34 C 136/2015

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému právnická osoba , IČO sídlem země , jméno , příjmení anonymizováno o vydání věcí, in eventum o zaplacení 6 753 229,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen vydat žalobci - vratné obaly - pivní sud keg Černá Hora 30 l v počtu 895 ks - pivní sud keg K Brewery Trade 15 l v počtu 394 ks - láhev ALE zelená 0,33 l v počtu 192 ks - láhev NRW 0,5 l v počtu 197 598 ks - láhev České pivo 0,5 l v počtu 53 784 ks - láhev ALE hnědá 0,33 l v počtu 412 ks - EURO paleta 80 x 120 v počtu 841 ks - přepravka Platan 20 ks prázdná v počtu 1.815 ks - přepravka Lobkowicz Premium 20 ks prázdná v počtu 1 018 ks - přepravka univerzální 24 ks prázdná v počtu 191 ks - láhev Platan 0,33 l v počtu 2 160 ks - přepravka Ježek 20/0 l prázdná v počtu 1 624 ks - přepravka Rychtář 20/0 l prázdná v počtu 400 ks - přepravka Vysoký Chlumec 20/0 l prázdná v počtu 132 ks - propagační a reklamní předměty - nabídková tabule Uherský Brod exteriér v počtu 45 ks - nabídková tabule Ježek exteriér v počtu 15 ks - banner Uherský Brod 3 x 1 m v počtu 1 ks - atika malá Ježek v počtu 1 ks - světelná reklama Uherský Brod exteriér v počtu 33 ks - atika velká Uherský Brod v počtu 1 ks - menu box Ježek v počtu 2 ks - slunečník Lobkowicz 3,5 m černý v počtu 2 ks - áčko Lobkowicz v počtu 8 ks - nabídková tabule Lobkowicz exteriér v počtu 5 ks - světelná reklama Uherský Brod interiér v počtu 7 ks - světelná reklama Lobkowicz interiér v počtu 6 ks - menu box Lobkowicz malý v počtu 2 ks - světelná reklama Schwarzenberg interiér v počtu 8 ks - sudové dno Schwarzenberg v počtu 10 ks - slunečník Uherský Brod 3 m červený v počtu 75 ks - slunečník Schwarzenberg 3,5 m červený v počtu 4 ks - menu box Uherský Brod v počtu 1 ks - slunečník Ježek 3,5 m červený v počtu 35 ks - atika velká Schwarzenberg v počtu 1 ks - stánek [obec a číslo] x 3 m v počtu 1 ks - banner Lobkowicz Premium 3 x 1 m v počtu 1 ks - slunečník Lobkowicz 3,5 m béžový, dřevěná konstrukce v počtu 2 ks - atika malá Uherský Brod v počtu 1 ks - světelná reklama Ježek exteriér v počtu 14 ks - nabídková tabule Ježek interiér v počtu 10 ks - světelná reklama Lobkowicz exteriér v počtu 7 ks - světelná reklama Ježek interiér v počtu 5 ks - áčko Schwarzenberg v počtu 5 ks - áčko Ježek v počtu 11 ks - áčko Uherský Brod v počtu 29 ks - velký podstavec na slunečník v počtu 59 ks - slunečník Lobkowicz 3,5 m béžový, zlatá konstrukce v počtu 5 ks - výčepní zařízení - chladič Sinop Anta v počtu 4 ks - myčka Dunetic dvoudílna v počtu 35 ks - chladič Tornado evolution v počtu 28 ks - chladič Lindr As 50 v počtu 2 ks - chladič Kontakt 25k v počtu 2 ks - pult výčepní v počtu 13 ks - chladič Lindr Pygmy s kohoutem v počtu 4 ks - kompresor vzduchový v počtu 4 ks - chladič Delton h 100 - 4 piva v počtu 2 ks - držák medaile - kobra chrom D 90 v počtu 58 ks - chladič Delton H 70 3 - piva d8 EBM v počtu 12 ks - stojan výčepní 1 kohout v počtu 8 ks - chladič Anta M24 kompresor v počtu 5 ks - držák plak. Cobra chrom v počtu 1 ks - chladič Kontakt 115 Green Line v počtu 2 ks - chladič Anta BK 1/3 v počtu 5 ks - držák plaket (medaile) chrom v počtu 226 ks - chladič CWP 100 3x smyčka v počtu 44 ks - naražeč Korb v počtu 383 ks - ventil redukční CO2 v počtu 107 ks - ventil redukční N2 v počtu 60 ks - adaptér sanitační bajonet v počtu 49 ks - odkapník 400 x 220 nerez v počtu 173 ks - odkapník 600 x 220 nerez v počtu 2 ks - pípa párty bez naražeče v počti 20 ks - stojan Staročeská výčepní hlava, 2 kohouty v počtu 2 ks - naražeč Combi v počtu 153 ks - stojan Kobra 3 ot. chrom v počtu 86 ks - stojan Kobra 2 ot. chrom v počtu 50 ks - adaptér sanitační kombi v počtu 40 ks - stojan Kobra 4 ot. chrom v počtu 33 ks - hadice 6,7 x 9,5 mm, tvrdá v počtu 5 100 ks - kohout výčepní chrom 35 mm v počtu 523 ks - naražeč Flach nový v počtu 165 ks - chladič CWP 200 4x smyčka v počtu 22 ks - Python 5 x 3/8“ (5 x 9,5 x 6) v počtu 10 ks - chladič As 70 v počtu 3 ks - chladič As 110 v počtu 4 ks - chladič Delton h 100 - 4 piva d8 EBM v počtu 12 ks - stojan Kobra 1 ot. chrom v počtu 8 ks - Python Aeroflex 2+2 v počtu 10 ks - Python Aeroflex 3+2 v počtu 15 ks - Python Aeroflex 4+2 v počtu 60 ks - chladič Pygmy Tower 25 v počtu 1 ks - chladič AS-80. 