34 C 19/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 64 001 Kč s příslušenstvím - nájemné

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 64 001 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 001 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 161 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou na soud dne 6. 4. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 64 001 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný na základě nájemní smlouvy užíval byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Mezi účastníky trval do 28. 2. 2017 nájemní vztah, který skončil uplynutím sjednané doby. Žalovaný však předmětný byt užíval i nadále, bez právního důvodu. V období od října 2017 do července 2018 se tak bezdůvodně obohatil na úkor žalobce o částku, která je předmětem tohoto sporu. Jelikož se žalovaný dostal s plněním dluhu do prodlení, požaduje žalobce i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], jehož součástí je bytový dům [adresa]. Ze nájemní smlouvy ze dne 15. 2. 2016 soud zjistil, že žalovaný užíval byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 28. 2. 2017. Nájem skončil uplynutím sjednané doby, žalovaný však byt užíval i nadále. Z výpočtového listu platného od 1. 6. 2017 soud zjistil, že nájemné a úhrady za služby činily celkovou částku 9 190 Kč. Z výpočtového listu platného od 1. 2. 2018 soud zjistil, že nájemné a úhrady za služby činily celkovou částku 8 839 Kč. Z protokolu o vyúčtování služeb za rok 2017 soud zjistil, že přeplatek žalovaného činil 13 505 Kč. Z protokolu o vyúčtování služeb za rok 2018 soud zjistil, že přeplatek žalovaného činil 10 857 Kč. Z výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 11. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci dluhu za říjen 2017 až červenec 2018 a nedoplatek vyúčtování za rok 2017 a 2018 v celkové výši 64 00 Kč ze strany žalobce upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, přesto, že byl ze strany žalobce k zaplacení dluhu vyzván. Žalovaný nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

6. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

8. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoliv mu proto nesvědčil žádný právní důvod, užíval v období od října 2017 do července 2018 byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] a obohatila se tak o 64 001 Kč (která již byla ponížena o přeplatek žalovaného na službách za rok 2017 a 2018).

9. Soud proto žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobci toto plnění v celkové výši 64 001 Kč. Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to uplynutím lhůty ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodnul soud v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud se plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že: "U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů." Na žalobce bylo tedy v souladu s předmětnou vyhláškou pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka, a tedy mu byla přiznána náhradu nákladů řízení v částce 3 161 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v čás1tce 2 561 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 300 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 o.s.ř. provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak jejím § 2 odst. 3.