34 C 13/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 9.11.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 235 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 1. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 22. 11. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný poskytnuté prostředky opakovaně čerpal. Žalobce dále doplnil, že není schopen doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného, požaduje proto po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce má za to, že nesplnil svou zákonnou povinnost neposouzením úvěruschopnosti, a tedy je smlouva absolutně neplatná.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, žalobce výslovně již v žalobě, žalovaný pak za použití § 101 odst. 4 o. s. ř..

4. Cizí prvek v řešené věci spočívá v tom, že žalovaný má své obvyklé bydliště na území Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 7 odst. 1, písm. b), odrážka druhá nařízení EU č. 1215/2012, když úvěr měl být poskytován na účet žalovaného vedený žalobcem, českou právnickou osobou, v České republice, zde byla rovněž uzavřena úvěrová smlouva. Rozhodným právem je dle čl. 3 odst. 1 nařízení ES č. 593/2008, hmotné právo české, sjednané v odkaze na české právní předpisy v úvěrové smlouvě.

5. Ze smlouvy o kontokorentu č. , Anonymizováno, zjistil, že mezi účastníky byla dne 22. 11. 2025 uzavřena smlouva na bezúčelový úvěr sjednaný na dobu neurčitou, s opakovanou možností čerpání. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

6. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 1. 11. 2023 se podává, že žalobce upozornil žalovaného na zesplatnění všech dluhů ke dni 30. 10. 2023. Žalobce rovněž vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 23 775,02 Kč. Dle poštovní dodejky bylo oznámení odesláno dne 1. 11. 2023.

7. Předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2024 žalobce upozornil žalovaného na zesplatnění všech dluhů ke dni 30. 10. 2023. Žalobce rovněž vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 27 953,31 Kč.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti, ale také s ohledem na obranu žalovaného, nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, ve zbylé části nároku na úhradu úroku z prodlení, který vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, soud žalobu zamítl. Soud pravidelné splátky 1 500 Kč považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh, když žádné bližší skutečnosti ke schopnostem a možnostem žalovaného dluh splácet nebyly zjištěny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

22. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 11. 2023 do 25. 9. 2025 v kapitalizované výši 5 654,79 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 20 000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 5 654,79. Žalobce byl proto úspěšný v 77,96 % předmětu řízení, v 22,04 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 55,92 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč,- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění),- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění za jeden úkon právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky (návrh ve věci samé),- náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky za tři úkony ve výši á 100 Kč,- náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. při sazbě 21 % (z odměny a náhrad advokáta) ve výši 210 Kč.Celkem tedy náklady žalobce činí 2 210 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1 235 Kč, která odpovídá 55,92 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.