2011 2x chladící smyčka + rychlospojky v počtu 1 ks - kontakt 40/2 K profi v počtu 9 ks - chladič AS 160 3x smyčka v počtu 3 ks - chladič AS 70 2x smyčka v počtu 8 ks - chladič Eurogram TT S -101 v počtu 2 ks - chladič H 100-4 smyčka v počtu 2 ks - chladič CWP. 2011 mobilní vč. stojanu a 2x kohout v počtu 3 ks - chladič AS 40 2x smyčka v počtu 3 ks - stojan Kobra chrom 3 kohouty komplet v počtu 8 ks - stojan Lindr T2 chrom trojkové tělo + plakety v počtu 1 ks - naražeč Korb (použitý) v počtu 15 ks - Python 6+2 v počtu 25 ks - stojan Kobra zl. 4 kompl v počtu 1 ks - stojan Kobra zlatý 2 komplet v počtu 1 ks - sanitační soudek 5 l v počtu 27 ks - kohout výčepní zlato 35 mm v počtu 2 ks - stojan výčepní Lindr T6 včetně kohoutů chrom v počtu 1 ks - stojan výčepní Lindr T5 včetně kohoutů v počtu 1 ks, to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 402 034 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Podání žalovaného ze dne 3.11.2015 a ze dne 4.10.2016 se odmítají. Žalobou podanou dne 27.7.2015 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném vydání movitých věcí uvedených ve výroku I. rozsudku, in eventum - pro případ, že vydání movitých věcí nebude možné - náhrady těchto věcí v penězích v celkové výši 6 753 229,23 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že coby prodávající s žalovaným coby kupujícím uzavřel dne 25.2.2013 celkem tři smlouvy, a to smlouvu o výhradním prodeji, jejímž předmětem bylo zajištění výhradního prodeje zboží ve smlouvě uvedeného (pivo) na [země], dále na této smlouvě závislou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení (dále jen„ smlouva VT“) a konečně rovněž na prvně jmenované smlouvě smlouvu závislou - smlouvu o poskytnutí propagačních a reklamních předmětů (dále jen„ smlouva POSM“). Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou kupní ceny za dílčí dodávky zboží ve výši 32 185,79 EUR, současně nesplnil svůj závazek odebrat určité sjednané množství zboží. Z tohoto důvodu žalobce dle čl. 8 .5.1 smlouvy o výhradním prodeji od této smlouvy odstoupil. Odstoupení doručil žalovanému dne 19.1.2015, čímž došlo k zániku smlouvy o výhradním prodeji, z opatrnosti žalobce žalovanému doručil ještě jedno odstoupení od téže smlouvy, a to dne 11.2.2015. V důsledku ukončení smlouvy vznikla žalovanému dle jejího čl. 5 .5.3 povinnost žalobci vrátit vratné obaly od dodaného zboží dle dodacích listů, případně zaplatit jejich hodnotu ve výši 2 188 572,33 Kč. V důsledku zániku smlouvy o výhradním prodeji zanikla i smlouva VT a POSM. Na základě čl. 2 smlouvy VT pak žalovanému vznikla povinnost žalobci vrátit poskytnuté výčepní zařízení specifikované v příloze této smlouvy, k čemuž byl žalovaný vyzván v obou odstoupeních od smlouvy o výhradním prodeji, případně zaplatit jeho hodnotu ve výši 3 508 330 Kč. Na základě čl. 5 smlouvy POSM žalovanému dále vznikla povinnost žalobci vrátit poskytnuté propagační a reklamní předměty specifikované v příloze této smlouvy, k čemuž byl žalovaný vyzván v obou odstoupeních od smlouvy o výhradním prodeji, případně zaplatit jejich hodnotu ve výši 1 056 326,90 Kč. Žalovaný žalobci tyto věci nevrátil, neuhradil ani jejich hodnotu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není důvodná. Skutečně s žalobcem uvedené smlouvy uzavřel, sám žalovaný však od nich pro porušování smlouvy o výhradním prodeji žalobcem dne 13.2.2015 odstoupil. Movité věci žalobce žalovaný zadržel, a to za účelem zajištění své pohledávky vůči žalobci. Tato pohledávka má svůj původ jednak v nekalosoutěžním jednání žalobce, v jehož důsledku žalovanému vznikla škoda v podobě ušlého zisku zmařením obchodů s obchodními partnery žalovaného, a jednak jde o nárok na náhradu škody způsobené dodáním piva obsahujícího mléčnou bakterii. Nekalosoutěžní jednání mělo spočívat v tom, že žalobce dodával na Slovensko své zboží nikoliv přes žalovaného, ale přímo do obchodních řetězců [anonymizováno] a [anonymizováno], aniž tyto odmítly předtím brát zboží od žalovaného ve smyslu č.l 3.4 a 3.6 smlouvy o výhradním prodeji. Dále žalobce dodával své zboží do restauračních zařízení přes spřízněnou [právnická osoba] s.r.o. tak, že nutil tato zařízení, aby neodebírali pivo od žalovaného, ale od žalobce a oslovoval je na základě informací, které získal od žalovaného, tedy zneužil obchodní tajemství žalovaného. Žalovaný tedy navrhl, nechť soud žalobu zamítne. Cizí prvek spočívá v řešené věci v tom, že žalovaný má své sídlo na území Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 25 odst. 1 nařízení [příjmení] [číslo] neboť si ji strany sjednaly v čl. 10 smlouvy o výhradním prodeji, čl. 6 smlouvy VT a čl. 10 smlouvy POSM (k námitce žalovaného nedostatku pravomoci českých soudu rozhodl o ní soud svým usnesením č.j. 34 C 136/2015-204, potvrzené usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 20 Co 136/2016-215). Rozhodným právem je zde dle čl. 3 odst. 1 nařízení ES č. 593/2008 hmotné právo české, neboť si je strany v čl. 10 smlouvy o výhradním prodeji, čl. 6 smlouvy VT a odkazem na české právní předpisy ve smlouvě POSM sjednaly. Ve věci byl dne 10.8.2017 vyhlášen rozsudek č.j. 34 C 136/2015-272, jímž soud žalobě co do primárního petitu vyhověl (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a odmítl podání žalovaného ze dne 3.11.2015 a 4.10.2016 (výrok III.). Proti rozsudku č.j. 34 C 136/2015-272 podal žalovaný včas odvolání, kde prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že - žalovanému nebylo řádně doručeno předvolání k jednání na den 10.8.2017, nebylo totiž přeloženo do slovenského jazyka, přičemž žalovaný českému jazyku v potřebném rozsahu nerozumí, současně nebylo k předvolání přiloženo poučení o možnosti odmítnout písemnost ve smyslu čl. 8 nařízení ES č. 1393/2007, čehož by žalovaný využil; ve spise založené doručenky pak nejsou relevantním důkazem o tom, že žalovanému bylo předvolání doručeno řádně, neboť nemají zákonné náležitosti - obdobně nebyl přeložen do slovenského jazyka ani samotný rozsudek č.j. 34 C 136/2015-272, resp. k němu nebylo přiloženo poučení o možnosti odmítnout písemnost ve smyslu čl. 8 nařízení ES č. 1393/2007 - petit žaloby byl neurčitý a nevykonatelný, neboť neobsahoval výčet konkrétních věcí, které má žalovaný vydat, leč pouze odkaz na přiložený jejich seznam - žalovanému nebylo doručeno usnesení ze dne 25.2.2016, č.j. 34 C 136/2015-204, o„ záměně účastníka“ na straně žalující v důsledku prodeje závodu, žalovaný se tak k této skutečnosti nemohl vyjádřit - soud I. stupně nepřihlédl ani se nevypořádal s žádným z obranných tvrzení a důkazů žalovaného, nedůvodně odmítl podání žalovaného ze dne 3.11.2015 a 4.10.2016. Jednání žalobce, který hrubě porušoval své povinnosti z uzavřených smluv, vedlo ke vzniku zásadní škody na straně žalovaného - požadavek na vydání výčepního zařízení, sklenic, reklamních poutačů apod., jakož i obdobně KEG sudů - byť dle smlouvy - je velmi účelový, neboť v souvislosti s všeobecně známými postupy na trhu s pivem se tato zařízení i nadále používají pro čepování piva žalobce, které je do těchto podniků dodáváno pouze jiným výhradním dodavatelem - nebylo prokázáno, jaké konkrétní věci měl žalovaný od žalobce převzít, žalovaný nikdy neuznal, které věci převzal, pokud uváděl, že některé věci zadržel, pak šlo o obecné tvrzení bez jakékoliv specifikace, evidenční sjetiny žalobce nejsou relevantní důkazem - smlouvu o distribuci uzavřenou mezi účastníky je třeba posoudit jako smlouvu o výhradním obchodním zastoupení Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně rozsudkem ze dne 4.12.2018, č.j. 20 Co 19/2018-316 jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a rozhodl rovněž o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 20 Co 19/2018-316, podal žalovaný včas dovolání, kde prostřednictvím právního zástupce zopakoval všechny své předchozí námitky, nově uvedl, že vydání jednotlivých věcí mařil sám žalobce, když některým z provozovatelů restauračních zařízení oznamoval, aby předměty převzaté od žalovaného (které žalovaný obdržel na základě smluv s žalobcem) nevydávali žalovanému zpět. