34 C 148/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozen dne datum bytem adresa žalovaného zastoupen advokátem Mgr. jméno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 62 400 Kč s příslušenstvím - smlouva o studiu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 62 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 400 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 849,20 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 26.7.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 62 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalobcem, který je soukromou vysokou školou a žalovaným byla dne 14.8.2019 uzavřena smlouva o studiu; součástí smlouvy jsou rovněž všeobecné podmínky studia (dále jen VPS) [číslo] 2019. Žalovaný však žalobci do 1.10.2019 nepředložil maturitní vysvědčení, případně doklad o nevykonání maturitní zkoušky. Žalobce tedy žalovaného ke studiu nepřijal, pro porušení výše uvedené povinnosti smlouva o studiu zanikla a žalobci dle čl. III/10 VPS vzniklo právo žádat po žalovaném smluvní pokutu ve výši školného za první tři semestry studia, tedy celkem 62 400 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty do 20.1.2020, žalovaný žalobci smluvní pokutu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není důvodná, neboť: -) žalovanému ze smlouvy o studiu, resp. VPS nemohla vzniknout žádná povinnost, neboť je zde označen jako uchazeč o studium. Tento pojem je definován v čl. I, odst. 2 smlouvy jako osoba, která zahájila přijímací řízení a byla přijata ke studiu na vysoké škole. Žalovaný však ke studiu přijat nebyl, čl. III/10 VPS se na něj tedy nevztahuje. Dle § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. je třeba pojem„ uchazeč“ vykládat pro žalovaného způsobem nejpříznivějším, neboť ve vztahu založeném smlouvou o studiu vystupuje žalovaný jako spotřebitel, žalobce jako podnikatel. Výše smluvní pokuty v částce 62 400 Kč je pak značně nepřiměřená ve smyslu § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. v porovnání s porušovanou povinností a v hrubém nepoměru s případnou škodou či výdaji žalobce, které mu mohly v souvislosti s nenastoupením žalovaného ke studiu vzniknout. Žalobce je podnikatelem na trhu s poskytováním vysokoškolského vzdělání, 90 % jeho zisku představuje školné, v roce 2020 dosáhl hospodářského výsledku 37 900 000 Kč. I ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 pak žalobce vystupuje jako dodavatel služby, neboť jeho činnost není financována z veřejných zdrojů. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 není použitelné, neboť tam byla vysoká škola obecně prospěšnou společností -) smlouvu o studiu je třeba považovat i za smlouvu adhezní ve smyslu § 1798 a.n. zákona č. 89/2012 Sb. neboť žalovaný neměl žádný vliv na její obsah, resp. obsah VPS. Obsah VPS je značně složitý a žalovaný mu nemohl porozumět, mj. s ohledem na skutečnost, že jako občan Kazachstánu neovládá dostatečným způsobem český jazyk a smlouva mu nebyla předložena v kazaštině ani jiném mu srozumitelném jazyce, čímž žalobce postupoval v rozporu s § 6 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Smluvní pokuta ve výši trojnásobku ceny za semestr studia je pak pro žalovaného zvláště nevýhodná, aniž by tu proto byl rozumný důvod, smlouvu je tedy třeba považovat za neplatnou -) žalovaný vzhledem ke vzdálenosti mezi Českou republikou a Kazachstánem nebyl schopen v době od 14.8.2019 do 1.10.2019 doložit žalobci své maturitní vysvědčení -) skutečnost, že se některá osoba přihlásí ke studiu na vysoké škole, nepředpokládá sama o sobě nějakou vyšší rozumovou vyspělost takové osoby ani zvýšenou míru odpovědnosti za její jednání, to neplyne z žádného právního předpisu 3. V reakci na obranu žalovaného žalobce dále doplnil svoji argumentaci tak, že vztah mezi účastníky nelze považovat za spotřebitelský. Nejde o typickou dodávku zboží či služeb nýbrž o zabezpečení přístupu k vysokoškolskému vzdělání v akreditovaném studijním oboru. Z tohoto pohledu zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. nerozlišuje mezi veřejnými a soukromými vysokými školami; prostřednictvím studia na vysoké škole pak občané realizují své ústavně garantované práv ona vzdělání. Za studium na vysoké škole lze pak, a to v případě jak veřejných, tak soukromých vysokých škol žádat poplatky, které si škola sama stanoví. Takové poplatky pak nepředstavují přímé protiplnění za poskytnutou službu, nýbrž podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jeho administraci. Žalobce nedostává na svoji činnost žádné dotace, snad krom výběrových dotací na ubytování některých studentů, hospodářský výsledek v roce 2020 dosáhl skutečně částky 37 900 000 Kč, nicméně tuto nelze považovat za zisk žalobce. Žalovaný ukončil středoškolské vzdělání již v roce 2018, mohl si tedy maturitní vysvědčení obstarat dříve, i tak měl na jeho předložení od podpisu smlouvy časový prostor měsíce a půl. Žalovaný při podpisu smlouvy neprojevil, že by snad neovládal český jazyk, o anglickou verzi dokumentu nepožádal, pokud textu smlouvy a VPS vůbec nerozuměl, neměl tedy takový právní úkon činit. Uchazečem je z logiky věci osoba, která se účastní přijímacího řízení, student pak osoba ke studiu přijatá, obojí jsou pojmy zákona o vysokých školách. Smlouva o studiu zakládá vztah mezi žalobcem a uchazečem o studium, není tedy rozhodné pro vznik práv a povinností stran, zda nakonec ke studiu přijat bude. Žalovaný smlouvu o studiu uzavřel, přijímacího řízení se účastnil, nicméně v důsledku jeho vlastního jednání však smluvní vztah zanikl, avšak tzv. ex nunc. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty tedy žalovaného váže.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalobce je podnikatel tzv. dle formy, jak podporuje i výpis z obchodního rejstříku žalobce a jeho hospodářský výsledek byl v roce 2020 37 900 000 Kč, jak plyne i z výroční zprávy. Spornou nebyla dále skutečnost, že žalobce na svoji vzdělávací činnost nedostává žádné dotace z veřejných rozpočtu (krom výběrových dotací na ubytování a sociální stipendia některých studentů, jak se podává i z výzvy k podání žádosti o dotace na č.l. 89 spisu) a že ze školného financuje veškeré činnosti, jež realizuje, jakož i zajišťuje svůj další rozvoj.

