34 C 171/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím - debetní zůstatek

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) úrok ve výši 18,9 % ročně z pohledávky 15 000 Kč od 2.5.2022 do 30.5.2022 -) úrok ve výši 11,75 % ročně z pohledávky 15 000 Kč od 12.5.2022 do zaplacení -) úrok 11,75 % ročně z pohledávky 15 000 Kč od 31.5.2022 do zaplacení -) kapitalizovaný úrok ve výši 699,03 Kč od 1.2.2022 do 1.5.2022 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2022, doplněnou o podání ze dne 26. 10. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 10. 2. 2020 uzavřena rámcová smlouva (včetně dodatku [číslo] ze dne 10. 2. 2020), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky formou kontokorentu do výše limitu 15 000 Kč k účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky, když nehradil splátky kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován a následně dne 2. 5. 2022 došlo k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 15 000 Kč a příslušenstvím.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. K jednání dne 2. 3. 2023, ke kterému byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Z rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 10. 2. 2020 uzavřena smlouva o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet].

5. Z dodatku č. 2 k rámcové smlouvě ze dne 10. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému kontokorent až do výše 15 000 Kč, který měl být splácen spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně průběžně každým připsáním peněz na účet žalovaného, nejpozději do jednoho roku od jeho čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se žalovaný z kladných čísel dostal do mínusu, tj. do jednoho roku od přečerpání běžného účtu.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 13. 2. 222 do 20. 6. 2022 se podává, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč výběrem z bankomatu.

7. Z interního přehledu žalobce a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný byl v době žádosti o kontokorent zaměstnaný, jeho příjem činil 16 500 Kč a měl další 4 závazky, které hradil splátkami.

8. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu účtu bylo se podává, že žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, když na běžném účtu nezajistil kladný zůstatek. Žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, na svůj dluh neuhradil ničeho. Ke dni zesplatnění, tj. 2. 5. 2022 činil dluh na jistině 15 000 Kč a na obchodním úroku 699,03 Kč.

9. Dopisem ze dne 2. 5. 2022 žalobce prohlásil celý úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 11. 5. 2022. Současně žalobce upozornil žalovaného na možnost zahájení soudního řízení.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou 20. V posuzované věci žalovaný uvedl výši svého příjmu, žalobce však jiným způsobem, mimo ověření žalovaného v bankovním registru informací, nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedla, že při posuzování příjmů žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného a to vzhledem k výši poskytovaného úvěru.

21. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

24. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč. V části nároku na zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z pohledávky 15 000 Kč od 2. 5. 2022 do 30. 5. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z pohledávky 15 000 Kč od 12. 5. 2022 do zaplacení, úroku 11,75 % ročně z pohledávky 15 000 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 699,03 Kč od 1. 2. 2022 do 1. 5. 2022 soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

25. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 699,03 Kč, úroku ve výši 18,9% ročně z částky 15 000 kč od 2. 5. 2022 do 30. 5. 2022 ve výši 225,24 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 5. 2022 do 2. 3. 2023 v kapitalizované výši 1 424,48 Kč a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 31. 5. 2022 do 2. 3. 2023 v kapitalizované výši 1 332,73 Kč, tj. částka v celkové výši 18 681,48 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 15 000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 3 681,48 Kč (699,03 Kč + 225,24 Kč + 1 424,48 Kč + 1 332,73 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 80 % předmětu řízení, ve 20 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 60 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále a paušálními náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu v celkové výši 600 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Celkem náklady žalobce činí 1 000 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 600 Kč, která odpovídá 60 % účelně vynaložených nákladů řízení.