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozsudkem ze dne 13.6.2019, č.j. 23 Cdo 1327/2019-345 rozsudky soudu odvolacího i soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že při předvolávání žalovaného k jednání soud I. stupně nepostupoval v souladu s čl. 8 nařízení ES č. 1393/2007, když žalovanému doručoval předvolání pouze v českém jazyce, resp. bez přiloženého poučení o možnosti odmítnout písemnost; ostatními námitkami žalovaného se dovolací soud již nezabýval. Soud I. stupně pak v prvé řadě usnesením ze dne 15.4.2020, č.j. 34 C 136/2015-364, vyzval žalobce k odstranění namítané vady žaloby, tedy neúplnosti či neurčitosti žalobního petit, na něž žalobce reagoval podáním ze dne 8.6.2020, kde doplnil, vydání jakých jednotlivých movitých věcí se vůči žalovanému domáhá. Žaloba, doplnění žaloby, výzva k případnému dalšímu vyjádření se ve věci a opakovaná výzvy k upřesnění povahy obrany žalovaného (usnesení ze dne 11.6.2020, č.j. 34 C 136/2015-375) byly dne 25.6.2020 doručeny tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu. Ten na výzvy nijak nereagoval, dne 25.8.2020 doručil soudu oznámení, že žalovaného již nezastupuje. Soud tedy zrušil jednání nařízené původně na 13.10.2020 a nařídil jednání na den 2.2.2021 a 23.3.2021 s tím, že pořídil překlad předvolání pro žalovaného do slovenského jazyka, pokud osoby oprávněné za tuto právnickou osobu jednat nerozumí českému jazyku v dostatečné míře a doručil žalovanému toto předvolání dne 20.11.2020, formou dožádání u příslušného slovenského soudu, byly-li tu pochybnosti o řádnosti doručení v předchozích fázích řízení. K jednání na den 2.2.2021 pak byl předvolán i tlumočník ze slovenského jazyka, aby měl žalovaný možnost k plnému uplatnění svých práv a aby neutrpěl pouze pro neznalost českého jazyka újmu na svých procesních právech. K jednání nařízenému na den 2.2.2021 se však žalovaný bez omluvy - tak jako v předchozím případě - nedostavil, případnou žádost o odročení soudu nezaslal, soud tedy opětovně rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že oba účastníci jsou podnikateli. Sporným dále nebylo, že žalobce coby prodávající s žalovaným coby kupujícím uzavřeli dne 25.2.2013 tři smlouvy - smlouvu o výhradním prodeji a na ní závislé smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení (smlouva VT) a smlouvu o poskytnutí propagačních a reklamních předmětů (smlouva POSM). Ve smlouvě o výhradním prodeji si strany sjednaly, že žalobce bude s výjimkou situací uvedených čl. 3 3.6 smlouvy výhradním dodavatelem piva na území Slovenské republiky a žalovaný bude toto zboží odebírat ve sjednaném množství (čl. 4) výlučně od žalobce - čl. 2 .1.1 a 2.1.2 smlouvy. Dle čl. 5 .5.2 se žalobce zavázal dodávat své zboží v odpovídajících obalech (KEG sudy, vratné lahve, přepravky, palety), vratné obaly měly být evidovány, podkladem pro evidenci byly dodací listy. Dle čl. 5 .5.3 v případě ukončení smlouvy měly být vratné obaly žalovaným vráceny žalobci na adresu sídla žalobce do třiceti dnů od skončení účinnosti smlouvy. Dle čl. 8 .3.1 mohla od smlouvy odstoupit každá ze stran, pokud se dostala do prodlení s plněním svého finančního závazku, i přes upozornění protistrany po dobu delší 14 dnů od písemného upozornění a dle čl. 8 .3.2, pokud se dopustila vůči protistraně nekalosoutěžního jednání. Dle čl. 8 .5.1 mohl žalobce od smlouvy odstoupit též v případě, pokud žalovaný nesplnil povinnost odebrat sjednané minimální množství zboží dle čl. 4 smlouvy. Ve smlouvě VT si strany sjednaly, že tato smlouva je závislá na smlouvě o výhradním prodeji a zaniká v případě zániku smlouvy o výhradním prodeji (čl. 4). Předmětem smlouvy byla výpůjčka výčepního zařízení nutného k prodeji zboží žalobce, tj. k čepování piva. Dle čl. 2 smlouvy, při zániku smlouvy VT se žalovaný zavázal vrátit vypůjčené výčepní zařízení nejpozději do jednoho týdne od zániku smlouvy, a to na adresu pivovaru v [anonymizována dvě slova]. Ve smlouvě POSM si strany sjednaly, že i tato smlouva je závislá na smlouvě o výhradním prodeji a zaniká v případě zániku smlouvy o výhradním prodeji (čl. 4). