34 C 138/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 19 550 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 840 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 2 160 Kč -) úrok z prodlení ve výši 700 Kč -) úrok ve výši 1 334,90 Kč -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení -) úrok ve výši 19,07 % ročně z částky 8 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 850 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 8 700 Kč -) úrok z prodlení ve výši 1 414,88 Kč -) úrok ve výši 2 744,86 Kč -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 550 Kč od 16.1.2021 do zaplacení -) úrok ve výši 19,4 % ročně z částky 11 550 Kč od 16.1.2021 do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Soud přiznává opatrovníku žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu, sídlem [adresa], odměnu za zastupování ve výši 7 986 Kč.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu odměny opatrovníka žalovaného ve výši 6 165 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 7. 2021, doplněnou o podání ze dne 29. 8. 2022 a 8. 3. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 550 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne 11. 1. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 8 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1 600 Kč s úrokovou sazbou 19,07 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil 2 160 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 700 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 334,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 7. 9. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou 19,4 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil 12 150 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 550 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 414,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 744,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 550 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 19,4 % ročně z částky 11 550 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. S účinností ke dni 15. 1. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce. Ve vztahu k oběma smlouvám o spotřebitelském úvěru žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně a v souladu s § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, o čemž svědčí vyplněné karty zákazníka ze dne 7. 9. 2018 a 11. 1. 2019.

4. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nezdařilo doručit na známou adresu v cizině byl mu usnesením ze dne 19. 1. 2023, č.j. 34 C 138/2022-75, ustanoven opatrovník z řad advokátu Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník se ve věci vyjádřil podáním ze dne 13. 2. 2023. Uvedl, že nárok žalobce neuznává ani z části. Právní předchůdce žalobce při uzavírání obou smluv o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného nedostatečně a pouze pro formu, z vyplněných karet zákazníka neplyne, že by byly dostatečně ověřovány žalovaným tvrzené příjmy a zejména výdaje, z uvedených důvodů je proto třeba považovat obě úvěrové smlouvy za absolutně neplatné. Opatrovník žalovaného také zpochybnil aktivní legitimaci žalobce, neboť oznámení o postoupení pohledávek se nedostalo do dispozice žalovaného, když bylo zasláno na jinou adresu, než byla žalovaným žalobci sdělena.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy ze dne 11. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč za celkové náklady ve výši 6 400 Kč sestávající z úroku ve výši 1 600 Kč s úrokovou sazbou 19,07 % ročně, administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy; smlouva byla podepsána obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce a žalovaným. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč.

7. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 1. 2019 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí úvěru žil žalovaný v nájmu, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru; čistý měsíční příjem žalovaného činil 18 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 7 100 Kč (bydlení 1 500 Kč, osobní výdaje 3 800 Kč, splátky jiných dluhů 1 800 Kč). Za účelem ověření příjmů a výdajů žalovaného byly předloženy výplatní pásky.

8. Ze smlouvy ze dne 7. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za celkové náklady ve výši 12 000 Kč sestávající z úroku ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou 19,4 % ročně, administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy; smlouva byla podepsána obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce a žalovaným. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč.

9. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 9. 2018 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí úvěru žil žalovaný v nájmu, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru; čistý měsíční příjem žalovaného činil 24 300 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 5 900 Kč (bydlení 2 100 Kč, osobní výdaje 3 800 Kč). Za účelem ověření příjmů a výdajů žalovaného byly předloženy výplatní pásky.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] i ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na žalobce.

11. Z dopisu ze dne 19. 2. 2012 se podává, že postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] i ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo žalovanému písemně oznámeno právním předchůdcem žalobce. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky v celkové výši 31 090 Kč.

12. Z podacího lístku České pošty, s.p. (DopisOnline) soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 22. 2. 2021 na adresu [adresa žalovaného].

13. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] i ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 28. 5. 2021.

14. Z podacího lístku České pošty, s.p. (DopisOnline) soud zjistil, že výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 14. 5. 2021 na adresu [adresa žalovaného].

15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností obou smluv o spotřebitelském úvěru. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. V případě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] i smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] právní předchůdce žalobce zjišťoval údaje týkající se příjmů žalovaného z výplatních pásek, neznámo však, za jaké období. Výdaje žalovaného však nebyly ověřovány vůbec. Právní předchůdce žalobce neověřoval, jaké jsou reálné výdaje žalovaného, zda žalovaný skutečně vynakládá na nájemném (resp. nákladech na bydlení) tvrzené částky, a to i přesto, že např. výše tvrzených výdajů na bydlení se s ohledem na obecnou známost ceny bydlení jeví jako vysoce nereálná. Právní předchůdce žalobce nadto žalovanému poskytl druhý úvěr i při vědomí, že žalovaný již hradí další dluhy. Na tomto místě tak měl předchůdce žalobce o to pečlivěji zkoumat reálné výdaje žalovaného a nespokojit se s pouhým tvrzením ohledně jejich výše.

26. Soud proto uzavřel, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce v případě obou smluv o úvěru zjišťoval a ověřoval informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného nedostatečně.

27. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formulářů hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formulářů právního předchůdce žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost obou smluv o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] i smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny, a to v případě smlouvy o úvěru [číslo] právo na vrácení jistiny 5 840 Kč (dne 11. 1. 2019 poskytnutá částka ve výši 8 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 2 160 Kč) a právo na vrácení částky 2 850 Kč (dne 7. 9. 2018 poskytnutá částka ve výši 15 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 12 150 Kč), tj. částky v celkové výši 8 690 Kč. Ve zbylé části co do částky 2 160 Kč a 8 700 Kč soud žalobu zamítl. V části nároku na zaplacení příslušenství v podobě (kapitalizovaných) úroků soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatných smluv o úvěru.

31. Ohledně (kapitalizovaných) úroků z prodlení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

32. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I. a III.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II. a IV.).

33. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 19 550 Kč (8 000 Kč + 11 550 Kč) a příslušenství ve výši 19 455,49 Kč (v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 700 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 334,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 414,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 744,86 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do 11. 5. 2023 v kapitalizované výši 1 854,24 Kč, úrok ve výši 19,07 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do 11. 5. 2023 v kapitalizované výši 3 536,04 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 550 Kč od 16. 1. 2021 do 11. 5. 2023 v kapitalizované výši 2 677,06 Kč a úrok ve výši 19,4 % ročně z částky 11 550 Kč od 16. 1. 2021 do 11. 5. 2023 v kapitalizované výši 5 193,51 Kč). Úspěch žalobce je představován výrokem I. a III., tedy částkou v celkové výši 8 690 Kč (5 840 Kč + 2 850 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 30 315,49 Kč (2 160 Kč + 8 700 Kč + příslušenství ve výši 19 455,49 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 22,8 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 77,2 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Z procesního hlediska úspěšnějšímu žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

34. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 7 986 Kč. Odměna je představována třemi úkony právní služby po 1 900 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 13. 2. 2023 a účast u jednání dne 11. 5. 2023), včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze čtyř úkonů právní služby a náhrady za DPH ve výši 1 386 Kč.

35. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl v daném řízení úspěšný pouze v rozsahu 22,8 % předmětu řízení, tj. ohledně částky 8 690 Kč, v rozsahu 77,2 % předmětu řízení, tj. ohledně částky 30 315,49 Kč, úspěšný nebyl. Soud proto uložil povinnost žalobci uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 6 165 Kč, která odpovídá 77,2 % předmětu řízení, ohledně které byl žalobce ve věci neúspěšný.