34 C 171/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 075 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje pro částku ve výši 9 449 Kč představující úrok 5 374 Kč a smluvní pokutu 4 075 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12.4.2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 674,66 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku se žalobci vrací zaplacení soudní poplatek ve výši 163 Kč.

1. Žalobou podanou na soud dne 17. 8. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 075 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 21. 7. 2022 uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch účtu žalovaného částku 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím ve výši 5 274 Kč do 23. 10. 2022. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 265 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 4 075 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 374 Kč, který sestává z nesplaceného úroku ve výši 5 274 Kč a nákladů za upomínání ve výši 100 Kč, a úroku z prodlení S účinností ke dni 5. 4. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Podáním došlým soudu dne 19. 8. 2024 vzal žalobce návrh ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 5 374 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 075 Kč částečně zpět s odůvodněním, že žalobce nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.

3. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

5. Dne 21. 7. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky; se souhlasem předchůdce žalobce byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr opakovaně. Celkem žalovaný čerpal 25.000 Kč, a to dne 21. 7. 2022 částku 8 000 Kč a dne 28. 7. 2022 částku 17 000 Kč (jak také plyne z výpisů z účtu předchůdce žalobce). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu úrokem ve výši 5 274 Kč do 23. 10. 2022. Na dluh žalovaný neuhradil ničeho.

6. Předchůdce žalobce vynaložil náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 265 Kč za odeslaný dopis dne 23. 5. 2023 a cestu pověřeného terénního pracovníka dne 6. 6. 2023.

7. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byly mezi předchůdcem žalobce a žalobcem dohodnuty podmínky dílčích postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce s účinností k 5. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 4. 2023, který byl odeslán 19. 4. 2023.

8. Výzvou ze dne 23. 5. 2023 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě nejpozději do 12. 6. 2023.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 8. 2023 žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu do 1. 8. 2023 a upozornil jej na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dle podacího archu byla upomínka odeslána dne 4. 8. 2023.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba (v rozsahu částečného zpětvzetí) je důvodná.

19. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

20. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Z předložené smlouvy o úvěru, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr nedisponuje a vzal žalobu částečně zpět.

22. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

23. Právní předchůdce žalobce postupoval zcela nesprávně, když žádným způsobem nezkoumal příjmy a výdaje žalovaného. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25.000 Kč, žalovaný na dluh neuhradil ničeho a žalobci proto vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 25.000 Kč. V souvislosti s vymáháním pohledávky na žalovaném vzniklo žalobci rovněž právo na zaplacení nákladů spojených s vymáháním ve výši 265 Kč.

26. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit. Žalobci proto podle § 1970 o. z. vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 674,66 Kč. Výše úroku z prodlení je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12.4.2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 674,66 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč.

28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 075 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 374 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 674,66 Kč a ke dni vyhlášení úroku taktéž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12. 4. 2023 do 19. 12. 2024 v kapitalizované výši 6 349,31 Kč, tj. částka v celkové výši 42 737,97 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 33 288,97 Kč, neúspěch je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 9 449 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 77,89 % předmětu řízení, v 22,11 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 55,78 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 1 000 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínku),- paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající DPH, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.Celkem náklady žalobce činí 2 452 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1 368 Kč, která odpovídá 55,78 % účelně vynaložených nákladů řízení.

30. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrátí soud z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle ustanovení § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Žalobce zaplatil na soudním poplatku částku 1 163 Kč, soud proto rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 163 Kč (výrok IV).