34 C 120/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 582 556,58 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 542 714 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 32 328,58 Kč -) poplatky ve výši 7 514 Kč -) úrok z prodlení výši 2 680,22 Kč -) úrok ve výši 49 145,35 Kč -) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15.7.2021 do zaplacení -) úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15.7.2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 973 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 4. 4. 2022, doplněnou o podání ze dne 24. 8. 2022 a 31. 8. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 582 556,58 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 17. 7. 2019 smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 599 742 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 6,99 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 462 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky; na dluh uhradil 57 028 Kč. Právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 23. 6. 2021 zesplatnil. Dne 5. 8. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 575 042,58 Kč, poplatků ve výši 7 514 Kč, úroku z prodlení výši 2 680,22 Kč, úroku ve výši 49 145,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15.7.2021 do zaplacení a úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15.7.2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Na základě návrhu ze dne 17. 7. 2019 a akceptace návrhu z téhož dne byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru Konsolidace a refinancování [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr za účelem úhrady předchozích dluhů žalovaného, a to ve výši 26 984 Kč na úhradu dluhu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným na účtu č. [bankovní účet], dále ve výši 539 625 Kč na úhradu dluhu na účtu č. [bankovní účet] a ve výši 14 133 Kč na úhradu dluhu na účtu č. [bankovní účet]; žalovanému byl současně poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 599 742 Kč. Žalovaný se zavázal hradit čerpané finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 6,99% ročně formou 120 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 462 % vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce. Z návrhu bylo dále zjištěno, 5. Z údajů o klientovi a vyjádření právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že v době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný svobodný, neměl vyživovací povinnost k žádným osobám a žil v obecním bytě. Příjem žalovaného činil 34 000 Kč, žalovaný současně hradil další splátky ve výši 13 000 Kč měsíčně. Úvěruschopnost byla zkoumána na základě informací poskytnutých žalovaným v porovnání s historickými daty Českého statistického úřadu.

6. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný hradil splátky dluhu nepravidelně a v různé výši. V období od 19. 7. 2019 do 19. 6. 2021 žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 599 742 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil pouze 57 028 Kč; poslední úhrada byla provedena dne 1. 4. 2020.

7. Z dopisu ze dne 22. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek prohlásil dluh za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 634 382,15 Kč.

8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 23. 8. 2021.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

10. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

20. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Žalovaný své pravidelné příjmy vyčíslil částkou 34 000 Kč. Údaje, které poskytl, však právní předchůdce žalobce nijak neověřoval a spokojil se s tvrzením ohledně jejich výše. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval. Povinnost právního předchůdce žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného nadto nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného).

21. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně, aniž by dostatečně ověřil příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

24. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 542 714 Kč (poskytnutá jistina ve výši 599 742 ponížená o úhradu žalovaného ve výši 57 028 Kč), ve zbylé části o do 32 328,58 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení poplatků ve výši 7 514 Kč, úroku ve výši 49 145,35 Kč a úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15.7.2021 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Ohledně úrok z prodlení výši 2 680,22 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15.7.2021 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

25. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 575 042,58 Kč, poplatků ve výši 7 514 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 49 145,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 680,22 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15. 7. 2021 do 29. 3. 2023 v kapitalizované výši 68 650,57 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 575 042,58 Kč od 15. 7. 2021 do 29. 3. 2023 v kapitalizované výši 81 025,35 Kč, tj. částka v celkové výši 801 243,49 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 542 714 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 241 344,07 Kč (7 514 Kč + 49 145,35 Kč + 2 680,22 Kč + 68 650,57 Kč + 81 025,35 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 69 % předmětu řízení, v 31 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 38 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 23 303 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 10 660 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), - paušální částka náhrad hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 6905 Kč. Celkem náklady žalobce činí 63 088 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 23 973 Kč, která odpovídá 38 % účelně vynaložených nákladů řízení.