34 C 14/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 950 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 450 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 18 500 Kč -) úrok z prodlení výši 2 091,43 Kč -) úrok ve výši 5 625,58 Kč -) úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 24 605,11 Kč od 30.11.2019 do zaplacení -) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30.11.2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu odměny opatrovníka žalovaného ve výši 6 432 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1, doplněnou o podání ze dne 18. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 950 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč za úplatu v podobě úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, uhradil pouze 11 550 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 24 605,11 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 7 344,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 625,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 091,43 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. S účinností ke dni 29. 11. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byl mu usnesením ze dne 8. 8. 2022, č.j. 34 C 14/2022-49, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník v podání doučeném soudu dne 28. 8. 2022 uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Žalobce není ve sporu aktivně legitimován, když ze strany žalobce nebylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným. Opatrovník dále namítl neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatku posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele ze strany právního předchůdce žalobce. Z tvrzení žalobce nevyplývá, zda a jakým způsobem mělo dojít k předání a převzetí finančních prostředků v hotovosti, není proto prokázáno poskytnutí úvěru. Výši úroků opatrovník označil za nepřípustné pro rozpor s dobrými mravy.

3. V reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného žalobce doplnil, pohledávka žalobce za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, a to včetně příslušenství a všech práv s ní spojených. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 byly žalovanému zaslány na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný převzal částku 25 000 Kč v hotovosti dne 6. 11. 2017 a převzetí svým podpisem potvrdil. Před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťoval právní předchůdce žalobce údaje o příjmech a výdajích žalovaného, tyto ověřoval, hodnotil a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, úrok a poplatky nejsou nepřiměřené a v době sjednání úvěru nebyla jejich výše neobvyklá. Žalobce závěrem prohlásil, že je ochoten souhlasit s úhradou dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách, každá minimálně ve výši 2 500 Kč, neboť splátky v nižší výši by neodůvodněně zvýhodňovaly žalovaného na úkor žalobce.

4. S ohledem na zjištění, že žalovaný se od 19. 9. 2022 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, funkce opatrovníka zanikla. Žalovaný dále podáním ze dne 10. 2. 2023 doplnil, že souhlasí s návrhem bývalého opatrovníka na zamítnutí žaloby. V opačném případě by byl schopen s pomocí rodiny splácet částku 1 000 Kč měsíčně.

5. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dne 6. 11. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu úvěru ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti dne 6. 11. 2017, převzetí části potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil 11 550 Kč (dne 10. 11. 2017 částku 2 200 Kč, dne 28. 11. 2017 částku 250 Kč, dne 9. 4. 2018 částku 300 Kč, dne 21. 5. 2018 částku 1 000 Kč, dne 25. 6. 2018, 26. 7. 2018, 5. 9. 2018, 27. 9. 2018, 23. 10. 2018 a 20. 12. 2018 částku po 500 Kč, dne 21. 1. 2019 částku 1 000 Kč, dne 25. 3. 2019, 15. 4. 2019 a 23. 5. 2019 částku po 500 Kč, dne 31. 5. 2019 částku 300 Kč, dne 12. 7. 2019 částku 500 Kč, dne 27. 9. 2019 částku 1 000 Kč a dne 29. 10. 2019 částku 500 Kč). Úhrada žalovaného byla ve výši 394,89 Kč započtena na jistinu, ve výši 3 500 Kč na kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu úvěru, ve výši 5 000 na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 655,11 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovanému tak vznikl dluh, který je předmětem tohoto řízení, sestávající z dlužné jistiny ve výši 24 605,11 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 7 344,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 625,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 091,43 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

6. Ze zákaznické karty ze dne 6. 11. 2017 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí zápůjčky žil byl žalovaný svobodný, žil v nájmu s rodiči a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou; čistý měsíční příjem žalovaného činil 17 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 8 250 Kč (bydlení 4 250 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč). Dokumenty k ověření příjmů a výdajů žalovaného poskytnuty nebyly.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 právní předchůdce žalobce s účinností k témuž dni postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 bylo žalovanému zasláno na adresu [adresa žalovaného].

8. Výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020 žalobce upozornil žalovaného na dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Výzva k plnění byla žalovanému zaslána [adresa žalovaného] dne 7. 5. 2020.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti následně zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

20. V posuzované věci žalovaný sice sdělil právnímu předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce jakkoliv ověřovány. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, zda žalovaný skutečně dosahuje tvrzeného příjmu. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si výši příjmů a výdajů a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu a výdajích, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

21. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

24. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena (o čemž svědčí smlouva o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky), vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 13 450 Kč (poskytnutá jistina 25 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 11 550 Kč), ve zbylé části nároku co do částky 18 500 Kč soud nárok žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 625,58 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 091,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [adresa žalovaného] do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny.

25. Pokud jde o to, že soud uložil žalovanému povinnost uhradit svůj dluh vůči žalobci ve splátkách (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu) po 1 000 Kč, pak zde je třeba uvést, že soud zde vyšel z žádosti žalovaného, jeho nepříznivé majetkové a sociální situace a zejména z jeho ochoty dluh uhradit. Nutno dodat, že výše splátek musí být přiměřená výši dluhu, neboť není možno připustit, aby se uspokojení oprávněného nároku žalobce prodloužilo (v důsledku hrazení dluhu ve splátkách) natolik, že by byl neúměrně znevýhodněn žalobce oproti žalovanému, jenž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Výše splátky 1 000 Kč se pak soudu jeví vzhledem k celkové výši dluhu 13 450 Kč jako zcela přiměřená.

26. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 31 950 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 625,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 091,43 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 5. 2023 v kapitalizované výši 20 323,22 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 605,11 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 5. 2023 v kapitalizované výši 7 711,17 Kč, tj. částka v celkové výši 67 701,40 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 13 450 Kč, úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 54 251,40 Kč (18 500 Kč + 5 625,58 Kč + 2 091,43 Kč + 20 323,22 Kč + 7 711,17 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 20 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 80 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Z procesního hlediska úspěšnějšímu žalovanému proto náleží (poměrná) náhrada nákladů řízení v rozsahu 60 % (úspěch 80 % ponížen o neúspěch 20%). Náklady řízení žalovaného jsou tvořeny paušálními náklady dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu v celkové výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkony ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Žalovaný má proto nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 180 Kč, která odpovídá 60 % úspěchu ve věci.

28. Na základě usnesení ze dne 24. 2. 2023, č.j. 34 C 14/2022-74, byla bývalému opatrovníkovi žalovaného vyplacena odměna za zastupování žalovaného ve výši 8 040 Kč. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl v daném řízení úspěšný pouze v rozsahu 20 % předmětu řízení, v rozsahu 80 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Soud proto uložil povinnost žalobci uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 6 432 Kč, která odpovídá 80 % předmětu řízení, ohledně které byl žalobce ve věci neúspěšný.