6. Spornou nebyla nakonec skutečnost, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o studiu ze dne 14.8.2019, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky studia č. 6/ 2019 (s datem 14.8.2019) coby příloha 1 smlouvy a základní informace o studiu s datem 14.8.2019 coby příloha 2, když právní zástupce žalovaného na jednání dne 12.4.2022 uvedl, že žalovaný tyto listiny, jakož i listinu obsahující jeho identifikační údaje s datem 31.7.2019 podepsal.

7. Ze smlouvy o studiu pak vyplývá, že upravuje práva a povinnosti mezi žalobcem a žalovaným při zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu Ekonomika a management, obor Ekonomika a management podniku s dobou studia tři roky, v prezenční formě se zahájením studia v akademickém roce 2019 2020 (čl. I odst. 1), žalovaný je v předtištěném záhlaví smlouvy označen jako„ uchazeč/student“. Dle čl. I odst. 2 smlouvy se uchazečem dle této smlouvy rozumí osoba, která zahájila přijímací řízení a byla přijata ke studiu na VŠ. Dle čl. II/1 a 2 jsou neoddělitelnou součástí smlouvy o studiu všeobecné podmínky studia č. 6/ 2019 a základní informace o studiu. Dle čl. II/5 je studium poskytováno za úplatu. Dle čl. III smlouva nabývá účinnosti dnem uzavření, účinnost končí dnem řádného ukončení studia nebo dnem, kdy studium bylo ukončeno jiným, než řádným způsobem.

