34 C 127/2025
č. j. 34 C 127/2025-31
V PLATNOSTIMěstský soud v Brně vysvětlil, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, protože poskytovatel nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud určil, že žalovaný je povinen vrátit částku 20 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, což považuje za přiměřené jeho možnostem. Nárok na úrok z prodlení a na poplatek za poskytnutí úvěru byl zamítnut, protože splatnost nevrácené jistiny nenastala. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozená dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 842 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit - poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 842 Kč - úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 842 Kč od 2.2.2024 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2025 domáhal zaplacení 41 842 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 2. 1. 2024 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba.) online smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poukázal na účet žalovaného č. č. účtu částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem do 1. 2. 2024. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 2. 2. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Dne 2. 1. 2024 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách právního předchůdce žalobce www.Anonymizováno.cz) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému 20 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. č. účtu pod variabilním symbolem č. var. symbol. Skutečnost, že žalovaný je žadatelem o úvěr byla ověřena unikátním systémově generovaným kódem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru jednorázovou splátkou do 1. 2. 2024.
5. Dle sdělení právnická osoba. byl žalovaný vlastníkem účtu č. č. účtu; na označený účet byla dne 2. 1. 2024 přijata platba ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2025 postoupil právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobce; žalovaného o této skutečnosti informoval žalobce přípisem ze dne 15. 3. 2025.
7. Dopisem ze dne 15. 3. 2025 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 48 575 Kč ve lhůtě tří dnů; žalovaný byl současně upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu. Výzva byla odeslána téhož dne.
8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
16. Právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.
18. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce jakkoliv zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nevyžádal na žalovaném jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného a ani neprovedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících, případně v interních registrech.
19. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.
20. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).
21. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč. Soud pravidelné splátky ve výši 1 500 Kč považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh, když žádné bližší skutečnosti ke schopnostem a možnostem žalovaného dluh splácet nebyly zjištěny, přičemž žalovaný nemůže být stran splácení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na tom být hůře, než by byl, pokud by smlouvy o úvěry měly být platné. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl (výrok II.).
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl z procesního hlediska převážně úspěšný, náležela by mu proto (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.