34 C 20/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 153 440,31 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 85 866 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 67 574,31 Kč -) úrok z prodlení výši 5 097,16 Kč -) úrok ve výši 19 399,65 Kč -) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 153 440,31 Kč od 15.11.2022 do zaplacení -) úrok ve výši 11. 75 % ročně z částky 151 840,31 Kč od 15.11.2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 14. 11. 2022, doplněnou o podání ze dne 12. 4. 2023, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 153 440,31 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi účastníky byla dne 4. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 170 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96 měsíčních splátkách po 3 658 Kč spolu s úrokem ve výši 20,73 % ročně. Úvěr byl čerpán dne 5. 3. 2020, splatnost první splátky byla určena na den 8. 4. 2020. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce prostřednictvím odborných pracovníků zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil; na svůj dluh uhradil 84 134 Kč, žalobce proto celý úvěr ke dni 11. 8. 2022 zesplatnil. Jelikož žalovaný neuhradil dluh ani na základě výzvy, domáhal se žalobce podanou žalobou zaplacení částky v celkové výši 153 440,31 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 151 840,31 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] se podává, že dne 4. 3. 2020 vznikl mezi účastníky závazkový vztah, na základě kterého žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 170 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr formou 96 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 685 Kč. Mezi účastníky byl rovněž sjednán obchodní úrok ve výši 20,73 % ročně. V úvěrové smlouvě žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od ledna 2017, jeho měsíční příjem činí 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč, žije v podnájmu a je svobodný.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zjistil o žalovaném, že je svobodný, žije v podnájmu, nemá děti, je zaměstnaný, jeho příjem činí 22 000 Kč, příjem partnera činí 44 000 Kč a hradí splátky vůči jiným společnostem ve výši 500 Kč. Žalovaný předložil dohodu o změně pracovní smlouvy, ze které vyplývá, že od 1. 1. 2019 byl pracovní poměr žalovaného jako zaměstnance sjednán na dobu neurčitou. Dle předloženého mzdového výměru činila mzda žalovaného 22 000 Kč měsíčně; v únoru 2022 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 20 285 Kč (snímek internetového bankovnictví žalovaného).

7. Z úvěrové karty zpracované žalobcem vyplývá, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zjistil o žalovaném, že je svobodný, žije v podnájmu, nemá děti, je zaměstnaný, jeho příjem činí 22 000 Kč, příjem partnera činí 44 000 Kč a hradí splátky vůči jiným společnostem ve výši 500 Kč. Žalovaný byl lustrován v registru NRKI, CEE a SOLUS, vše s negativním výsledkem.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad se podává, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 170 000 Kč převodem na svůj bankovní účet dne 5. 3. 2020. Žalovaný na dluh uhradil celkem 84 134 Kč; poslední úhrada byla provedena dne 12. 3. 2022 a následně nebylo ze strany žalovaného hrazeno ničeho.

9. Z výzvy ze dne 11. 8. 2022 vyplývá, že žalobce z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 164 892,69 Kč. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána dne 11. 8. 2022.

10. Z předžalobní výzvy k plnění se podává, že žalobce dne 8. 9. 2022 upozornil žalovaného na dluh ve výši 168 174,97 Kč a vyzval jej k jeho úhradě. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána dne 8. 9. 2022.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části 20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný sdělil žalobci výši svých pravidelných měsíčních příjmů i výdajů, ze smlouvy o úvěru, úvěrové karty ani jiných předložených listin však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny, tedy že by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobce řádně ověřil výši tvrzeného příjmu žalovaného (předložením pracovní smlouvy, mzdového výměru a snímkem obrazovky internetového bankovnictví žalovaného). Žalobce ovšem žádným způsobem nezjišťoval, jaký je zdroj dalších příjmů domácnosti (partnera) ve výši přesahující 44 000 Kč a zda partner tohoto příjmu skutečně dosahuje.

23. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného se žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že k prokázání údajů o výdajích nepředložil žalovaný (a žalobce ani nevyžadoval) byť jediný doklad. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Skutečnost, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl coby své výdaje 500 Kč pouze podporuje závěr o tom, že právní předchůdce žalobce měl být v posuzování úvěruschopnosti ostražitější. Pokud pak byly výdaje žalovaného, resp. bonita žalovaného, stanoveny odhadem pomocí statistického modelu, lze toliko uzavřít, že povinnost žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného).

24. Žalobce tedy postupoval v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovanému poskytl úvěr, aniž by se alespoň pokusil ověřit údaje sdělené žalovaným, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele.

27. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

28. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 85 866 Kč (poskytnutá jistina ve výši 170 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 84 134 Kč), ve zbylé části co do částky 67 574,31 Kč soud žalobu zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 399,65 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 151 840,31 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

29. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 097,16 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 153 440,31 Kč od 15.11.2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

30. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 153 440,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 399,65 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 097,16 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 151 840,31 Kč od 15. 11. 2022 do 27. 7. 2023 v kapitalizované výši 12 464,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 153 440,31 Kč od 15. 11. 2022 do 27. 7. 2023 v kapitalizované výši 16 079,67 Kč, tj. částka v celkové výši 206 481,19 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 85 866 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 120 615,19 Kč (67 574,31 Kč + 19 399,65 Kč + 5 097,16 Kč + 12 464,40 Kč + 16 079,67 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 41,6 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 58,4 % předmětu řízení. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.