8. Z čl. III/2 VPS se podává, že uchazeč/student se zavazuje hradit školné. Dle čl. III/10 nemusí uchazeč/student hradit školné, pokud nesloží v bakalářském studijním programu maturitní zkoušku. Tuto skutečnost je uchazeč/student povinen žalobci doložit potvrzením o neúspěšném složení maturitní zkoušky nejpozději do 1.10.2019. Splněním této povinnosti pak smlouva o studiu zaniká. V případě úspěšného složení maturitní zkoušky uchazeč/student povinen předložit žalobci maturitní vysvědčení nejpozději do 1.10.2019. V případě nesplnění této povinnosti smlouva o studiu zaniká a uchazeč/student je povinen žalobci uhradit„ storno poplatek“ ve výši odpovídající školnému za první tři semestry studia. Dle č. VII činilo školné v akademickém roce 2019 2020 v bakalářském studijním programu Ekonomika a management, obor Ekonomika a management v prezenční formě 20 800 Kč.

9. Z listiny obsahující identifikační údaje žalovaného s datem 31.7.2019, vyplněné žalovaným, vyplývá, že žalovaný maturitní zkoušku složil v roce 2018.

10. Mezi stranami nebylo sporným, že žalovaný žalobci své maturitní vysvědčení do 1.10.2019 (a ani poté) nepředložil.

11. Z rozhodnutí ze dne 31.12.2019 soud zjistil, že žalobce žalovaného nepřijal pro akademický rok 2019 2020 ke studiu, neboť žalovaný nesplnil podmínku dle § 48 zákona o vysokých školách, kterou je pro bakalářský studijní program dosažení středního vzdělání s maturitou.

12. Z přípisu žalobce žalovanému ze dne 30.12.2019 se podává, že žalobce žalovanému oznámil zánik smlouvy o studiu, neboť nedoložil maturitní vysvědčení nebo doklad o nevykonání maturitní zkoušky, současně žalovaného vyzval k zaplacení smluvní pokuty ve výši 62 400 Kč do 20.1.2020.

13. Z přípisu žalobce žalovanému ze dne 7.1.2021 a připojené kopie podacího archu pošty se podává, že žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu k úhradě smluvní pokuty.

14. Mezi stranami nebylo sporným, že žalovaný žalobci smluvní pokutu neuhradil.

15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Z ostatních provedených listinných důkazů - e-mailu [obec] obchodní inspekce, rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 293/2021-89, stanovy žalobce, přípisu žalobce ze dne 23.2.2021 a listiny na č.l. 90 - soud žádné skutečnosti potřebné pro právní posouzení věci nečerpal, neboť rozhodné skutečnosti měl za prokázány již důkazy uvedenými výše.

17. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

18. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Strany uzavřely smlouvu o studiu, která je svojí povahou smlouvou inominátní, kde si (resp. ve VPS coby její nedílné součásti) určitě a srozumitelně sjednaly svá vzájemná práva a povinnosti, přičemž hlavním závazkem žalobce bylo zabezpečit žalovanému výuku ve zvoleném studijním oboru (čl. I VPS) a hlavním závazkem žalovaného pak studium zahájit a hradit za to žalobci sjednané školné (čl. II VPS).

23. Ve smlouvě si pak strany sjednaly celou řadu dalších vzájemných práv a povinností, mj. povinnost žalovaného předložit maturitní vysvědčení do 1.10.2019 (zjevně z jednoduchého důvodu, že bez doložení toho, že žalovaný vykonal maturitní zkoušku nemůže s ohledem na § 48 vysokoškolského zákona studovat na vysoké škole).

24. Pro případ nesplnění této povinnosti si pak strany sjednaly právo žalobce žádat po žalovaném smluvní pokutu ve výši odpovídající školnému za první tři semestry studia. Ač je v čl. III/10 tato platba specifikována jako„ storno poplatek“ jde povahově o smluvní pokutu 25. Smluvní pokuta je jedním ze způsobů zajištění, resp. nyní dle zákona č. 89/2012 Sb.„ utvrzení“ závazku (dluhu). Jde o peněžní částku (eventuálně jiné plnění), kterou je dlužník povinen uhradit věřiteli, pokud nesplní svoji smluvní či zákonnou povinnost, bez ohledu na to, zda věřiteli vznikne nějaká škoda. Jedná se o jakousi paušalizovanou náhradu škody. Jde o akcesorický, tedy na hlavním závazku závislý právní poměr.