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí propagačních a reklamních předmětů v provozovnách žalovaného či jeho smluvních partnerů - za účelem propagace zboží žalobce. V čl. 5 smlouvy se žalovaný zavázal při ukončení smlouvy vrátit poskytnuté propagační a reklamní předměty žalobci, nebude-li jiné dohody. Soud má za prokázáno, že žalobce žalovanému předal vratné obaly, výčepní zařízení a propagační a reklamní předměty uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z dodacích listů (předávacích protokolů) na č.l. 30 - 44 spisu, z přepravních listů CMR s přílohami na č.l. 45 - 56 spisu, ze seznamu předaných obalů na č.l. 56 - 59, ze seznamu výčepního zařízení na č.l. 60 - 100 a ze seznamu propagační předmětů na č.l. 101 - 112 spisu, to s přihlédnutím k původním obranným tvrzením žalovaného v podání ze dne 3.11.2015 a 4.10.2016 a s přihlédnutím k obsahu přípisů žalovaného žalobci ze dne 19.2.2015 a 6.3.2015. Mezi stranami nebylo sporným, že žalovaný žalobci tyto předměty nevrátil. Z listiny s názvem odstoupení od smlouvy ze dne 15.1.2015 a 3.2.2015 s kopiemi dodejek má soud za prokázáno, že žalobce žalovanému doručil projevy své vůle směřující k zániku smlouvy o výhradním prodeji, jakož i obou smluv závislých. Důvodem odstoupení byla skutečnost, že žalovaný v rozporu s čl. 4 smlouvy o výhradním prodeji odebral za rok 2014 toliko 6 780 hl piva, místo sjednaných 12 500 hl a dále skutečnost, že přes upozornění žalobce žalovaný neuhradil žalovanému již splatnou cenu dodaného zboží ve výši 32 185,79 EUR. Žalobce žalovaného v odstoupení vyzval též ke vrácení vratných obalů, výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů. Z listiny s názvem oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 13.2.2015 se podává, že žalovaný žalobci doručil projev vůle, jímž i on sám od smlouvy o výhradním prodeji odstoupil dle čl. 8 .3.2 smlouvy, a to z důvodu porušení závazku žalobce v čl. 3 smlouvy. Z přípisu žalovaného žalobci ze dne 19.2.2015 se podává, že žalovaný byl připraven předmětné movité věci žalobci vydat; vyplývá to i z oznámení o uplatnění zadržovacího práva ze dne 6.3.2015, doslova se zde uvádí, že„ všechna výčepní technika“, kterou žalovaný od žalobce převzal dle smlouvy je shromážděna ve skladě Logistického centra žalovaného …. a„ na všechnu“ tuto techniku uplatňuje žalovaný zadržovací právo. Z oznámení o uplatnění zadržovacího práva ze dne 6.3.2015 se dále podává, že žalovaný krom uplatnění zadržovacího práva vyzval žalobce k zaplacení vzniklé škody a smluvní pokuty ve výši celkem 1 113 870 euro, která žalovanému měla vzniknout pro porušování smlouvy o výhradním prodeji žalobcem a pro jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem. Konkrétně měla škoda spočívat v ušlém zisku (marži) žalovaného - 4 dodávky do sítě [anonymizováno] ušlá marže 60 480 euro, smluvní pokuta 800 euro, 50 dodávek do sítě [anonymizováno] - ušlá marže 3 600 euro, smluvní pokuta 10 000 euro, 18 dodávek odběratelům žalovaného - ušlá marže 211 200 euro, bezdůvodné obohacení z poskytnutí dotaci distribučnímu systému při prodeji produktů na území Slovenska v letech 2009 až 2014 - ušlá marže 432 000 euro a vadně dodané zboží s mléčnou bakterií v letech 2010 až 2011 - ušlá marže 395 790 euro. Z listiny s názvem předžalobní výzva ze dne 12.3.2015 s kopií dodejky se podává, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě ceny odebraného zboží ve výši 37 993,82 EUR, jakož i k vrácení vratných obalů, výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů, příp. k úhradě jejich hodnoty. Žalovaný netvrdil ani nedokládal - pokud jde o důvodnost odstoupení do smlouvy o výhradním prodeji, že by v roce 2014 od žalobce odebral sjednaných [číslo] hl piva ani netvrdil a nedokládal, že by žalobci uhradil dlužnou cenu dodaného zboží 32 185,79 EUR (povinnost tvrzení a povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně). Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Z listin s názvem„ objemy prodeje“ na č.l. 134 spisu a„ seznam majetku“ č.l [číslo] soud žádné další skutečnosti pro právní posouzení věci nezjistil, jde zjevně o listiny vyhotovené samotným žalovaným a samy o sobě nejsou ani příliš srozumitelné. Žádné rozhodné skutečnosti pak nevyplývají ani z dalších provedených důkazů - míněno stran existence žalovaným tvrzené pohledávky z titulu náhrady škody za žalobcem, neboť z čestných prohlášení na č.l. 142 až 144 spisu se podává maximálně skutečnost, že žalobce měl činit nátlak k odběru piva jednotlivými provozovateli na Slovensku od žalobce. Z odstoupení od smluv, které učinil žalovaný vůči některým svým odběratelům - provozovatelům restauračních zařízení na Slovensku (č.l. 148 - 151) vyplývá, že tak sice činí pro porušení závazku těchto odběratelů odebírat pivo výlučně od žalobce, nicméně ani z těchto listiny není zřejmá nějaká konkrétní výše tvrzené škody v podobě ušlého zisku, natož škody způsobené„ mléčnou bakterií“. Z listiny předložené žalobcem - oznámení žalovaného o uplatnění zadržovacího práva ze dne 6.3.2015 - se sice podává, že žalovaný vůči žalobci uplatnil určitý svůj nárok na náhradu škody, případně i další nároky, nicméně tato sama listina neprokazuje, že žalovanému taková pohledávka vůči žalobci opravdu vznikla, jde toliko o její vyčíslení. Soud potom vůbec neprováděl žalobcem navrhovaný důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] (k předání předmětných věcí žalovanému), neboť předání věcí uvedených ve výroku I. rozsudku má za prokázáno z důkazů provedených již shora. Pokud by se žalovaný dne 2.2.2021 dostavil k jednání, adresoval by mu soud poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu v tom směru, aby doplnil tvrzení ohledně výše škody způsobené mu žalobcem (neboť takové zásadní určité a srozumitelné tvrzení ze strany žalovaného zde absentuje) a doplnil a prokázal, jak dospěl k výši požadované škody, od čeho ji odvíjí, v čem spočívá příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a tvrzenou škodou, o jakou konkrétní dodávku piva s mléčnými bakteriemi šlo, zda žalovaný vůči žalobci uplatnil nějaké nároky z vad zboží, v jaké výši, jak a kdy, a konečně aby prokázal, že vydání jednotlivých věcí žalovaným mařil sám žalobce. Jelikož se žalovaný, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil, připravil se opětovně o možnost být soudem v tomto směru poučen. Žalovaný tedy neprokázal, že by vůči žalobci měl nějakou konkrétní a určitou pohledávku či pohledávky (ať již - právně hodnoceno - z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku, odpovědnosti za vady dodaného zboží či jiného případného titulu). Jelikož byly všechny tři smlouvy uzavřeny dne 25.2.2013, řídí se právní vztahy z nich vyplývající občanským zákoníkem - zákonem č. 40/1964 Sb. a obchodním zákoníkem - zákonem č. 513/1991 Sb. (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.). Podle § 488 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Podle § 409 odst. 1 obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podle § 745 odst. 1 obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., smlouvou o výhradním prodeji se zavazuje dodavatel, že zboží určené ve smlouvě nebude v určité oblasti dodávat jiné osobě než odběrateli. Podle § 659 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Podle § 662 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského a obchodního zákoníku a též vzhledem k obsahu smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovaným, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouva o výhradním prodeji - coby speciální druh smlouvy kupní - obsahovala určitá a srozumitelná ujednání o tom, že zboží bude žalobcem dodáváno v obalech, které bude žalovaný (což dle jeho povahy - nápoje - je i obvyklé), v případě ukončení smluvního vztahu, povinen žalobci vrátit. Ustanovení kupní smlouvy dle obchodního zákoníku jsou v zásadě dispozitivní, nic tedy nebrání účastníkům tohoto právního úkonu si taková práva a povinnosti sjednat. Právní vztah založený smlouvou o výhradním prodeji byl odstoupením ze strany žalobce ukončen (§ 349 obchodního zákoníku). Žalovaný nijak nerozporoval samotné důvody, pro které žalobce od