34 C 200/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 949,80 Kč - vyúčtování

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 949,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 5. 2021 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 1 949,80 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 17. 12. 2018 uzavřena smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací a kupní smlouva na zařízení a dohoda o splátkách ceny zařízení, v rámci kterých bylo žalovanému poskytnuto elektronické zařízení a dále také služby plateb třetím stranám, které však nejsou službami elektronických komunikací dle § 2 zákona č. 127/2005 Sb. Žalovaný se zavázal uhradit cenu těchto služeb, avšak řádně a včas neplnil sjednané smluvní podmínky, nezaplatil cenu poskytnutých služeb třetích stran, nehradil pravidelné měsíční splátky za poskytnutá zařízení a vůči žalobci mu vznikl dluh, který je předmětem této žaloby.

2. Žalovaný se k nároku uplatněnému v žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, přičemž oba účastníci s tímto procesním postupem za požití výzvy dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Z potvrzení o uzavření dohody o splátkách ceny zařízení číslo ze dne 17. 12. 2018 a přehledu zboží a služeb ze dne 17. 12. 2018 soud zjistil, že mezi účastníky byl sjednán způsob úhrady za zakoupené zařízení anonymizována dvě slova lite příjmení příjmení ve výši 3 977 Kč. Dle dohody žalovaný uhradil žalobci část kupní ceny ve výši 377 Kč, zbylou část kupní ceny ve výši 3 600 Kč byla povinen hradit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 150 Kč spolu s měsíčním vyúčtováním.

6. Z vyúčtování číslo za období od 16. 12. 2019 do 15. 1. 2020 ze dne 16. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce za toto období vyúčtoval žalovanému částku za služby v celkové výši 840 Kč se splatností dne 3. 2. 2020, přičemž žalobce v tomto řízení účtuje částku 149,86 Kč.

7. Z vyúčtování číslo za období od 16. 1. 2020 do 15. 2. 2020 ze dne 16. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce za toto období vyúčtoval žalovanému částku za služby a doplatek za cenu zařízení v celkové výši 9 720 Kč se splatností dne 5. 3. 2020, přičemž žalobce v tomto řízení účtuje částku 1 800 Kč.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce na výši dluhu upozornil a vyzval jej k jeho zaplacení.

9. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, byl z hlediska hmotně právního nedůvodný.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Mezi účastníky tak došlo k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které byl žalovaný oprávněn využívat služeb třetích stran v souladu s § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.

12. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení a vzhledem ke smluvním podmínkám žalobce dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný sjednanou cenu za služby poskytnuté dle smlouvy o poskytování služeb třetích stran ve výši 149,86 Kč a nesplacenou část kupní ceny ve výši 1 800 Kč nezaplatil a vznikl mu dluh v celkové výši 1 949,80 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě této částky výrokem I. rozsudku.

13. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.