26. Jelikož žalovaný žalobci ve lhůtě do 1.10.2019 nedoložil, že vykonal maturitní zkoušku, ač deklaroval, že se tak stalo již v roce 2018, má žalobce právo na zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. III/10 VPS coby nedílné součásti smlouvy o studiu, tj. 3x 20 800 Kč, což je školné pro žalovaným zvolený studijní program, tedy celkem 62 400 Kč. Soud proto žalobci tuto smluvní pokutu přiznal (výrok I.).

27. Protože žalovaný žalobci smluvní pokutu k výzvě žalobce (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.) neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši, ode dne následujícího po posledním dni lhůty, kterou žalobce žalovanému k uhrazení smluvní pokuty dal.

28. Pokud jde o ostatní námitky žalovaného, ty důvodné nejsou: -) lze mít za to, že definice pojmu„ uchazeč“ v čl. I odstavci druhém samotné smlouvy o studiu není úplně šťastná, nicméně z povahy věci je uchazečem o studium osoba, která se hodlá stát studentem vysoké školy; přestane jím být v okamžiku, kdy se stane studentem, jak se podává i z § 61 zákona o vysokých školách. Z obsahu a zejména účelu smlouvy o studiu lze však dovodit, že žalovaný byl uchazečem o studium a byť se studentem nestal - z důvodů výlučně na jeho straně - smlouva jej vázala a vznikly mu z ní práva a povinnosti, tedy i povinnost zaplatit smluvní pokutu. Lze si totiž asi jen těžko představit, že by účastníci právních úkonů tyto uzavírali proto, aby se na jednu či druhou stranu - ve smlouvě určitě a srozumitelně specifikovaná práva a povinnosti - nevztahovaly vzhledem k definici jednoho či druhého účastníka smlouvy. Žalovaný smlouvu uzavřel (a další dokumenty podepsal), neboť se zjevně hodlal v ten okamžik stát studentem u žalobce a žalobce měl vůli jej do studia přijmout. Je tedy zjevné, že obě strany chtěly být vázány obsahem smlouvy, tj. i VPS, včetně ujednání o smluvní pokutě. -) bylo na žalovaném, aby si obstaral své maturitní vysvědčení a toto žalobci ve sjednané lhůtě předložil, to za situace, kdy dle vlastního vyjádření složil maturitní zkoušku již v roce 2018. Lze souhlasit s žalobcem, že doba jednoho a půl měsíce je pro splnění této povinnosti dostatečná, přičemž v dnešním globalizovaném světě vzdálenosti takřka nehrají roli, lze využít služeb pošty či jiný přepravních společností. Žalobce netvrdil a ani nedokládal, krom vzdálenosti mezi Českou republikou a Kazachstánem, nějakou vskutku mimořádnou okolnost, proč své maturitní vysvědčení nemohl žalobci předložit a stát se tak u něj studentem, nicméně ani taková skutečnost by na povinnost hradit smluvní pokutu vzhledem k její objektivní povaze neměla vliv -) skutečnost, že se některá osoba přihlásí ke studiu na vysoké škole, nepředpokládá sama o sobě nějakou vyšší rozumovou vyspělost takové osoby ani zvýšenou míru odpovědnosti za její jednání, to neplyne z žádného právního předpisu - s tím soud plně souhlasí, na právní posouzení věci to vliv nemá -) co se týká skutečnosti, že žalovaný neuměl v době, kdy smlouvu uzavíral, dostatečně česky, aby mohl obsahu právního úkonu rozumět, pak tato skutečnost musí jít k tíži žalovaného. Ten smlouvu podepsal a projevil vůli být jejím obsahem vázán (třebas by mu zcela či zčásti nerozuměl). Smlouva byla uzavřena v České republice s českou právnickou osobou, je tedy logické, že v českém jazyce (nelze asi po žalobci spravedlivě žádat, aby u všech svých zájemců o studium zjišťoval jejich jazykové schopnosti a připravoval znění smluv ve všech v úvahu připadajících jazycích). Ad absurdum dovedeno, může každý cizinec namítat neplatnost jakékoliv jím dříve podepsané smlouvy s tím, že v té době jejímu obsahu nerozuměl, neboť nevládl dobře češtinou, takový přístup by byl v rozporu se zásadou právní jistoty. Při vědomí toho tedy žalovaný měl důkladně uvážit, zda takový právní úkon se svými znalostmi českého jazyka má či nemá činit. Pro uzavření smlouvy v jazyce, kterému účastník nerozumí, není taková smlouva neplatná či nicotná, byla-li relevantním způsobem projevena účastníkova vůle, což v tomto případě byla, když žalovaný smlouvu o studiu, jakož i VPS vlastnoručně podepsal -) soud má za to, že smlouva o studiu uzavřená mezi žalobcem a žalovaným není smlouvou spotřebitelskou, byť je žalobce podnikatelem dle formy, akciovou společností. Předmětem smlouvy není klasické zboží či služba, nýbrž„ bohulibý účel“ totiž (vysokoškolské) vzdělání. Vysoká škola - byť soukromá - zabezpečuje přístup k vysokoškolskému vzdělávání a získání vysokoškolské kvalifikace v akreditovaných studijních oborech a specializacích, přičemž tak činí jako soukromá vysoká škola, jako nedílný článek nejvyššího stupně české vzdělávací soustavy. Prostřednictvím studia pak občané (ať již studiem na škole soukromé či veřejné) realizují své ústavně garantované právo na vzdělání dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Vysoká škola může v průběhu studia požadovat různé poplatky dle § 58 vysokoškolského zákona. Výši, formu placení a splatnost určuje přitom statut vysoké školy. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu (§ 59 zákona o vysokých školách), což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium, a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Dle názoru soudu - pro určení povahy vztahu mezi účastníky - není kritérium zdroj financování vysoké školy určující, resp. takové kritérium zakládá neodůvodněnou nerovnost za situace, kdy jedna vysoká soukromá škola dotovaná např. ze dvou třetin z veřejných zdrojů a druhá vysoká soukromá škola financovaná jen ze školného studentů uzavřely by totožné smlouvy o studiu obsahující totožné ujednání o smluvní pokutě za porušení totožné povinnosti, pak by v prvém případě nešlo o spotřebitelský vztah a ve druhém ano, byť samotná podstata smlouvy - jejímž účelem je v základu poskytnutí vysokoškolského studia - zůstávala stejná. Kritérium stupně vzdělávací soustavy je dle názoru soudu obdobně problematické, tedy odvíjet spotřebitelskou povahu vztahu mezi školou a jejím žákem (jeho zákonnými zástupci) od toho, jde-li o základní, střední či vysokou školu. Dle názoru soudu lze jen obtížně objektivně stanovit vyšší či nižší důležitost toho kterého stupně vzdělání vůči jinému. Není zřejmé, proč by např. smlouva o studiu na střední soukromé škole hrazené plně ze školného měla být„ více“ spotřebitelská, než smlouva o studiu na vysoké soukromé škole hrazené plně ze školného.I pokud by však smlouva o studiu spotřebitelskou smlouvou byla, na povaze věci to v zásadě ničeho nemění. Smluvní pokuta, jak je v základu definovaná shora, je standardním právním institutem, uplatňujícím se v celém spektru soukromoprávních vztahů, tedy i ve vztazích spotřebitelských, byla ujednána sice ve VPS, na něž samotná smlouva odkazuje, žalovaný nicméně tyto VPS vlastnoručně podepsal, formálně tedy takové ujednání vyhovuje požadavku Ústavního soudu ČR formulovaného v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3512/11 z pohledu platnosti a závaznosti pro žalovaného. Smluvní pokuta v čl. III/10 VPS je pak přes označení„ storno poplatek“ specifikována co do výše i porušené povinnosti jednoznačně určitě a srozumitelně. Povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. je i pro spotřebitele objektivní, bez možnosti liberace, tj. bez ohledu na případné okolnosti vylučující protiprávnost či vis maior. Nepřiměřená výše smluvní pokuty není důvodem pro neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy či z jiného případného důvodu, jinak řečeno ujednání o smluvní pokutě může být neplatné či nicotné, avšak pouze z jiného důvodu, než je výše smluvní pokuty. Nepřiměřená výše smluvní pokuty může být případně důvodem pro použití moderačního práva soudu (§ 2051 zákona č. 89/2012 sb.), soud může smluvní pokutu takto snížit pouze k návrhu dlužníka, který ovšem žalovaný neučinil. Soud je dále toho názoru - měla-li by se smlouva o studiu posoudit jako smlouva spotřebitelská coby celek z pohledu § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., že ujednání o smluvní pokutě v čl. III/10 v návaznosti na další ujednání o smluvních pokutách čl. III/2 a III/7, jakož i v návaznosti na další práva a povinnosti stran nepředstavuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného. Je třeba vyjít z toho, že podnikatel či silnější strana u adhezních smluv, má z povahy věci„ svá“ práva vždy ošetřena lépe, smlouva nemusí být„ stoprocentně“ vyvážená, jde o to, aby neobsahovala pro spotřebitele nějaké skryté, záludné či zcela excesivní ujednání. Nic takového však soud ve smlouvě, resp. VPS neshledal -) soud souhlasí s žalovaným, že smlouvu o studiu včetně navazujících VPS je třeba považovat za smlouvu adhezní ve smyslu § 1798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. neboť tyto byly vyhotoveny žalobcem a žalovaný nemohl spolupůsobit na tvorbě jejich obsahu. Soud však má za to, že obsah smlouvy, jakož i VPS„ značně složitý“ není. Smlouva samotná má dvě strany A4 a co do hlavních i vedlejších práv a povinností odkazuje v zásadě na VPS. Ty mají čtyři strany A4, jsou psány, stejně jako sama smlouva, běžným čitelným - i co do velikosti - typem písma. VPS tvoří sedm článků, které jsou běžně uvažujícímu člověku naprosto srozumitelné. Nejsou zde žádné komplikované„ technické“ definice, složité odkazy jednoho článku na druhý, druhého na třetí atd.. Ani smlouva o studiu společně s VPS jako celek ani samotné ujednání čl. III/10 tedy nemohou být pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelné (§ 1800 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.) Současně soud nepovažuje ujednání o smluvní pokutě v čl. III/10 za zvláště nevýhodné ve smyslu § 1800 odst. 2, odkázat lze na v tomto směru na argumentaci předchozího odstavce u spotřebitelské smlouvy, které představuje vyšší standard ochrany.

