34 C 164/2020
č. j. 34 C 164/2020-25
V PLATNOSTIMěstský soud v Brně rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 5 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. července do splacení. Soud uznal, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, za jejíž poskytnuté služby žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost. Dluh vznikl na základě vyúčtování za období od 23. června do 5. července, které bylo předloženo jako důkaz. Soud potvrdil nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, včetně odměny advokáta a náhrad výdajů.
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 283 Kč s příslušenstvím - faktura
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 283 Kč od 25.7.2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne16. 6. 2020 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 5 283 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh za poskytnuté služby třetích stran, které však nejsou službami elektronických komunikací dle § 2 zákona č. 127/2005 Sb., a to v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo. Žalovaný se zavázal uhradit cenu těchto služeb, sjednané smluvní podmínky však neplnil řádně a včas, nezaplatil cenu poskytnutých služeb třetích stran a vůči žalobci mu vznikl dluh, který je předmětem této žaloby 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému v žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, přičemž oba účastníci s tímto procesním postupem za požití výzvy dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili.
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z účastnické smlouvy číslo ze dne 23. 6. 2017 a dohodě o nastavení služeb, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací k telefonnímu číslu číslo na dobu 24 měsíců. Z vyúčtování služeb číslo ze dne 6. 7. 2017 soud zjistil, že žalobce za období od 23. 6. 2017 do 5. 7. 2017 vyúčtoval žalovanému za zprostředkovatelský poplatek anonymizováno částku 3 Kč, za M-platbu 488 Kč a za SMS na speciálně zpoplatněná čísla částku ve výši 4 792 Kč, tedy částku v celkové výši 5 283 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 22. 4. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce na výši dluhu upozornil a vyzval jej k jeho zaplacení.
5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, byl z hlediska hmotně právního nedůvodný.
6. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Mezi účastníky tak došlo k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které byl žalovaný oprávněn využívat služeb třetích stran v souladu s § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a dále byl povinen za tyto služby platit dle ceníku právního předchůdce žalobkyně.
8. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení a vzhledem ke smluvním podmínkám žalobce dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný sjednanou cenu za služby poskytnuté dle smlouvy o poskytování služeb třetích stran nezaplatil a vznikl mu dluh v celkové výši 5 283 Kč. Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, vznikl žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 nového občanského zákoníku ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
10. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.