokazování došlo převodem na účet žalovaného.

23. Protože žalovaný žalobci půjčku řádně a včas - tj. do 28.7.2020 (do šestí týdnů od doručení výpovědi) - nevrátil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši, ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. od dne 29.7.2020 do zaplacení.

24. Svoji obranu, tj. že závazek ze smlouvy o zápůjčce byl již splněn (tak, že žalovaný pořídil za zapůjčenou částku pro společnost i [právnická osoba] nějaké technické zařízení), pak žalovaný neprokázal, jak se blíže podává ze skutkové části rozsudku. Pokud žalovaný uváděl, že toto zařízení jakož i další majetek společnost i [právnická osoba] v držení žalobce a měl by jeho prodejem uspokojit závazky společnosti i [právnická osoba], pak předmětem řízení není dluh společnosti i [právnická osoba], ale (původně její) pohledávka za žalovaným.

25. Soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 40 172 Kč a představují: -) náklady právního zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 16 300 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení a účast na jednání soudu dne 4.3.2021) -) paušální částku náhrad hotových výdajů 600 Kč (za 2 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. -) částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 6 972 Kč.

26. Jelikož je žalobce osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek (§ 11 odst. 2, písm. n) zákona č. 549/1991 Sb.) a byl ve sporu úspěšný, je na žalovaném, aby státu zaplatil tento soudní poplatek dle § 2 odst. 3 téhož předpisu (výrok III.).