29. Pokud jde o to, že soud uložil žalovanému povinnost uhradit dluh vůči žalobci ve splátkách (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu) po 3 000 Kč, pak zde je třeba uvést, že soud zde vyšel z návrhu žalovaného a stanoviska žalobce, který tuto otázku ponechal na úvaze soudu. Výše splátky se pak soudu jeví vzhledem k výši dluhu přiměřená. Pokud žalovaný dobrodiní splátek poruší, stane se přiznaná částka celá ihned splatnou.

30. Soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené, resp. v podání ze dne 9.6.2022 jím výslovně specifikované činí 34 849,20 Kč a představují: -) zaplacený soudní poplatek 2 496 Kč -) náklady právního zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby po 3 620 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, dvě písemná podání ve věci samé - žaloba, vyjádření ze dne 8.12.2021 a účast na jednání soudu dne 12.4.2022 a 9.6.2022) -) paušální částku náhrad hotových výdajů 1 800 Kč (za 6 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. -) cestovné za jednu cestu právního zástupce žalobce na jednání soudu dne 9.6.2022 z [obec] do [obec] a zpět o délce 410 km vykonané [značka automobilu], [registrační značka] se spotřebou paliva BA 95 6,4 litrů na 100 km při ceně 44,50 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění od 14.5.2022 a pevné sazbě náhrad 4,70 Kč km, tj. 3 094 Kč -) paušální částku náhrad za promeškaný čas 800 Kč za 8 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za promeškaný čas strávený cestou ze sídla právního zástupce žalobce na místo jednání soudu a zpět dne 9.6.2022, přičemž cesta z [obec] do [obec] trvá průměrně 2 hodiny a měří 205 km -) částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 4 939,20 Kč.

31. Ohledně důvodů, proč soud žalovaného zavázal náhradu nákladů řízení hradit ve splátkách, platí v zásadě totéž, co v případě samotné žalované částky.