smlouvy odstoupil, sám rovněž od této smlouvy odstoupil - byť z jiného důvodu, je zde tedy jednoznačná vůle obou stran směřující k zániku tohoto právní vztahu. Dle čl. 5 [číslo] smlouvy byl žalovaný povinen v případě jejího ukončení žalobci vrátit ty vratné obaly, které v tomto okamžiku měl ve svém držení (což je i v souladu se zněním § 351 odst. 2 obchodního zákoníku), pokud tak žalovaný ve sjednané lhůtě a přes výzvu žalobce neučinil, uložil mu soud tuto povinnost svým rozhodnutím (výrok I.). Zanikla-li odstoupením smlouva o výhradním prodeji, zanikla též na této smlouvě závislá smlouva VT - výslovně sjednaná jako smlouva o výpůjčce a též smlouva POSM, která je povahou smlouvou inominátní ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (žalobce žalovanému přenechal movité věci za účelem žalobcovy propagace s tím, že po ukončení smluvního vztahu mezi účastníky je žalovaný žalobci vrátí, nebude-li ujednáno jinak. Dle čl. 2 smlouvy VT byl žalovaný povinen v případě jejího ukončení žalobci vrátit to výčepní zařízení, které v tomto okamžiku měl ve svém držení, jakož i dle čl. 5 smlouvy POSM i reklamní a propagační předměty. Pokud tak žalovaný ve sjednané lhůtě a přes výzvu žalobce neučinil, uložil mu soud tuto povinnost rovněž svým rozhodnutím (výrok I.). Jelikož soud vyhověl primárnímu petitu žaloby, o sekundárním již v souladu s právní teorií nerozhodoval. Co se týká námitek žalovaného - pokud by měly být posouzeny jako obrana proti nároku žalobce - pak žalovaný, jak se podává ze skutkové části rozsudku, neprokázal, že by měl vůči žalobci nějakou určitou splatnou pohledávku, opravňující jej k zadržení předmětných movitých věcí ve smyslu § 1395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.. Samotným žalovaným nebyla uváděna ani její výše pro případné posouzení souladnosti výkonu tvrzeného zadržovacího práva s dobrými mravy, přičemž tvrzení žalovaného zde nemůže nahradit přípis předložený žalobcem - oznámení o uplatnění zadržovacího práva ze dne 6.3.2015. Žalovaný pak ani neprokázal, ani že by sám žalobce svým jednáním bránil žalovanému některé z věcí vydat. Pokud jde o další námitky žalovaného, ať již vůči procesnímu postupu soudu nebo věci samé, s nimiž se soud nevypořádal shora, pak: - usnesení ze dne 25.2.2016, č.j. 34 C 136/2015-204 žalovanému bylo doručeno, a to dne 3.3.2016 prostřednictvím jeho tehdejšího právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, dokonce proti výroku II. tohoto usnesení žalovaný podal odvolání - nárok žalobce na vydání vratných obalů, výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů vyplývá ze smluv uzavřených mezi účastníky, tedy žalovaný vzal na sebe dobrovolně závazek tyto poskytnuté předměty žalobci při ukončení smluvního vztahu vrátit. Jsou-li smlouvou převzaté povinnosti jednoznačně a srozumitelně určené, nemají„ všeobecně známé postupy na trhu s pivem“, ať už je žalovaný popisuje jakkoliv, pro posouzení práv a povinností stran význam (§ 264 odst. 1 obchodního zákoníku) - z výsledku dokazování vyplývá, jaké konkrétní věci žalovaný od žalobce převzal, tím spíše bránil-li se od počátku námitkou existence zadržovacího práva k těmto předmětům a nenamítal u některé konkrétní věci, že by mu snad nebyla předána, nebo že již byla vrácena, či s ní bylo jinak naloženo. Uváděl-li následně žalovaný v odvolání, že nebylo prokázáno, jaké konkrétní věci měl žalovaný od žalobce převzít a pokud uváděl, že některé věci zadržel, pak šlo o obecné tvrzení bez jakékoliv specifikace, jde o obranu vlastně vnitřně rozpornou.„ Evidenční sjetiny“ soud hodnotí jako každý jiný důkaz, tedy ve vztahu i k jiným důkazům a skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Poznamenat lze ještě, že žalobci postačí prokázat nabytí držby žalovaným, na žalovaném pak je, aby případně tvrdil a prokazoval, že věci již nejsou v jeho dispozici a proč - smlouva o výhradním prodeji uzavřená mezi účastníky je povahově smlouva kupní, neboť na rozdíl od smlouvy o výhradním obchodním zastoupení (§ 652 ve spojení s § 665 a §666 obchodního zákoníku) není dodavatel, žalobce v žádném právním vztahu s konečnými odběrateli zboží, neboť oprávněný z tohoto vztahu - odběratel, žalovaný, kupuje od dodavatele zboží vlastním jménem a na vlastní účet. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 402 034 Kč a představují: - zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč - náklady právního zastoupení advokátem za 9 úkonů právní služby po 35 340 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, tři písemná podání ve věci samé - žaloba, vyjádření ze dne 10.2.2016 a vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 14.12.2017, dále účast na jednání soudu dne 10.8.2017 a 2.2.2021 a účast na jednání odvolacího soudu dne 20.11.2018 a 4.12.2018), přičemž zde soud vycházel z hodnoty movitých věcí 6 753 229 Kč požadované žalobcem v eventuelním petitu - paušální částku náhrad hotových výdajů 2 700 Kč (za 9 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - cestovné za 2 cesty právního zástupce žalobce na jednání odvolacího soudu dne 20.11.2018 a 4.12.2018 z [obec] do [obec] a zpět o délce 404 km vykonané [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] se spotřebou paliva BA 95 6,8 litrů na 100 km při ceně 30,5 Kč dle tehdy platné vyhlášky č. 463/2017 Sb. a pevné sazbě náhrad 4 Kč km, tj. 2x 2 453 Kč - cestovné za 1 cestu právního zástupce žalobce na jednání soudu dne 2.2.2021 z [obec] do [obec] a zpět o délce 404 km vykonané osobním automobilem zn. [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] spotřebou paliva BA 95 6,8 litrů na 100 km při ceně 27,80 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a pevné sazbě náhrad 4,40 Kč km, tj. 2 541 Kč - paušální částku náhrad za promeškaný čas 2 400 Kč za 24 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za promeškaný čas strávený cestou ze sídla právního zástupce žalobce na místo jednání soudu a zpět dne 20.11.2018, 4.12.2018 a 2.2.2021, přičemž cesta z [obec] do [obec] trvá průměrně 2 hodiny a měří 202 km - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 69 427 Kč. Žalovaný v podání ze dne 3.11.2015 a 4.10.2016 uvedl, že„ prioritním předmětem sporu jsou nároky žalovaného ze zadržovacího práva, neboť žalovaný zadržel movité věci, jejichž vydání se žalobce domáhá na zajištění svých pohledávek za žalobcem z nekalosoutěžního jednání, které mají charakter škody - ušlého zisku a též škody způsobené dodávkou piva s mléčnou bakterií, přičemž bez rozhodnutí o těchto nárocích z nekalosoutěžního jednání nelze rozhodnout o povinnosti vydat žalobci předmětné movité věci“. Nebylo tedy zřejmé, jsou-li tvrzení žalovaného pouze obranou v řízení proti nároku žalobce, nebo zda mají mít povahu vzájemného návrhu. Usnesením č.j. 34 C 136/2015-238 a opětovně usnesením č.j. 34 C 136/2015-375 soud žalovaného vyzval, aby v poskytnuté lhůtě upřesnil, má-li jít o vzájemný návrh či nikoliv a pokud ano, aby odstranil vady vzájemného návrhu spočívající v absenci žalobního petitu a též rozhodných skutkových tvrzení. Současně soud žalovaného poučil, že nebude-li výzva k doplnění podání ve stanovené lhůtě splněna a v řízení nebude proto možno dále pokračovat, soud vzájemný návrh v souladu s § 43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítne. Usnesení č.j. 34 C 136/2015-238 bylo žalovanému doručeno dne 11.4.2017, usnesení č.j. 34 C 136/2015-375 pak prostřednictvím tehdejšího právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] dne 25.6.2020, žalovaný však na ně ani v jednom případě nereagoval. Protože přes výzvu soudu nebyly ve vzájemném návrhu řádně odstraněny všechny nedostatky a jde o takové nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, soud v souladu s § 43 odst. 2 občanského soudního řádu vzájemný návrh na„ náhradu škody“ odmítl (výrok III.), když žalovaný přes poučení a poskytnutou patnáctidenní, resp. v případě druhé výzvy třicetidenní lhůtu, nedostál výše popsaným základním náležitostem návrhu na zahájení řízení. S ohledem na množství movitých věcí a též výši náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil povinnosti dle výroků I. a II. v delší, tj. třicetidenní lhůtě (§ 160 odst. 2 občanského soudního řádu).